Nastupující vláda Bohuslava Sobotky je v pořadí již několikátou, která bude zvažovat obrovskou investici do dostavby jaderné elektrárny Temelín. Prý bude stát 200 až 300 miliard, někdy se hovoří o tom, že cena se pravděpodobně vyšplhá až na 500 miliard Kč či více.

Přitom je slyšet řada hlasů, že se ta investice nevyplatí. Tak například energetický portál ENERGOSTAT uveřejnil analýzu, která dochází k závěru, že dostavba Temelína může mít „potenciálně hrozivé důsledky pro českou energetiku“. Vědec Václav Pačes se domnívá, že situace na trhu s energií se „drasticky mění“, takže je nyní otázkou, zda nové bloky elektrárny Temelín vůbec stavět. Bývalý ministr financí Kalousek se v rozhovoru pro Hospodářské noviny vyjádřil, že nemůže dostavbu podpořit, protože si nemůže být jist efektivitou takové investice.

Společnost ČEZ, která má celou mamutí investici financovat, vyžaduje státní garanci výkupní ceny v Temelíně vyráběné energie na desítky let dopředu. Takový požadavek je vlastně přiznáním obav z nerentability projektu.

Současně se dozvídáme, že Česká republika nyní patří k největším vývozcům elektřiny v Evropě. Jinými slovy, elektřiny máme přebytek, nikoli nedostatek.

Občas zaznívá argument, že daňoví poplatníci se výdajů na Temelín nemusí obávat, protože investice nebude hrazena z jejich daní, ale bude naopak plně financována ČEZem.
Až na tu garantovanou cenu ...

Vzhledem k uvedenému je obtížné dojít k jinému závěru, než že velká investice do dostavby Temelína by v současné době byla mimořádně riskantní. Může zřejmě skončit finančním „propadákem“, kdy občané této země budou po desítky let nuceni kupovat zbytečně předraženou elektřinu a ohromné peníze, které si takto někdo snadno vydělá, zmizí převážně v zahraničí.

Nabízí se otázka, zda bychom se neměli poohlédnout po nějakém rozumnějším způsobu, jak naše společné peníze investovat.

Tak například, v České republice máme více než 100 nemocnic a tisíce základních, středních a vysokých škol.

Do některých jsme v minulosti investovali a jejich úroveň odpovídá požadavkům na moderní zařízení svého druhu. U mnoha jiných tomu tak ale zatím není.

Není přitom známo, že by některá z dosavadních vlád provedla podrobnou inventuru toho, které nemocnice či školy potřebují investice do rekonstrukcí, obnovy, vybavení či lidí.

Vyčíslit v korunách, kolik by přeměna českých nemocnic a škol v zařízení odpovídající moderní evropské zemi v 21. století, je pravděpodobně nemožné. Předpokládejme, že by to stálo stovky miliard.
V tom případě mohly české nemocnice i školy už dávno vypadat jinak. Nejen některé, ale všechny.

Jak totiž nyní zjišťujeme, nejméně stovky miliard korun zmizely při rozkrádání státního majetku při divoké privatizaci devadesátých let. (Svědčí o tom například výpověď Jana Stráského pro Hospodářské noviny nebo rozhovor Pavla Kavánka pro Respekt). Pokrčili jsme rameny, spokojili se s vysvětlením, že obrovské dluhy tehdejších polostátních bank, které rozkrádání umožnily, jsou nutnou „daní transformace“ a ze společných státních peněz jsme je zaplatili.

Na modernizaci školství a zdravotnictví tehdy mnoho nezbylo. Peníze prý nejsou ani nyní.

Neměli bychom opakovat stejnou chybu jako v devadesátých letech a nechat další stovky miliard zmizet v nenávratnu. Pokud je racionalita investice do jaderné elektrárny nejistá, měla by taková investice být odložena.

Na řadu by po pětadvaceti letech měly konečně přijít nemocnice a školy, ale také sociální ústavy či výzkumná centra. Investice do vzdělání, zdraví, rozvoje a péče o potřebné se naší společnosti, na rozdíl od zvětšení Temelína, spolehlivě vyplatí.

Jedním z argumentů uváděných pro dostavbu jaderné elektrárny Temelín je i princip tzv. hladové zdi. Podle něj nebude dokonce vadit ani to, že bude investice prodělečná. Hlavně že bude provedena a dá tak práci stavebním firmám, podpoří rozvoj českého stavebnictví a tím růst celé ekonomiky.

Zní to dost absurdně. Podobného principu by snad bylo možné dosáhnout rozumnějším způsobem než ztrátovým podnikem. Chtělo by se říci, že investice do „hladových zdí“ mnoha českých škol a nemocnic poslouží ekonomice podobně a ještě na ní vyděláme.