Drž hubu a vol!

18. 10. 2012 | 13:12
Přečteno 22549 krát
Využijme svobody nevolit kartelovou státostranu a její figurky.



Erik Best ve svém včerejším komentáři Final Word píše, že „výrazný volební zisk [komunistů] zastínil skutečnost, že do krajských zastupitelstev a do druhého kola senátních voleb se dostalo jen velmi málo kandidátů protestních stran. Připustíme-li, že komunisté jsou ve skutečnosti součástí establishmentu a nikoli jeho oponenti, což s možnými výhradami platí nepřetržitě minimálně od roku 1948, vidíme, že hlavním výsledkem těchto voleb je umlčení protestního hlasu.“

Best má pravdu. Protestující volič se rozhodl protestovat tím, že nevolil. Pouhá jedna třetina z té třetiny, která se dostavila minulý víkend ke krajským volbám, dala svůj hlas kandidátům stran a hnutí, které nepatří k mainstreamu. Zbytek volil strany mocenského establishmentu. Senátní volby pak představují stejný obrázek. V dnešní horní komoře Parlamentu je kolem 20 senátorů nezávislých (alespoň formálně) na stranách establishmentu. Po druhém kole letošních voleb lze očekávat, že jejich počet klesne pod 10.

Člověk by čekal, že se znechucení politickými stranami, které sdílí takové množství lidí, projeví vzedmutím podpory novým kandidátům a stranám, avšak větší část oprávněných voličů dala svoje rozčarování najevo tím, že k volbám prostě nešla. Zkušenost s TOP 09 a VV lidi novým stranám věřit odnaučila.

Pokud jde o krátkodobý horizont, aktuální volební výsledky voleb jsou skvělou zprávou pro to, co Best označuje ‚suprapolitickou třídou‘ a co jiní nazývají kartelovou (státo)stranou, která preferuje nízkou volební účast (ale zase ne příliš nízkou) a pasivní občanstvo. Z dlouhodobého hlediska se pak systém stane nebezpečně vratkým kvůli markantnímu oslabení ‚pravice‘ ve prospěch ‚levice‘. Pro zachování ‚stability‘, kterou jsme trpěli posledních 20 let, bude třeba přijmout nápravná opatření.

Pokusím se to vysvětlit.

Česká republika je demokratickým systémem ve stadiu rozkladu. Je příkladem politického systému, v němž byl za uplynulá dvě desetiletí elektorát v zásadě zbaven svého volebního práva. Tím myslím to, že volby se sice pravidelně konají, mají však velmi malý nebo dokonce nulový vliv na výkon veřejné moci. Mainstreamové politické strany se samy zmocnily právní a ekonomické moci státu.

Nejedná se samozřejmě jen o český problém. Teorie kartelové strany ovládající stát byla vytvořena americkými politology Richardem Katzem a Peterem Mairem a dobře vysvětluje, jak tato eroze zastupitelské demokracie zasahuje celý demokratický svět. Přesto je tato teorie užitečná i pro nás, protože nám umožňuje jasněji pochopit výsledky posledních voleb.

Koncept kartelové strany popisuje, jak politické strany spíše spolupracují, než aby spolu soutěžily, a jak se zmocňují státních zdrojů za účelem zajištění svého přežití v tak velké míře, že začíná být obtížné rozlišovat mezi nimi a státem. Katz a Mair vysvětlují, že v takové situaci se politika stává sebevztažnou, profesionalizovanou a technokratickou. Volební kampaně jsou organizovány tak, aby pokud možno vyloučily aktivní zapojení občanů: jsou velmi drahé, profesionálně vedené, kontrolované centrálními stranickými orgány a samozřejmě z velké části financovány státem.

Demokracie přestává být vnímána jako nástroj, pomocí kterého občanská společnost omezuje moc státu, a místo toho se mění ve službu, kterou stát blahosklonně poskytuje občanské společnosti. Ten malý zbytek skutečného stranického soutěžení se pak zaměřuje především na efektivní management státu, ovšem jen pokud máte to štěstí, že žijete například v Německu. Pokud takové štěstí nemáte a žijete například v České republice, zbytkové stranické soupeření se zaměřuje spíše na systematickou destrukci hodnoty veřejných statků. Česká republika se tak od Německa neliší v povaze vztahů mezi kartelovou stranou a státem, ale spíše v kvalitě poskytovaných služeb. V České republice se objevují symptomy stranicko-kartelového státu v pokročilém stadiu rozkladu, způsobeného apatií občanů vůči excesům vládnoucí elity.

Všichni tušíme, že podstatných rozdílů mezi vítězi a poraženými ve volbách je naprosté minimum. Příčinou tohoto jevu je fakt, že hlavní politické strany vlastně nikdy nepřicházejí o moc. Systém je vybudován tak, aby sám sebe chránil proti příchodu aktérů zvnějšku.

Skutečnost, že se komunisté v polistopadové éře nepodíleli na žádné z vlád, z nich takové aktéry zvnějšku nečiní. Byli součástí nepostradatelnou pro fungování systému jak v Poslanecké sněmovně, tak i v krajských zastupitelstvech, a samozřejmě i při prezidentských volbách.

Strany establishmentu využívají své kontroly nad státními zdroji k tomu, aby bránily vzestupu konkurentů. Nezávislost státních institucí, regulačních orgánů, odborů a dokonce i soudnictví byla podkopána systémem klientelistických privilegií udělovaných výměnou za poslušnost a pasivitu. Slovy pánů Katze a Maira se stát změnil v „institucionalizovanou podpůrnou strukturu odměňující insidery a vylučující všechny alternativy.“

Tolik teorie; jak ale vypadá současná česká politická praxe? ČSSD se nyní bude snažit zvýšit celostátní (tedy parlamentní) koaliční potenciál komunistů tím, že s nimi v 10 ze 13 krajů vstoupí do krajských koalic. Měli bychom se připravit na znepokojující možnost, že po druhém kole senátních voleb dosáhnou socialisté s komunisty v Senátu třípětinové, tedy ústavní většiny 50 mandátů, a po příštích parlamentních volbách velmi pravděpodobně také ve Sněmovně (120 mandátů). Poté lze očekávat, že ČSSD pohltí KSČM, podobně jako své přirozené koaliční spojence pozřel na Slovensku SMER a v Maďarsku Fidesz.

Tato konsolidace ‚levice‘ bude mít za následek porušení rovnováhy uvnitř kartelové státostrany podobným způsobem, jako příliš silný pouliční gang vychyluje pochmurné příměří v problémové čtvrti. Pokud má současná kartelová státostrana působit stabilním dojmem, aby mohla dál udržovat při životě fikci volební soutěže, je třeba zjednat nápravu.

Aby zdání stability a volební fikce přetrvaly, je nyní životním zájmem establishmentu podobná konsolidace také na ‚pravici‘. Jedině tak se podaří odvrátit plošnou mobilizaci protestních hlasů, která by znamenala odchod suprapolitické třídy ‚na smetiště dějin‘.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy