Před vyjednáváním hnutí ANO s SPD a KSČM o sestavení vlády s důvěrou posílá Andrej Babiš, trestně stíhaný premiér vlády v demisi naléhavý vzkaz veřejnosti:

„Uděláme maximum pro to, abysme to už měli z krku.“ Ale koho a co?

Českou republiku a tedy více než padesát procent voličů, kteří nevolili ANO, ale ani SPD, ani KSČM? A tedy musí počítat s tím, že jim na vládním krku zůstanou právě tyto tři politické strany, které svou dosavadní politikou a programy ženou Českou republiku zpět z Evropské unie a Severoatlantické aliance. Ale kam?

K Tomiu Okamurovi a jeho obdivu k politice Viktora Orbána: „Politika Viktora Orbána je příkladem pro Hnutí SPD.“ (10. 4. 2018)

A aby nebylo pochyb, o jakou politiku jde, upřesňuje na stránce SPD poslanec Parlamentu Radek Rozvoral (12. 4. 2018), co si pod takovou politikou máme představovat přímo slovy Viktora Orbána: „Nedovolíme jiným, aby určovali, koho máme vpustit do naší země. Nenecháme se vydírat. Nastal čas, aby hrdé národy vztyčily vlajky! Do boje!“

Nebo do náruče KSČM, která ústy Alexandra Černého, místopředsedy KSČM a poslance Parlamentu nás ujišťuje: „Prioritně jsme motivováni, abychom přispěli k vytvoření funkční vlády, abychom přispěli ke stabilizaci České republiky. SPD je jako každá jiná strana, která prošla demokratickými volbami." (12. 4. 2018)

O jakou stabilizaci a demokracii se jedná, se dozvídáme ze stanoviska KSČM: “Zabraňme destabilizaci v cizím zájmu“ z 24. 3. 2018.

V něm se mimo jiné uvádí, že to jsou země Visegrádské čtyřky, které jsou „vystaveny sílícím pokusům o destabilizaci... Na Slovensku to vyústilo až v pokus o státní převrat. Organizovaly ho struktury, napojené na zahraniční nadace, které jsou „nevládní“ a „nezávislé“ jen naoko... Pokusy zvrátit většinovou vůli občanů, již prokázaly sněmovní i prezidentské volby, neustávají ani v České republice. „Masovou podporu“ předstírají i průvody žáků a studentů, v jejichž pozadí stojí organizátoři stále rozdmýchávající iluzi nespokojenosti.“

Rudoprávní slovník jako když vyšije z doby hodně vzdálené. Svým stylem připomíná před i poúnorovou dobu v Československu po roce 1945. Legitimita volebních výsledků vítěze parlamentních voleb hnutí ANO a jejich lídra trestně stíhaného Andreje Babiše se otřásá v samotných základech. Jejich voliči si rozhodně nepředstavovali, že se vláda vítěze voleb bude opírat o SPD a KSČM, ať už v jakékoli vyjednané podpoře vlády, přičemž programy SPD a KSČM mají stále za cíl vystoupení z Evropské unie a NATO.

Naopak narůstající obavy, ať už nespokojené veřejnosti, nebo výhrady ostatních politických stran, které nechtějí vládu s trestně stíhaným premiérem, jsou legitimní a nabývají čím dále více na své naléhavosti. V sázce není důvěra takto předjímané vlády, ta je předem ztracená, protože stojí na krátkozraké populistické a oligarchické politice.

V sázce je důvěra více než poloviny české společnosti, která si uvědomuje, že tyto tři strany demokracii ve skutečnosti nepotřebují. A že se před ní uzavírají do ulity svých utilitárních zájmů, které pak postavení České republiky v Evropě, včetně těch neustále vytrubovaných národních zájmů, činí bezvýznamnými, a v Evropské unii ji postupně ženou do slepé uličky izolace.