Jak obhajoval Jan Jesenský vzpouru proti Habsburkům?

22. 02. 2020 | 14:54
Přečteno 2821 krát
Každé dítě školou povinné u nás asi ví, že Jan Jesenský provedl v Praze první veřejnou pitvu. Málokdo ale ví, že tentýž lékař vydal během stavovského povstání učený spis Pro vindiciis contra tyrannos, v němž obhajoval právo českých stavů na vzpouru.

Jenže jak argumentoval? To je tak trochu záhada. Český čtenář o tom teď může přemýšlet sám, protože vyšel první český překlad tohoto dílka, který napsala Kateřina Šolcová (Jan Jesenský, Proti tyranům, Praha: Academia, 2019. ISBN 978-80-200-2955-3.)

Dozvídáme se z něj, že Jeseniův politický spis Pro vindiciis contra tyrannos měl existovat ve třech podobách. Původně se mělo jednat o přednášku proslovenou na závěr jeho filozofického studia na univerzitě v Padově roku 1591. Poté vyšel spis roku 1614 jako kniha ve Frankfurtu nad Mohanem a nakonec následovalo druhé vydání, které vydal Jesenský v Čechách v roce 1620 na podporu stavovského povstání.
Toto útlé dílko se v posledních letech těší silné pozornosti českých badatelů. Výrazně se změnily i naše vědomosti o vzniku a obsahu díla. Předně v roce 1988 nalezl Stanislav Sousedík ve Wolfenbüttelu exemplář druhého vydání z roku 1620 a v badatelské zprávě, která vyšla ve Filozofickém časopisu 40, 1992, s. 69–81 vyslovil názor, že Jesenský možná celé dílo napsal až pro vydání z roku 1614. Rukopis údajné přednášky z Padovy totiž nebyl nikdy nalezen, není důkaz, že by existoval. Sousedík doložil textovým srovnáním, že Jesenského výklad závisí na francouzských monarchomachistických dílech Vindiciae contra tyrannos od Junia Bruta a Franco-Gallia od François Hotmana. Vycházel i z Theodora Bezy. Důležité také je, že textovým srovnáním doložil, že „koryfejem“, s nímž Jesenský polemizuje, není Machiavelli, jak se kdysi domníval historik Josef Polišenský, nýbrž Jean Bodin a názory, které vyslovil v knize Six livres de la république z roku 1576. Na těchto základech postavil svůj výklad Tomáš Nejeschleba (Jan Jessenius, Praha 2008, s. 195-202) a nyní na něj navazuje studie Kateřiny Šolcové, která k němu ve své knize přidala i edici latinského textu s paralelním českým překladem. Kritické vydání textu obou vydání zveřejnila autorka v časopise Acta comeniana 2015, 29, s. 137-168.

Nejen monarchomachistická tradice
V těchto pracích se již rýsuje jistá monarchomachická literární tradice, kterou v úvodní studii nastiňuje i Kateřina Šolcová. Upozorňuje na spis Georga Erasma Tschernembla De resistentia subditorum adversus principum ve sbírce rukopisů HHStA ve Vídni, který v české historiografii není příliš známý. V rukopisu ovšem Tschernemblovo jméno není. Zároveň připomíná spis Simona Partlicia Flagellum Dei, který zpracoval Vladimír Urbánek.
V rekonstrukci politického myšlení stavovské opozice však možná není vhodné nechat se omezovat představou o monarchomachistické tradici, protože pak ztrácíme ze zřetele jiná díla, která pojednávala o vztahu panovníka k poddaným, či dobové právní dokumenty, které panovnickou moc také regulovaly. Ve vztahu k stavovské rebelii nelze přehlédnout, že opozice se poprvé střetla s panovníkem v otázce nástupnického práva Ferdinanda Štýrského a První i druhá Apologie stavů se neopírala o obecné filozofické, ani přirozenoprávní argumenty, ale o konkrétní platné právo. Měla takříkajíc pozitivistickou argumentaci, která byla založena na tom, že panovník porušil ustanovení Rudolfova Majestátu. V tomto smyslu jsou důležitá třeba pojednání Joachima Andrease Schlicka z roku 1617, nebo báseň humanisty Martina Rakovského De magistratu politico z roku 1574, které však zůstávají stranou pokud se soustředíme jen na monarchomachické spisy. Hranice oborů vedou bohužel k tomu, že filozofičtí badatelé ignorují spisy právnické (Jan Kysela napsal o právu na odpor celou knihu) i zahraniční práce o luteránském přirozeném právu (zejména Merio Scattola, Naturrecht vor dem Naturrecht, Göttingen 2013).

