Na rozcestí mezi demokracií a pseudodemokracií

12. 11. 2017 | 12:13
Přečteno 1696 krát
Měly by demokratické parlamentní strany kromě KSČM a Okamuristů (SPD) překousnout své zásadní výhrady vůči Babišovi?

Podpořit nebo podpořit vládu Andreje Babiše?

Měly by demokratické parlamentní strany kromě KSČM a Okamuristů (SPD) překousnout své zásadní výhrady vůči Babišovi? Podpořit ho a snažit se být v jeho vládě nějakou minimální opozicí a prosazovat v resortech, které jim Babiš nabídne aspoň něco ze svých programových priorit?

Mám za to, že proti takové podpoře mluví nesčetněkrát v politice opakovaně neblahá zkušenost “užitečných idiotů“. V dané situaci Babišovy podnikatelské oligarchie a jeho mediální převahy se strany s nízkým volebním výsledkem v takové vládě stávají součástí této Babišovy politicko-podnikatelské oligarchie. S rizikem, že při každém kroku vládní exekutivy a její obsáhlé, složité a dosti zbyrokratizované nepřehledné agendy jim hrozí, že budou při rozhodování o sporných nebo dokonce nesystémových vládních návrhů a opatření sice nespokojenými kverulanty, kteří však nebudou zbaveni své politické odpovědnosti. To může být v konečných důsledcích fatální pro existenci jejich stran, včetně toho, že nespokojenost a hněv voličů, kteří Babiše volili, poslouží případně k nalezení “viníka“. V tomto typu oligarchické „demokracie“ by to nebylo poprvé ani naposled.

Případná dnešní podpora vlády premiéra Babiše a hnutí ANO nebo i bez Babiše může znamenat v dalších volbách, které nás čekají v nejbližších letech (v roce 2018 prezidentské, obecní a opět senátní, v roce 2019 evropské), že naopak posílí destruktivní proti unijní a proti alianční tendence a v neposlední řadě proti uprchlické nálady a xenofobie. Ty jsou dnes již usazené v české parlamentní politice a prorůstají čím dále více českou společností.

Na co by se demokratická opozice v parlamentě měla soustředit

Stávající frakce malých parlamentních stran by podle mne měla společně usilovat, jak si rozdělí konstruktivní kontrolu vládní agendy, kterou bude předkládat v nejbližších měsících Babišova vláda v demisi, složená z hnutí Ano a přizvaných expertů, a to s velkou pravděpodobností opakovaně. Stejný úkol o to naléhavěji platí pro Senát; přičemž obě parlamentní komory, zejména jejich opoziční poslanci a senátoři by měli chránit se zvýšenou pozorností Ústavu, výkon ústavnosti a další instituty demokracie.

Burcuje k tomu vysoké volební vítězství Babišova Ano, které z něho činí Pyrrhovo vítězství. "Vítězství", které hrozí české spotřební společnosti a jejímu spotřebnímu fundamentalismu a konzumní "morálce" státem jednoho oligarchy. Včetně jím trpěných straniček, aby ve světle demokracie neutrpěla demokratická fasáda Andreje Babiše, který se s ní každou chvíli ohání, přestože v jeho domácích výrocích dostala mockrát na frak.

Po více než čtyřicetileté vládě jedné strany a její tehdejší fasády, představované Národní frontou připuštěných stran a dalších složek komunistického režimu, se tu po více než dvaceti sedmi letech po listopadu 1989 nabízí schéma modelu, nápadně připomínající tehdejší komunistické myšlenkové stereotypy a dogmata, ukazující také na nepřekonatelné meze Babišovy politiky a jeho myšlení.

Nic na tom nemění fakt, že Andrej Babiš si vůbec nic takového neuvědomuje a dál sní o svých podnikatelských miliardách ve svěřeneckých fondech a daních, které odvádí státu, aby si společnost koupil a sám sebe vykoupil. Nebo chcete-li, ospravedlnil "přehmaty", kterých se při tom ze zákona, jak často říká, dopustil (etika, ne etika). Ty mu přece při takovém dílu jako jsou nové nebo nechvalně známé pořádky společnost ráda odpustí. I kdyby spravedlnost měla přijít na úbytě.

Zemanovy ambice a Babišovy počty

V předpokládaném druhém prezidentském období hodlá Zeman své dosavadní kompetenční orgie polo-prezidentského systému pokud možno ústavně potvrdit, když ne posílit ještě jejich rozšířením. A na ruku mu jdou Babišovy efektivní, úsporné počty. Ani se nedivím, že Babišovi nedovolují spát. Uhlídat všechny své podnikatelské subjekty (a že jich je), to není jen tak, aby všetci nekradli. Počítá i s takovou “prkotinou“ jako je zrušení Senátu. Mimo jiné kvůli zvýšení důchodů, jako bych slyšel novopečeného či spíše prefikaného dôchodca. Do Zemanových ambicí to zapadá a potvrzuje jeho neomylné prognostické ego v otázce okolo existence Senátu („...říkal jsem to přece, ještě než jsem se narodil...“).

O další důvod víc, proč by se parlamentní opozice měla mít na pozoru před podobnými návrhy, které mnozí voliči, jak se ukazuje, rádi spolknou i s navijákem: „Jsou to přece naše prachy, peníze daňových poplatníků!“ A ve zbývajícím čase do prezidentských voleb jednoznačně apelovat na voliče, aby podpořili prezidentské kandidáty, kteří ústavní pořádek nehodlají bourat ve jménu čehokoli, nýbrž respektovat a posilovat jeho transparentnost
a výklad.

Sem patří neplést si prezidentskou volbu s reality show, s jakou hodlá kandidovat jeden z bývalých premiérů, aby si voliči a bulvár přišli na své. Že je to další voda na Zemanův mlýn, v němž tiše a důstojně budou semleti ostatní prezidentští kandidáti ví, ne, že ne. On sám je přece úspěšně už poněkolikáté “za vodou“, jak neopomenul při svém veřejném oznámení kandidovat opakovaně zdůraznit.

Demokratická opozice musí za lidmi

Dalším nezoraným polem pro parlamentní opozici zůstává veřejný prostor. Tím spíše, že na něm byli a jsou dosud stále slyšet a vidět především dva oráči, kteří toho už hodně pohnojili (jeden dokonce skrze své pacholky i pole spálil nepovolnému podnikavci). V něm jsou nejdůležitější voliči, běžní občané, kterým je veřejná správa jejich věcí, bohužel, většinově ukradená. (Také možná jeden z důvodů, proč se v ní často a snadno krade.) Parlamentní opozice, či ještě lépe její neformální blok by měl být daleko více slyšen a viděn mezi lidmi, aby se obě strany dozvídaly, jak a o čem přemýšlejí, co o sobě navzájem nevědí, v čem se mýlí, a co by je mělo spojovat.

Před námi jsou další důležité volby, jejichž - ať už místní či evropský - význam, je stále ještě nepřehlédnutelnou a neodmyslitelnou součástí naší svobody a demokracie. Neměli bychom obě tyto těžce nabyté hodnoty zmarnit a lehce pozbýt. Ony tu přece nejsou proti občanům, jak se nám snaží pánové Babiš se Zemanem namluvit.

Naopak. Chrání demokracii a svobodu občanů před každým pokusem kohokoli přesvědčit společnost o "funkčnosti" vlády jedné strany, byť by se sebevíc zaštiťovala fíkovým listem takzvané efektivní, ziskové, rodinné a kdovíjaké ještě pseudodemokracie.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza C Cimburek Ludvík Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy