Jak být šťastný
Tou otázkou se zabývám už dlouho. Zejména na počátku nového roku. Bohužel, když se mi už zdálo, že jsem odpovědi na stopě, přihodilo se opět něco, co mne vrhlo zpátky do temnot nejistoty.
Vysavač, který jsme nedávno koupili, práší. Chtěl jsem to sdělit majiteli obchodu, ale odcestoval do Tibetu.
Zije tam prý v nějaké komuně.
Položil jsem zkusmo otázku o štěstí sousedovi. Místo odpovědi mi položil vlastní: má smysl mít v dnešní době děti ? Jeho žena chtěla vědět, zda věřím v reinkarnaci. Přiznal jsem, že mne otázka posmrtného života moc netrápí. Spíš by mne zajímalo, zda se dožiju konce právního sporu s turistickou kanceláří.
Zrovna když jsem soustředěně uvažoval o štěstí, přišel mi dotaz od berního úřadu.
Otázka zněla takto: kolik spotřebuju kancelářského papíru na povolání a kolik soukromě. Chtěl jsem se podívat do poznámek v počítači, ale spletl jsem nějaké heslo.
Navštívil jsem proto na internetu diskuzní forum lidí, které postihl podobný problém. Zaujal mne názor nějakého Johna z Texasu, který zapomněl hesla k bankovnímu kontu a hrozilo mu, že zbankrotuje. Napsal, že dík vývoji techniky ztrácíme rozum a přál hodně štěstí každému, kdo vyhodí počítač z okna.
Požadavek berního úřadu vyřešil daňový poradce. Využil jsem toho a zeptal se ho, jak být šťastný. Místo odpovědi mi připomněl, že novou kopírku mám koupit hned z kraje ledna, k kvůli odpočtu od daní.
Známý pravil, že otázka je banální. Chtěl místo toho vědět, zda mám erotické sny. Proč jeho teorie o suchém lomu zůstává nedoceněna a jestli se má rozvést.
Taxikář nad otázkou mávl rukou. Ptal se proč jsou návody k přístrojům i v srbštině a ne v albánštině.
Také zubař mi nemohl dát odpověď. Zajímalo ho naopak, jestli se obávám moslemských fantatiků.
Rozhodl jsem se položit otázku příteli, který se zabývá studiem východní filozofie.
Odpověděl mi zenovým příběhem, který také umístil na facebook. Šest členů elektronické sekty dalo palec nahoru.
Třem se nelíbil.
A dva - "Pusinka" a "Rozkošník" se vyjádřili vulgárně.
Příběh zní takto:
mladý zenový mnich se ptal Mistra:" MIstře, není to tak, že člověk musí nejprve bloudit, má - li najít cíl k němuž směřuje ?
Mistr odpověděl:"Od té doby co nemám žádný cíl - už nebloudím!"
V noci, když utichl telefon a počítač tvrdě spal, dospěl jsem k přesvědčení, že člověk je zřejmě šťastný, dokud to neví.
Dokud nemá čas si tuto otázku položit.
Vysavač, který jsme nedávno koupili, práší. Chtěl jsem to sdělit majiteli obchodu, ale odcestoval do Tibetu.
Zije tam prý v nějaké komuně.
Položil jsem zkusmo otázku o štěstí sousedovi. Místo odpovědi mi položil vlastní: má smysl mít v dnešní době děti ? Jeho žena chtěla vědět, zda věřím v reinkarnaci. Přiznal jsem, že mne otázka posmrtného života moc netrápí. Spíš by mne zajímalo, zda se dožiju konce právního sporu s turistickou kanceláří.
Zrovna když jsem soustředěně uvažoval o štěstí, přišel mi dotaz od berního úřadu.
Otázka zněla takto: kolik spotřebuju kancelářského papíru na povolání a kolik soukromě. Chtěl jsem se podívat do poznámek v počítači, ale spletl jsem nějaké heslo.
Navštívil jsem proto na internetu diskuzní forum lidí, které postihl podobný problém. Zaujal mne názor nějakého Johna z Texasu, který zapomněl hesla k bankovnímu kontu a hrozilo mu, že zbankrotuje. Napsal, že dík vývoji techniky ztrácíme rozum a přál hodně štěstí každému, kdo vyhodí počítač z okna.
Požadavek berního úřadu vyřešil daňový poradce. Využil jsem toho a zeptal se ho, jak být šťastný. Místo odpovědi mi připomněl, že novou kopírku mám koupit hned z kraje ledna, k kvůli odpočtu od daní.
Známý pravil, že otázka je banální. Chtěl místo toho vědět, zda mám erotické sny. Proč jeho teorie o suchém lomu zůstává nedoceněna a jestli se má rozvést.
Taxikář nad otázkou mávl rukou. Ptal se proč jsou návody k přístrojům i v srbštině a ne v albánštině.
Také zubař mi nemohl dát odpověď. Zajímalo ho naopak, jestli se obávám moslemských fantatiků.
Rozhodl jsem se položit otázku příteli, který se zabývá studiem východní filozofie.
Odpověděl mi zenovým příběhem, který také umístil na facebook. Šest členů elektronické sekty dalo palec nahoru.
Třem se nelíbil.
A dva - "Pusinka" a "Rozkošník" se vyjádřili vulgárně.
Příběh zní takto:
mladý zenový mnich se ptal Mistra:" MIstře, není to tak, že člověk musí nejprve bloudit, má - li najít cíl k němuž směřuje ?
Mistr odpověděl:"Od té doby co nemám žádný cíl - už nebloudím!"
V noci, když utichl telefon a počítač tvrdě spal, dospěl jsem k přesvědčení, že člověk je zřejmě šťastný, dokud to neví.
Dokud nemá čas si tuto otázku položit.