Budoucí prostí občané pan a paní Klausovi, dosud první pár země, vyjadřují své skutečné pocity, jež chovají k potenciálním dědicům svého ‚rodinného sídla‘.



Naše příští první dáma?

Po týdnu podpásovek, které inkasoval od stávajícího prezidenta a jeho rodiny, se včera Karel Schwarzenberg dobral k odpovědi v sobě vlastním zdvořilém tónu.

Mírně rozladěný Schwarzenberg označil své prezidentské oponenty, z nichž jeden na Hradě momentálně sedí a druhý doufá, že brzy bude, za příslušníky jedné mocenské skupiny.

Schwarzenberg se, jak se ostatně dalo očekávat, nesnížil na úroveň svých očerňovatelů. Místo toho označil přímo příčinu jejich ataků: pokus ubránit Hrad před někým, koho by nám všichni, prezidentem a jeho potenciálním nástupcem počínaje, přes první dámu a prezidentovu sestru (jejíž názor se ovšem nepočítá, protože žije v Curychu), až po prezidentova staršího syna, rádi vnutili jako cizáka, a pokud možno rovnou jako progermánského vlastizrádce.

Zajímalo by mě, jak se na celou věc dívá Zemanova dcera. Neměla by se také ozvat? Ta přece žije tady.

Pojetí prezidentského úřadu jako dědičného titulu, jak je demonstrovala minulý týden Livia Klausová, by mělo být varovným signálem, že na Hradě skutečně nazrál čas pro revoluci.

„Nechci, aby po mně na Pražský hrad přišla dáma, která bude mluvit jenom německy.“

Tomu už chybí opravdu jedině pluralis maiestaticus. „My nechceme, aby…“

Schwarzenbergovi příznivci si nemohou než přát, aby takto otevřená podpora budoucího ‚občana Klause‘ Zemanově prezidentské budoucnosti v konečném důsledku dala oběma pořádně na frak.

Opravdu budou Zemanovi příznivci v Karviné slyšet na doporučení manželky někoho, kdo si žije jako v bavlnce také na jejich účet a kdo právě amnestoval tucty pachatelů závažné hospodářské kriminality, z nichž mnozí údajně v minulosti patřili ‚ke dvoru‘?

Jak Klaus, tak Zeman ztělesňují fundamentální zbytečnost soutěže politických stran v této zemi. Jejich sdílená nenávist k ‚cizáku‘ Schwarzenbergovi je motivována strachem ze ztráty moci – nikoli ve prospěch Němců, dokonce ani ve prospěch knížat s vadou řeči, ale ve prospěch nové generace Čechů.

Je to právě ona ‚cizost‘, co ke Schwarzenbergovi mnoho lidí přitahuje. Přesně tato naděje, že kníže není součástí vládnoucí dynastie Klausovců a Zemanovců, je v pozadí podpory těch, kdo chtějí mít Schwarzenberga prezidentem.

Zeman tento týden obohatil své billboardy novým předvolebním sloganem:

„STOP této VLÁDĚ“

Mnohým z nás tato výzva mluví z duše. Jen málokomu bude tahle vláda chybět, až se odporoučí. Co ale sotva potřebujeme, a určitě bychom si neměli přát, je prezident, který si na odstřelování svých vlastních vlád postaví program. Neboť vláda a prezident jedno jsou, bez ohledu na to, kdo je právě prezidentem a jaká je právě vláda.

Někdo by měl Miloši Zemanovi připomenout, že vláda je pro prezidenta, právě tak jako pro konstitučního monarchu, vždycky ‚naše‘ a nikdy ‚jejich‘.

Hlava státu stojícího na parlamentním systému by vždy měla zůstávat mimo stranické soupeření, jakkoli může toto soupeření být bezvýznamné.

A teď tu máme prezidentského kandidáta, který prohlašuje, co mnozí z nás (zejména ti, kteří znají Zemana nejlépe – jeho někdejší spolustraníci z ČSSD) dobře vědí: že Zeman bude kout pikle proti své vlastní vládě, ať už vedené ODS či ČSSD, která vzejde z demokratických voleb.

V době nedávno minulé si lidé u nás zvykli na to, že jejich prezident svými aktivitami poškozoval obecné blaho této země. Jak sám Klaus dobře ví, pero je mocnější zbraní nežli meč, a slova mají mnohem větší váhu, pronáší-li je hlava státu.

Úšklebky, kterými Klaus jako prezident častuje mnohé cizince (snad kromě Vladimira Putina), posilování poněkud omezeného vlivu České republiky v zahraničí také nepomáhá.

Ani jeden z prezidentských kandidátů není jistě to pravé ořechové. Pokud ale chceme takového prezidenta, s nímž se hlavy ostatních států budou rády setkávat (snad kromě Vladimira Putina), a pokud chceme prezidenta, který nechá vládu vládnout bez neustálého prezidentského vměšování, měli bychom volit ‚cizince‘ Karla Schwarzenberga a nikoli muže, který se chová, jako kdyby nikoli voliči zvolená vláda, ale on sám byl povolán k vládě nad námi.