Eutanázie, kati a vyvolavači

26. 07. 2008 | 11:20
Přečteno 13134 krát
První návrh paragrafovaného znění zákona o euthanazii absurdně zapadá do současné diskuse o alarmujícím a velmi neuspokojivém stavu tzv. následné péče v České republice.

Jak se v České republice umírá
V České republice umírá ročně 105 tisíc lidí, ve většině případů v důsledku chronických progresívních onemocnění. Rozsáhlý a reprezentativní výzkum provedený o.s. Cesta domů v roce 2004 ukázal, že ani laická ani odborná veřejnost není spokojena s úrovní péče o umírající. Přestože si převážná většina lidí (75%) přeje zemřít doma, skutečnost je jiná, většina lidí umírá v nemocnici nebo v zařízeních dlouhodobé péče (75%).

Lidé se nejvíce obávají bolesti, ztráty soběstačnosti, odloučení od blízkých, psychického strádání a ztráty důstojnosti. Tyto obavy jsou naprosto opodstatněné, protože výzkum prokázal, že ve třetině až polovině případů nejsou pacientům poskytnuty potřebné informace a není dostatečně mírněna bolest, v polovině případů není dostatečná pozornost věnována psychickému stavu pacienta, chybí dostatečná komunikace s rodinou.

Dále výzkum prokázal, že péči o umírající hodnotí negativně více než třetina dotázaných zdravotnických pracovníků. Nejhůře hodnotí tito pracovníci situaci umírajících v zařízeních dlouhodobé péče, tedy v domovech důchodců a léčebnách pro dlouhodobě nemocné.

Pod pojmem dobrá smrt si nejčastěji lidé představují smrt bez bolesti (100%), ve spánku (77%), rychle (69%), doma (69%), bez utrpení (54%), obklopen rodinou (46%) , náhle bez předchozí nemoci (23%), smířen (23%), eutanázie (4%) (data z výzkumu o.s. Cesta domů, www.cestadomu.cz).

Trochu zavádějící nabídka eutanazie
Vysvětlení na webových stránkách paní senátorky Domšové je již na první pohled trochu zavádějící: „Řekněte, kdo z nás by si nepřál umírat s pocitem úlevy, kdyby nás navíc drželi nejbližší za ruku? Takoví lidé umírají opravdu šťastní, nebo alespoň šťastnější, než když ze dne na den čekají na dávky léků, na mísu…“. Staré lidi snad trochu znám a pracuji s nimi léta. Ano, často by dali vše za trochu pozornosti svých blízkých..... ale je až smrt tou cenou?

Trochu více mne však mrazí, když sama paní senátorka-předkladatelka, na své webové stránce uvádí dále: „Dokud si ale nemocnice budou přehazovat nemocné jako horký brambor, dokud se nemocní budou cítit jako přítěž pro své příbuzné i nemocniční personál, je to problém. A je to těžké nejen pro samotné pacienty, ale i jejich nejbližší, kteří trpí také, třeba už jen proto, že nedokáží sami svými silami, byť by stokrát chtěli, nemocnému pomoci.“ A tady jsme už u jádra věci.

Možnost zneužití – příklady z praxe
1. Starý člověk, který potřebuje léčit, ale má tolik nemocí najednou, že si jej jednotlivá oddělení přehazují. Opakovaně se vrací. Stokrát by chtěli, ale na žádné oddělení se nehodí. Kam s ním? (Geriatrická oddělení by to vyřešila, ale ta zpravidla v nemocnicích nemáme)

2. Stará paní odkázala byt vnukovi, který ho zrekonstruoval, když byla v nemocnici. Chtěl by, aby se vrátila, ale přece jen to nové vybavení bytu.... nepoškodila by je? Tak tím chudák vnuk trpí. Stokrát by chtěl, ale sem se ta paní už nehodí, musí raději zůstat v léčebně.

3. Paní zdánlivě na umření přijímají do léčebny, dobře se o ni starají a ona se zlepší, mohla by domů, ale ukáže se, že doma s ní už nepočítají, stokrát chtějí, ale nejde to, byt už prodali (přece skoro umírala).

Ty případy jsou ze života. Mám pokračovat? Mohla bych přidat ještě mnoho obdobně smutných příběhů z vlastní zkušenosti. Kdyby mně došly, zeptám se kolegů a můžeme pokračovat téměř donekonečna.

Teď se tedy nabízí řešení - eutanázie, slušné řešení pro slušná zařízení (slovutné nemocnice) i slušné rodiny. Však také všechny výše uvedené rodiny jsou vážené, lidé zjevně úspěšní, zdvořilí, dobře oblečení. Jenom ten starý člověk se už nehodí (byť by stokrát chtěli), už do jejich života nepatří.

To byly příklady těch, kteří se nechtějí starat, ale mnoho rodin se stará, obětavě stará. Typickým pečujícím o seniora je žena ve věku 56 let. Ta má také mnoho svých problémů, péči nezvládá, v některých obcích jsou k dispozici služby, v některých ne, často je na vše sama. Stará nemocná matka vidí, že je na obtíž – ale ono by stačilo, kdyby dceři někdo pomohl, kdyby obec zajistila služby. Však to tak také ve většině kulturních zemí praktikují.

Bojím se zneužití eutanázie
Bojím se, ba velmi se obávám, že eutanazie může být a byla by dříve či později zneužita. Zejména u starých lidí. Pokud naší společnosti nevadí neuvěřitelně a ostudně nedostatečné služby pro seniory a chronicky nemocné, neexistence specializované geriatrické péče, zoufalé podmínky pro personál i pacienty, které často vůbec neodpovídají Evropě dnešní doby, pak by velmi pravděpodobně naší společnosti nevadilo, kdyby tito nepříjemní jedinci „odcházeli“ a nečerpali tak společenské zdroje na péči, důchody či další příspěvky. Pro jejich plátce by byla jistě eutanázie vítaným ulehčení napjatých rozpočtů.

Marná léčba
„Ale pokud člověk trpí jak fyzicky, tak psychicky, ví o beznadějnosti svého stavu, proč by měl právě lékař prodlužovat jeho utrpení?“ klade si řečnickou otázku paní senátorka.

Tady s paní senátorkou naprosto souhlasím. Cílem paliativní ani geriatrie medicíny není prodlužovat utrpení. Pro prosté prodlužování utrpení, které pacientovi nepřinese žádný jiný efekt, máme dokonce odborný termín: marná léčba. K té nejsme současnou legislativou nuceni ani nyní. Cílem paliativní léčby je zmírnit utrpení pacienta (a to i za cenu, že to může jeho život zkrátit), jejím cílem však v žádném případě není a nesmí být zabití.

Zabývali jsme se tímto problémem velmi zodpovědně i v rámci pracovní skupiny pro paliativní péči o lidi s demencí při Alzheimer Europe a shodli jsme se jednoznačně, že v terminálních stadiích onemocnění způsobujících demenci nedoporučujeme postupy prodlužující život, ale důrazně doporučujeme laskavou paliativní péči. Paní senátorko, prosím Vás, odlišujte tyto pojmy. Jsou důležité a diametrálně odlišné. Upuštění od marné léčby u umírajícího pacienta není eutanázií, pokud to takto formulujete, posouváte pracně získané a prosazované pochopení problému opět o desetiletí zpět.

Vyvolávání smrti
Návrh zákona eufemisticky hovoří o „vyvolání smrti“, to je hezký výraz, není to tedy zabití ale „jen“ vyvolání smrti. Obdobně eufemistický je i sám výraz eutanázie (dobrá, ta pravá smrt). Myslím si, že bychom si měli připomenout, že nejmasověji byla eutanázie propagována nacistickými ideology, a to k odstranění zejména duševně postižených, nemocných a tak dále, a to se všemi důsledky, které jsou obecně známé. Tito ideologové považovali život některých skupin lidí za méně hodný žití než život svůj či jim podobných.

Moje zkušenost je poznamenaná léty té skutečně nejprostší a nejobyčejnější lékařské praxe. Zažila jsem mnoho těžce nemocných, umírajících, lidí v situacích, které již ze zdravotního hlediska neměly řešení. Tito lidé vesměs lpěli na životě, nepřáli si zemřít.

V poslední době se setkávám se starými lidmi, které doléčujeme a propouštíme zpět do domácího prostředí. Rodiny se v naprosté většině případů starají, zajímají a pomáhají jim. Jsou však i rodiny, které se již starat nechtějí či nemohou. O tom jsem psala výše. Zejména velmi staré ženy podléhají různým rodinným rozhodnutím. Opakovaně se přesvědčuji o tom, že zejména ony nemají dost autonomie, poslouchají rozhodnutí svých příbuzných. Ta rozhodnutí jsou pro ně někdy dobrá a někdy ne, ale ony se jim nebrání. Jsou tak někdy stěhovány z jednoho zařízení do druhého.

Nutně musejí mít pocit, že jsou na obtíž, ale snášejí to vše trpělivě. Vždyť to jsou jejich děti. Přiznat si, že se k nim jejich děti nechovají dobře by bylo pro mnohé větším debaklem, než snášet stěhování, ústav, samotu či ponížení. Dovedu si představit, že by tyhle staré ženy s eutanazií souhlasily, dokonce by si ji přály, když si ji přejí jejich děti (nebo když by si to mohly domýšlet), vždyť to ani není zabití, jenom by se jim „vyvolala smrt“ a tuhle drobnost ony přece pro své děti rády udělají.

