V roce 2007 pomohl odsoudit Českou republiku za diskriminaci Romů ve školách. Dnes je tento Sorosův pomocník sám obviněn ze sexuálního obtěžování a diskriminace žen.

Většině Čechů jméno Lorda Anthony Lestera asi nic neřekne. Přesto bychom ho zde měli znát, protože je to významný aktér kauzy D.H. a ostatní versus Česká republika z roku 2007. Tato kauza byla financovaná Sorosovými Open Society Foundations se sídlem v New Yorku, které ve spolupráci s European Roma Rights Center se dílem v Budapešti koupily od skupiny Romů z Ostravska práva je zastupovat. Potom zaplatily Lorda Lestera a skupinu drahých právníků, aby kauzu prosadili u Evropského soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Cílem bylo vnutit České republice změny ve školství i přesto, že v době projednávání už byly „zvláštní školy“ u nás zrušeny. Podotýkám, že v době projednávání byla tato skupinka Romů dávno odrostlá školnímu věku. O jejich osud vůbec nešlo, byl to jen pokus vnutit nějakému státu ideologickou agendu cestou změn zákonů „shora“, formou žaloby.

Lord Lester a české školství
V důsledku této kauzy, která skončila překvapivým odsouzením České republiky, je české školství postaveno pod tzv. posílený dohled, nemůžeme provádět samostatnou školní politiku a v systému vzdělání zavádíme řadu pochybných a drahých opatření, jež nesledují praktické ale ideologické cíle. Jak vyplývá z nejnovější Zprávy o vyřizování stížností podaných proti České republice, patří k těmto opatřením i povinná předškolní docházka, nebo povinná inkluzivní politika. Zavedla se politika, v níž nejde o obsah, ani o kvalitu vzdělání, ale jen o papírovou „rovnost“. Abych nebyl správně pochopen: není špatné, že postavení Romů či handicapovaných dětí se řeší, ale špatné je, že v našem podřízeném postavení je nám předem předepisováno, jak se to má řešit. A na další okraj: antidiskriminace rovnost nezavádí. Antidiskriminace a rovnoprávnost (Gleichberechtigung) jsou, dle mého názoru, dva naprosto odlišné přístupy z dvou různých právních kultur.
Nicméně to je něco, co osoby se vzděláním z oblasti anglického či amerického common law, které je jen mořem nesystematických precedentů, nepochopí. A lidé praktikující podobně pojaté evropské case law psané euroangličtinou, také ne. Bohužel v okamžiku, kdy se české školství stalo hříčkou v rukou aktivistů z USA a Velké Británie, byl náš osud svěřen právě takovým lidem. Hlavní úlohu získal dnešní Lord Anthony Lester, levicový aktivista s právním vzděláním z britských a amerických univerzit, který se angažoval v Labour Party a posléze v liberálně demokratické straně.
O školství a právo ve střední Evropě se nikdy nezajímal. Jeho životopis ukazuje, že jsme pro něj byli jen jednou z mnoha kauz po celé planetě, byli jsme „vzdálená země s lidmi, o nichž moc nevíme“. A mně připadá, že se o fenoménu „povinné školní docházky“ ani moc dovědět nesnažil. V rámci sériové výroby spravedlivých společností po celém světě jsme mu prostě spadli pod ruku, vyřídil nás a jel dál. Taky na tom po celou dobu slušně vydělával, takže o nezištný boj za spravedlnost v jeho případě nejde.

Láska mezi bojovníky za lidská práva
Letos – a to je neuvěřitelná ironie – se sám stal obětí duchů, které pomáhal vyvolat. Lord Lester je totiž také hlavním autorem neuvěřitelně hloupého britského zákona o rovnosti ras a pohlaví, který tuto problematiku řeší taxativním výčtem různých druhů diskriminací. Ukázalo se, že v roce 2006 se nechal příliš unést elánem spojeným s bojem za lidská práva, ve kterém mu pomáhala o 30 let mladší paní Jasvindera Sanghera. Během kampaně za nový zákon neodolal pokušení a někde ji osahával a obtěžoval. Prý jí tenkrát ujel noční vlak, tak jí nabídl, aby přenocovala v jeho domě, kde měla být jako záruka přítomná i Lady Katya. To je jeho manželka, další bojovnice za lidská práva. Jenže už cestou autem k němu domů se mu prý opakovaně nedařilo trefit se rukou na řadící páku, takže kolegyni pořád osahával na stehnech. V jeho velkém domě bylo potom dost místa na to, aby se po večeři snadno vzdálili z dohledu Lady Katyi. Pak to asi bylo divoké, protože paní Sanghera se ve svém pokoji zabarikádovala židlí. Ráno ale vše pokračovalo, protože ji dle dostupných popisů snad honil po kuchyni a bůhví, co ještě. Měl jí také slibovat baronský titul, jestli se s ním vyspí, a zároveň vyhrožovat „inkriminací“, pokud o tom někde řekne. Člověk se diví, co se může stát, když tři ne zrovna mladí bojovníci za lidská práva přenocují pod jednou střechou.

Dvojí spravedlnost
Koncem roku 2017 na něj paní Sanghera podala stížnost, kde popsala, co se tenkrát stalo. Velká Británie teď prožívá sérii takových kauz, které napodobují americké hnutí #MeToo. Je ironie, že to semlelo i takové demagogy, kteří tuto kulturu obviňování pomáhali vytvořit. Sněmovna lordů navrhla suspendovat Lestera až do roku 2022, mělo to být nejdelší „dočasné vyloučení“ v dějinách. Nicméně když jde o něj, tak je lord Lester náhle velmi vnímavý ke všemu, co jako angažovaný obviňovatel nevnímal. Najednou mu záleží na důkazech, najednou chce, aby slovo dostala i druhá strana, najednou vidí, že antidiskriminační systém, který pomáhal vytvořit, není „fair“ ale „flawed“. Když obviňoval Českou republiku, tak ho realita, ani názory druhé strany nezajímaly.
S pomocí vlivných přátel se mu podařilo rozhodnutí oddálit a nakonec sněmovna lordů v hlasování 12. listopadu 2018 skutečně zamítla návrh na jeho suspendování. Takže souzen nebude, ale má přinejmenším ostudu, protože v britských médiích je to teď kauza číslo jedna. Společně se sexuální kauzou sira Philipa Greena.
V našich médiích o tom zase vůbec nic nezaznělo. Člověk si nemůže odpustit srovnání s kauzou amerického soudce Kavanaugha, který byl bez důkazů obviněn ze sexuálního útoku, kterého se měl dopustit v roce 1982! Ačkoliv obvinění vznesená proti němu byla očividně účelově načasovaná, aby zabránila jeho zvolení soudcem Nejvyššího soudu, a zněla opravdu velmi nepravděpodobně, byla jim u nás věnována nezměrná pozornost. Příčinu vidím opět v plagiátorském charakteru našeho zahraničního zpravodajství. O kauze tohoto levicového politika, který má „vztah“ k České republice, se u nás nemluvilo vůbec.
Podle mého názoru bychom se o tom měli dovědět, jelikož takové kauzy ukazují, jací pokrytci jsou tito angažovaní aktivisté, kteří vůči jiným nastavují vysoké morální standardy a sami sobě přitom leccos prominou.

O školách praktických