Volala mi dnes ráno jedna stará paní a stěžovala si na řadu věcí. Na opravu zdravotních bot, které se rozlepily, na kožich, který jí v kožešnictví, kam ho dal spravit, vyměnili, na čistírnu dek, v níž pokrývky dopadly stejně jako kožich. Položila otázku, zda se má bát, když vyjde na ulici, kdo ji zase okrade.

Nechci polemizovat s tím, zda opravdu paní svůj kožich, kde nechala zašít roztržený rukáv, dostala, nebo místo něj získala opelichaný starý kabát. Je jí skoro osmdesát, manžel je nevidomý a ona sama špatně vidí… Jenže jsou fakta, která si asi ani starý člověk nevymyslí – o zalepené kapse, podlepeném švu někde úplně jinde, než byl původní kabát rozpáraný…
Jen si říkám, jaký člověk je asi obchodník, který se neštítí okrást v podstatě bezbranného starého člověka.
Jedna z mála životních spravedlností je ta, že – když se dožijeme – zestárneme všichni. Stáří, pokud se člověk dokáže udržet v duševní svěžesti a netrápí ho příliš bolestivé neduhy, může být i příjemnou etapou života. Jenže blíže k osmdesátce, k té superseniorské kategorii, už většina lidí zapomíná, hůř se orientuje, prostě věk je věk a málokdo má takové štěstí, nebo se dokáže vybičovat k tomu, aby udržoval stále mozek i tělo aktivní. A někdy to prostě nejde.
Pak se bohužel takoví lidé stávají snadnou kořistí všemožných „vykuků“, které ani nenapadne, že se něco podobného může jednou stát jim.
Paní si zřejmě opravdu nedokázala poradit sama, navíc na ty výměny přišla až po čase a to už se opravdu velmi těžko dokazuje i mladšímu aktivnímu člověku, natož takovému, kterého velmi omezuje vysoký věk.
Tenhle případ je jiný než varování před výjezdy na seniorské předváděcí zájezdy, byť s ním také vzdáleně souvisí. Ale spíš je blíž těm, kdy si staří lidé stěžují na špatné zacházení od prodavačů, na sprosté okrádání při vracení drobných na nákupech, na utrhování se na seniory úštipky: „Nezdržujte!“ „Neotravujte, babi!“ Je špatná společnost, která si nedovede vážit starých lidí a chovat se k nim minimálně slušně.
Té paní jsem už pomoc nedokázala, proto alespoň píšu, protože určitě se v tomhle týdnu každý z nás setká s nějakým starým člověkem. Zkusme v něm vidět i sebe za pár desítek let.