Péče o lidi s demencí
Jednomu z článků mapujících situaci v péči o lidi s demencí v České republice jsem původně dala motto „...lidé se tvářili, že nevědí, co se v říši děje....“ Potom mi to připadalo příliš emotivní a pro odborný článek nepříslušné, tak jsem je zase vymazala. V současné době proběhla velmi intenzivní diskuse na téma péče o lidi v léčebnách pro dlouhodobě nemocné. Zatím se nehovořilo o tzv gerontopsychiatrických odděleních a o situaci lidí s demencí. Ti jsou sice formálně právně způsobilí (již proto, že veškerá soudní řízení probíhají daleko pomaleji než progreduje například Alzheimerova choroba), ale jejich rozhodovací schopnosti jsou výrazně omezeny.

Demence není často správně diagnostikována a uniká pozornosti i ošetřujících lékařů. Před několika lety provedly pracovnice odboru ošetřovatelství Ministerstva zdravotnictví kontrolu kvality péče na gerontopsychiatrických odděleních psychiatrických léčeben. Výsledky byly podle mého názoru ještě více alarmující než ona reportáž z léčebny, kterou napsal redaktor MF DNES. Na další povážlivé příklady nedobré praxe v péči o lidi s demencí upozorňuje průběžně Česká alzheimerovská společnost. Alarmující je také příklad petice za lepší péči o seniory, která dorazila nedávno do Parlamentu podepsaná desítkami lidí, ale pověřený poslanec se na její projednání ani nedostavil.

Dystanázie – špatná smrt
Jestliže nejpravděpodobnější alternativou v Česku je umírání v bolesti a s dalšími trýznivými příznaky, v osamění, bez kontaktu s blízkými, v nevlídném prostředí instituce a v nedůstojných podmínkách, není divu, že se o eutanázii bude diskutovat. Diskuse na jakékoli téma je v demokratické společnosti legitimní. Nicméně v současné době bychom měli více diskutovat zejména nad tím, že je nesmírně třeba rychle a radikálně zlepšit péči o chronicky nemocné a umírající.

Závěrem osobní poznámka
jsem ráda, že žiju v zemi, kde není trest smrti. Představuje to pro mne určitý komfort a ráda ze svých daní platím příspěvek na doživotní izolaci nenapravitelných zločinců. To je čistě můj soukromý pocit, protože si jako lékařka dovedu velmi živě a jasně představit, že usmrcení není jen jakýmsi abstraktním pojmem (vyvoláním smrti), ale že se jedná o krutou záležitost. Osobní komfort mám z pocitu, že v naší zemi nečeká odsouzenec, až kat vykoná rozsudek a že tu už nejsou kati (alespoň ti legalizovaní). Ten pocit pohody je tak silný, že si dovedu představit, že bych se za ním i stěhovala do jiné země, kdybych ho neměla tady.

Sebevražda
Myslím si také, že v naší zemi nikomu v dobrovolné smrti nebráníme: dosti dychtivě se zabíjíme na silnicích, své deprese léčíme spíše návykovými látkami a různé další prostředky k sebevraždě jiným způsobem jsou velmi snadno dostupné. Ti kteří jsou odhodláni, mohou sebevraždu spáchat (a páchají) až velmi, velmi snadno.

Kati a vyvolavači
Teď tedy chtějí někteří zastupitelé uzákonit eutanázii. Ta snaha ohrožuje mou výše zmiňovanou pohodu představou, že tu budou lidé, kteří v životní pasti a neřešitelné situaci, kdy jim bude úplně nejhůře, budou z ohledu ke druhým volit raději své zabití. Rozhodnou se pro ně a budou čekat, až někdo vejde do dveří... Nevěřím, že by se lékaři k eutanazii propůjčili, asi bychom tedy museli obnovit řemeslo katů a katyň. Nebo by se jmenovali vyvolavači smrti?

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

bay napsal(a):

Jsem ráda, že se k věci vyjadřují nejrůznější odborníci, debata tak má trochu úroveň. Díky.
26. 07. 2008 | 11:28

ing. Jiří Skácel napsal(a):

Děkuji paní doktorko za článek. Nic lepšího jsem na dané téma nečetl a asi si již nepřečtu
26. 07. 2008 | 11:54

Kritik napsal(a):

Naprostý souhlas s článkem.

Je zarážející, že se mezi společenstvím lidí mohou vyskytnou jedinci, kteří vraždu chtějí povýšit na spasení. Jsou to snad bohové, že si osvojují právo rozhodovat o bytí a nebytí jiných lidí?

Hrůza pomyslet. Kdybychom byli jako oni, popřáli bychom jim totéž, co sami šíří. Alespoň by bylo na světe trochu méně zla. Jedno podobné již naši předkové zažili za Hitlera, který eutanázií taktéž zbavoval utrpení psychicky a nevyléčitelně nemocné.
26. 07. 2008 | 12:39

RA napsal(a):

dejte lidem možnost se rozhodnout. Sama píšete, že lékaři nejsou schopni, ani ochotni zbavit umírající bolesti, a sami lékaři hodnotí péči o umírající jako nedostatečnou. Proč ji tedy lékaři nezlepší ? Samozřejmě, kdo by nechtěl eutanázii podstoupit, nikdo by ho nemohl nutit. Ti jedinci, co jsou proti, vy si klidně umírejte dlouho, v bolestech a za bohorovného nezájmu lékařů. Nikdo vám bránit nebude, nemluvte do toho ale ostatním.
26. 07. 2008 | 13:26

Ročník 53 napsal(a):

Je s podivem, jak si někteří neustále zaměňují pojmy. Asistovaná sebevražda není vražda, kritiku!
Každý člověk má svá práva. Jak na život, tak i na humánní smrt. Vy chcete vzít člověku jeho právo a říkáte tomu pokrok! Já si nepřeji, aby o mé smrti rozhodoval někdo jiný, než já sám, tak co mi do toho neustále pindáte?!
26. 07. 2008 | 13:34

Rejpal napsal(a):

Děkuji za Váš výborný článek, paní Holmerová.

Doufám, že Vaše aktivity spolu s nedávným kritickým článkem pana Krásy o návrhu na zabíjení rodičů a s otřesným popisem pekla na LDN ze zkušenosti pana Ratha zodpovědní politici namísto uzákonění eutanázie pomohou zlepšit podmínky pro umírající lidi.

Vzhledem k nepřesnému užívání pojmu eutanázie se chci podělit s definicemi, jak je uvádí pan Jiří Prokop z Ústavu etiky III.LF UK Praha v KT č. 30/2008:

"Eutanázie je úmyslné usmrcení člověka na jeho opakovanou žádost jinou osobou (lékařem). Asistované suicidium je úmyslné usmrcení člověka jím samotným, přičemž lékař na jeho opakovanou žádost připraví takové prostředky, aby se pacient mohl sám usmrtit. Odstoupení od léčby s následkem smrti znamená být si vědom smrtelnosti člověka, ve smrti jej neopustit, provázet pacienta kvalitní péčí (ošetřovatelskou, psychologickou a spirituální) a léčbou (zejména léčbou bolesti). A po vzájemném informování a pochopení situace odstoupit od lékařských zásahů, které by vedly k umělému prodlužování života člověka.

Jak eutanázie, tak asistované suicidium jsou v ČR trestným činem, zatímco odstoupení od léčby je postupem zcela legálním a legitimním. Z výše řečeného tedy vyplývá, že odstoupení od léčby není eutanázie."

Je zřejmé, že je zapotřebí vyjasnit pojmy kolem posledních momentů člověka a co nejvíc tuto část života člověku ulehčit, nikoliv však uzákonit možnost zabití na přání pacienta - eutanázii.
26. 07. 2008 | 13:57

Jan Kudrna napsal(a):

Je to dobrý článek. Pro ty, kdo chtějí vidět, ukazuje na naší neochotu pořídit a udržovat zdravotní služby na důstojné úrovni. Co je ale horší, jsme do značné míry ochotni vyměnit životy lidí (ne nutně blízkých) za peníze.

To je trochu krátkozraké, protože to stáří čeká skoro na každého. Většina z nás v téhle diskuzi je spíše mladší. Tím myslím pod 65 let. Mám za to, že projevem naší prozřetelnosti, ne-li dokonce moudrosti, by bylo prosazovat, aby do zdravotnictví teklo více peněz (je-li to třeba), méně se plýtvalo, zřizovala se i ta geriatrická oddělení, aby lékaři uměli ulevit od bolesti (jak to, že neumí, když na to mají VŠ diplom?), a aby hlavně měli prostor pro to vidět člověka a ne jen diagnózu na lůžku.

Říkáte, že to něco stojí? Jistě, ty nejelepší věci jsou přímo k nezaplacení. Je to jen otázka priorit.

Když začnu od sebe, tak mi klidně zvyšte můj díl zdravotního pojištění o 1000 Kč měsíčně, nechte mě (a každého), ať za své děti platí sám místo státu, a začněte něco dělat.

On se tu opomíjí trošku i další problém - kdo by dělal toho usmrcovače? Neskončil by jako američtí vojáci v Iráku, kde 12% má různá "antidepresiva" a 17% trvale různé prášky na spaní? Nebyl by nakonec lépe placen než lékař?

Ale to jsou jen takové praktické úvahy.

Malá prosba na závěr. Pokud by někdo zvlášť silně potřeboval okomentovat můj příspěvek, ať mi prosím pošle kopii i na mail. Děkuji.
26. 07. 2008 | 14:19

tng napsal(a):

Jako clovek co se spise priklani k eutanazii vam dekuji za vyklad nazoru odpurce eutanazie, ktery se obesel bez zbytecne hysterie.

