Za devatermi horami a sedmerými lesy byla malá, pěkná země. Lidé tu mohi žít šťastně a spokojeně, nebýt draka. Ten žil ve sluji, chrlil oheň a síru a jako potravu vyžadoval mladé dívky.



Když se vlády ujal nový král, oznámil, že tomu, kdo zem od draka osvobodí, dá půl království.
"Polovina je moc," protestoval ministr výdajů, "třetina zcela postačí".
"Třetina je příliš," prohlásil ministr úspor a navrhl dvacet procent.
"Dvacet procent je hodně," řekl ministr zisku a navrhl deset procent království s tím, že by šlo o tu část země, která je nejvíc zanedbaná, a ten, kdo by území získal, by ho zároveň musel dát do pořádku.

Ministr odhadu nesouhlasil. Zjistil prý, že situace není zdaleka tak zlá, jak se jeví, protože při spotřebě dvaceti dívek týdně má země ještě zásobu dračí potravy na víc jak jeden rok.
Ministr blahobytu byl pro a navrhl, aby se drakovi nabídly později bezdětné ženy, čímž by se lhůta ještě prodloužila.
Ministr spokojenosti prohlásil, že krom bezdětných žen lze také použít zachovalých vdov.




Tou dobou dorazil do země Honza, který se vracel domů ze světa, kde byl na zkušené.
"Co je tu nového?" zeptal se hostinského.
"Máme nového krále, ale starého draka jsme se ještě nezbavili, " řekl hostinský.
Honza řekl, že zbavit zemi draka je snadné. Vyspí se na to a druhého dne draka zabije.
Hostinský pokrčil rameny a dal se do čtení novin.
Psalo se v nich o nové poradě konšelů.

Bývalý ministr výdajů byl odvolán, protože byl obviněn, že si chtěl část odměny za odstranění draka ponechat pro sebe.
Jeho nástupce navrhl, aby s drakem směl bojovat jen ten, kdo složí předem do státní pokladny zálohu jednoho milionu.
Ministr úspor trval na dvou milionech a žádal, aby bojovník proti drakovi předložil potvrzení, že už zdolal nejméně tři draky.
Ministr zisku označil oba ministry za amatéry a požadoval, aby aby byl uspořádán konkurs kandidátů a sestavena komise, která by vybrala vhodného bojovníka na zápas s drakem.
S tím nesouhlasil ministr rozkvětu, protože podezíral ministra ziskus, že chce prosadit svého synovce.

Zatímco se ministři dohadovali, navštívil Honza truhláře.
"Potřeboval bych dobrý cep," řekl.
"Na co?" zeptal se truhlář.
"Na draka," odpověděl Honza.
Truhlář se začal drbat na hlavě a ošíval se. Řekl, že nemá čas, protože musí pracovat na novém žebřiňáku, na kterém povezou dívky k drakovi.
"Vy nemáte dceru?" podivil se Honza.
"Ne," řekl truhlář, "mám kluka."
Honza šel za kovářem a požádal ho o meč.
Také kovář se vykrucoval a tvrdil, že nemá čas, protože musí připravovat podkovy pro koně, kteří potáhnou vůz k dračí sluji.
Kovář sice dceru měl, ale žila v zahraničí.
Honza se vydal za sedlákem a požádal ho, aby mu půjčil koně. Ale ani sedlák mu nepomohl. Koně bylo zapotřebí k tažení vozu.
Sedlák byl bezdětný.

Zatím ministři jednali o drakovi, až dospěli k tomuto rozhodnutí: poblíž dračí sluje budou postaveny hotely pro cizí turisty, kteří za tu podívanou budou platit. Dívky se budou dovážet ze zahraničí, zejména z chudých zemí, kde je jich přebytek. Získané peníze půjdou do státní pokladny.
"Nejméně dvacet procent," řekl prvý ministr.
"Třicet," pravil druhý.
"Čtyřicet," pravil třetí.
"Padesát," řekl čtvrtý.
"Sedmdesátpět," rozhodl nakonec ministr budoucnosti.
S jeho návhrem nakonec všichni souhlasili, neboť to byl zkušený muž, který byl ministrem už dlouhá léta, dokonce ještě v dobách, kdy se o lepší budoucnosti pouze hovořilo.
Hned potom byl vydán zákon n a o c h r a n u draka.
Honza si uvědomil, že je ještě hloupý a šel znovu do světa.
Drak je zdravý a silný a daří se mu dobře, jako dřív.
Jen král je zamlklý. A prý hodně kouří.