Vyvraždění rodinného tábora v Osvětimi roku 1944

09. 03. 2019 | 23:18
Přečteno 2564 krát
Téměř očité svědectví Oty Krause a Ericha Schöna z knihy Továrna na smrt (1946).

Podávám bez komentáře z knihy Oty Krause a Ericha Schöna Továrna na smrt. Oba autoři byli od roku 1942 vězni v táboře BIId v Osvětimi. Své svědectví o likvidaci rodinného tábora Židů BIIb sepsali těsně po válce, vyšlo však až v lednu 1946. Převzal jsem to ze svého exempláře z roku 1946, ale pak jsem zjistil, že na internetu je elektronická verze, jež je však podle jiného vydání a chybí v ní pasáž o tančící holčičce a zpěvu v plynových komorách. Opravil jsem pár překlepů a doplnil chybějící.
Odkaz: Továrna na smrt.

[Vyvraždění zářijového transportu v noci 8. – 9. března 1944, kterému v březnu končila půlroční karanténa, s. 156-159]

„Tušili jsme, že se připravuje něco nekalého, protože dosud se nikdy neposílaly transportem ani děti ani ženy s dětmi. Ještě téhož dne jsme se dověděli strašlivou skutečnost: Kateřina Singrová, která byla tajemnicí vedoucí esesdozorkyně, vyslechla náhodou telefonický rozhovor esesdůstojníků s Berlínem; velitelství tábora dostalo rozkaz, aby vězni zářijového transportu dostali „zvláštní ošetření“, to jest, aby byli všichni posláni do plynu.
Esesdůstojníci otáleli s provedením rozkazu a velitel ženského tábora Hoessler navrhoval Berlínu, aby byli vybráni aspoň muži a ženy schopní práce, které tehdy v Birkenau potřebovali. Za to byl disciplinárně potrestán a Schwarzhuber dostal příkaz, aby ihned provedl rozkaz původní.
Uvědomili jsme o tom vedoucí vězně tohoto rodinného tábora. Nechtěli tomu věřit; nemohli pochopit, že by to bylo možné po dosavadním zacházení s jeho příslušníky.
Dne 7. března 1944 odpoledne nařídil Schwarzhuber, aby se vězňové ze zářijového transportu z roku 1943 (bylo jich ještě 3800) přestěhovali z rodinného tábora českých židů BIIb do mužského karanténního tábora BIIa. A znovu zdůraznil, že jde o pracovní transport do nového rodinného tábora v Heydebrecku, aby si proto vzali všechno s sebou: balíky, jídlo, přikrývky. Zároveň žádal vedoucí funkcionáře, aby spoluvězňům tlumočili jeho prohlášení a uklidnili je. Řekl, že s transportem mohou jet jenom zdraví, nemocní a přestárlí že zůstanou v Birkenau.
V noci 8. března 1944 však byli všichni zahubeni!
Po večerním apelu, asi v 18 hodin, nařídil Schwarzhuber, aby v mužském kmenovém táboře BIId nastoupili všichni kápové a blokältesti. Prohlásil, že potřebuje spolehlivé chlapíky na těžkou práci, a vybral z nich 40, těch nejsurovějších. Při tom se stalo, že politický vězeň Němec Hans Röhrich, který patrně věděl, oč jde, odmítl se zúčastnit a byl za to potrestán.
Ostatní dostali rozkaz ozbrojit se klacky a pod vedením lagerältesteho Franze Danische odpochodovali ve 20 hodin do tábora BIIa, kde vězňové čekali na transport; za půl hodiny potom přijely automobily a silné esesoddíly se psy.
Ve všech ostatních táborech celého Birkenau bylo přísně nařízeno, aby bloky byly zavřeny, a po prvé v dějinách Birkenau byly před bloky postaveny esesstráže, které měly zastřelit každého, kdo by blok opustil.
V celém Birkenau zavládlo obrovské vzrušení, mnoho vězňů šlo spat v šatech.
Esesáci věděli, že tentokrát mají před sebou uvědomělý a dost jednotný celek českých židů. Proto maskovali rafinovaně své úmysly do všech podrobností a lstivě předstírali do poslední chvíle, že běží o přesídlení. Lest se zdařila hlavně v tom, že u mnoha vězňů zmírnila dojem hrozícího nebezpečí a zviklala vůli k odporu.
A přece se našlo několik jedinců, kteří poznali, co všem hrozí. Tak se na příklad blokältesti několika bloků pokusili vyzvat spoluvězně ke vzpouře. Němečtí kápové, kteří hlídali před bloky, je za to odvedli, utloukli klacky a jejich mrtvoly vhodili do bloků.
Okolo 21 hodin začali v táboře BIIa nakládat oběti na auta. Vedoucí funkcionáři Hirsch a Jokl se v tu chvíli otrávili. Odmítli vzpouru, rozhodli se pro sebevraždu. Nechtěli vidět masakr žen a dětí v táboře.
Auta postavili přímo před vchod do bloků, esesstráže se psy obstoupily blok a kápové s blokältesty vyháněli vězně do aut.