Euthanasie jiz byla legalizovana v nekolika zemich sveta a zatim jsem nezaznamenal zadne hororove historky o jejim zneuzivani, ke kteremu ale jiste v nekterych pripadech dochazi. U vseho existuji kladne a zaporne stranky: nikoho nenapadne zakazat uzivat automobily nebo motocykly pro potreby volneho casu proto, ze se pritom zabiji stovky lidi rocne. Lidi casto mladych a zdravych, narozdil od euthanasie.

Vase priklady zneuziti z praxe by snad podle predpokladaneho navrhu nemohly vest k eutanasii, jde o lidi stare a v podstate zdrave, kteri nemaji kam jit casto jen proto, ze prevedli svoji nejdulezitejsi cast majetku na sve nezdarne pribuzne. Zadnou moznost euthanasie tu nevidim.

Nechapu proc vsichni nepratele euthanasie odkazuji na nedobrovolnou nacistickou euthanasii - neni snad ocividne ze nema se zamyslenym navrhem euthanasie skoro nic spolecneho ? Neni tento argument vylozene hloupy ?

Pod pojmem dobra smrt si pouha 4% predstavuji euthanasii ... neni divu, kdyz euthanasie ani u nas neni zavedena. Navic nikdo netvrdi, ze dobra smrt znamena euthanasii, pouze ze euthanasie znamena dobrou smrt. To je rozdil. A s tim se da vicemene souhlasit.

Rikate, ze podle vasi zkusenosti lide lpeji na zivote - ceho se tedy bojite ? Myslite ze se tyto lide nechaji manipulaci svych pribuznych dohnat k euthanasii ? V kazdem pripade, ac nejsem lekar, vasemu optimistickemu vykladu jak si vsichni nemocni upenlive preji zit proste a jednoduse neverim !

A ze kazdy muze "velmi, velmi snadno" spachat sebevrazdu - neni to snad do oci bijici nesmysl ?
26. 07. 2008 | 14:48

jepice napsal(a):

Pro ty, kdo si přejí zlepšit péči o geriatrické pacienty, a to je snad většina lidí v téhle zemi, je to výborný článek.
Pro těch několik desítek nešťastníků ročně /to je můj odhad/, kteří velmi trpí a rádi by své utrpení zkrátili, kdyby to sami dokázali, to dobrý článek není, protože jim bere naději, že jim někdo legálně pomůže odejít.
26. 07. 2008 | 14:51

fafnir napsal(a):

Ročník 53
máte sice pravdu,že o své smrti chcete rozhodovat sám,ale soudím ,že to vždy nejde.Spousta lidí umře aniž by si to přála,třeba pod koly náklaďáku.Jestli je ovšem vaším přáním zemřít,nikdo vám nebude bránit.Udělejte to ovšem sám,a nenuťte nikoho jiného/třeba lékaře,jehož profesí je život zachraňovat/aby se toho zúčastnil.Přece tvrdíte ,že je to pouze vaše věc,tak nechť pouze vaší zůstane.
26. 07. 2008 | 15:10

fafnir napsal(a):

paní Holmerová
děkuji,že jste tak dobře vyjádřila mé pocity,a jistě nejen mé.
26. 07. 2008 | 15:12

tng napsal(a):

fafnir: nikdo samozrejme lekare nutit nebude, stejne jako je nenuti provadet potraty - nejde o to nekoho k necemu nutit, jde jen o to aby ten clovek nesel za mrize
26. 07. 2008 | 15:13

jepice napsal(a):

Fafnir: Co mají ti bezmocní lidé podle vás dělat, aby rychle a bezbolestně zemřeli a nikoho tím nezatěžovali? Zadržovat dech?
26. 07. 2008 | 15:23

fafnir napsal(a):

jepice
nějak vám kulhá logika.Zastánci euthanasie tvrdí,že o svém životě chtějí rozhodnout sami.Přitom to rozhodnutí a provedení, za ně ,podle nich,má dělat někdo jiný.Co hodláte dělat,když doktor odmítne protože je to v rozporu s jeho svědomím?Poženete ho k soudu a necháte zavřít,nebo zaplatí pokutu.
Předpokládám,že,vy osobně, plna soucitu se rohodnete studovat obor kat.
26. 07. 2008 | 15:59

Ročník 53 napsal(a):

Fanfire, jsou lidé, kteří by rádi pod ten náklaďák vběhli, kdyby byli vůbec schopni pohybu.
Vy jste spokojen se situací, kdy trpící lidé někdy volí skok pod vlak, z okna na panelovém sídlišti a jiné obdobné odchody ze světa? Jsou smrtelně nemocní lidé, kteří nezajímají vůbec nikoho, nikdo jim nepomůže a tak se přirozeně obrátí na lékaře.
To je to oč tu běží. Co je humánnější, skok pod vlak, či bezbolestná otrava předávkováním léků?
26. 07. 2008 | 16:01

koala napsal(a):

dobrý den, děkuji za tato slova. Jsou pravdivá a j evíce než jasné, že v česku v souč. stavu morálky kultury mládí azdraví a úspěšnosti by to v brzko běželo jako po másle. Už tak na různé lékařské chyby umírá dost, často i mladých lidí a trest pro provi ilce nevidět. Jen at se nepodporuj stadiony OH, kterté se v Praze konat nebudou, ale již se někomu vyplatilo kolem 30 mil. Nedávají se granty na kulturu-divadla, kam nikdo nčchodí at se ty peníze dají těm nenpotřebnějším a at se sleduje čerpání. V této zlodějské zemi je to velice třeba.
26. 07. 2008 | 16:09

fafnir napsal(a):

ročník 53
ona to sice autorka napsala,ale pro jistotu.
Je nutno zlepšit geriatrickou a paliativní péči.Pokud ta bude fungovat,nebude nutno volit drastické i méně drastické způsoby odchodu ze života.
To že si někdo nedokázal dobře vychovat vlastní děti,ještě neznamená,že se doktor má státi katem.
A já bych se velmi vyhýbal tomu abych se takovému "lékaři" svěřil do péče se svou nemocí.
A znovu,přečtěte si co jste dnes a před několika dny napsal.Pravil jste ,že o svém životě a jeho konci chcete rozhodovat SÁM.A aby vám v tom nikdo nebránil.Dokonce jste hrubě urazil lékaře,s tím,že nemá co rozhodovat za vás a
nazval jste jej diktátorem.Dokonce jste mu přál těžkou smrt./Bylo to na blogu pana Krásy 23,7,V 19.55,57,/.Když sám tak sám.Tak k tomu nenuťte jiné.
26. 07. 2008 | 16:38

L.T. napsal(a):

Kdo z Vás,kteří se tu zastáváte euthanasie,prožil utrpení,smrt,situaci -podotýkám zdravotní,kdy už nechtěl skutečně žít?Co víte o tom,co se děje v člověku,když trpí a umírá? Jak jste schopni posoudit,proč jednoho člověka něco bolí moc,a druhý totéž snáší dobře?Jak víte,že psychické utrpení není horší,než fyzické?Odstála jsem nad lůžky umírajících mnoho chvil a když slyším diskuzi o euthanasii,tak se mi ježí kůže po těle.Nikdo z Vás neví,jak ten dotyčný trpí,ani já to nevím,a to jsme lékař.Proč chcete asistenci lékaře u toho,když naším úkolem je ulehčit v utrpení a bolesti medicinsky a ne katovsky.Natáhnu Vám stříkačku a řeknu- jděte a píchněte ji mamince sám,dokážete to?VždytˇVy to posuzujete z vlastního postavení,Vy se bojíte pohledu na trpícího a umírajícího.Souhlasili byste s tím,abyste jako rodina asistovali při euthanasii a té mamince se dívali do očí?Bohužel, s tím se musí naučit žít,vždyť umírání a utrpení prostě patří k životu.Ani divoká zvířata nemohou ovlivnit svůj život a smrt a přece jim nikdo tzv.nepomáhá,jen člověk se schovává za to-on trpí.Nikdo s nás však nevíme jak.A mimochodem, pokud vím,většina sebevražd je z psychického utrpení,nikoli fyzického.Viděla jsem toho už mnoho,a nevím,jestli bolí ujetá noha více než rakovina. Já to posoudit nemohu a přesto lidé bez nohy žijí dále a jsou šťastni.Asi mám roztříštěné myšlenky,ale moc se zlobím.
26. 07. 2008 | 16:42

norma napsal(a):

Článek je výstižný, ale deprimující. Jde přesně o to, že u nás péče o umárající je nedostatečná a co s tím? Jak už jsem psala pod několika blogy je to problém rodiny, společnosti. Naše společnost je orientovaná na mladé a úspěšné, staří a nemocni jsou na obtíž. I ve sdělovacích prostředcích se často řeší probém důchodců, že je mladí neuživí, že jich bude stále víc. Každá valorizace důchodůu se přetřásá. Nedaváme jim tímto taky najevo, ž jsou na obtíž? Rodina není vedena k tomu, že je jeji povinnosti se o svého bližního postarat. Jak je z blogu patrné, je co zlepšovat. Já jsem pro eutananzii pro určitou skupinu nemocných, pro které jsou ostatní chvíle života velmi kruté.
26. 07. 2008 | 16:50

zdesta napsal(a):

Článek je velmi solidní vybízí k úvaham.Osobně se neummím rozhodnout, zda souhlasit,či nesouhlasit s tímto asistentovaným úmrtím.Osobně obdivuji lidi,kteří s tímto aktem nemají problémy.Mají v tom jasno,jako by si kupovali rohlík.
26. 07. 2008 | 16:59

