Když v roce 1969 německý sociální demokrat Willi Brandt rozjížděl kampaň voleb do Spolkového sněmu, nesl ji v duchu hesla „Odvažme se více demokracie!“ Reagoval tak na předchozí revoltu nastupující mladé generace, v 60. letech vyjadřující pochybnost o udržitelnosti stávající demokracie. Brandt nabízel jedinou možnou a rozumnou odpověď.
Když už toho pronásledování a špiclování bylo přes míru, když zjistil, že má nasazeny štěnice jak do obývacího pokoje, tak i do ložnice, jak se s tím svěřil v jedné své písni, připsal ještě další píseň. Posměšnou. Radil v ní nejvyššímu východoněmeckému estébákovi, pokud chtějí palčivý problém Biermann smést s konečnou platností se stolu, ať ho vyznamenají a chválí a chválí a chválí…
Před časem jsem svého otce vezl z Karlovy studánky domů, do Prahy. Cestou jsme mluvili takové ty řeči, co zpravidla otec se synem vedou, když se náhle otec odmlčel. Pak řekl: Není politika levicová nebo pravicová; je jen politika rozumná a nerozumná.