Říkat ostatním "Nepanikařte!" nepomáhá
V souvislosti s koronavirem jsem zaznamenal, že hodně lidí na sociálních sítí a obecně ve veřejném prostoru ostatním říká, aby nepanikařili. Někdy je za tím cítit i trochu povýšenosti nad těmi, kteří jsou nervózní.
Jako psycholog mohu říct, že říkat někomu, ať není nervózní, ve většině případů nepomáhá. Ba naopak. Často to situaci akorát zhoršuje. Podobně jako když je těžce depresivnímu člověku řečeno, ať není smutný a začne už se sebou konečně něco dělat.Většinou si lidé akorát začnou připadat ještě více blbě za to, že jsou nervózní, i když by neměli. A další nepříjemný nátlak z okolí jim zrovna nepřidá.
Podle základních zásad psychologické první pomoci bývá nejefektivnějším způsobem, jak v náročných situacích snížit úzkost, když určitá osoba, která problematice rozumí, s klidem nervóznějším osobám popíše:
1) co se to přesně vlastně děje,
2) scénáře, jak se situace může dále vyvíjet,
3) možnosti, co konkrétního člověk může v daný okamžik dělat.
A něco podobného by v současné době měl myslím zajišťovat stát. Snad tak činí.
Jako psycholog mohu říct, že říkat někomu, ať není nervózní, ve většině případů nepomáhá. Ba naopak. Často to situaci akorát zhoršuje. Podobně jako když je těžce depresivnímu člověku řečeno, ať není smutný a začne už se sebou konečně něco dělat.Většinou si lidé akorát začnou připadat ještě více blbě za to, že jsou nervózní, i když by neměli. A další nepříjemný nátlak z okolí jim zrovna nepřidá.
Podle základních zásad psychologické první pomoci bývá nejefektivnějším způsobem, jak v náročných situacích snížit úzkost, když určitá osoba, která problematice rozumí, s klidem nervóznějším osobám popíše:
1) co se to přesně vlastně děje,
2) scénáře, jak se situace může dále vyvíjet,
3) možnosti, co konkrétního člověk může v daný okamžik dělat.
A něco podobného by v současné době měl myslím zajišťovat stát. Snad tak činí.