L.T. napsal(a):

Opět podotýkám,jak víte,že jsou kruté?Ono je jiné,co nemocní řeknou rodině a co řeknou nám.Mnohdy je to pláč duše ne těla.Naší povinností je zbavit je toho utrpení,ale tišícími prostředky,ne euthanasií.A věřte,že současná medicina má dost prostředků k tomu,zbavit pacienta bolesti. Někdy však skutečně stačí i to laskavé slovo a je lépe.Nikdo neví,nakolik jsou poslední chvíle člověka důležité,s čím se musí smířit,než odejde a Vy mu v tom chcete zabránit?A k starým lidem a důchodcům-měla jsem prarodiče,kteří byli moudří a laskaví a do života mi dali hodně síly a svého dobra.I Indiáni si vážili svých "starších".Pokud je nebudeme poslouchat,sami sobě uškodíme,protože zkušenosti se předávájí z generace na generaci proto,aby ti mladí nemuseli cestu vyšlapávat znovu.Tím se zvyšuje úroveň lidstva.Moudrý národ si svých starých váží a žádný peníz,daný na jejich péči není vyhozený.
26. 07. 2008 | 17:08

tng napsal(a):

L.T. vy o tom asi vite hodne, ale porad mnohem mene nez prave ti umirajici - nechte proto rozhodnuti na nich. Stejne tak se ti co chteji podstoupit euthanasii mohou ptat vas, jestli vite o jejich utrpeni vice nez oni samotni, ze se o nich odvazujete rozhodovat ? ONI jsou ti co vedi, ONI jsou i tim co maji rozhodnout. Ne ja. A ani ne vy !
26. 07. 2008 | 17:21

Ročník 53 napsal(a):

Fanfire, já nikoho neurazil, natož hrubě. To jen vy jste zřejmě příliš citlivý k myšlenkám, které nepochází od vás. Jste velmi citlivý ke slovům, ale k utrpení nevyléčitelně nemocných už ne.

Čím to je, že odpůrci euthanasie se uchylují ke lžím? Zrovna tak jako vy. Lžete totiž v tom, že předjímáte úvahu o povinnosti lékaře aplikovat euthanasii. Počítá se přece s tím, že zákon by nepřikazoval takový čin lékaři, u kterého by to bylo proti jeho přesvědčení. Doktor se nemá stát katem, jak vy píšete, ale asistentem u sebevraždy trpícího člověka. Pokud ten rozdíl nechápete, tak zřejmě ve vašem případě házím hrách na zeď.

Jen jsem tomu "lékaři" (on se za lékaře prohlásí tady kde kdo) přál takovou smrt, jakou on dopřává svým pacientům. To není hrubost, víte? Ostatně, pokud by byl opravdu lékař, nepochybně by si smrtící léky předepsal sám, nebo jeho někteří lékařští kolegové by zřejmě neměli takové skurpule, jak tvrdí.

Ano, napsal jsem, že o svém konci chci rozhodovat sám, a ne aby za mě rozhodovali "lidumilové" vašeho druhu. Ne každý člověk umře bez zbytečného utrpení. Kdybych se dostal do této fáze života, pak se mi jedná o to, že když nebudu mít dost sil, abych skočil pod vlak (ó jak humánní od vás), tak aby mi zůstala možnost nafasovat si své smrtící léky. Ty si zapiji sám, bez číkoli pomoci.
26. 07. 2008 | 17:55

jepice napsal(a):

Fafnire, nechápu, čemu nerozumíte. Skutečně si myslím, že o tom, jestli chce trpět až do chvíle, kdy smrt přijde sama, anebo jestli si chce utrpení zkrátit, má rozhodovat sám trpící a nikdo jiný. Lékař je tu od toho, aby mu pomohl /pokud má dostatek soucitu/. V současné době to podle zákona udělat nesmí, ani nikdo jiný.
Pravidla by měla být nastavena tak, aby bylo nezpochybnitelné, že je to skutečná vůle nemocného. Proto by tato možnost neměla týkat lidí v bezvědomí, lidí dementních anebo duševně nemocných, lidí nesvéprávných. A ti, kdo se pro předčasný odchod skutečně rozhodnou, by měli svou žádost o pomoc projevit opakovaně, po uplynutí zákonem předepsané doby.
To, o čem píšu, nemá mnoho společného s osudy, jaké popisuje autorka blogu. Já s ní naprosto souhlasím v tom, že je třeba podporovat zlepšení paliativní péče a péče o seniory vůbec. Ale toto zlepšení se pravděpodobně nijak nebude týkat utrpení lidí, kterým by především měl být určen předkládaný zákon.
Některým z těch trpících možná bude stačit vědomí, že takový zákon existuje a že tedy mají možnost se k tomuto řešení kdykoli uchýlit. Mám na mysli nejenom ty, co mají oprávněný strach z bolestí v terminálním stadiu nemoci, ale třeba také kvadruplegiky, které může děsit vyhlídka na dlouhá léta strávená v absolutní závislosti na pomoci jiných lidí.
26. 07. 2008 | 17:55

L.T. napsal(a):

Vážený tng.,skutečně o tom vím hodně ale my se nebavíme o umírajících,pro ty je jasno.My se bavíme o euthanasii.Pokud někdo chce vykonat sebevraždu,má možnost.Jen tak pro Vaší informaci,20 let se toutou problematikou zaobývám,ale ani jednou mě o ukončení života nikdo nepožádal.Mnoho lidí říkalo,že už by chtěli odejít,že je to dlouhé,ale ani jeden nechtěl odejít nepřirozeně.K tomuto se vyjadřoval i prof.Klener,jeden z povolaných,a pokud se pamatuji,ani on neměl ve své praxi případ,že by někdo chtěl usmrtit.A druhá strana věci,pomožte svému trpícímu Vy,vidíte/li to takto,k tomu není třeba lékařská fakulta.Budete pak kat Vy,nebo se mýlím?Moje vzdělání mi neumožnilo se naučit tomuto řemeslu.A jedovaté houby známe oba.Ale to už zní jinak,než smrt z rukou lékaře.Bože,to tu nebylo,co svět světem je,o čem nás nutíte přemýšlet.
26. 07. 2008 | 17:56

L.T. napsal(a):

A drobnost,já o těch lidech nerozhoduji,rozhoduje o nich příroda.Nikdy bych si nedovolila o osudu někoho rozhodnout.Jen se mohu snažit léčit,výsledek je mnohdy na tom danném jedinci.
26. 07. 2008 | 18:09

fafnir napsal(a):

jepice
ona to LT už napsala.A já se vás ptám,jste vy osobně,když dostanete patřičné prostředky,natáhnout a aplikovat injekci,jste připravena vy osobně zabíjet?
26. 07. 2008 | 18:12

Ročník 53 napsal(a):

L.T.
Tvrdíte, že vás za 20 let o takovou možnost nikdo nepožádal. Co si myslíte vy, odpůrci euthanasie? Že když by byl tento zákon schválen, že by lékaři nedělali nic jiného, než usmrcovali lidi?

Pokud se opravdu zajímáte o tuto situaci, musíte vědět, že po zavedení euthanasie v Holandsku či Belgii nebyli tamní lékaři zavaleni žádostmi o asistovanou sebevraždu. Sám uznáváte, že euthanasie by byla velmi výjimečným činem. Proč ji nemít legálně, a ne tak, že se pacienti nechají umřít předávkováním s tichým souhlasem všech zúčastněných?
Euthanasie načerno nepochybně probíhají, proč však riskovat trestní stíhání lékařů?
26. 07. 2008 | 18:20

třebaKarel napsal(a):

tng ,
nerozumím tomu Vašemu že L.T. za nemocné chce rozhodovat .Nechce .
Jenom varuje na základě své zkušenosti před tím co všichni dobře známe -
zkratkovitým okamžitým rozhodováním ,když je navíc jednoduchá možnost
bolest zmírnit .Navíc vidět náš život takhle "technologicky" se zdá dost málo .
A ještě o tom právu si život stopnout - zatím máte možnost udělat sebevraždu .Ale právo na to aby Vás na požádání někdo vypnul nemáte .A jelikož většina našich světských práv je dána obvykle přáním většiny ,
musíme každý trochu ustoupit .A tady bych se
přimlouval za konzervativní tradiční postoje našich předků .
Když čtu že většina pohřbů dneska je bez obřadu a na útraty státu
myslím že problémy máme jako generace úplně jinde .
26. 07. 2008 | 19:11

jepice napsal(a):

Fafnire, já musím odpovědět, že nevím. Takhle obecně se vyjádřit nedokážu. Kdyby šlo o mně blízkého člověka, který by hrozně trpěl a neustále by mě prosil, abych mu pomohla umřít, tak bych se možná odhodlala. Ale určitě by to pro mě bylo strašné, kdybych to udělala. Jenže jsem nedávno na jiném blogu četla vzpomínku jednoho diskutéra na to, jak se musel dívat na svou maminku, která se celé týdny dusila a pořád ho prosila, aby jí pomohl. A on nesměl, ani nikdo jiný. Napsal, že to byla hrůza. Nevím, co je v takovém případě pro milujícího člověka horší.
Tyhle pocity velmi přesvědčivě popsal v jedné své knize Graham Greene, katolík, který měl slitování.
26. 07. 2008 | 19:14

fafnir napsal(a):

jepice
vy nevíte ,ale po lékaři to chcete.Ale on přece nestudoval proto,aby zabíjel,ale proto aby život zachraňoval.
26. 07. 2008 | 19:28

