O práci, výdělku a lidské důstojnosti

28. 11. 2016 | 16:13
Přečteno 6685 krát
Před několika dny jsem si v komentáři pro týdeník DIE ZEIT přečetl následující věty: Mnozí politici věří v to, že chudoba dodává populismu na síle. Přitom jde o pociťovanou ztrátu vlastní identity. Tady nepomohou ani stále nově přisypávané miliardy. Na první poslech myšlenka zní přesvědčivě. Populismus se opravdu prvoplánově nesytí chudobou. Zaměřuje se hlavně na lidi frustrované. Dlužno však přiznat, že lidi frustrované nalezneme i mezi chudými. U starého českého furiantského úsloví: Chudoba cti netratí, polibte nám šos, bohatí! mám podezření, že je spíš než lidé chudí vymysleli a do oběhu pustili lidé movití, snažíce se tak ukonejšit poněkud rozjitřené svědomí, patříce na kolem šířící se bídu.

Chudoba člověka nepochybně zneucťuje a nepochybně ho obírá o to nejdůležitější, čím se vymezuje jako svobodná lidská bytost, o důstojnost. Samozřejmě se nabízí otázka, zda člověku chudému nahradím pocit ztrácené důstojnosti tím, že ho zasypu penězi. Ne, že by peníze odmítl. To rozhodně ne. Byl by přece sám proti sobě. Hloupý, kdo dává, hloupější, kdo nebere! zní zas jiné české úsloví. O něm jsem naopak přesvědčen, že je vymysleli právě lidé chudí a potřební. O návratu důstojnosti tu rozhodně sebemenšího náznaku. Spíš tu nacházím skrytý výraz trvale pociťovaného ponížení, projev člověka, který, lhostejno, zda zaviněně či nezaviněně, se ocitl řízením osudu bez prostředků potřebných k obživě.

Před více než deseti lety v rozhovoru pro Český rozhlas významný německý křesťanský demokrat Kurt Biedenkopf v souvislosti s tehdy běžící reformou německého sociálního státu v režii sociálně demokratického kancléře Gerharda Schrödera (Biedenkopf na žádost samotného kancléře jí dělal ombudsmana, soustřeďoval a s kancléřem probíral projevy nechtěné křivdy, reformními změnami vyvolané) prohlásil, že naší dnešní hlavní starostí je postarat se o to, aby i lidé, kteří nemají na víc než, aby nosili kufry na nádraží, se domohli takového výdělku, jenž jim umožní důstojné živobytí.

Jestliže před více než deseti lety tento německý křesťanský politik, vyznačující se během celé své politické kariéry jasnozřivostí (před demografickou krizí a její negativním dopadem na sociální stát varoval již v 60. letech minulého století) měl starost o výdělek nosiče kufrů na nádraží a řešil otázku, zda mu tato práce umožní, či nemožní důstojné živobytí, a pokud neumožní, jak jeho situaci řešit, ve hře byla jeho důstojnost, dnes BIedenkopfovy obavy lze rozvinout do daleka i roztáhnout do značné šíře. Není to jen nosič kufrů, ale už celé sociální skupiny, kterým, ač pracují a pracují navíc velice usilovně, výdělek, který si odnášejí domů, jim na důstojné živobytí stále častěji nestačí. S mantrou, se níž si léta vystačili neoliberálové, že práce je dost a že každý, kdo se jen maličko vynasnaží, práci si najde, tudíž je zbytečné pěstovat si přespříliš štědrý sociální stát, jsou dnes, aniž si to samozřejmě připouštějí, se svými postoji v koncích. Práce je opravdu dost, v její nabídce převažují čím dál víc takové, které opravdu neskýtají výdělek, aby člověku stačil k důstojnému živobytí.

Kdysi Voskovec s Werichem zpívali …doktorát jsem sroloval, do pouzdra jsem ho skoval, a dělám v báru portýra. Dnes není potřeba doktoráty rolovat a do pouzder je „skovávat“, lze je směle uplatnit a obstarat si odpovídající práci. Jen s tím výdělkem to bývá na levačku. Portýr v báru jako přivýdělek se hodí i dnes.

