Nobelovská vize lepší Číny
Se svolením autora a deníku Wall Street Journal uveřejňuji článek univerzitního profesora Perriho Linka. Perri učí na University of California v Riverside. Spolupracoval s autory Charty 08 na jejím překladu do angličtiny.
„Čínské prodemokratické hnutí by mohlo v držiteli Nobelovy ceny Liouovi Sia-paovi najít konečně vůdce.“
To, že v pátek pětičlenný výbor v Oslu udělil Nobelovu cenu míru čínskému literárnímu kritikovi Liouovi Sia-paovi, bylo více než uznáním pro jednoho z nejpřednějších a nejuznávanějších čínských disidentů. Výbor potvrdil myšlenku, že „Čína“ může být jiná a může být lepší než čínská vláda. Může tak pomoci stovkám milionů Číňanů tuto pravdu jasněji spatřit a pocítit.
Liou může mít s převzetím ceny problém. V současné době si odpykává jedenáctiletý trest odnětí svobody za „podněcování k podvracení státní moci“. Základem pro obvinění byla především Liouova podpora Charty 08, občanského prohlášení, které bylo formulováno na základě vědomého obdivu vůči Chartě 77 v bývalém Československu, a zveřejněno v prosinci 2008 při příležitosti šedesátého výročí Všeobecné deklarace lidských práv Spojených národů.
Prohlašuje, že „čínský lid, který během těchto let [komunistické vlády] prodělal katastrofy v oblasti lidských práv a bezpočet střetů, nyní zahrnuje mnohé, kteří jasně vidí a chápou, že svoboda, rovnost a lidská práva jsou univerzálními hodnotami lidstva a že demokracie a ústavní vláda jsou základním rámcem pro ochranu těchto hodnot“.
Liou je neohroženým obhájcem těchto myšlenek. Obléká se skromně a bez ozdob, vyhýbá se předstírání a zdá se, že s potěšením projevuje svou víru, že pravda je důležitější než taktnost. Vstupuje do nebezpečných situací, jako by nevěděl, že jsou nebezpečné. Když začaly na jaře roku 1989 protesty čínských studentů – protesty, které se dostaly až na náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) – Liou, tehdy vědec se stipendiem na Columbia University, odletěl zpět do Pekingu, aby se ke studentům připojil a radil jim během nenásilného protestu.
Vláda jej za to nazvala „černou rukou“ a uvěznila ho na 18 měsíců. V roce 1995, po napsání několika literárních úvah kritizujících čínskou vládu, byl odsouzen ke třem letům „převýchovy prací“. Liou nebyl zapojen do původní koncepce přípravy Charty 08, ale když ho přátelé pozvali, aby se do společného úsilí zapojil, opět se rozhodl dělat to, o čem si myslel, že je správné, navzdory zřejmému nebezpečí.
Jen málo lidí čekalo, že rozsudek jedenácti let za „podvracení“, který byl oznámen na první svátek vánoční minulého roku, bude tak tvrdý. O čtyři dny později předali právníci pana Lioua světu jeho reakci:
„Tento rozsudek narušuje čínskou ústavu a mezinárodní ustanovení o lidských právech. Nemůže odolat morálnímu prozkoumání a neprojde zkouškou historie. Věřím, že má práce byla odůvodněná a správná a že Čína bude jednoho dne svobodnou a demokratickou zemí… Již dlouho jsem si vědomý toho, že když se nezávislý intelektuál postaví autokratické mocnosti, bývá krok ke svobodě často krokem do vězení. Nyní tento krok učiním, o to blíže je skutečná svoboda.“
Další organizátoři Charty 08 prodělali policejní prohlídky svých domovů, zabavených počítačů a poznámek a byly jim vyprázdněny bankovní účty. Mnozí z původních 303 signatářů byli pronásledováni, zesměšňováni, bylo jim vyhrožováno a trpěli šikanou. Ale pan Liou byl jediný, kdo byl poslán do vězení, a to vyvolává otázku, proč se vláda rozhodla tolik se soustředit zrovna na něho. Je to stará taktika čínských komunistických politiků vyhlédnout si jednoho člověka a příkladně ho využít k zastrašení ostatních. Ale v tomto případě, jak se zdá, zafungoval ještě jeden další faktor.
