Vztahy mezi Západem a Íránem se za posledních několik dní povážlivě vyostřily. V Teheránu byl zabit vědec, který pracoval v centru pro obohacování uranu. Írán z této vraždy obvinil USA a Izrael. Prezident Obama schválil další sankce proti firmám v Číně, Singapuru a Spojených arabských emirátech obchodujícím s Íránem. Po návštěvě amerického ministra financí v Japonsku souhlasilo Tokio s tím, že omezí dovoz ropy z Íránu. Také EU se chystá během ledna schválit další sankce proti dovozu íránské ropy.


Ropa představuje pro íránský režim hlavní zdroj financí a Teherán se tak dostává pod obrovský tlak. V odpovědi už také pohrozil uzavřením průlivu Hormuz, přes kterou proplouvají tankery vezoucí ropu z Perského zálivu. Na to USA reagovaly posláním dopisu, ve kterém Teherán varují, že takový krok povede k okamžité americké odpovědi. Teherán dále zahájil obohacování uranu v novém zařízení, které je ukryto hluboko pod zemí. V neposlední řadě byl v Iránu odsouzen americko-íránský občan k smrti za špionáž.

Vliv Íránu roste

Současnou eskalaci spustila listopadová zpráva Mezinárodní agentury pro jadernou energii, ze které vyplývá, že íránský jaderný program má vojenský charakter. Zpráva předkládá důkazy o tom, že Írán pracuje na návrhu, výrobě, testování i vypuštění jaderné zbraně. Například u střel středního doletu Shahab 3 íránští vědci pracují na nové hlavici, která bude schopna nést nejen konvenční, ale i jadernou nálož.

Pokud jsou tedy závěry Agentury správné, rozhodnutí, jestli se z Íránu stane v relativně blízké době jaderná velmoc, závisí na politickém rozhodnutí íránských představitelů. Technicky k tomu má dnes Teherán již velmi blízko. A pokud se k její výrobě nakonec rozhodne, výrazně tak zamíchá se současným rozložením sil v regionu.

Blízký východ v roce 2012 čekají velké změny a mnozí silní hráči, kteří dosud čelili vlivu teokratického, šiítského Íránu v regionu, žijí díky tzv. Arabskému ve velké nejistotě. Mezi nimi se jedná hlavně o Egypt. Také další sunnitské arabské země v oblasti, především Saúdská Arábie a Jordánsko, si zdaleka nemohou být jisti tím, že se vyhnou lidovým povstáním, které zažívají jiné země v regionu. Tato nejistota oslabuje jejich pozici v regionu, kterou se Írán může pokusit využít.

Už nyní se toto Íránu daří v případě Íráku a Afghánistánu. Zatímco po roce 2003 si kvůli americké vojenské přítomnosti v těchto zemích připadal Teherán obklíčen nepřítelem, dnes je situace docela opačná. Spojené státy své vojáky stahují a zanechávají po sobě státy, které jsou politicky velmi nestabilní a náchylné k vlivu zvenčí. Teheránu se již nyní daří prostřednictvím šíitských organizací ovlivňovat domácí politiku Íráku a k většímu propojení dochází také díky ekonomickým vazbám. Teherán dnes patří k nejdůležitějším obchodním partnerem Bagdádu. V Afghánistánu zatím tato vazba není tak blízká, ale Írán si svoji pozici buduje pomocí dodávek vojenského vybavení Talibanu a dalším ozbrojeným skupinám, které bojují proti přítomnosti západních jednotek.

Írán má své spojence také ve východním Středozemí. Tím nejbližším je šiítské hnutí Hizballáh, které má své základny na jihu Libanonu. Pro Teherán představuje Libanon místo, kde se střetává Západní a muslimský svět. K Libanonu má historicky velmi blízko Francie, které především v minulosti držela ochranou ruku nad místními křesťany. V posledních letech je to Izrael, který v Libanonu vojensky zasahuje s cílem zabránit tomu, aby severní část Izraele ohrožovaly rakety. Za odstřelováním stojí většinou právě Hizballáh, který přestože je součástí libanonské vlády, disponuje vlastními ozbrojenými složkami které vyzbrojuje, spolufinancuje a pomáhá školit právě Teherán. Hizballáh proto představuje nejsilnější zbraň Teheránu v boji proti Izraeli. Pokud by se Izrael rozhodl zaútočit na íránská jaderná zařízení, hlavní odveta se dá očekávat právě od Hizballáhu. Ten je dnes minimálně stejně, ne-li lépe, vyzbrojen než při poslední vojenské konfrontaci v roce 2006, kdy na Izrael vypálil okolo 4000 raket. Také proto se Izrael íránského jaderného programu obává, protože pak by existovala možnost, že se jaderné zbraně dostanou i do výbavy Hizballáhu.

Pokud si Írán nakonec jadernou zbraň pořídí, kvůli udržení si jejich postavení v regionu se o to samé zřejmě pokusí další země v oblasti. O jejím pořízení možná už uvažuje Saúdská Arábie, Turecko a donedávna se mluvilo i o Egyptu. Zajímavé je, že izraelský jaderný program podobnou reakci v regionu nevyvolal. Ukazuje to, že představa jaderného Íránu vzbuzuje mnohem větší obavy. Dalším nebezpečím je, že vzhledem ke stále větší diplomatické izolaci Íránu jsou přerušeny tradiční komunikační spoje. Ze studené války známý červený telefon, který spojoval Washington a Moskvu, tak nebude k dispozici. Možnost nedorozumění, které vyústí v katastrofu, tak nelze brát na lehkou váhu.

Sankce a skrytá válka

Reakce mezinárodního společenství na pokračující íránský jaderný program má několik podob. Na odvětví přímo a nepřímo spojená s jaderným programem a na některé představitele íránského režimu jsou už dlouho uvaleny sankce. Pokud by ale sankce opravu měly ohrozit současný režim, musely by postihnout kromě vývozu ropy také kontakty s íránskou centrální bankou. S tím ovšem zatím nesouhlasí Rusko a Čína.

Dalším nástrojem v rukách Západu, o které se můžeme spíše jen spekulovat, je skrytá válka. V roce 2010 napadl počítačový vir Stuxnet zařízení na obohacování uranu v Natanzu. Před několika týdny otřásl vojenskou základnou Revolučních gard obrovský výbuch, při kterém zahynul i šéf raketového projektu. Nedávno byla výbuchem poničena továrna na zpracování uranu v Isfahánu. K tomu je potřeba připočítat záhadná úmrtí a mizení íránských jaderných vědců. To vše samozřejmě vyvolává uvnitř íránského establishmentu pocit nejistoty. Přesto ale asi největší obavu má Teherán z vojenského útoku. Také proto teď usilovně pracuje na tom, aby většinu ze strategického zařízení přestěhoval do podzemní hory u města Kóm. V takovém případě bude velmi obtížné konvenčními zbraněmi toto zařízení zničit.

Také proto mnozí analytici předpokládají, že rok 2012 bude pro íránský jaderný program rozhodující. Navzdory sankcím a záhadným nehodám Teherán v jaderném programu pokračuje. Co možná nejrychleji se ho také snaží ukrýt hluboko do podzemí. Mezinárodní společenství se tedy bude muset již rychle rozhodnout, jestli je připravené zasáhnout, či jestli dá přednost jadernou zbraní vyzbrojenému Íránu. V takovém případě bude třeba přepsat geopolitickou mapu Blízkého východu.


Psáno pro HN