L.T. napsal(a):

Ad jepice,ona ta paní chtěla pomoci, ne zabít,a ještě stran případu -to mohlo vypadat úplně jinak./jak dlouho vydržíte,když Vám někdo stiskne krk?/Ale to už bychom zaběhli do medicínských problemů odborných a to nechci.Třeba Karle,máte pravdu,je to strašný smutek,co vidíme za morální problemy v naší společnosti, ale na druhou stranu,ti lidé mnohdy na ten pohřeb nemají penize.Je to o té úctě ke stáří,co jsem psala výše. Ale co byste chtěl u nás,kde to vypadá,jak vypadá.Nechtěla jsem se vůbec zapojovat do povídání,jen jsem chtěla poděkovat paní prim.Holmerové za moudrá slova.
26. 07. 2008 | 19:40

třebaKarel napsal(a):

L.T.
moc mě potěšilo že jste
psala . Omládl jsem .
třebaKarel
26. 07. 2008 | 20:01

vajan napsal(a):

Klasická ukázka profesionální deformace. Těžko někdo bude schopen spočítat mrtvé po špatných a vadných diagnozách lékařů. Těžko někdo bude schopen spočítat mrtvé po nedostatečné péči ve zdravotnických zařízeních. Proč najednou tolik pseudohumanity? Proč si nepřiznat, že Hipokratés chtěl jen pomáhat - nikoli rozhodovat. A upřímně - je to tak aktuální téma ve státě, kde je tolik zásadních a neřešených (či špatně řešených)problémů???
26. 07. 2008 | 21:02

jepice napsal(a):

Asi si nerozumíme, Fafníre. Chtěl jste po mně, abych vám řekla, jestli bych do někoho zabodla injekční jehlu se smrtící látkou. Měla jsem asi napsat, že bych měla problém, kdybych někomu měla dát injekci s fyziologickým roztokem, s gamaglobulínem, s čímkoli. Nejsem v tom školená, zapichování ostrých předmětů do těla někoho jiného mi nedělá dobře.
Ale to není podstatné, jak byste právem namítl. Podstatné je to, že ten rozhodující krok by měl udělat trpící člověk sám. Místo, aby se musel dopotácet k oknu, pracně vylézt na parapet a skočit na dlažbu, což po něm chcete vy, měl by mít možnost /poté, co opakovaně projeví vůli zemřít a nevyslyší rady psychologa ani slova členů rodiny/ vypít sklenici s letální dávkou léku, anebo, pokud už mu ani to nedovoluje jeho fyzický stav, třeba pohybem prstu stisknout tlačítko a uvolnit tím kanylu, kterou mu smrtící látka začne proudit do žíly. Lékař je u jeho smrti pouhým asistentem, milosrdným pomocníkem.
26. 07. 2008 | 21:08

Skogen napsal(a):

Carl Gustav Jung na otázku, co říká tomu, kdyby dotyčný spáchal sebevraždu, odpověděl: "Je-li to váš úmysl, pak nemám námitek."

Cynické? Jak se to vezme. Proč by jednotlivec neměl mít ve svých rukou svůj život, když ho v nich kromě případů věřících nemívá ani Bůh? Suicidum bez jakési "verifikace" je ovšem daleko těžším kalibrem než asistovaná reprodukce. Kdo má právo žádat po nemocném, aby kvůli jeho svědomí trpěl? Kdo má tu vůli mučit ho?

Samozřejmě paliativní léčba může být odpovědí na bezpředmětnost euthanasie, můžeme-li nemocného nechat dožít bez útrap.

Moje máma nedávno zemřela na karcinom pankreatu (primárně). Neodvažuji se posuzovat, zda trpěla či ne, byla ve vztahu k sobě dost tvrdou osobností. Rovněž nevím, zda by využila možnosti euthanasie, vzhledem k tomu, že takřka do poslední chvíle bojovala, zřejmě ne. Ale při tom, jak jsem ji měl rád, bych ji tu možnost prostě chtěl dát. Jen tu možnost. Nic víc jsem nemohl. Ani já, ani lékaři.
26. 07. 2008 | 21:43

angel napsal(a):

V prvé řadě by se měl zavést od dětsví ve školách povinný předmět:nauka o zdravém životním stylu,informace o prevenci,péči o tělo i ducha,relaxaci a meditaci,vliv stravy na zdravotní stav,aby každý měl základní znalosti o vědě o životě a uvědomil si,že každý je manažerem svého zdraví.
Pak by měla být povinná estetika a úcta k lidem a k životu,což bez bible nejde.Bůh nám dal svobodu,abychom dokázali kam až člověk dojde bez Boha a toho jsme denně svědky.V bibli je psáno,že jsme národ vrahů...atd.Pryč je úcta ke stáří,k rodičům,každý ať si zabije své rodiče jak řekl jeden pán v tv.Bez duchovních hodnot daleko nedojdeme a bez Boha už vůbec ne.Každý si za své činy ponese odpovědnost,i když se tomu teď směje.Co nechceš aby Tobě dělali nedělej druhým...?
26. 07. 2008 | 22:41

pravda napsal(a):

KAŽDÁ NEMOC JE VAROVÁNÍM A DÚSLEDKEM ŠPATNÉHO ŽIVOTNÍHO STYLU!NAŠIM ÚKOLEM JE NAUČIT SE ZDRAVĚ ŽÍT,ale to by nás bylo mnoho.Jednodušší je žít v nevědomosti a užívat si.Důsledky si neseme sami.Celý život jsme umlčováni,nejdříve okolím,pak léky,nakonec zabiti jako zvíře.Pracovat na sobě se nám nechce tak trpíme každý sám za sebe.Trpíme abychom pochopili proč jsme na světě.Určitě ne pro to abychom rozhodovali o něčím životě a smrti!
26. 07. 2008 | 23:02

L.T. napsal(a):

Kde je v bibli psáno,že jsme národ vrahů?
27. 07. 2008 | 00:00

jepice napsal(a):

Pravda: Když přijmeme ideu, že každá nemoc je důsledkem špatného životního stylu, změní to náš náhled na smrt? Znamená to, že i smrt jsme si zavinili svým nezřízeným životem a musíme ji přijmout jako trest? Vtipné. Jen nevím, jak to souvisí s asistovanou sebevraždou, či se sebevraždou jako takovou. Aha, už chápu. Tím, že chceme rozhodovat o sobě a tedy i o času vlastní smrti, vzpíráme se vlastně trestu, který je nám určen. A to je vzpoura, která nám nesmí být trpěna, že ano?
27. 07. 2008 | 00:45

Ročník 53 napsal(a):

Když nejsou argumenty, nastupuje bible.
27. 07. 2008 | 07:31

RA napsal(a):

kecy, kecy, kecy o zlepšení paliativní péče se vedou už dvacet let, sami lékaři připouštějí, že se nic nezlepšilo. Přece oni měli situaci zlepšit, ale jsou bez zájmu. Proto mě tyto naučené stereotypy už nezajímají. Lidé umírají v LDNkách hlady a žízní, lékaře to nezajímá. Ovšem, jinak jsou humánní a citliví, hlavně kdyby někomu mohli pomoci, když trpí v bolestech, nepomohou, jsou totiž humanisté. Jistě nikdo by nemohl lékaře nutit, ani by je nenutil, pro lékaře je totiž těžce nemocné pacienty výhodnější t.z.v. udržovat, protože pak je velká spotřeba léků , a lékaře mohou poslat farmaceutické firmy na dovolenou na Seychely, pardon, na pracovní aktiv.
27. 07. 2008 | 07:40

L.T. napsal(a):

Pane RA proč se zapojujete do debaty? Nemáte jinou práci,než urážet a naštvávat doktory i ty velmi slušné?Asi Váš věk nedospěl k věku moudrosti,protože Vaše připomínka se sem jaksi nehodí.Odpovídat a vyvracet Vám Vaše řeči je pod mojí úroveň,ale nemáte na to,zapojovat se do této vážné debaty.Radši si najděte místo na jiné straně.
27. 07. 2008 | 08:25

norma napsal(a):

Paní doktorko,
každý druhý blog řeší eutanazii ano, či ne. Chybí ale diskuze co udělat pro to, aby umárající na eutanazii nepomsleli a umírali důstojně a obklopení péči. Jak sama pišete, tak sitace je neutěšená a proto je co zlepšovat. Myslím si, že toto jsou témata o kterých by lékaři měli vést diskuzi.
27. 07. 2008 | 09:12

L.T. napsal(a):

Nevím,jestli lékaři,ale spíše celá společnost.Já můžu stokrát sedět u pacienta a povídat si s ním,postarat se o jeho špitální blaho,ale on ty oči má stejně upřené na dveře.Přečtěte si pozorně znovu článek paní primářky,myslím,že vybrala ty snesitelnější případy.Naše zkušenosti jsou mnohdy velmi smutné,netušíte,jak často suplujeme rodinu.Určitě je to o penězích,přístupu personálu,ale v první řadě o lásce rodiny.Řešíme dopady a ne prvopočátek.Společnost vidí ve starých lidech konzumenty penzí /také na vládní úrovni názor stále podsouvaný/,těch nemohoucích, kteří jsou odkázáni např. na plenkové kalhotky se štítí,bezdomovci smrdí,je kult krásy a mládí.Takže by možná stačilo pouze žít modifikovaný život našich předků ve vztahu k rodině.Nemocnice jsou mnohdy nezastupitelné,ale jako poslední řešení,kdy to skutečně nelze zvládnout.A na druhou stranu musím také říci,že jsou úžasné rodiny,které se moc snaží,ale je jich zoufale málo a nikdo jim nepomůže,a stát už vůbec ne.Podporuji preferenci rodiny,selhává-li rodina,selhává celý stat.Mimochodem ke spojení tématu trestání dětí a vztah k starým lidem-kdyby moje dítě bylo hrubé na prarodiče,dostalo by takovou facku,že by nestačilo přemýšlet o žalobě na mně.A to je neskonale miluji.Musím se usmívat sama nad sebou,píši prozu,a to ještě neučesanou,ne fakta,Ale kdo chce,ten pochopí.
27. 07. 2008 | 09:57

třebaKarel napsal(a):

norma ,
aby umírající odešli důstojně a obklopeni péčí .Zkuste se kouknout
na "Cesta domů" v googlu .Třeba to je co Vás zajímá .
27. 07. 2008 | 11:42

norma napsal(a):

