Kontrast mezi chováním Michaela Woodforda, bývalého generáního ředitele společnosti Olympus, a Martina Romana, bývalého šéfa ČEZu, je pozoruhodný, stejně jako rozdíly v reakcích akcionárů a regulátorů obou firem vůči skandálům okolo Woodforda a Romana.

Woodford přišel o místo proto, že hrozil zveřejněním toho, co sám nazval “katalogem katastrofálních chyb a výjimečně špatných rozhodnutí, jež vedla ke snížení hodnoty firmy o 1,3 miliardy dolarů.” Woodford odhalil, že Olympus vyplatil jedné poradenské firmě za jeden jediný projekt odměny sedmkrát vyšší, než kolik činil jeho čistý zisk za rok 2010.

Roman byl naopak odvolán kvůli tomu, že odmítl řešit konflikt zájmů týkající se zakázek v hodnotě přibližně jedné miliardy dolarů, které ČEZ zadal společnostem, jež se nyní jeví jako Romanem vlastněné.

Během několika málo hodin poté, co skandál vypukl, ustavil Olympus na nátlak tří svých akcionářů, dohromady vlastnících 17 procent společnosti, nezávislý vyšetřovací výbor, složený z právníků a auditorů. Jeho úkolem je prošetřit právě platby určené poradcům. “Transparentnost a odpovědnost je nezbytná”, požadovali zástupci amerického fondu Harris Associates, který vlastní čtyřprocentní podíl v Olympusu. Fond uvítal zřízení vyšetřovacího výboru, ale trval na tom, že jeho členové musí být nezávislí a musí mít volný přístup ke všem záznamům a účetním dokumentům Olympusu.

České ministerstvo financí, které kontroluje 69 procent ČEZu, odpovídá na odhalení týkající se Romana pouze tím, že žádá jeho nástupce Daniela Beneše, aby přověřil, zda ke střetu zájmů skutečně došlo. Fakt, že Beneš je ve své dřívější roli místopředsedy představenstva podepsán pod těmi samými smlouvami, které dnes stojí v centru podezření z konfliktu zájmů, naznačuje, že to většinový vlastník s prošetřováním pochybností nemyslí vážně. To samé platí i o menšinových akcionářích, jejichž mlčení je zarážející.

Když s tím nic nedělají akcionáři, co regulátoři? Tokijská burza požaduje, aby Olympus zveřejnil víc informací a varovala, že je připravena zasáhnout, pokud společnost neposkytne dostatečné doklady nutné k rozptýlení obav investorů. “Zasáhne” znamená, že akcie Olympusu prohlásí za “cenné papíry pod dohledem” a tedy kandidáty na stažení z burzy. Podle Financial Times “mnoho burzovních analytiků již přestalo Olympus sledovat.”

V Praze to ale funguje jinak. Pražská burza cenných papírů, členem jejíž dozorčí rady je i Martin Roman, prostě celou aféru smetla ze stolu jako mediální bublinu. Analytici zabývající se ČEZem pokračují v práci jako kdyby se nic zvláštního nestalo.

Možná nejzajímavějším aspektem těchto dvou skandálů je to, jak se vůbec Woodford a Roman mohli dostat na nejvyšší příčku firemní hierarchie. Proč japonské představenstvo Olympusu učinilo anglického “whistleblowera” generálním ředitelem firmy? A proč představitelé většinového vlastníka ČEZu jmenovali (a následně potvrdil) na pozici generálního ředitele člověka, o kterém od začátku určitě věděli, že byl v těžkém střetu zájmů?

Lze předpokládal, že důvodem byla nezodpovědnost a chamtivost. Představenstvo Olympusu i český establishment vsadili na “Talebovu distribuci” (pojmenovanou po Nassimu Talebovi, autoru “Černé labutě”), což je hra, ve které počítáte s množstvím malých zisků, ale zároveň riskujete katastrofální ztrátu.

Lidé celých sedm let obdivovali Romana bez toho, aby vůbec zapřemýšleli nad tím, že jeho úspěch byl možná postaven na předpokladu, že nebude nikdy přistižen. Jak napsal populární ekononom Tim Hartford, “s tím, jak se množí úspěchy, mají lidé sklon vnímat pár sebejistých rukou a nikoli bezohledného řidiče.”

Úspěchy se opravdu množily – jak pro Olympus, tak pro český establishment, na jehož vrcholu Roman sedí. A ještě před pár dny se obě firmy zdály být sebejistým párem rukou na volantu. Dnes už ne. Olympus ztratil během pouhých 48 hodin polovinu své hodnoty a zřejmě ztratí ještě mnohem více. ČEZ zase stojí před přímou srážkou s realitou po mnoha letech riskantního předjíždění svých konkurentů v zatáčkách s Romanem (a Benešem) za volantem.

