V české veřejné debatě se občas vynořuje téma domácích porodů. Někteří jejich zastánci říkají, že stát nemá tuto praxi lidem zakazovat a má každé ženě ponechat právo rozhodnout se, zda porodem doma podstoupit větší riziko pro sebe i pro dítě. Jiní přímo tvrdí, že ke komplikacím dochází v nemocnici stejně jako doma a že porod doma vyšší riziko nepřináší. Zejména toto poslední tvrzení mne vždy překvapí.




V tomto blogu jsem přepsal hlavní body stanoviska odborné společnosti amerických dětských lékařů (American Academy of Pediatrics: Planned Home Birth), vydaného v dubnu 2013. Článek porody doma nedoporučuje a výslovně uvádí, že nejbezpečnějším místem k porodu dítěte je nemocnice. Následující doporučení je pak určeno těm, kdo o porodu doma přesto uvažují.

Podle něj by žena o porodu doma neměla uvažovat za následujících okolností:
 pokud trpí chronickou chorobou
 pokud v průběhu jejího těhotenství došlo k významné komplikaci
 pokud jde o vícečetné těhotenství
 jestliže je plod menší nebo větší, než by odpovídalo stupni jeho donošenosti
 je-li plod v jiné poloze než poloze hlavičkou
 pokud k porodu dochází dříve než ve 37 dokončených týdnech, nebo po 41 týdnech
 pokud nejde o spontánní porod

K porodu doma je dále nutné mít následující zajištění
 porodní asistentku nebo lékaře s příslušnou licencí opravňující k asistenci u porodu
 dalšího zdravotníka, jehož primární odpovědností bude péče o novorozence po porodu
 možnost okamžité odborné konzultace s lékařem – porodníkem v případě komplikací
 předem zajištěný bezpečný a okamžitý transport do nejbližší porodnice v případě komplikací

Jak vyplývá z uvedeného, porod dítěte nemůže být bezpečný, pokud bude odborně zajišťován pouze jedním zdravotníkem – porodní asistentkou. Po porodu může dojít k situaci, kdy budou urgentní péči potřebovat matka i dítě. Takové situace nejsou sice časté, ale dochází k nim. Každý, i domácí porod, má-li být bezpečný, musí být zajišťován kromě porodní asistentky také další osobou plně vycvičenou v technikách resuscitace novorozence, včetně vyšší úrovně zajištění (okamžitého zajištění dýchacích cest tzv. intubací a prováděním přetlakového umělého dýchání).

Před porodem musí být provedeno spolehlivé ověření, že všechny potřebné lékařské přístroje fungují a že funguje telefonické spojení.

Po porodu musí být pro dítě zajištěno přiměřené teplo, okamžité zhodnocení stavu a výpočet tzv. skóre podle Apgarové. Je pravda, že zdravým dětem může po porodu pro zajištění dostatečného tepelného komfortu stačit tělesný kontakt s matkou. Pro děti, které po porodu vyžadovaly kříšení, je ale nutno mít předem zajištěn přiměřený zdroj vyhřívání. Děti, které byly resuscitovány, budou navíc po určitou dobu po porodu vyžadovat kontinuální monitorování tělesných funkcí a při známkách narušeného dýchání a poruchy okysličení bude nutno je okamžitě transportovat na neonatální pracoviště.

