Kdy má stát podat pomocnou ruku – příklad ze zemědělství
Nejen v souvislosti s nedávnou stávkou a demonstracemi jsme se opět mohli dozvědět, že vláda se prý nestará o „obyčejné lidi a potřebné“ a pomáhá pouze „bohatým“. Domnívám se, že toto tvrzení není pravdivé a mohu to dokázat na konkrétním příkladu ze svého resortu.
Chápu, že socialistické myšlení, které nám bylo desítky vštěpováno, zcela potlačilo individuální odpovědnost. Přitom správná hospodářská politika by měla být založena na vyvážení principu solidarity a subsidiarity. To znamená, že nejprve si musí v nepříznivé situaci pomoci jedinec sám, pokud na to jeho síly nestačí, pomůže rodina či obec. Stát zasahuje až v poslední instanci. Ale pojďme ke konkrétní situaci.
Na počátku května zasáhly Českou republiku překvapivé pozdní mrazy, kdy se teploty v pěstitelských oblastech snížily až na -5°C. Došlo k poškození 10 500 hektarů ovocných sadů a 1 150 hektarů vinic, přičemž největší škody byly zaznamenány v oblasti severních a středních Čech, na Moravě byly postiženy jen některé menší lokality. Např. na Mělnicku a Litoměřicku přišli vinaři až o 95 % budoucí úrody, což je rána, ze které se sami nemohou vzpamatovat ani při využití komerčního pojištění.
Jedná se tedy o typickou mimořádnou situaci, kdy musí zasáhnout stát. Ministerstvo zemědělství proto přijalo několik opatření. V rámci půjček od Podpůrného a garančního rolnického a zemědělského fondu dojde k odkladu splátek u programů Zemědělec a Půda. Mimořádně jsme také uvolnili 30 mil. Kč, o které navýšíme dva národní dotační programy. Týkají se především podpory restrukturalizace ovocných sadů a vybudování kapkové závlahy, což umožní částečnou kompenzaci škod a obnovu poškozených sadů.
Vidíme tedy, že vláda nerezignovala na pomoc potřebným, ani neopustila princip solidarity. Musíme však pečlivě dbát o to, aby nebyl zneužíván a aby peníze daňových poplatníků směřovaly jen tam, kde jsou skutečně potřeba.
Chápu, že socialistické myšlení, které nám bylo desítky vštěpováno, zcela potlačilo individuální odpovědnost. Přitom správná hospodářská politika by měla být založena na vyvážení principu solidarity a subsidiarity. To znamená, že nejprve si musí v nepříznivé situaci pomoci jedinec sám, pokud na to jeho síly nestačí, pomůže rodina či obec. Stát zasahuje až v poslední instanci. Ale pojďme ke konkrétní situaci.
Na počátku května zasáhly Českou republiku překvapivé pozdní mrazy, kdy se teploty v pěstitelských oblastech snížily až na -5°C. Došlo k poškození 10 500 hektarů ovocných sadů a 1 150 hektarů vinic, přičemž největší škody byly zaznamenány v oblasti severních a středních Čech, na Moravě byly postiženy jen některé menší lokality. Např. na Mělnicku a Litoměřicku přišli vinaři až o 95 % budoucí úrody, což je rána, ze které se sami nemohou vzpamatovat ani při využití komerčního pojištění.
Jedná se tedy o typickou mimořádnou situaci, kdy musí zasáhnout stát. Ministerstvo zemědělství proto přijalo několik opatření. V rámci půjček od Podpůrného a garančního rolnického a zemědělského fondu dojde k odkladu splátek u programů Zemědělec a Půda. Mimořádně jsme také uvolnili 30 mil. Kč, o které navýšíme dva národní dotační programy. Týkají se především podpory restrukturalizace ovocných sadů a vybudování kapkové závlahy, což umožní částečnou kompenzaci škod a obnovu poškozených sadů.
Vidíme tedy, že vláda nerezignovala na pomoc potřebným, ani neopustila princip solidarity. Musíme však pečlivě dbát o to, aby nebyl zneužíván a aby peníze daňových poplatníků směřovaly jen tam, kde jsou skutečně potřeba.