Na okraj rozhovoru Renaty Kalenské s Tomášem Halíkem
k jehož obsahu mám dvě - podle mne - zásadní připomínky.
Vážený pane Halíku,
Vaše rozhovory jsou zajímavé tím, že nastavují zrcadlo chybujícím. Konečně, všichni jsme hříšníci, jak říkáte v rozhovoru s novinářkou Renatou Kalenskou. Přesto nebo právě proto mně vadilo, když jste v rozhovoru o Milošovi Zemanovi použil přirovnání „i kdyby dělal pod sebe“, patřící sice oněm deseti procentům, kteří by ho volili i za této dehonestující situace.
Vadilo a vadí mi to. Člověk podle mne musí znát hranici verbálního popisu, kam až může ve svém hodnocení zajít, aby mu mohlo být věřeno.
Uvědomil jsem si to v té části rozhovoru, kde jste se vyhnul odpovědi na otázku, v jaké fázi alkohoholismu se Miloš Zeman nachází z hlediska psychologického stavu? Ten se přece dá naopak popsat suchou terminologií. Odpověď v případě prezidenta Miloše Zemana je víc než na místě
jak pro svou společenskou funkci varovat veřejnost před jejím ohrožením, tak zároveň etickou: být napomocen exaktní fakticitou tomu, koho se bezprostředně dotýká.
U tajemství Andreje Babiše a jeho zvláštního paradoxu, jak ho hodnotíte na jedné straně skrze vynikající práci agentury a její profesionalitu a na druhé straně skrze typus Jánošíka, na který není česká společnost připravena, mně schází nutný dovětek: že i v tomto případě slouží profesionalita
a ´vynikající práce´ populistickým polopravdám a ve svých důsledcích zlu.
Toto profesionální zlo, pracující pro sociopaticky nebezpečnou politiku Andreje Babiše, je třeba neustále připomínat nejen české společnosti, ale i oněm profesionálům. Na okraj podotýkám, že obecně profesionální zlo patří k nejlépe placeným také lidským činnostem na rozdíl od dobra, které ze své podstaty, je především bohaté tím, co vlastní uvnitř a vyzařuje zevnitř. Na okraj podotýkám, že obecně patří profesionální zlo k nejlépe placeným také lidským činnostem na rozdíl od dobra, které ze své podstaty, je především bohaté tím, co vlastní uvnitř a vyzařuje zevnitř.