V roce 2005 čínský prezident Chu Ťin-tchao publikoval tajnou zprávu zvanou „Bojujte bitvu bez kouře: držte „barevné revoluce“ mimo Čínu“. Zpráva varovala před tím, aby se v Číně neobjevovaly osobnosti podobné Borisovi Jelcinovi, Nelsonovi Mandelovi, Lechovi Walesovi nebo Aung San Suu Kyi. Vypůjčila si čínské rčení „ptákovi, který vstrčí hlavu, ji urazte“ pro doporučení, aby, když se objeví někdo, kdo dělá problémy, byli „velcí“ uvězněni a „malí“ ponecháni na pokoji.
Zdá se, že tento recept byl prakticky použit v listopadu 2008. Krátce poté, co čínská policie zjistila, že lidé podepisují Chartu 08 online, konala se schůze politbyra komunistické strany Číny, na které byla Charta 08 oficiálně prohlášena za pokus o „barevnou revoluci“. V souladu s tím se pan Liou stal „velkým“, na kterého bylo třeba se zaměřit.
Je to ironie. Další vůdci „barevných revolucí“ zmínění v Chuově zprávě za sebou měli silné politické organizace: Jelcin byl vysoce postaveným sovětským funkcionářem, Mandela vedl Africký národní kongres, Walesa vedl Solidaritu a Suu Kyi vedla politickou stranu, která vyhrála národní volby.
Když to porovnáme, byl Liou nezávislým intelektuálem. Pokud se z něj stal „velký“, jakých se Chu obává, pak za to Chu může vinit jenom sám sebe, protože jej takovým učinil. Udělením mírové ceny se Nobelův výbor a Komunistická strana stali neúmyslným partnery ve vytváření toho, co čínští demokraté a političtí odpůrci potřebovali nejvíce: vůdce s mimořádným morálním profilem pro konání masových shromáždění.
Vládci Číny po dvě desetiletí usilovali o etablování sebe samých jako ztělesnění „Číny“ a o směřování veškerého nacionalistického sentimentu skrze ně. Olympiáda, světová výstava nyní probíhající v Šanghaji a pravidelné podněcování hněvu vůči Japonsku, Tibetu a jinde, to vše odhaluje tuto předlohu.
To, co říká Charta 08 a Liou je, „Ne, „Čína“ může být něčím jiným, něčím lepším než je opotřebovaná, zastaralá autoritářská vláda“. Udělení mírové ceny panu Liouovi přináší obrovské povzbuzení této nové vizi toho, čím Čína může být.
Překlad článku publikujeme se svolením deníku Wall Street Journal. Původní text naleznete ZDE.
„Čínské prodemokratické hnutí by mohlo v držiteli Nobelovy ceny Liouovi Sia-paovi najít konečně vůdce.“
To, že v pátek pětičlenný výbor v Oslu udělil Nobelovu cenu míru čínskému literárnímu kritikovi Liouovi Sia-paovi, bylo více než uznáním pro jednoho z nejpřednějších a nejuznávanějších čínských disidentů. Výbor potvrdil myšlenku, že „Čína“ může být jiná a může být lepší než čínská vláda. Může tak pomoci stovkám milionů Číňanů tuto pravdu jasněji spatřit a pocítit.
Liou může mít s převzetím ceny problém. V současné době si odpykává jedenáctiletý trest odnětí svobody za „podněcování k podvracení státní moci“. Základem pro obvinění byla především Liouova podpora Charty 08, občanského prohlášení, které bylo formulováno na základě vědomého obdivu vůči Chartě 77 v bývalém Československu, a zveřejněno v prosinci 2008 při příležitosti šedesátého výročí Všeobecné deklarace lidských práv Spojených národů.
Prohlašuje, že „čínský lid, který během těchto let [komunistické vlády] prodělal katastrofy v oblasti lidských práv a bezpočet střetů, nyní zahrnuje mnohé, kteří jasně vidí a chápou, že svoboda, rovnost a lidská práva jsou univerzálními hodnotami lidstva a že demokracie a ústavní vláda jsou základním rámcem pro ochranu těchto hodnot“.
Liou je neohroženým obhájcem těchto myšlenek. Obléká se skromně a bez ozdob, vyhýbá se předstírání a zdá se, že s potěšením projevuje svou víru, že pravda je důležitější než taktnost. Vstupuje do nebezpečných situací, jako by nevěděl, že jsou nebezpečné. Když začaly na jaře roku 1989 protesty čínských studentů – protesty, které se dostaly až na náměstí Nebeského klidu (Tchien-an-men) – Liou, tehdy vědec se stipendiem na Columbia University, odletěl zpět do Pekingu, aby se ke studentům připojil a radil jim během nenásilného protestu.
