Mnozí si dnes kladou otázku, zda v souvislosti s migračními vlnami v Evropě má křesťanství budoucnost. Zda přežije, když se kostely vyprazdňují, když čím dále víc původních Evropanů se jako křesťané neprohlašují a všude vládne světskost.
Bez ohledu, zda dotyční četli Haškova Švejka, nebo naopak nečetli, jsou ve valné většině případů hotovi prohlásit, že jsme národem švejků. Kéž by tomu tak bylo! Mezi Čechy najdeme spoustu poručíků dubů, přehršel účetních šikovatelů vaňků, dokonce i nějaký baloun se tu vyskytne, ale Švejka aby pohledal. Jsem proto rád, že již před lety se obrany Josefa Švejka ujal významný český filosof Karel Kosík.
Po léta jsme byli našimi liberálními ekonomy krmeni poučkou, že příčinu našich trvale zaostávajících mezd za vyspělejší Evropou musíme hledat v nízké produktivitě práce. Dokud naši produktivitu práce nezvedneme, těžko se bude moci zvedat i hladina mezd. Zní to logicky a přesvědčivě. Bohužel jen na první poslech.
Každého, kdo dnes šermuje národními zájmy, se rozumný člověk zpravidla děsí. Východisko hledá v obecně přijímaných hodnotách, jakými jsou občanské svobody a lidská práva. Jednoduše v občanské společnosti. Jakoby národní zájmy s občanskými svobodami a lidskými právy vůbec nesouvisely a vůči nim se jen nepřátelsky vymezovaly. Poučený čtenář namítne, že zkušenosti s uplatňováním národních zájmů ve 20. století, jež stálo tolik miliónů lidských životů, jsou dostatečně varující, abychom si s tímto ohněm opravdu nezahrávali.