Ivan Langer

20. 12.

Ano. Někdo má jít bručet!

Ivan Langer Přečteno 11809 krát

Ad LN 11. 12.: Předsedo, měkký obal je pryč

Brzo to bude rok, co probíhala prezidentská volba. A brzo to bude rok, co se médii začala lavinovitě šířit moje věta určená Martinu Bursíkovi, která byla pouze pro jeho uši, ale kterou jakýsi velmi citlivý mikrofon zachytil. Věta o tom, že někdo půjde bručet.

Okamžitě byla interpretována jako výhrůžka Martinovi a nátlak na něj. A tato interpretace, jak vidím, trvá dodnes, i když jsme si vše vysvětlili a on se v tomto smyslu i vyjádřil v médiích.
Znovu tedy shrnu, jak to tehdy bylo.

Prezidentská volba byla vzrušeným obdobím. V jejím průběhu vypukla tzv. kauza Savoy - v mediích zveřejněný záznam schůzky Weigl - Šlouf. Už tehdy bylo jasné, že k úniku videozáznamu v tomto případě muselo dojít jen porušením zákona a že únik byl připraven proto, aby ovlivnil volbu prezidenta.

O tom jsem s Martinem Bursíkem tehdy mluvil. Mluvil jsem o tom, že celá ta záležitost s videozáznamem rozhodně není jen tak náhodně zveřejněný záznam. O tom, že je to neseriózní, ba kriminální ovlivňování volby. O tom, že někdo vědomě porušil zákon. A řekl jsem, že za toto kriminální jednání "půjde někdo bručet."

Jsem totiž přesvědčen, že není možné porušovat zákony a nenést za to odpovědnost. Ba co víc, není možné na základě spáchání trestné činnosti ovlivňovat ani prezidentskou, ani žádnou jinou volbu.

Zcela stranou pozornosti médií právě probíhá soudní řízení se dvěma osobami - bývalým policistou a bývalým příslušníkem civilní rozvědky, které byly za své jednání související s kauzou Savoy a tedy i s volbou prezidenta republiky obžalovány a postaveny před soud.

Samozřejmě nemohu (a ani nechci) předjímat rozhodnutí soudu, ale bez ohledu na jeho konečný výrok, to, co se tehdy odehrálo, byla špinavost. A dva obžalovani jsou jen vrcholkem ledovce této špinavosti. Možná právě proto soudní řízení provází nezájem médií. Možná právě proto takové útoky na moji osobu v poslední době.

Brzy to bude rok, tedy nejvyšší čas, aby se veřejnost dozvěděla o pozadí volby hlavy státu. Zda někteří politici věděli či nevěděli, co se tehdy odehrálo, jací lidé kolem nich se na ní podíleli a kteří novináři se do ní aktivně zapojili a kteří naopak účast na této špinavosti odmítli. Nejvyšší čas, aby se veřejnost dozvěděla, čeho se moje věta tehdy opravdu týkala a kdo by měl jít bručet!

Ivan Langer, ministr vnitra

11. 12.

Langerova pevnost a novinářské pábení

Ivan Langer Přečteno 7291 krát

Včera vyšel na serveru aktuálně.cz článek o mé podpoře projektu občanského sdružení Muzea olomoucké pevnosti, pro který se mi podařilo získat 18 milionů korun – na inženýrské sítě, dodávám já, neboť to autorka textu zapomněla zmínit. Nebylo to jediné její – kulantně řešeno – opomenutí, v textu se objevila minimálně jedna vyslovená lež a řada dost fantaskních konstrukcí, jež poškozují nejen mě, ale hlavně členy občanského sdružení Muzeum olomoucké pevnosti, jehož jsem čestným členem. Dokážu pochopit, že tento fakt může leckoho dráždit – Langer si přihrává miliony vlastnímu spolku! – a proto budiž řečeno, jak se to s těmi „miliony do vlastní kapsy“ má.

Před třemi lety mě v mé olomoucké poslanecké kanceláři oslovilo několik nadšenců historie a vojenství. Seznámili mě se svým plánem vybudovat v Olomouci muzeum olomoucké tereziánské pevnosti a zapáleně mi popisovali, jaké unikátní skvosty se u nás nacházejí – a já se teprve tehdy s údivem dozvídal, že Olomouc má kromě sloupu svaté Trojice, barokních kašen a renesanční radnice historický unikát, jakých byste po Evropě napočítali na prstech jedné ruky, a sice relativně slušně zachovalý soubor vojenských fortů, které jako předsunutý prstenec obepínaly bastionovou městskou pevnost z poloviny 18. století. A protože tyto stavby patřily celou dobu armádě a byly nepřístupné, dokonce i odborná veřejnost z řad památkářů se o těchto skvostech začala dozvídat teprve někdy na přelomu tisíciletí!

Tehdy jsem si slíbil, že pokud to aspoň trochu půjde, budu se zasazovat o popularizaci této polozapomenuté části olomoucké historie a o záchranu toho, co z pevnosti zbylo. Mimo jiné jsem předjednával převod pevnosti Tabulový vrch od Armády ČR na město, z něhož nakonec bohužel sešlo. Byl jsem velmi rád, když se na mě obrátili lidé z budoucího občanského sdružení Muzeum olomoucké pevnosti, kteří o mém zájmu věděli, s návrhem, jestli bych se do dobrodružství obnovy poslední větší části původní bastionové pevnosti – Korunní pevnůstky – nepustil s nimi. Okamžitě jsem kývl a už na první tiskové konferenci sdružení v létě loňského roku jsem veřejně vyhlásil, že využiji všechny své možnosti k podpoře projektu.

Z loňského státního rozpočtu se mi podařilo vyjednat celkem 9 milionů korun na vyčištění areálu, který byl absurdně využíván pouze jako stavební dvůr a skládka suti, na úpravu valů a vodních příkopů a očištění hradební zdi od náletové zeleně. Už dnes je pevnůstka k nepoznání – tam, kde se ještě v září zelenala nevzhledná džungle kopřiv a křovin, se dnes tyčí mohutná cihlová stěna, obehnaná úpravným vodním příkopem. Barokní válečná prachárna uvnitř bastionu, nejstarší u nás, získala novou střechu. Vzácná památka se pomalu probouzí, a kdo by chtěl věřit některým novinářským výkřikům, ať se přijede přesvědčit na vlastní oči.

Čekal jsem, že částka 18 milionů na jeden projekt vzbudí zákonitě značnou pozornost, čekal jsem však i korektní novinářskou práci, kdy si redaktoři o celé věci zjistí co nejvíc informací – ono by vcelku stačilo, aby si přečetli již publikované články v místním tisku od loňského léta. Inženýrské sítě jsou pro další etapy rekonstrukce nezbytné, bez nich by nebylo možné získat potřebná stavební povolení, nebylo by možné žádat prostředky z evropských fondů a podobně. Jak se však říká, nic není tak staré jako včerejší zprávy. Po jedovatých plivancích některých novinářů za pár týdnů neštěkne pes, zato po nás zůstane v Olomouci krásná památka, která bude sloužit všem.

Archiv článků: prosinec 2008

Ano. Někdo má jít bručet!

Langerova pevnost a novinářské pábení

Blogeři abecedně