Český establishment dnes musí zvažovat tuto katastrofickou kombinaci poměrně lehce představitelných událostí: ekonomické recese držící po několik následujících let ceny elektřiny nízko, ztráty dosud nejlukrativnějších exportních trhů v důsledku německého rozhodnutí vzdát se jaderné energetiky, udělení masivní pokuty ČEZu Evropskou komisí za zneužívání postavení na trhu a právní kroky zahraničních regulátorů proti představenstvu ČEZu za to, že se nezabývalo transakcemi souvisejícími s předpokládaným střetem zájmů.

Pokud nastane jakákoli z těchto událostí, bude to pro ČEZ těžké. Pokud nastanou všechny a víceméně souběžně, ČEZ bude muset být prodán nebo (a to je pravděpodobnější) stažen z burzy a znárodněn.

For readers of English....

A tale of two CEOs, their shareholders and regulators

The contrast between the behavior of Michael Woodford, ex-CEO of Olympus and Martin Roman, ex-CEO of CEZ, is remarkable. And so is the difference in the response of their shareholders and regulators to the scandal around the two men.

Woodford was dismissed for threatening to expose what he described as a “catalogue of calamitous errors and exceptionally poor judgment which has resulted in the destruction of shareholder value of $1.3bn.” Woodford revealed that Olympus had paid an adviser seven times Olympus’s 2010 net profits on one deal alone.

Roman was dismissed for failing to reveal conflicts of interest over CEZ contracts with a value of some $1bn placed with companies that Roman now appears to have owned.

Within hours of the scandal breaking, in response to pressure from three shareholders, which together own some 17 per cent of the Japanese firm, Olympus had set up what it called a “third party committee” made up of lawyers and accountants to investigate the payments. “We have to have accountability”, said Harris Associates, a US fund which owns 4 per cent of Olympus. The US fund welcomed the establishment of the committee but insisted that its members must be independent and that they be given complete access to the company’s books and records.

In response to the revelations about Roman, the majority shareholder, the Czech finance ministry which controls 69 per cent of CEZ, asked Roman’s successor, Daniel Benes, to check whether there was any conflict of interest. The fact that Benes, in his former role of deputy board chairman and Chief Operating Officer, signed the very contracts that are at the centre of allegations over related party transactions, suggests that the majority shareholder is not serious. The same goes for minority shareholders, whose silence is deafening.

So much for the shareholders, what about the regulators? The Tokyo Stock Exchange is demanding that Olympus disclose more information and warned that it was ready to intervene if the company did not release the necessary evidence to allay investor fears. By “intervene”, it means that it would declare Olympus a “security under supervision” –and thus a candidate for delisting. According to the Financial Times, “many of the stock’s analysts have already suspended coverage of Olympus”.

Back in Prague meanwhile, the Prague Stock Exchange, on whose supervisory board Roman sits, simply dismissed the whole affair as a media bubble. CEZ analysts continue as if nothing special had happened.

Perhaps the most interesting aspect of these two scandals is how Woodford and Roman were ever allowed to hold the top job. Why would the Japanese board of Olympus make an English whistle blower the CEO of the firm? And why would the majority shareholder of CEZ appoint (and reappoint) as CEO a man who they surely knew from the beginning was heavily conflicted?

The answer one must assume is recklessness and greed. The board of Olympus and the Czech establishment have been betting against a so called “Taleb distribution” (named after author of The Black Swan, Nassim Taleb), a gamble on which you expect to make lots of small gains but on which you also risk catastrophic loss.

People have admired Roman for seven years without ever considering the probability that his success was built upon the bet that he would never be found out. As the popular economist Tim Harford puts it, “as the wins stack up, people tend to see a safe pair of hands, not a reckless driver.”

The wins did stack up for Olympus and for the Czech establishment at whose pinnacle Roman sits. And until a few days ago, both seemed like a safe pair of hands. No longer. Olympus lost half its value and its chairman in 48 hours and stands to lose much more. And CEZ is facing a headlong collision with reality after years of overtaking its competitors on blind corners with Roman (and Benes) at the wheel.

The Czech establishment must now be considering the following catastrophic combination of entirely conceivable events: An economic recession that will keep electricity prices depressed for several years; the loss of its best export markets following Germany’s decision to phase out nuclear energy; the imposition on CEZ of a massive financial penalty by the European Commission for abuse of market power; and legal action by foreign regulators against the board of CEZ for its failure to report related party transactions.

If any of these events occur, it will be hard for CEZ. If they all occur, and occur more or less at the same time, CEZ will have to be sold or much more likely, delisted and nationalized.