Pokud je dítě zdravé a resuscitace nebyla nutná, je třeba zajistit následující:
 péči v období bezprostřední adaptace (prvních 4 – 8 hodin po porodu): podrobné lékařské vyšetření, zhodnocení stupně donošenosti a nitroděložního růstu, měření teploty,
dechové frekvence, srdeční frekvence, sledování barvy kůže, stavu vědomí, svalového napětí a aktivity
 prevenci časné infekce streptokokem B: pokud byla bakterie nalezena v porodních cestách matky (asi třetina všech těhotenství), je třeba matce více než 4 hodiny před
porodem podat nitrožilně antibiotika. Pokud matka vykazuje známky zánětu plodových obalů, anebo dítě po porodu vykazuje známky infekce, je třeba dítě ihned po porodu
převézt na neonatální pracoviště k dalšímu vyšetření a léčbě. Vrozená infekce může bez zavedení včasné léčby dítě trvale poškodit či usmrtit.
 včasné zachycení hypoglykémie u novorozence: k hypoglykémii jsou náchylné děti s abnormálně vysokou a abnormálně nízkou porodní vahou a děti matek s diabetem. Tyto děti
by se měly vždy narodit v nemocnici. Pokud je po porodu doma abnormální porodní váha překvapivým zjištěním, anebo pokud dítě vyžadovalo resuscitaci, je třeba včas stanovit
hladinu krevního cukru. V případě významné hypoglykémie, je třeba dítě ihned přeložit na neonatální pracoviště k dalšímu vyšetření a léčbě, která může obsahovat nutnost
nitrožilního podávání glukózy. V opačném případě může dojít ke křečím, k trvalému poškození mozku dítěte a jeho vývoje či dokonce k jeho smrti.
 prevenci gonokokové oční infekce
 podání vitaminu K, a to injekčně do svalu (podání ústy je méně spolehlivé)
 podporu kojení/krmení. Je třeba, aby se matce dostalo adekvátní pomoci při kojení – zhodnocení polohy dítěte, jeho sání. Matka by měla být vedena k tomu, aby v prvních
dnech zapisovala dobu trvání každého kojení, odchod stolice a moči dítěte.
 prevenci hyperbilirubinemie, tedy poškození mozku nadměrnou intenzitou novorozenecké žloutenky. Dětem všech matek s negativním Rh faktorem a s krevní skupinou 0 by
měla být z pupečníku anebo brzy po porodu ze žíly odebrána krev k provedení příslušných vyšetření. I u ostatních novorozenců je třeba zejména v prvních 48 hodinách pečlivě
sledovat vývoj žloutenky a v případě potřeby včas zasáhnout.
 všeobecný novorozenecký screening: jde o záchyt vrozených poruch metabolismu, který se provádí krevním odběrem v prvních dnech po porodu. Neprovedení screeningu může
vést k pozdní diagnóze a trvalému poškození dítěte chorobou, která by při včasném zjištění byla léčitelná
 vyšetření sluchu do 1 měsíce věku

Všechny děti by měly být podrobně vyšetřeny zkušeným lékařem příslušné odbornosti (pediatrem/neonatologem) do 24 hodin po porodu a pak znovu do 48 hodin od prvního vyšetření.

Tolik doporučení amerických pediatrů.

Nutné zabezpečení dítěte po porodu je tedy komplexní. Není proto divu, že je z praktického hlediska možné je kvalitně provádět jen v omezeném počtu center disponujících příslušným vybavením a hlavně personálem. Představa, že si výše uvedené rodina dokonale zajistí pro porod doma, je víceméně iluzorní. Prakticky nemožné je zajistit, aby u vašeho porodu doma kromě porodní asistentky asistoval také někdo, kdo umí děti adekvátně resuscitovat včetně uvedených vyšších úrovní resuscitace. Tuto erudici mají prakticky výhradně lékaři – specialisté, kterých je v celé republice jen několik desítek, maximálně sto až 200. Ti jsou vytíženi pokrýváním služeb v nemocnicích.

Porodní asistentka, pokud asistuje u porodu sama, nemůže kvalitní péči o matku i dítě ve všech případech dostatečně kvalitně zvládnout.

Potíž s debatou o domácích porodech spočívá mimo jiné v tom, že většina porodů probíhá nekomplikovaně. Najdete proto vždy dost lidí nadšených pro přirozený průběh porodu, vybavených jednotlivými zkušenostmi s úspěšnými porody mimo nemocnici.

Ve zbývající menšině případů ale hrozí riziko matce a hlavně novorozenci, které lze lépe zvládat v nemocnici.

Podle odhadu uvedeného v jiném článku ze stejného zdroje lze riziko porodu doma vyjádřit jako jedno úmrtí dítěte navíc na každých tisíc živě narozených donošených dětí. Pokud by se někomu takové riziko zdálo málo významné, je dobře si uvědomit, že při počtu porodů v ČR (asi sto tisíc za rok) by přesun všech porodů z nemocnic zpět domů znamenal každoroční zbytečnou smrt sta dětí.

A to ještě nehovoříme o rozdílu v počtu dlouhodobých postižení dětí, který je obtížné odhadnout. Byl by ale velmi pravděpodobně číselně ještě větší.