V době komunistické, kdy jsem nějaký rok působil na střední škole jako profesor, tvrdili nám, že už sama skutečnost, že děláme práci, která je naším posláním a která je i naplněním našich životních ambicí, je samo o sobě dostatečně velkým honorářem, v němž výplata na konci měsíce je jen příslovečná třešnička na dortu. A také jí ve skutečnosti byla. Říkali jsme si s kolegy učiteli „navoněná bída“. Navenek v postavení, v jakém jsme se nacházeli, jsme měli vystupovat jako důstojní reprezentanti střední třídy, nicméně doma to, pokud nebyl k mání přivýdělek, třebas v tom „báru“, čpělo bídou a nouzí. Zmíněný stav jsem přičítal komunistickému režimu a po převratu v roce 1989 jsem předpokládal, že se věci radikálně změní. Nezměnilo se nic. Finanční zabezpečení učitelského stavu, významné skupiny středního stavu, je po 27 letech demokracie stejně skandální, jako bylo před nimi.

Skutečnost, že komunistický režim ponižoval ideologicky i materiálně učitele, jednu z významných skupin střední třídy, je snadno vysvětlitelná. Komunisté nenáviděli vzdělanost. Současně se jí obávali. Vzdělaní lidé se hůře ovládají. Hůře se s nimi manipuluje. Proto usilovali o to, aby se společnost navenek sice „jako“ vzdělávala, ale současně cestou vzdělávání co možná nejvíce hloupla. Učitelé jim byli přirozeně úhlavními nepřáteli – nejen jako nositelé vzdělanosti, ale i jako nositelé nebezpečné schopnosti ji předávat dalším generacím. Ponižování tu proto bylo na místě. Ponížený vzdělanec nakonec rád přistoupí nato, že začne produkovat polovzdělané jedince, tupě a v ideologicky žádoucích stereotypech uvažující, zejména dostane-li se mu odměnou jisté, byť pochybné výhody. Komunistickému režimu se přesto za 40 let vlády ne zcela zdařilo dosáhnout potřebného zhloupnutí společnosti. O to víc je na pováženou, že se úspěšnému obecnému hloupnutí daří v posledních 27 letech svobodného vývoje. Trik, díky němuž zaznamenáváme tento „úspěch“, je jednoduchý: Obecně sdílené a přijaté neoliberální přesvědčení, že vzdělání je soukromou investicí.

Takto bych mohl pokračovat od jedné sociální skupiny ke druhé a projít nejen tak zvanou nižší střední třídou, ale střední třídou vlastní, abych na konkrétních případech dokumentoval, že práci si lidé opravdu najít umí, dokonce odpovídající jejich profesnímu zaměření. Nemusí si „doktoráty rolovat“. Stále častěji se jim ta práce nabízí v podobě, jež je důstojně neuživí.

Pokud se ještě jednou vracím ke Kurtu Biedenkopfovi a k jeho výroku o výdělku nosiče kufrů na nádraží, pak jen proto, abych připomněl, že ponižovat člověka lze i prací. Dokonce i tou prací, již vykonává rád, která je tak řečeno jeho posláním, ale která mu výdělkem nedovolí odpovídající důstojnou obživu. Záměrně tu zmiňuji křesťanského politika. Součástí křesťanského učení je pojetí práce jako prostředku lidské emancipace, lidského sebeuvědomění a potvrzení člověka v jeho důstojnosti. Práce, alespoň pokud se odvolám na encykliku papeže Jana Pavla II. Laborem Exercens, nesmí být nástrojem ponižování člověka a nástrojem útoku na jeho důstojnost. To, že práci přesně k takovému účelu lidé používali a dosud používají, nijak neospravedlňuje to, že i v demokracii je práce stále více díky tomu, že neumožňuje důstojné živobytí odpovídající konkrétní profesi, prostředkem k ponižování lidí. Přivádí pak člověka k palčivému pocitu ztráty vlastní identity.

To měl patrně na mysli autor myšlenky, jíž jsem začal těchto pár vět a jíž on zdůvodňuje, proč ve volbách čím dál více získávají na váze populisté i toho nejhrubšího demagogického zrna. A nemylme se! Neutěšujme se, že lidé takto pomýlení a manipulovaní prohlédnou, až zjistí, že k moci pomohli pouhým slibotechnám. Nejsou přece zas tak hloupí, aby nevěděli, že jeden prezident či jeden předseda vlády svět nepředělá a jejich osud tak radikálně nezmění. Volí je proto, že se našel někdo, kdo dává najevo, byť pokrytecky a s postranními úmysly, že jim rozumí a že má pro ně pochopení.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy