Projev federální kancléřky Angely Merkelové, přednesený v Berlíně (20. 6. 2018), připomněl oběti uprchlictví a vyhoštění. Posloužil však v České republice a jejím představitelům k neuvěřitelné manipulaci. Z několika stránkového projevu byla vytržena poslední věta z jednoho odstavce, dotýkajícího se německých vysídlenců**.

Obrovské skvrny na poválečné historii tehdejšího Československa, odsunu sudetských Němců, na kterém se podílely Revoluční gardy. Tehdy v letech po roce 1945 se jim také říkalo rabovací. Následovalo tuhých 40 let, kdy paměť lidí byla vyrabovaná a destruovaná až někam k Janu Husovi komunistickou ideologií.

Zůstala po ní zející rána, která se po listopadu 1989 krůček za krůčkem hojila. (Česko-německá deklarace a různé spolky na obou stranách, které k sobě nacházejí cestu a vracejí historii pamět a elementární lidskou důstojnost).

Nepochybuji, že v tomto duchu vyzněla i slova kancléřky paní Merkelové. To jen, bohužel, některé české politické "špičky" v čele s prezidentem Zemanem a premiérem Babišem se rozhodly znovu tančit na hrobech mrtvých s cílem urvat nějaké ty pseudopolitické body a přihodit písek do procesu dekomunistifikace českého myšlení, a to téměř po třiceti letech od listopadu 1989. Hanba jim!

Pánové, respektive nejvyšší představitelé České republiky by se za tuto hanebnost, k níž se snížili, či propůjčili, ať již vědomě, či z nekompetentnosti, měli přinejmenším omluvit, pokud je to vůbec myslitelné v podmínkách stávající české demokracie. Ve fungující demokracii by se museli poroučet.

**"Proto je náš vzpomínkový den věnován obětem uprchlictví a vyhoštění - obětem, protože valná většina těch, kteří prchají, jsou oběti. Němečtí vysídlenci a jejich rodinní příslušníci dobře znají rozsah tohoto pojmu. Vysídlenci byli obětmi, které trpěly hořkou nespravedlností. Ale nesmíme špatně rozpoznat příčiny a účinky. Vysídlení a uprchlictví Němců byly bezprostředními následky Německem zahájenou druhou světovou válkou a nevýslovných zločinů spáchaných během nacionálněsocialistické diktatury. To nicméně nemění nic na tom, že pro vysídlení chybělo jak morální, tak politické ospravedlnění." (překlad Viktor Derka)