LT
o vztahu naši společnosti ke starým jsem psala výše. Plně s Vámi souhlasím. Já mám také dlouholeté zkušenosti s této oblasti (33 roků na onkologii). Mi šlo o to mluvit o tomto poroblému často a hlavně v médiích. Upozorňovat na tento problém. ŘEŠIT TENTO PROBLÉM JENOM V MEDICINSÝCH KRUZÍCH JE MÁLO. Neberte to jako výtku pro sebe.
27. 07. 2008 | 12:18

RA napsal(a):

L.T........hlavně nenaštvat lékaře, na to oni jsou velmi citliví. Jinak samé okecávání , bez jakékoliv šance na zlepšení čehokoliv.
27. 07. 2008 | 12:53

Jirka napsal(a):

Neprolamujme tísíciletou zásadu NEZABIJEŠ jen proto, že nejsme schopni nebo lépe řečeno ochotni podpořit rozvoj paliativní a gerontologické péče. Prostředky na to jsou, jen změnit některé prioroty.
27. 07. 2008 | 17:44

jepice napsal(a):

A co takhle pronikavě zlepšit geriatrickou a paliativní péči a zákon o asistované sebevraždě přijmout taky?
Toto řešení v duchu "každému co jeho jest", by vám, paní LT, nepřišlo jako dobré?
27. 07. 2008 | 19:35

L.T. napsal(a):

Na to máte odpověď výše.To jsou věci,které spolu nesouvisí.Samozřejmě zvýšit péči,o tom bychom neměli diskutovat,to by mělo být samozřejmostí.Už jenom z čistě sobeckého důvodu-všichni budeme staří, ne-li nemocní.A názor na euthanasii jsem již napsala.To bychom za pár let mohli odstraňovat poškozené človíčky,protože "trpí, aspoň psychicky".Tímto směrem se náš život nesmí ubírat.Podpořit je třeba výzkum,abychom se četných problemů zbavili.Zdravotnictví a školství by mělo být prioritou pro dobro lidu a teprve pak řešit další.Ale v našem státě je to utopie.Začněme s laskavostí a odpovědností aspoň u sebe.To není fráze,znám moc lidí,kteří mají svědomí,a dokonce se podle něj řídí.
27. 07. 2008 | 20:52

L.T. napsal(a):

Třeba Karle,o kolik jste dnes mladší?Udělal jste mi radost svým vzkazem,tak jsem se dokonce i dneska dala do psaní.
27. 07. 2008 | 20:56

jepice napsal(a):

Hm, zdá se, že slovo sebevražda je tabu. Odpůrci navrhovaného zákona mlží, aby se mu vyhnuli, a jako vždy mluví o nepřípustnosti zabíjení a o tom, že laskavostí a nabídkou paliativní péče smíří člověka, kterému nádor rozežírá obličej, s myšlenkou, že to ještě pár měsíců musí vydržet.
27. 07. 2008 | 21:43

tng napsal(a):

L.T.:

Nevim jak prijemna je smrt zpusobena pozitim mochomurky zelene. Obavam se ze clovek ktery zvolil tuto cestu ma co zavidet seriovym vrahum popravovanym v USA injekci. Navic zdaleka ne kazdy ma moznost odejit timto zpusobem vlastnimi silami. A pokud mu nekdo pomuze, dopousti se trestneho cinu.

Ja bych rozhodne lekare do provadeni euthanasie nenutil. Predpokladam ze se euthanasie obejde bez jejich asistence. Nuti vas snad nekdo provadet potraty ? Zastavme se u tech potratu - proc se tolik mluvi o uspiseni odchodu lidi co beztak umiraji a dava se to na roven vrazdy a upozornuje se na lekarske prisahy - a o potratech ktere narozdil od euthanasie zabijeji zdrave deti na zacatku zivota nikdo nerekne ani slovo ??? Nevidite tu obrovskou nekonzistenci ?

třebaKarel:

Rozhodujete se o tech lidech tak, ze chcete drzet asistovanou sebevrazdu mimo zakon, tim omezujete jejich svobodu. Neni mi jasne, co je na tom nepochopitelneho. Euthanasie rozhodne nesmi byt provadena na zaklade zkratkoviteho rozhodnuti, ten clovek musi projevovat svoji vuli dlouhodobe. Kdyz je tak strasne jednoduche bolest zmirnit, proc tedy porad tolik lidi umira v bolestech ? Zjevne to vubec jednoduche nebude.
27. 07. 2008 | 22:40

L.T. napsal(a):

Kolik lidí jste viděli umírat ? A kdo Vám řekl,že souhlasím s potraty?Co se toho týče,co píšete je pravda.Ad jepice: s tím rozežraným obličejem opatrně,já to viděla,byla jsem u toho a byl to jeden z mých nejbližších,člověk,kterého jsem nesmírně milovala a Vy jste zasáhla citlivý bod.A tu injekci bych mu nedala,ani jí nežádal.Já vůbec nemlžím,/nemám to slovo ráda,je to u nás politikum/,nemám to zapotřebí,já vím,co říkám,a už tím,že se tady o tom bavím,tak se tématu nevyhýbám.Podívali jste se na tKarlův odkaz na Cesta domů?
Z hub je možno použít halucinogeny.Ale to už je plácání.
27. 07. 2008 | 23:37

im napsal(a):

Kroužím kolem zdejších pěti blogů o eutanázii a diskusí k nim už druhý večer a snažím se v nich rozebrat. Chtěla bych nejdřív poděkovat všem, že ucelená diskuse probíhá právě na aktuálně.cz, ale nevím, zda ji zahájili bloggeři-aktuálníci spontánně, či zda je k vyjádření vyzval p. editor, ale to je jen detail. Jinde v českých blogových komunitách tak zevrubná diskuse asi není.

Můj největší dík patří dr. Holmerové, která z pohledu zdravotnického profesionála ukázala „dobrou smrt“ v širších souvislostech než kolegové-bloggeři, souvislostech daných její dlouholetou prací lékařky-gerontoložky, a vyjádřila pocity určitě řady diskutujících, váhajících a tápajících, přemýšlejících a zkoumajících.

Naprosto jednoznačné stanovisko ANO/NE má, domnívám se, jen menšina diskutujících. Většinou je to ano, ale…. nebo ne, ale… Je zapotřebí zlepšit péči o pacienty na sklonku života. Tam, kde již léčit nelze, neprodlužovat utrpení a (jen?) tlumit bolest. Mnozí se bojí dlouhého umírání v trýznivých bolestech zlé choroby, ale opatřeni dobrou paliativní péčí, odcházejí smířeni. Vím o čem mluvím, dva mě blízcí lidé podlehli poměrně nedávno rakovině.

V souhlasu s dr. Holmerovou vidím východisko především v nutném a bezpodmínečném zlepšení geriatrické a paliativní medicíny, myslím, že naše společnost, jak poznamenal ak. Pačes na dalším blogu, není pro eutanázii dost zralá. Přestože domnívám, že v absolutně výjimečných případech by možnost eutanázie mohla existovat, jak tady výše píšou Jepice nebo Skogen – už jen vědomí této možnosti by bylo útěchou.

Není však možné přesunout všechnu péči ke smrti na bedra zdravotnického personálu, zoufale tady selhávají i některé rodiny, často i proto, že neví, jak svým členům pomoci.
28. 07. 2008 | 00:02

jepice napsal(a):

L.T.:
Omlouvám se, že jsem vás nechtěně zasáhla v tak citlivém bodě. Měla jsem na mysli mediálně známý příklad francouzské pacientky, která už za takových okolností nechtěla žít a která souhlasila s tím, aby byl její osud zveřejněn ve prospěch těch, co na tom jsou podobně.
28. 07. 2008 | 08:11

wlodeczek napsal(a):

Naprosto souhlasim z pani Doktorkou,život nikdo nikomu ne dal a nikdo ho nesmi brat,jsou připady že zdanlivé smrtelna nemoc ustoupi,a nikdo ne vi proč,snad krome Boha.
28. 07. 2008 | 10:15

Eden napsal(a):

Zdravím všechny diskutující. Připadá mi jendoznačné, že euthanasie by neměla být masovou záležitostí, o tom by se snad neměla ani vést debata! Příklady uvedené v článku jsou většinou dost jednozančné. Myslel jsem, že eutanasie bude používána v rozsahu max desítek provedení ročně. Mám i například rozdílnou zkušenost s blízkými co se týče jejich žádosti o ukončení utrpení. A nebylo to kvůli tomu, že by nechtěli bojovat. Spíš by měla být povolena tam, kde při neléčitelné nemoci člověk bude mít strach o zachování své důstojnosti a nebude chtít podstoupit to čekání.
28. 07. 2008 | 11:27

stejskal napsal(a):

Bé je správně, paní im ;-)

Pro lepší orientaci http://aktualne.centrum.cz/...