Auta zavezla muže do krematoria číslo I, ženy do krematoria číslo II. Také v krematoriích byla zostřena pohotovost, esesstráže byly ozbrojeny kulomety a granáty.
Plynování bylo klidné. Oběti musely čekat celé hodiny, než na ně dojde. Zatím psaly dopisy na rozloučenou příbuzným v jiných táborech a odevzdaly je vězňům ze sonderkomanda, aby je odeslali. Někteří psali pod přímým dojmem toho, co je čeká, básně. Jeden kápo, který pomáhal nakládat oběti na auta, odevzdal nám dvě básně od neznámé autorky se vzkazem, abychom je uchovali pro ty, kteří se dočkají svobody. Otiskujeme je na straně 187 – 190.
Originály toho, co jsme dostali my, jsme dali Josefu Moravcovi, učiteli z Kutné Hory, který pracoval v Birkenau jako soukromý zaměstnanec; opisy odevzdal manželce Oty Krause Boženě Krausové v Praze.
Ještě v plynové komoře zpívali nešťastníci Kde domov můj?, Nad Tatrou sa blýska a židovskou píseň Hatikvah. Ale nedozpívali – nacistický plyn je zadusil.
Schwarzhuber a ostatní esesdůstojníci pozorovali skly ve dveřích plynové komory umírání obětí.
Také přestárlí a nemocní, kteří zůstali v táboře BIIb, byli dovezeni do krematoria, takže celkový počet obětí této noci byl 4000 osob.
[…]
Zničení zářijového terezínského transportu působilo na nás drtivě. Po celou dobu jejich pobytu jsme svým krajanům vydatně pomáhali a „organisovali“ pro ně, jak jsme jenom mohli, a do jejich tábora jsme postupně dopravili celé pytle potravin, šatstva a prádla.
Tím větší bylo naše zklamání po 8. březnu. Od toho dne jsme pracovali pouze pro útěk a pro záchranu svědectví o nacistických zločinech.“
….
[V rodinném táboře byly ještě transporty z října 1943 a května 1944, jejich likvidace probíhala postupně, od 20. června do 12. července 1944, zde jiná část vzpomínek, s. 144-46, dále na s. 162]
„V létě roku 1944 byl náš dosavadní šéf, esesák Forst, vystřídán novým esesákem Mollem proto, že prý neměl dost organisačních schopností a energie. Moll všechno přeorganisoval a zřídil také jámy na pálení mrtvol. Když bylo mnoho práce, pomáhal sám házet do nich mrtvoly: vyhrnul si rukávy a pracoval za dva.
Tento fanatik a šílenec, který ani nekouřil, ani nepil, několikrát prohlásil, že rozkaz je rozkaz, a kdyby mu to führer nařídil, že by spálil i vlastní ženu s dítětem.
Jeho jediným požitkem byla lidská krev a střílení a jeho oblíbenou zábavou bylo hraní si s dětmi matek čekajících na smrt.
Přistoupil s úsměvem k matce, políbil její dítě, dal mu kousek čokolády a potom dítě odnášel pryč se slibem, že je zase vrátí. Hodil je však živé do škvařícího se lidského sádla.
To udělal několikrát za den a potom říkal:
„Už jsem udělal pro vlast dost!“
A poručil si svačinu u svého posluhy, francouzského vězně.
Ve volné chvíli chodil chytat ryby do Visly.
Dvakrát mě také Moll odvedl do svého soukromého bytu u města Osvětimi; nesl jsem mu tam šatstvo a prádlo pro jeho ženu a syna.
Jeho asi sedmiletý hoch se ho ptal, kdy mu opět přinese nějaké obrázky a pohádky. Měl jsem dojem, že chlapec věděl, že věci, které mu otec nosí, jsou od lidí, kteří byli zahubeni v Birkenau.
V noci 8. března 1944 byli plynováni čeští židé.
Viděl jsem mladou matku, jak utěšuje asi pětiletou dcerušku.
Na otázku dítěte, nač musí tak dlouho čekat, řekla jí matka, že pojedou za babičkou, s kterou se brzy shledají.
Holčička začala radostí tančit a tančila tak krásně, že vzbudila pozornost několika esesmanů.
Matka plakala a zdálo se, že i těm esesmanům bylo tančícího dítěte líto.
Pojednou se objevil jiný esesman, udeřil matku holí a surově vrazil do dítěte, aby přestalo tančit a nedělalo divadlo.
Viděl jsem umírat v plynových komorách příslušníky skoro všech evropských národů. Příslušníci rodinného tábora českých židů jediní se loučili s životem svou národní hymnou; zpívali Kde domov můj? a Nad Tatrú sa blýská, a židovskou píseň Hatikvah.“

Odkazy:
Expozice Centra studií genocid Terezín – vzpomínková akce proběhla 8. 3. 2019 https://www.facebook.com/events/2215094552142808/
Kniha Milan Hes, Čekání na smrt. Rodinný tábor českých židů v Osvětimi, Praha 2012.
Otto Moll https://de.wikipedia.org/wiki/Otto_Moll
Franz Hössler https://de.wikipedia.org/wiki/Franz_H%C3%B6%C3%9Fler

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy