Slavme sto let republiky, ne Československa

28. 10. 2018 | 16:22
Přečteno 5259 krát
Čemu je vlastně dnes sto let, když Československo již neexistuje? Přeci republice. A možná právě nyní bychom mohli „říjnovou revoluci“ přestat vnímat jako národnostní vítězství, ale spíše jako přechod od monarchie k republice.

A nebude to lež. Vždyť i naši předkové si v roce 1918 dobře uvědomovali, že nastolení republiky je krokem do neznáma. Znamenalo to odvržení tradičních nástrojů, které zajišťovaly soudržnost společnosti, aniž by ještě byly vyzkoušeny nové. Nastane válka všech proti všem? Naši předkové museli řešit třeba otázku, čím nahradit náboženství v roli jakési občanské disciplinace, o čemž svědčí brožura učitele Josefa Bartoně Mravní výchova. V zemi se šířily nepokoje, nouze a hlad a ještě větší nebezpečí než Němci v pohraničí představovali agitátoři, kteří volali po „socializaci“ podniků a následování sovětského modelu. Pro danou situaci by se víc hodila nějaká další autoritativní forma státu a ne demokratická republika.
Sociální demokrat František Soukup sice 28. října mluvil o magickém vzkříšení národa, ale naši předci tenkrát věděli, že kouzla nepomohou a že se nemohou spoléhat ani na jakousi vrozenou demokratičnost slovanských Čechů. O tom svědčí různé diskuze o technických řešeních demokracie, jako byla otázka výchovy mládeže, otázka všeobecného volebního práva, otázka financování obcí, otázka bytová atd. Přesto Češi trvali na republikánském zřízení.

Od kdy jsme chtěli republiku?
Přitom rozhodně nešlo o nějaký dlouhodobě připravovaný plán. Myšlenka na zřízení republiky se vlastně objevuje až teprve v okamžiku, kdy Masaryk v rámci zahraničního odboje začal jednat s Francií, jež měla republikánské zřízení. Do té doby v zahraničních prohlášeních pořád opakoval, že budoucí stát by měl být monarchií, protože republikánství má v Čechách podporu jen několika málo radikálů.
Teprve v memorandu francouzské vládě z února 1916 náhle začal tvrdit, že republikánský režim získává stále více přívrženců. Šlo tedy o taktickou snahu přizpůsobit se očekávání druhé strany, protože do té doby jednal Masaryk jen se státy monarchistickými. Ostatně v Evropě roku 1914 měly republikánské zřízení jen Francie a Portugalsko (a do jisté míry švýcarská konfederace).
Toto podezření zesiluje fakt, že v dalších prohlášeních a memorandech se už o republikánském zřízení nemluví, až do okamžiku, kdy do války vstoupily USA. A můžeme říct, že vstup USA do války v dubnu 1917 byl tím hlavním faktorem, který rozhodl o naší republikánské budoucnosti.
Od té doby už Masaryk v projevech, které měl v Rusku, i v časopise New Europe, který tehdy vydával v Británii, mluví o tom, že budeme republikou. K tomu, že stát bude republikánský se pak naše zahraniční reprezentace zavázala oficiálně ve washingtonské deklaraci z 16. října 1918 (datované na 18. 10.), v níž se hlásí i k „zásadám Lincolnovým“.
Nicméně zvlášť teď, kdy se probírá i údajný nesplněný závazek Masaryka vůči Slovákům, se sluší připomenout, že ještě předtím byl závazek vyhlásit republiku vysloven v pittsburské dohodě z 30. května 1918, která představovala vzájemnou smlouvu českých a slovenských krajinských organizací. Zatím jsem si nevšiml, že by tuto drobnost někdo letos připomněl.

