Moderní společnost stojí a padá s informacemi. Období nedostatku informací je naštěstí už dávno za námi. Momentálně spíše čelíme nadbytku informací a narážíme na limity jejich ověřování, zasazování do kontextu a schopnosti odlišovat fakta od spekulací a smyšlenek. To může být velmi nebezpečné.

Pokud totiž informace není ověřená a zasazená do relevantního kontextu, je jen velmi malý krok k tomu, aby byla někým použita účelově nebo rovnou zneužita, aby vznikla tzv. kauza.

Důvody pro vyrábění kauz jsou různé, ale model bývá většinou podobný, zhruba následující - někdo sleduje určitý cíl, tak vykopne do světa nepravdivou, účelovou informaci. Informace musí být pro média dostatečně atraktivní a výbušná, řekl bych přímo neodolatelná. Někdo jiný informaci převezme a dodá jí punc důvěryhodnosti. A ostatní už se přidají, protože přece nemohou zůstat pozadu. A i když v zápětí dojde k jasnému odmítnutí vykopnuté nepravdy, špína, která byla už jednou vržena, ulpěla a úplně už smýt nejde. Kauza splnila svůj účel.

Nedávno tento model vyzkoušela dvě veřejnoprávní média. Česká televize před více než týdnem odvysílala v Událostech reportáž, podle které jsem ve sporu s Inspekcí ministra vnitra kvůli něčemu, co jsem neudělal. Byla to lež a neprofesionálně zpracovaná reportáž. Nikdo z České televize u Inspekce ministra vnitra ani u Ministerstva vnitra tuto informaci neověřil, nikdo se neptal, zda skutečně takové podezření existuje. Zpráva byla vykopnuta. Tuto neověřenou a lživou zprávu převzala, opět bez ověření, Česká tisková kancelář (ČTK), instituce, kterou jako zdroj využívá většina médií v České republice. Tím nepravdivé a lživé informaci dodala onen punc důvěryhodnosti a další média se okamžitě přidala.

A komu to prospělo? Na to vždy dokáží nejlépe odpovědět ti, kteří kauzu rozpoutali dodáním smyšlených informací a pak ti, kteří jim v médiu, pro které pracují, poskytli prostor. Na těch je totiž největší odpovědnost. Seriózní média totiž disponují obrovským darem - mocí oslovit miliony diváků a čtenářů. Proto by měla vždy dbát na profesionalitu a poskytovat vždy jen takové informace, které jsou pravdivé, ověřené a nezkreslené. Měla by prostě vždy pracovat tak, aby nad jejich výstupy nemohl být ani stín podezření z nevědomého pochybení či dokonce vědomého vyvolání falešné kauzy.