Stromeček = stovka do kapsy
Včera jsme se vypravili pro vánoční stromeček a výsledek skutečně stál za to. Mladý muž u stánku nás bez mrknutí oka chtěl ošidit o stovku. Měl na to tři finty – počítal vyšší stromeček, připočítal dvakrát služby a ještě součet navýšil o svůj prospěch.
Chápu, že i moderní člověk, který „ukořistí“ jako jeho prapředek kořist, byť v podobě vánočního stromku vytvarovaného podle představ, odchází s pocitem úspěšného lovce. Tentýž zažívají zřejmě někteří prodavači, když si u každého takového nakupujícího udělají pomyslnou čárku, že mají zase vyděláno něco do kapsy. Nevím, kolik se platí za tenhle nepochybně lukrativní job, asi to zadarmo nebude, takže je třeba si na to vydělat.
V nákupní centru na pražském Zličíně najdete více prodejců, ten náš bez mrknutí oka ze sebe bleskově vysypal cifru, nad kterou se nám podlomila kolena. Na naši udivenou otázku otráveně konstatoval, že stromeček je 1,70 m vysoký, k tomu připočtěte zabalení a seříznutí kmínku a není co řešit, zaplaťte. Stromeček byl ovšem menší, jak jsme mu dokázali, alespoň jednu službu nám počítal dvakrát a ještě to špatně sečetl, samozřejmě nikoli v náš prospěch. A to všechno prosím sčítal na kalkulačce, zřejmě speciálně seřízené.
Tak jsme mu to sečetli sami; nová cena vyšla o stovku nižší, než původní. Ani slůvko omluvy, nic, jenom otrávený pohled.
Prodejci stromků, stejně tak jako prodejci kaprů, kteří se objeví za pár dní, se mnohdy rekrutují z řad brigádníků. Ne všichni jsou poctiví, někteří to berou jako příležitost si za každou cenu pořádně vydělat, což ve chvíli, kdy nejsou třeskuté mrazy, je docela příjemné. Takže opět musí mít člověk oči na stopkách, v hlavě nebo aspoň v kapse kalkulačku a přitom většina z nás uvažuje: „Stojí mi těch 10, 20, 50, ale i více korun za rozčilování?“
Než si odpovíte, dovolím si lehkou úvahu. Spotřebitelská práva jsou bezesporu práva občanská. Necháme-li se takovým bezostyšným způsobem okrádat jako občané-spotřebitelé, jak vystupujeme jako občané státu, který by měl fungovat pro nás? Není ten postoj – „dvacka mi nestojí za rozčilování“ jakýmsi obrazem postoje, kdy nám za aktivní vyjádření svého nesouhlasu nestojí už téměř nic?
Odpověděli jste si na výše položenou otázku kladně? A dokážete prodavače, který vám váží kapra a nenápadně přidržuje váhu a pak vychrlí cifru, požádat, ať vám to přepočítá znovu na kalkulačce a sundá ten prst z váhy? I když je za vámi fronta? Pokud ano, a takových ano bude víc, pak není situace u nás tak špatná, jak by se při zběžném pohledu mohlo zdát.
Přeji všem krásné, neošizené svátky vánoční.
Chápu, že i moderní člověk, který „ukořistí“ jako jeho prapředek kořist, byť v podobě vánočního stromku vytvarovaného podle představ, odchází s pocitem úspěšného lovce. Tentýž zažívají zřejmě někteří prodavači, když si u každého takového nakupujícího udělají pomyslnou čárku, že mají zase vyděláno něco do kapsy. Nevím, kolik se platí za tenhle nepochybně lukrativní job, asi to zadarmo nebude, takže je třeba si na to vydělat.
V nákupní centru na pražském Zličíně najdete více prodejců, ten náš bez mrknutí oka ze sebe bleskově vysypal cifru, nad kterou se nám podlomila kolena. Na naši udivenou otázku otráveně konstatoval, že stromeček je 1,70 m vysoký, k tomu připočtěte zabalení a seříznutí kmínku a není co řešit, zaplaťte. Stromeček byl ovšem menší, jak jsme mu dokázali, alespoň jednu službu nám počítal dvakrát a ještě to špatně sečetl, samozřejmě nikoli v náš prospěch. A to všechno prosím sčítal na kalkulačce, zřejmě speciálně seřízené.
Tak jsme mu to sečetli sami; nová cena vyšla o stovku nižší, než původní. Ani slůvko omluvy, nic, jenom otrávený pohled.
Prodejci stromků, stejně tak jako prodejci kaprů, kteří se objeví za pár dní, se mnohdy rekrutují z řad brigádníků. Ne všichni jsou poctiví, někteří to berou jako příležitost si za každou cenu pořádně vydělat, což ve chvíli, kdy nejsou třeskuté mrazy, je docela příjemné. Takže opět musí mít člověk oči na stopkách, v hlavě nebo aspoň v kapse kalkulačku a přitom většina z nás uvažuje: „Stojí mi těch 10, 20, 50, ale i více korun za rozčilování?“
Než si odpovíte, dovolím si lehkou úvahu. Spotřebitelská práva jsou bezesporu práva občanská. Necháme-li se takovým bezostyšným způsobem okrádat jako občané-spotřebitelé, jak vystupujeme jako občané státu, který by měl fungovat pro nás? Není ten postoj – „dvacka mi nestojí za rozčilování“ jakýmsi obrazem postoje, kdy nám za aktivní vyjádření svého nesouhlasu nestojí už téměř nic?
Odpověděli jste si na výše položenou otázku kladně? A dokážete prodavače, který vám váží kapra a nenápadně přidržuje váhu a pak vychrlí cifru, požádat, ať vám to přepočítá znovu na kalkulačce a sundá ten prst z váhy? I když je za vámi fronta? Pokud ano, a takových ano bude víc, pak není situace u nás tak špatná, jak by se při zběžném pohledu mohlo zdát.
Přeji všem krásné, neošizené svátky vánoční.