Od kdy jsme měli republiku?
Toto vše byly do jisté míry samostatné akce zahraničního odboje, které neměly oporu v domácí realitě. Jak se většinou uvádí, reprezentanti domácích politických stran přijaly republikánský ideál až při jednání se zahraničním odbojem v Ženevě, ke kterým došlo na konci října 1918.
Nicméně ani konstituční rakouské Předlitavsko nebyla už ani tak docela monarchie. Byl to konstituční stát, který uznával základní občanská práva a k jejich dodržování vytvořil impozantní soudní aparát. Jak jsem upozornil už při výročí smrti Franze Josefa v roce 2016, tehdejší učebnice státního práva již dávaly přednost vyhýbavým výrazům, jako je „konstituční stát“ (Verfassungsstaat), republikánská monarchie, apod. Sociální demokrat Bohumír Šmeral popsal Rakousko-Uhersko po zavedení rovného všeobecného hlasovacího práva jako „demokratickou monarchii“. Profesor veřejného práva Edmund Bernatzik vydal již roku 1892 provokativní spis Republik und Monarchie, kde tvrdil, že monarchistické státy Evropy procházejí vnitřní změnou, která stírá rozdíl mezi republikou a monarchií. Prakticky jsou to monarchie již jen navenek. To podnítilo profesora pražské univerzity Alfreda Webera (bratra Maxe Webera) k tomu, aby začátkem století vyvolal na stránkách vídeňského liberálního tisku debatu o otázce, zda Německo a Rakousko-Uhersko ještě lze považovat za monarchie.
Začátkem války vzaly tyto vnitřní vymoženosti za své, ale nový císař Karel I. v květnu 1917 parlamentarismus zase obnovil a pokusil se o obnovu relativně svobodných poměrů. Opět zřejmě pod vlivem vstupu USA do války.
Do kontextu obnovené „demokratické monarchie“ patří i Tříkrálová deklarace z ledna 1918, která žádá „stát demokratický“, aniž by ale použila slovo republika. Ostatně vzhledem k výše řečenému se nedá tvrdit, že by tento požadavek byl jasným rozchodem s rakouskou kvazimonarchií.
O republikánském zřízení se ale už otevřeně hovořilo při různých bouřích na podzim téhož roku, kdy už bylo jasné, že po zhroucení bulharské fronty monarchie spěje k zániku. Sociální demokraté se prý k republikánskému programu hlásili kontinuálně, a asi proto při potravinových bouřích 14. října vyhlašovali rovnou „republiku československou“.
Pak ale přišel 28. říjen v Praze, kdy byl Národním výborem opatrně vyhlášen jen „stát československý“, jehož státní formu mělo určit teprve Národní shromáždění ve shodě Československou národní radou v Paříži. K vyhlášení republiky na domácí půdě pak došlo až 14. listopadu na základě hlasování Revolučního národního shromáždění. Znamená to tedy, že se nad naším republikánstvím váhalo? Myslím, že ne. Už v den převratu byla republika vyhlášená třeba v Náchodě a myslím, že kdybychom prošli česká města a regiony, narazili bychom na víc takových případů.

Republika s rakouskými zákony
Někdy se jako argument proti revolučnosti říjnového převratu udává znění recepčního zákona č. 11/1918 z 28. října, jímž Národní výbor v Praze vyhlašoval samostatnost. V něm se totiž praví, že „zemské a říšské zákony zůstávají prozatím v platnosti“, aby byla „zachována souvislost dosavadního právního řádu se státem novým“.
Alois Rašín, jenž byl autorem textu, ve svých pamětech tvrdí, že to mělo vypadat, jako by revoluce vůbec nebylo. Této věty se chytil americký historik Pieter Judson, který ve své knize Habsburg Empire: A New History (2016) tvrdí, že to přeci žádná revoluce nebyla, když rakouské zákony zůstaly zachovány.
Na to poskytl odpověď již prvorepublikový právník František Weyr ve svém komentáři k ústavnímu právu, kde tvrdí, že recepční zákon zajistil pouze kontinuitu materiálovou. Není to tak, že by zůstávaly v platnosti rakouské zákony. Ve skutečnosti recepčním zákonem vznikl nový československý stát i s novými československými zákony, které od rakouských převzaly jen jejich obsah. Šlo tedy skutečně o revoluční zákon, jenž vytvořil ohnisko nového právního řádu.

Životaschopná republika
Nepokoje, bouře a pokračující rozklad společnosti, o kterém jsme mluvili na začátku, přinutily nový republikánský stát, aby zanechal utopistických snů o socialismu a slovanské demokratičnosti i šedých teorií o právním řádu a honem rychle zavedl do praxe opatření, která demokracii vymezila její prostor. Dle mého názoru tyto počáteční nemoci československou republiku otužily a zajistily, že přežila i v době, kdy v sousedním Rakousku parlamentní republika zanikla.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy