Rozhodl jsem se zahájit soukromou kampaň proti volební kampani. Dospěl jsem k názoru, že by bylo nejlépe nahradit náš dosavadní systém praktičtějším řešením: dovozem státních úředníků z e z a h r a n i č í.

Při výběru vhodné národnosti jsem postupně vyloučil Angličany - /při vší racionalitě jsou to ostrované a považují ostatní země za zbytek světa/, Francouze - /geniální improvizátoři, ale bohužel v situacích, do nichž se dostanou vlastní zásluhou/,
Američany - /u kterých hrozí, že v době kdy by vykonávali veřejný úřad byli by napadnutelní za to, že vrhají vyzývavé pohledy na své sekretářky/, Němce - /spolehliví, ale mnohdy ochotní vykonávat funkce bez vlastní myšlenkové kontroly/, Italy /častá náchylnost k úplatkům/, i Skandinávce - /přílišný sklon k socialistickému hospodářství/.

Nakonec jsem usoudil, ze nejlépe by bylo angažovat státní úředníky, kteří jsou zvyklí na soužití se spoluobčany, hovořící třemi různými jazyky, kteří mají zkušenosti ze své země, se sedm set let starou demokratickou tradicí.
Prostě importovat několik spolehlivých Švýcarů.

Dovoz těchto státních úředníků by nám přinesl řadu výhod.Především by odpadla nákladní voblební kampaň.
Cizí státní úředník by u nás byl neznámý, takže by se ušetřilo nejen za předvolební reklamu a na výdajích za stavby tribun, ale i za tělesnou ochranu. Také výdaje na řidiče a dopravu by výrazně poklesly, protože - jak je známo - řada švýcarských domácích funkcionářů jezdí tramvají.

K vykonávání své funkce by dovezený švýcarský státní úředník, zvyklý tak jako tak šetřit, nepotřeboval velký aparát.
Pouze tlumočníka a kalkulačku.
V politice by zavedl ověřenou metodu referenda, které umožňuje každému občanu zasahovat do problémů vlastní komunity a obce a to dokonce i po volbách, většinou o víkendech.
Každý týden by se sešel s kolegy, jejichž úřední aparát by nebyl větší než jeho vlastní, takže by celá vláda mohla sdílet jeden činžovní dům ve městě. Tím by se ušetřilo nejen na financích, ale také na čase.

V hospodářských otázkách by postupoval podle tradičního a ověřeného ekonomického zákona, který platí celosvětově, pro každou domácnost: náklady nesmí přesáhnout výši přijmů.
Má dáti a dal. Plus a mínus.

Jako cizí státní příslušník by získal dočasné pracovní povolení na dobu čtyř let. Tím by se zamezilo tomu, aby do státních funkcí nejmenoval své příbuzné, známé, přátele nebo osoby, kterým je nějak zavázán. Během pracovního období by byl odvolatelný, pokud by jeho bilance vykazovaly ztráty, stejně jako manažér nehospodárného podniku.
Součástí smlouvy by byla dohoda, že pokud naše životní úroveň poroste, může získat odpovídající prémii, aby byl hmotně zainteresován a nepodlehl pokušení nezákonně si přivydělat.

Pokud by některým nostalgicky naladěným spoluobčanům chyběly tradiční spory a debaty o zásluhách či chybách té, nebo oné politické strany, nebo by postrádali dobře znějící předvolební sliby, stýskalo by se jim po vzájemném osočování kandidátů v mediích, nezůstali by dík zkušeným domácím aktérům, /kteří by pokračovali nadále jen jako amatérský zájmový spolek, na příklad jako holubáři/, o nic ošizeni.

Slušně fungujcící společnost si přece může dopřát nějakou zábavu.