Hezký den.

Libor Stejskal
28. 07. 2008 | 12:14

im napsal(a):

@EDITOR

Milý pane Stejskale, dobrý večer, opravdu jsem ten Váš článek přehlédla, omlouvám se. Šla jsem po blozích – když jsem v pondělí našla blog p. Pačese, říkala jsem si, že ta problematika by zasloužila víc pozornosti, a v koutku duše jsem doufala, že byste s tím mohl něco udělat, protože jste hlavním hybatelem zdejšího dění. Takový deus ex machina, který přispěchá a řeší jako zázrakem zapeklité situace (maže sprosťáky, obstarává další zajímavé bloggery, má nápady...).

Vzápětí téhož dne jsem si všimla blogu p. Nešpora, o den později byli pp.Krása a Tomský, vypadalo to úplně spontánně a neplánovaně, říkala jsem si, to je téma, které nás časem dožene všechny a nyní s návrhem věcného záměru zákona by si určitě zasloužilo zevrubnější debatu širšího vzorku lidí, ne jen ojedinělé senzačně laděné články v tisku s ojedinělými dopisy čtenářů (nic není staršího než včerejší zprávy, že).

Takže Vám touto cestou opravdu vážně upřímně děkuji, že jste dal bloggerům dost prostoru, aby se svěřili se svým názorem, stanoviskem, pochybnostmi, a pokračovali ve smysluplné debatě o zcela základních lidských věcech.

im
28. 07. 2008 | 21:52

třebaKarel napsal(a):

L.T.
pokud Vás to trochu potěšilo , jsem moc rád . Zasloužíte si to .
A že jsem omládl je slabý výraz .Doufaje že Vás to povzbudí , v úctě tK .
29. 07. 2008 | 18:31

L.T. napsal(a):

tKarle,Lidové noviny z 28.7.,článek Euthanasie je vražda od prim.Daniela Hudečka.Mluví mi z duše,je lepší řečník než já.
30. 07. 2008 | 01:08

Lenka napsal(a):

Zajímavá diskuze. Napadl mě ještě jeden argument proti asistované sebevraždě a sebevraždě vůbec. Zní sice trochu cynicky, ale možná není až tak úplně od věci: Jak víte, že to "potom" bude lepší?
Méně provokativně řečeno - lidé si až příliš zvykli na představu, že po smrti je nic, ticho, blažený spánek, žádná bolest. Pokud to tak ale není, ztrácí celá euthanázie smysl.
31. 07. 2008 | 23:02

STK napsal(a):

Snášejí se tu argumenty na dvě hromádky. Tu rozumné a pravdivé, onde vykonstruované a falešné.

Se smrtí jsem se setkal už párkrát, (jednou i osobně - ale jak je patrné, přežil jsem.)
Mám vždy doma tak jednoho nebo dva kocoury. Někdy s rodokmenem tak dlouhým, že si nejsem jistý, zda mohu takového šlechtice oslovovat "ty", jindy sebrané na ulici. Jistě, jsou to jen zvířata, ale přátelství či lásku ke člověku cítí určitě. K ničemu jinému je taky nemám - jenom jako nezáludné kamarády. Ale nežijí moc dlouho, i když se o ně člověk stará sebelépe a musel jsem už několikrát rozhodnout, zda nechat "uspat" na smrt nemocného kocoura, který už jen trpěl, tiše trpěl, tak tiše, jak to kočky dělávají. Tím horší je to rozhodování. Každého z nich jsem při jeho odchodu držel v náručí a taková strašná věc: všichni se mi při "usínání" dívali do očí. Je to příšerná situace, neudržel jsem oči suché - což je pro starého chlapa hanba. Ti kocouři se mi vždy dívali do očí a já si představoval, že mě oslovují - "...co se to se mnou děje, někam odcházím, mám tě rád, ty se o mě postaráš..." Prostě pocit vraha nebo boha - jak se to vezme. Ale když jsem pak dával prázdnou transportku do kouta, věděl jsem, že jsem zkrátil utrpení tvoru, který mě miloval, který mi věřil a spoléhal na mě, když se někde chytil drápem a nemohl se vyprostit, když něco špatného snědl a bylo mu moc zle, který trpěl a už netrpí a trochu se mi ulevilo. Myslím, že je-li kocouří nebe, tak tam ti kocouři sedí a čekají, až za nimi přijdu. Možná se už na to těší.

Když mi umírala maminka, bylo to stejně špatné. Naštěstí pro ni trpěla jen několik týdnů - kompletní rozsev rakoviny. Tedy obvyklý postup: operace, zjištění stavu a zašití. Pak hromady drénů ze všech možných tělních otvorů, ruce přivázané obvazy k pelesti, aby si drény nevytrhala, dotaz u primáře a ortel: zbývají maximálně dva týdny. Maminka, omotaná hadičkami mě s pláčem prosila, ať ty hadičky vytrhám, že ví, že umře a chce umřít hned. Věděl jsem, že to tak nejde, že to nepomůže, maximálně že budou drény znovu bolestivě zavádět. Prosil jsem pana primáře, ať proboha nešetří prostředky proti bolesti a opiáty, ať zbylý čas svého života maminka raději prospí. Nevím, zda to byla náhoda, ale druhý den brzy ráno zvonil telefon a z nemocnice mi oznámili maminčin odchod. Pokud to byl pan primář, který k ní "malým omylem" poslal dvě sestry po sobě se silnou dávkou morfia, tak mu dodnes blahořečím. Nebo tak rozhodl osud? Kdo ví...

Co tim chci říct? Že pokud vyloučíme evidentní vraždy lidí, kteří jsou pro své příbuzné přítěží, pokud vyloučíme vraždy, které spáchá lékař proto, aby mu zbylo více prostředků na nadějnější pacienty, vraždy, aby se dosáhlo nějakého prospěchu, pořád zůstává segment, kdy zkrácení života je činem rozumným a chvályhodným. Jistě, mělo by to být jištěno tvrdými podmínkami, nezávislým! konziliem více lékařů, kteří vyloučí snesitelnou prognózu stavu a přáním, opakovaným přáním pacienta, že už chce skončit, vypnout a vyhnout se tak několika dnům nebo týdnům či měsícům plným bolesti, ponížení a beznaděje.
Jak to udělat u lidí zcela dementních nevím. Ale nechat třeba bezmocného pacienta který vykazuje jen elementární životní funkce vyhladovět a tak způsobit jeho smrt se mi také nezdá moc lidské - byť bych rád věřil, že hlad a žízeň takový dýchající uzlík hmoty už nepociťuje. Ale kdo ví, z tohoto předpokoje smrti se ještě nikdo nevrátil, aby nás poučil.
(Jsou sice popsány výjimky - ale bez podrobností. A o takové "zázrakem" procitnuvší pacienty se vždy léta s láskou starali jeho příbuzní.)
02. 08. 2008 | 22:34

Miror napsal(a):

Trest smrti i eutanázie jsou nevratné záležitosti. Je zapotřebí být raději opatrným nežli horlivým.
15. 08. 2008 | 22:00

Viola napsal(a):

Pro ročník 53,
Vy jste měl možnost se rozhodnout, zda se narodíte, nebo ne? Jestli ano, co si o tom pamatujete?
16. 08. 2008 | 08:58

Iveta Fořtová napsal(a):

Milý roèníku 53 a další. Ano každý èlovìk má svá práva. Ne vždy jsou naplòována. Nikdo Vám nebere právo ukonèit svùj život. Každý máme možnost volby. Zpùsobù sebevražd je nepøebernì. Dokáži si pøedstavit situaci, kdy èlovìk nevidí jiné východisko, ztratí smysl života a rozhodne se jej ukonèit. I já se jednou v této situaci ocitla. Aèkoliv jsem vždy život nade vše ctila, rozhodla jsem se odejít. Toto životní období nebylo lehké, ale pøekonala jsem ho! Je tìžké popsat vnitøní hnutí èlovìka, které ho vede k takovému rozhodnutí. Ale dnes vím, že není øešením. Je to naprostá rezignace, ve chvíli, kdy je možná akce (žít dál a poprat se se vším co pøijde, protože nás to mnohému uèí a posiluje). K rozhodnutí spáchat sebevraždu mì dovedla øada okolností a jednou z nich bylo úmrtí mé babièky. Bylo jí zjištìno nádorové onemocnìní a v období nìkolika mìsícù pøed smrtí se její celkový zdravotní stav rychle zhoršoval. Jasným rozhodnutím pro mne bylo vzít si ji domù a peèovat o ní do poslední chvíle jejího života v kruhu rodiny. Vím, že mìla ze smrti velký strach. Jsem studentkou Univerzity Karlovy a v dobì, kdy moje babièka umírala jsem právì dopisovala diplomovou práci na téma Domácí hospic. Jedná se o zdravotnì/sociální službu, která umožní umírajícímu zemøít doma. Multidisciplinární tým složený z lékaøe, zdravotní sestry, sociálního pracovníka je rodinnì dle potøeby nablízku. Podporuje ji psychicky v jejich rozhodnutí peèovat o svého blízkého doma, zajišンuje potøebnou zdravotní péèi ad. Tìm, kteøí se chtìjí dozvìdìt více o tomto typu (paliativní) péèe doporuèuji stránky domácího hospice Cesta domù http://www.cestadomu.cz/ nebo ještì lépe nìkterou z publikací H. Haškovcové. Protože jsem shodou okolností v dobì, kdy moje babièka umírala psala u této obdivuhodné dámy diplomku, vìdìla jsem mnoho o paliativní strategii i o tom, že je dobrým protiargumentem eutanazie. Tak øíkajíc na vlastní kùži jsem se v osobním životì pøesvìdèila, že tato péèe není dostupná všem. Aèkoliv jsem z poèátku vìøila, že se mi, i díky znalosti dané problematiky, podaøí realizovat babièèin sen zemøít doma, narážela jsem na nezájem zdravotníkù øešit tuto situaci ku prospìchu pacienta. Podaøilo se mi, zajistit pøevoz babièky do lùžkového hospice v Litomìøicích, kde prožila poslední den svého života. Byl to jeden jediný den, ale pro mojí babièku znamenal mnoho. Když ve smrtelné agonii otevøela oèi, vidìla celou svou rodinu u svého lùžka a v jejích oèích se objevilo svìtlo. Bylo to svìtlo života. Pøístup zdravotníkù v hospici byl naprosto jiný než lékaøù v nemocnici. Paliativní péèe, která se v tìchto zaøízeních uplatòuje umožòuje èlovìku zemøít dùstojnì. Je pádným argumentem proti eutanazii. Není snad rozumnìjší zlepšit podmínky umírajících, když je to MOŽNÉ a REALNÉ, než volat po eutanazii! Všem zastáncùm eutanazie bych ráda øekla, aby si položili základní otázku: Mám strach ze své smrti? Pokud odpovíte ano, není snad tento strach dùvodem, pro nìjž voláte po okamžité usmrcením. Smrt stejnì jako vše co nás v životì potká má svùj význam. Jsem si jistá, že až budu jednou umírat, nebude to má vùle, ale pøijmu to s respektem.
19. 01. 2009 | 23:00

