V českých médiích si tu a tam někdo posteskne, že vystupování českých nemocničních lékařů při komunikaci s pacienty ani jejich zevnějšek nejsou na takové úrovni, jako u jejich kolegů v jiných vyspělých zemích. Za jistý symbol důvěryhodného zjevu bývá někdy v této souvislosti označována vázanka.


Je asi pravda, že lékaři Ve Velké Británii či ve Spojených státech působí na své pacienty v průměru sebejistěji a profesionálněji. Jsou si více vědomi toho, že o své serióznosti mohou pacienta přesvědčit mimo jiné i svým zevnějškem a chováním. Pracují často v civilním oblečení, někteří muži nosí kravatu.


Tento aspekt jistě není radno podceňovat. Každý pacient si svůj první dojem o lékaři udělá podle jeho vzhledu. Kravatou se zabýval i vážně míněný výzkum, který prokázal, že pacienti mají sklon věřit více lékaři s kravatou než lékaři v košili s rozhalenkou.



Čeští nemocniční lékaři se bohužel opravdu často se svým vzhledem tolik "nepárají". Myslím, že to může mít více důvodů. Jednak uměle plebejské předrevoluční období, kdy zdravotníci byli vmanipulováni do role bezplatného servisu, zdůrazněného i povinným nošením stejných uniforem (které nemocniční či komunální prádelny často nestíhaly kvalitně prát). To má pokračování v dnešní době, kdy jsou lékaři utvrzováni v pocitu, že stát si více váží jiných profesí, například poslanců parlamentu či soudců. Vliv na chování lékařů má samozřejmě i celková úroveň soukromé i veřejné komunikace ve společnosti a chování pacientů vůči nim. Ty jsou, obávám se, často také na nižší úrovni než v některých "západních" zemích. A zanedbatelný není ani finanční aspekt. Amerického nemocničního specialistu bude oblek stát řekněme 2 - 5 % jeho měsíčního platu, zatímco jeho českého kolegu zhruba 20%.


Kromě toho, výuka lékařské etiky a komunikace na českých lékařských fakultách hraje asi zatím menší roli než na západě. A i když se situace v tomto ohledu zlepšuje jak v pregraduálním, tak v postgraduálním období, ještě stále jsou často lékaři v tomto ohledu odkázáni spíše na školu života než na profesionální školení.


Do té doby, než se čeští lékaři v tomto směru polepší, může nám být podstatnou útěchou, že méně slušivý vzhled zdaleka nemusí vždy znamenat horší odbornou úroveň lékaře. Ostatně, čeští lékaři, pokud pracují v zahraničí, se právě díky dobré úrovni své odbornosti obvykle hladce zařadí mezi tamější kolegy. Přizpůsobení vystupování a oblečení místním zvyklostem bývá minimální problém.


Svou roli v oblékání zdravotníků hraje i fakt, že hygienická služba nemocnic často nadále trvá na nošení uniforem jako na z epidemiologického hlediska optimální prevenci přenosu infekcí.


A tady jsme u dalšího aspektu celé věci. Nemocniční prostředí je z hlediska rizika infekcí specifické. V nemocnicích se často postupně selektuje jiné složení bakterií, než je obvyklé v běžném venkovním prostředí. Vzhledem k častému používání antibiotik zde pak mohou vznikat některé kmeny, které jsou proti antibiotikům odolné a špatně se jimi léčí.


Dnes i veřejnosti známým příkladem takového mikroorganismu je bakterie zvaná MRSA (methicillin-resistant Staphylococcus aureus neboli bakterie zlatý stafylokok, odolná k antibiotiku methicillinu), která v některých zemích vyvolala nebezpečné nemocniční epidemie obtížně léčitelných invazivních infekcí.


Způsob, jakým se tato nebezpečná bakterie v nemocnicích udržuje a šíří, byla proto předmětem podrobného vědeckého zkoumání.


Bylo zjištěno, že podobně jako u jiných infekcí, zdaleka nejčastějším způsobem přenosu MRSA byl přenos dotykem rukou. Zkoumáno bylo i oblečení personálu nemocnic. Ukázalo se, že stačí jedna jediná pracovní směna a původně čisté oblečení se stává rezervoárem bakterií. Riziko přenosu stoupá u součástí oděvu, které se pravidelně neperou - například u delší dobu používaných lékařských plášťů nebo kravat. V jedné studii byla zkoumána přítomnost bakterií na kravatách u studentů pohybujících se výhradně mimo nemocnici a u lékařů, kteří v nemocnici pracují. Zjistilo se, že zatímco v první skupině neměl stafylokoky na své kravatě nikdo, ve druhé skupině byly tyto bakterie nalezeny v 52% případů. Značný podíl pak tvořil MRSA.


Ukazuje se, že pro prevenci přenosu infekce není podstatné, zda lékaři a zdravotníci chodí v jednotném nemocničním oblečení nebo v civilu. Důležité je spíše to, že se jejich oblečení musí často měnit a být vždy čisté. Plášť, pokud se často nemění, či vázanka, kterou není zvykem pravidelně prát, mohou být rizikem.


Nemocniční lékař, který chce vystupovat co možná nejprofesionálněji, je tedy pokud jde o kravatu postaven před dilema: mám udělat maximum pro to, abych především dobře vypadal, na pacienta udělal dobrý dojem a získal jeho důvěru? Anebo mám dát přednost střízlivějšímu oblečení bez kravaty, a udělat tak vše pro prevenci přenosu infekce?

Britská instituce British Medical Association (Britská lékařská společnost) navrhla lékařům řešení tohoto problému. Zhodnotila dostupné vědecké poznatky a v roce 2007 vydala odborné stanovisko. Jeho součástí je i doporučení lékařům, aby nadále kravaty při práci nenosili.


Co tedy můžete sami udělat pro zvýšení své ochrany před nemocničními infekcemi? Pokud někdy budete ošetřováni v nemocnici, všímejte si toho, zda si lékař, který se vás chystá svýma rukama při vyšetření dotýkat, předtím ruce pečlivě umyl či vydezinfikoval. Pokud ne, připomeňte mu to. A pokud nebude mít kravatu, moc toho nelitujte.