Vláda jej za to nazvala „černou rukou“ a uvěznila ho na 18 měsíců. V roce 1995, po napsání několika literárních úvah kritizujících čínskou vládu, byl odsouzen ke třem letům „převýchovy prací“. Liou nebyl zapojen do původní koncepce přípravy Charty 08, ale když ho přátelé pozvali, aby se do společného úsilí zapojil, opět se rozhodl dělat to, o čem si myslel, že je správné, navzdory zřejmému nebezpečí.
Jen málo lidí čekalo, že rozsudek jedenácti let za „podvracení“, který byl oznámen na první svátek vánoční minulého roku, bude tak tvrdý. O čtyři dny později předali právníci pana Lioua světu jeho reakci:
„Tento rozsudek narušuje čínskou ústavu a mezinárodní ustanovení o lidských právech. Nemůže odolat morálnímu prozkoumání a neprojde zkouškou historie. Věřím, že má práce byla odůvodněná a správná a že Čína bude jednoho dne svobodnou a demokratickou zemí… Již dlouho jsem si vědomý toho, že když se nezávislý intelektuál postaví autokratické mocnosti, bývá krok ke svobodě často krokem do vězení. Nyní tento krok učiním, o to blíže je skutečná svoboda.“
Další organizátoři Charty 08 prodělali policejní prohlídky svých domovů, zabavených počítačů a poznámek a byly jim vyprázdněny bankovní účty. Mnozí z původních 303 signatářů byli pronásledováni, zesměšňováni, bylo jim vyhrožováno a trpěli šikanou. Ale pan Liou byl jediný, kdo byl poslán do vězení, a to vyvolává otázku, proč se vláda rozhodla tolik se soustředit zrovna na něho. Je to stará taktika čínských komunistických politiků vyhlédnout si jednoho člověka a příkladně ho využít k zastrašení ostatních. Ale v tomto případě, jak se zdá, zafungoval ještě jeden další faktor.
V roce 2005 čínský prezident Chu Ťin-tchao publikoval tajnou zprávu zvanou „Bojujte bitvu bez kouře: držte „barevné revoluce“ mimo Čínu“. Zpráva varovala před tím, aby se v Číně neobjevovaly osobnosti podobné Borisovi Jelcinovi, Nelsonovi Mandelovi, Lechovi Walesovi nebo Aung San Suu Kyi. Vypůjčila si čínské rčení „ptákovi, který vstrčí hlavu, ji urazte“ pro doporučení, aby, když se objeví někdo, kdo dělá problémy, byli „velcí“ uvězněni a „malí“ ponecháni na pokoji.
Zdá se, že tento recept byl prakticky použit v listopadu 2008. Krátce poté, co čínská policie zjistila, že lidé podepisují Chartu 08 online, konala se schůze politbyra komunistické strany Číny, na které byla Charta 08 oficiálně prohlášena za pokus o „barevnou revoluci“. V souladu s tím se pan Liou stal „velkým“, na kterého bylo třeba se zaměřit.
Je to ironie. Další vůdci „barevných revolucí“ zmínění v Chuově zprávě za sebou měli silné politické organizace: Jelcin byl vysoce postaveným sovětským funkcionářem, Mandela vedl Africký národní kongres, Walesa vedl Solidaritu a Suu Kyi vedla politickou stranu, která vyhrála národní volby.
Když to porovnáme, byl Liou nezávislým intelektuálem. Pokud se z něj stal „velký“, jakých se Chu obává, pak za to Chu může vinit jenom sám sebe, protože jej takovým učinil. Udělením mírové ceny se Nobelův výbor a Komunistická strana stali neúmyslným partnery ve vytváření toho, co čínští demokraté a političtí odpůrci potřebovali nejvíce: vůdce s mimořádným morálním profilem pro konání masových shromáždění.
Vládci Číny po dvě desetiletí usilovali o etablování sebe samých jako ztělesnění „Číny“ a o směřování veškerého nacionalistického sentimentu skrze ně. Olympiáda, světová výstava nyní probíhající v Šanghaji a pravidelné podněcování hněvu vůči Japonsku, Tibetu a jinde, to vše odhaluje tuto předlohu.
To, co říká Charta 08 a Liou je, „Ne, „Čína“ může být něčím jiným, něčím lepším než je opotřebovaná, zastaralá autoritářská vláda“. Udělení mírové ceny panu Liouovi přináší obrovské povzbuzení této nové vizi toho, čím Čína může být.
Překlad článku publikujeme se svolením deníku Wall Street Journal. Původní text naleznete ZDE.