Iveta Fořtová napsal(a):

Milý ročníku 53 a další. Ano každý člověk má svá práva. Ne vždy jsou naplňována. Nikdo Vám nebere právo ukončit svůj život. Každý máme možnost volby. Způsobů sebevražd je nepřeberně. Dokáži si představit situaci, kdy člověk nevidí jiné východisko, ztratí smysl života a rozhodne se jej ukončit. I já se jednou v této situaci ocitla. Ačkoliv jsem vždy život nade vše ctila, rozhodla jsem se odejít. Toto životní období nebylo lehké, ale překonala jsem ho! Je těžké popsat vnitřní hnutí člověka, které ho vede k takovému rozhodnutí. Ale dnes vím, že není řešením. Je to naprostá rezignace, ve chvíli, kdy je možná akce (žít dál a poprat se se vším co přijde, protože nás to mnohému učí a posiluje). K rozhodnutí spáchat sebevraždu mě dovedla řada okolností a jednou z nich bylo úmrtí mé babičky. Bylo jí zjištěno nádorové onemocnění a v období několika měsíců před smrtí se její celkový zdravotní stav rychle zhoršoval. Jasným rozhodnutím pro mne bylo vzít si ji domů a pečovat o ní do poslední chvíle jejího života v kruhu rodiny. Vím, že měla ze smrti velký strach. Jsem studentkou Univerzity Karlovy a v době, kdy moje babička umírala jsem právě dopisovala diplomovou práci na téma Domácí hospic. Jedná se o zdravotně/sociální službu, která umožní umírajícímu zemřít doma. Multidisciplinární tým složený z lékaře, zdravotní sestry, sociálního pracovníka je rodině dle potřeby nablízku. Podporuje ji psychicky v jejich rozhodnutí pečovat o svého blízkého doma, zajišťuje potřebnou zdravotní péči ad. Těm, kteří se chtějí dozvědět více o tomto typu (paliativní) péče doporučuji stránky domácího hospice Cesta domů http://www.cestadomu.cz/ nebo ještě lépe některou z publikací H. Haškovcové. Protože jsem shodou okolností v době, kdy moje babička umírala psala u této obdivuhodné dámy diplomku, věděla jsem mnoho o paliativní strategii i o tom, že je dobrým protiargumentem eutanazie. Tak říkajíc na vlastní kůži jsem se v osobním životě přesvědčila, že tato péče není dostupná všem. Ačkoliv jsem z počátku věřila, že se mi, i díky znalosti dané problematiky, podaří realizovat babiččin sen zemřít doma, narážela jsem na nezájem zdravotníků řešit tuto situaci ku prospěchu pacienta. Podařilo se mi, zajistit převoz babičky do lůžkového hospice v Litoměřicích, kde prožila poslední den svého života. Byl to jeden jediný den, ale pro mojí babičku znamenal mnoho. Když ve smrtelné agonii otevřela oči, viděla celou svou rodinu u svého lůžka a v jejích očích se objevilo světlo. Bylo to světlo života. Přístup zdravotníků v hospici byl naprosto jiný než lékařů v nemocnici. Paliativní péče, která se v těchto zařízeních uplatňuje umožňuje člověku zemřít důstojně. Je pádným argumentem proti eutanazii. Není snad rozumnější zlepšit podmínky umírajících, když je to MOŽNÉ a REALNÉ, než volat po eutanazii! Všem zastáncům eutanazie bych ráda řekla, aby si položili základní otázku: Mám strach ze své smrti? Pokud odpovíte ano, není snad tento strach důvodem, pro nějž voláte po okamžité usmrcením. Smrt stejně jako vše co nás v životě potká má svůj význam. Jsem si jistá, že až budu jednou umírat, nebude to má vůle, ale přijmu to s respektem.
19. 01. 2009 | 23:10

jordan shoes napsal(a):

Je s podivem, jak si někteří neustále zaměňují pojmy. Asistovaná sebevražda není vražda, kritiku!
22. 05. 2009 | 05:38

ugg napsal(a):

Méně provokativně řečeno - lidé si až příliš zvykli na představu, že po smrti je nic, ticho, blažený spánek, žádná bolest. Pokud to tak ale není, ztrácí celá euthanázie smysl.
22. 05. 2009 | 05:39

Tlapka napsal(a):

Když není eutanazie, snad je aspoň dost morfinu. Proč bych měla zbytečně trpět.
16. 12. 2009 | 12:02

Vlastimil 66 let napsal(a):

Pokud by někdo vymyslel systém, který by zabránil zneužití euthanasie, přesvědčilo by mě to o správnosti a opodstatněnosti tohoto řešení.
09. 02. 2012 | 09:50

Šárka napsal(a):

Je zvláštní, jak když nejde o naše vlastní utrpení a bezvýchodnou situaci, máme plnou hubu humanismu a obav o práva dotyčného. Skutečnost je taková, že nikdo z těch lidí, kteří komentují prosby těch, kteří soudně žádají o "povolení umřít" (a není jich zas tak málo) si to peklo na zemi neumí a ani nechce představit. Ve většině případů se jedná o jedince, kteří by podle zákonů přírody ( a přirozených vlastností živých organismů) dávno v klidu umřeli, ale my vydáváme za pokrok medicíny, že je udržujeme na živu v bolestech. Paráda...jen tak dál. Zneužít lze každý zákon a myslím, že u takto objektivních případů s tak zjevným utrpení a definitivní prognózou je podobný pseudohumanismus hříchem.
22. 08. 2012 | 16:55

Jiřina Moringlová napsal(a):

Smrt zblízka s předchozí osobní péčí o své blízké jsem zařila několikrát, naposledy letos, kdy mi zemřel 65 letý manžel na rakovinu, se kterou žil 8 let. Za tu dobu poznal péči lepší i horší, ale říkal, že má štěstí, když má mne,manželé jsme byli přes 40 let. Dcera s rodinou také přispívala k duševní pohodě, syn sice také, ale je od narození po dětské mozkové obrně ochrnutý, vozíčkář, a starali jsme se o něj - vlastně já dodnes - osobně stále. Vždy jsme však hledali a nakonec našli vstřícné lidi, kteří pomohli hlavně nám, pečujícím, abychom vytrvali. Každý však to štěstí nemá, mnohdy vlastní vinou, většinou však nezaviněně, umírá osamělý. Mohu podat jen vlastní zkušenost, že ani těm mým nejbližším se umřít nechtělo, i když o možnosti euthanasie se také někdy zmínili. Pomohli jsme jim však se smířit s osudem,aby mohli prožívat i tyto těžké zkoušky důstojně. To je důležité. Mohu potvrdit, že i personál obyčejných nemocnic, kde pobyli maximálně 10 dní před úmrtím, protože větší zmírnění bolesti jsme jim doma už sami zajistit nemohli, když viděl náš přístup, přizpůsobil i svůj, stačilo jim projevit účast s jejich těžkou prací a pochopení. Na finanční dotování jsme nikdy neměli, a nebylo vyžadováno. Proto vím, že úmrtí může být i důstojné završení života, pokud člověk projevoval aspoň trochu pokory a sám rozdával povzbuzení, dokud mohl. osobně pro euthanasii nejsem, ale sama jsem ji poskytla také našim pejskům, když velmi potřebovali, ovšem to bylo v extrémních případech u 16 a 18 letých fenek ochrnutých na zadní nožky, po všech pokusech o zlepšení a pomoci. Takže neodsuzuji ani příznivce tohoto způsobu pomoci bližním, ovšem velice opatrně, z lásky,a pokud možno nejsem-li spoludědicem s dalšími příbuznými....
22. 08. 2012 | 21:59

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy