Když u nás během poslední doby několikrát vypnuli elektrický proud, vzpomněl jsem si na doktora Janskeho, odbornika na energii. Proud opět zapnuli, zřejmě šlo o nějaké opravy. Přesto jsem nelenil a zeptal jsem se ho, jak vlastně vypadá energetická situace dnes a kterým směrem se vývoj ubírá.



Napsal mi toto:

Podle nového odhadu - ( z 15. března tohoto roku ) - dojde české energetice hnědé uhli asi tak kolem roku 2045. To znamená jistotu, že v přištích 30 letech můžeme klidně otočit vypínačem a všecky spotřebiče poběží. Ovšem i dnes, v roce 2015, zůstává otázka jak to bude dál s českou energetikou - nezodpovězena. Odpověď chybí hlavně proto, že výstavba dalších jaderných bloků v Temelíně byla posunuta do velmi neurčité budoucnosti. Těch třicet let, kdy budeme mit ještě uhlí, je pro vybudování čtyř 1000 MW bloků, ktere jsou ke krytí spotřeby v České republice nutné, velmi krátká doba.

Kapacita a data :

I kdyby výběrové řízení zvolilo stejný typ reaktoru a k tomu stejné vybavení, nelze paralelně budovat všechny bloky. Produkční kapacita české prumyslové základny na to nestačí.
Na povolovací administrativu a stavbu jednoho bloku je zapotřebí asi 10 let. Cena za blok naroste za tu dobu na 10 miliard € (dnešní kurs). Při patřičném překrývání jednotlivých staveb se dají tyto bloky postavit a uvést do provozu, ale jen za předpokladu, že se s realizací začne v příštích třech letech. Pokud ČEZ tuto investici provede, bude zcela určitě požadovat od české vlády záruku na potřebnou cenu za dodané MWh z nových bloků. Stejné ručení převzala vláda ve Velke Britanii na investici pro tamní nuklearní elektrárnu.
Pro českou energetiku, která se Slovenskem, Polskem a Rakouskem tvoří vychodni část celoevropské energetické sítě je v důsledku sousedství k německému sběrnému proudu - (větrné a fotovoltatické zdroje) - nutné udržet při dodávkách spotřebitelům frekvenci 50Hz.

Odstavení jaderných elektráren v Německu:

Toto - při plánovaném odstavení jaderných elektráren na jihu Německa - (Bavorsko a Badenwürtenbersko), kde bude eliminován pohotovostní výkon ve výši 7000 MW - nebude jednoduché. Dvě plánované přenosné sítě - (stejnosměrný proud) - ze severu Německa směrem na jih - jsou nejisté, protože titíž lidé, kteří protestovali proti atomovým elektrárnám, jsou i proti stavbě těchto vedení.
Důležitý je ale fakt, že i tento proud ze severního Německa je sběrný, protože jeho množství je závislé od rozmaru přírody - (větrné a fotovoltaické zdroje). Z toho plyne, že české jaderné zdroje převezmou v evropské síti podpůrnou stabilizační funkci. Představa stabilizace sítě pomocí plynových elektráren, které pracují s účinností kolem 58 %, by byla lákavá. Problémem je ale dodavatel plynu, protože Rusko neváhá dodávky plynu používat k politickému nátlaku na státy v kterých jsou plynové elektrárny instalovány.

Poučení z Kanady:

S touto vizí nemůže industrialisovaná Evropa existovat. Nestabilní elektrické sítě bez ekonomicky a spolehlivě použitelných plynových bloků mohou vypadnout. Ztráta napětí v síti způsobuje výpadek dodávky proudu, který je velkoplošný.
V malém rozsahu toto zažila Kanada v zime 2012. K uvedení celé soustavy znovu do provozu bylo třeba dvou týdnů. Průmyslové podniky si určitě vybudovaliy vlastní rezervní zdroje, ale obyvatelstvo ne. Nefungující lednice a mrazící truhly jsou nejmenším následkem, který je nutno očekávat. Chaos ve městech bez osvětlení a nefungujících služeb by byl dalším dúsledkem takové situace .

Cena energie a burza:

Problém při plánování jaderných elektráren je také současná cena proudu na burse v Lipsku. Přebytek proudu ze sběrných zdrojů při slunečných a větrných dnech způsobuje nadbytek nabídky v síti, takže proud v německé soustavě nelze odebrat. V takových časových pásmech musí okolní státy, tedy Polsko, Česko, Rakousko i Švýcarsko s Francií tento přebytek zpracovat. Rakousko zapojuje v takových dobách své přečerpávací vodní elektrárny a plní svá přehradní jezera. Ostatni sousedé snižují výkony svých elektráren, aby udrželi frekvenci sítě.

Kalkulace :

Velká nabídka a nízká poptávka snižují cenu za MWh a tak cena na burze klesá. V současné době je cena v Lipsku okolo 30,50 € za MWh. Počítání rentability investice pro budovani nukleárních bloků s touto cenou, zvýšenou o inflaci za príštích 10 az 30 let, nevede k žádnému pozitivnímu výsledku ve prospěch jaderných zdrojů. Vezmeme - li do vypočtu nákladů subvence, které platí zákazníci za každou odebranou kWh, jako poplatek na regenerativní energie - ve výši 5,27 ct/kWh - činí celková cena za 1 MWh 83.20 €. Tato cena není ale konečná, neboť vzniklé poplatky za proud přetékající hranice Německa se musí k této částce ještě přičíst. Podobné, ba nižší ceny za proud existují v zemích evropské unie, které nepodporují sbíranou elektřinu tak jako je to v Německu. V případě státních garancí pro budoucí nuklearní bloky se musí cena počítat s inflační přirážkou, takže státní garance pro projekty v príštích desetiletích mohou dosáhnout hodnot pres 100 €/MWh.

Jestliže česká energetika svůj úkol – /tedy spolehlivé zásobovaní průmyslu a obyvatelsva proudem/ – splní, závisí i nadále na podpoře vlády a parlamentu. Vyvoj energetiky vyžaduje douhodobé plány a rozhodnutí, které se nezhodnotí v průběhu jednoho volebního období. Mysdlím si, že v tomto ohledu je onen zakopaný pes. Pokud tento problém nebude překonán, čeká nás opakovaní 50 - tých let minulého století, kdy jsme ve vybraných dnech v týdnu seděli večer při svíčkách.

Pro Tebe, Ivane, by to bylo možná romantické při psaní, protože takto psal i Goethe. Pochybuji ale, jestli bys při práci zvládll ty 3 litry červeného vína za večer, jako on.

Zdravim, Felix