Úvodní studie o kontextu myšlení obohacuje českou historiografii o zdůraznění pesimistického pohledu Luthera a Kalvína na člověka (s. 30-36), což je aspekt, který ve Wernischově díle o politickém myšlení evropské reformace zůstal poněkud zamlčen. Odvolávali-li se katolíci i protestanti na přirozené právo, pak autorka správně upozorňuje, že protestanti chápali „přirozenost“ jinak, než katolíci. Pro ně to nebylo odvolávání na přirozené právo nalezené lidským rozumem, ale odvolávání na neměnný řád stvoření. Bůh stvořil člověka tak, že by bylo „proti lidské přirozenosti“ (s. 39), kdyby se poddal krutému panovníkovi bez obrany. Autorčina rekonstrukce argumentů je založena na rozboru latinských originálů a představuje velký přínos pro českou historii politického myšlení.

Přecenění přirozeného práva
Ale jinak se domnívám, že autorčin zájem o přirozené právo zde zkresluje realitu, protože protestanty vedla jejich pesimistická antropologie, k tomu, že se opírali spíše o platné právo a historické argumenty konkrétních zemí. V biblické epizodě o knězi Jójadovi (2. Král. 11:17), o kterou se opíral Junius Brutus, je sice řeč o třech různých smlouvách, ale řekl bych, že pro kalvinisty 16. století, byla zásadní smlouva s Bohem, ne „sekulární“ smlouva panovníka s lidem. Autorka si však všímá nesouladu v Brutově argumentaci, protože v jeho pojetí nelze pochopit, jak může být král zavázán Bohu, když v okamžik jejich vzájemné smlouvy ještě není zvolen králem? (s. 45). Autorka ukazuje, že dle Bruta bylo řešení v tom, že Bůh prý dopředu řídí mysl voličů tak, že volba je takříkajíc předem rozhodnuta.

Ve vnějším rozboru Jeseniova pojednání (s. 50-53) autorka opatrně přebírá tezi o neexistenci původní padovské přednášky a přehlíží dosud známé exempláře obou vydání z roku 1614 a 1620. Jeden z nich je v pobočce Jihočeské vědecké knihovny v klášteru Zlatá Koruna. V myšlenkovém rozboru (s. 53-55) autorka znovu poněkud zavádějícím způsobem klade důraz na otázku přirozeného práva a v rozboru Jeseniových zdrojů (s. 59-62) dokládá jeho závislost na francouzských kalvinistických teoriích odporu. K tomu přidává i kuriózní historická díla, odkud Jesenský vzal epizodu o přísaze aragonských králů.

Byl Jesenský originální?
Četba Jeseniova pojednání ovšem ukazuje, že jeho výklad byl ve skutečnosti založen na paralele politického myslitele a lékaře. Chřadne-li politické těleso, musí lékař vyšetřit jeho útroby a sáhnout někdy k nemilým postupům, stejně jako při léčení lidského těla. Myslím, že přinejmenším v tom byl Jesenský originální a odlišuje se od francouzských vzorů. Přirozenoprávní argumentace je v jeho díle mnohem slabší, než by autorčin úvod dával tušit. Právní argumentaci ale uplatnil. Zejména zastává názor, že zákony zde nejsou pro to, aby pomáhaly plnit přání panovníka, ale proto, aby jej omezovaly (s. 82/83-84/85). Zajímavým dokladem voluntaristického chápání je Jeseniův názor, spravedlivé je to, co Bůh chce, což je u luterána překvapivé (s. 84/85). Jesenský uplatňuje známé řešení, že odpor k tyranovi není vzpourou, protože z tyrana se jeho krutým jednáním stává nepřítel obce (tj. soukromá osoba) a právě v této souvislosti odkazuje Jesenský na „jura naturae, gentium et civilia“ (s. 114/115). Odmítá Bodinovu paralelu mezi panovníkem a otcem dětí (s. 122/123).

Překlad je velmi spolehlivý a zdařilý, věrně sleduje latinský originál tak, aby bylo možno číst obě verze paralelně. Vzhledem k obtížnosti humanistické latiny, která se vyznačovala složitou syntaxí a pestrým slovníkem, není správné pochopení vět vždy snadné. Překlad i úvodní studie jsou zdařilou ukázkou, že dějiny politického myšlení v raném novověku se u nás znovu pěstují, a to na vysoké úrovni.

Psáno na základě recenze zveřejněné v novém čísle Opera historica 220 / 2019, č. 2
www.opera-historica.com

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy