Někdy předevčírem jsem komentoval opakující se událost z rozdávání Pirátských listů, kdy se na mě lidi docela často obrací s vážným výrazem a pro mě nepochopitelným: „Sám veliký vůdce.“ Nechápu. Tady furt frčí nějaká fixace na osobnosti a vytváření kultu? No to se pak nemůžeme divit, že pan AB skóruje…

Chování a činnost politické strany (nikoliv hnutí), pokud máme stále za to, že je tato demokratická, skutečně neurčuje předseda. U Pirátů definuje směr kolektivní orgán Celostátní forum, který se skládá ze všech členů. Zprostředkovaně pak Republikový výbor, který schvaluje finanční záměry a finální znění zásadních dokumentů jako je třeba volební program. Předseda je pouze jedním, nikoliv však jediným interpretem tohoto programu.

Program nesou ven/vykládají členové a kandidáti. Za politiku strany směrem k občanům je pak zodpovědný ten, který ji realizuje, tedy volený radní, poslanec, krajský či komunální zastupitel, garant, nebo prostě ten, který se věnuje určitému tématu a resortu a promítá do svých kroků stanovy, program a vizi své domácí strany. Ta mu k tomu musí poskytnout zázemí a pokud tápe, tak mu pomoci. Pokud ustřelí příliš, tak ho samozřejmě stáhnout, pokud na to má mechanismy, nebo odvolat a již ho příště nikam nestavět. Zodpovědnost je zde tedy jak osobní, tak stranická.

A co ten předseda? Předseda bývá často pouze nejvíce viditelnou osobou. Pokud strana nemá ministry, je to právě předseda, kterého selektivně média zvou a není vždy lehké do nich „prodat“ odborníka na danou tématiku. „No ale my chceme Vás“.

Je prostě smutné, že strany namísto, aby předvedly reflexi a soustředily se na vizi a naplňování své politiky, řeší primárně, koho tam nastrčit (Čuba?), aby zabodovaly, nebo koho stáhnout, když míra provařenosti dosáhla neúnosné hladiny. Dočasná trafika to spraví a až lidi zapomenou, tak se může vrátit. Viď Sašo nebo Jaromíre? :-)

Na rozdíl od hnutí je politická strana „hydra“ v pozitivním i třeba v negativním smyslu. Dobrá politika s předsedou nestojí a nepadá. To se musíme pokusit sami naučit chápat, i když je to zakořeněné hodně. I dobrý předseda může vést stranu, která je prolezlá korupcí a stojí na podnikatelských a někdy i vyloženě mafiánských strukturách, nebo se o ně opírá. Špatný (divný?) předseda nemusí nutně zabíjet stranu jako celek.

Po lidech v politice jako občan požaduju osobní kvality: erudovanost či systematickou snahu o vzdělávání se v oboru, kterým se zabývají, poctivost, píli, svědomitost, pravdomluvnost a otevřenost. To jsou vlastnosti veskrze nepolitické. Po politické straně pak vizi a cíle a jejich skutečnou realizaci – to je to, co se počítá. Co nepředpokládám, je prodání této vize za křesla. Kompromis, který popírá samu podstatu politického směru, který je ve straně zakotven. To bohužel z mnoha českých politických stran dělá vyprázdněné nádoby.

Jestli bude šéfem ČSSD pan Sobotka, nebo někdo jiný je irelevantní, protože za „nitky“ tam stále tahá větší než malá skupina „bafuňářů“. Byla by nějaká zásadní změna ve vnímání SocDem, pokud je jejím ministrem pan Chovanec, nebo když roli pražské jedničky bude hrát pan Dolínek z klubu přátel pana Březiny? Předefinuje to nějak její politiku? Nikoliv.

Sociální demokracie se za téměř třicet let vyčerpala a rozkročila takovým způsobem, že je jejich politika už naprosto nedefinovatelná. Bohužel musím sledovat, že se v rámci voleb ČSSD chytí každé věci, která jim v danou chvíli může přinést tolik potřebné body. Stejný trik teda rozjíždí i vládní ANO, ale na „odporu“ k systému, který historicky sama stavěla, se dnes točí třeba údajně reformovaná ODS, přitom k takové obměně fakticky zodpovědných lidí tam rozhodně nedošlo.

Ale je to stále ještě politika stran, co ve finále určí výsledky voleb? Vládnoucí strany to mají lehčí. Co máme za ministerstva a komu můžeme přidat? Těsně před volbami nasypeme silným cílovým skupinám nějaké ty dárečky. Nově třeba jednorázovou dotaci pracovníkům v resortu sociálních službách v Praze (150 milionů od Petra Dolínka, ať nežereme), kdy pro systematické navyšování jejich mezd udělali za dobu své vlády co? A když nenasypeme, tak se alespoň z výkonu své funkce pořádně zpíárujeme. V pracovní době, za státní peníze objezdíme republiku, otevřeme mosty, uděláme dětské dny a napíšeme o tom do příslušných radničních novin. Žůžo.

Poznámka: Text vznikl po konfrontaci zpravodajstvím ČT24 13.6. mezi 6:00 - 7:00 ráno a pro přelétnutí hlavních českých on-line zpravodajských serverů.