Příběh nenaplněných ambicí české energetické společnosti


Románová série Balkánská trilogie autorky Olivie Manningové popisuje příběh mladého anglického páru a dobrodružství, která prožívá na pozadí 2. světové války. Příběh začíná v Bukurešti na podzim roku 1939.

Balkánská trilogie autora Martina Romana je příběhem české energetické společnosti a jejích ambicí na vedoucí pozici na regionálním trhu. Začíná v Sofii v roce 2005, poté se v roce 2009 děj přesouvá do albánské Tirany, a završení nás čeká na podzim 2013 v Bukurešti.

Završení?

Zatímco většinový vlastník ČEZu prská, kdykoli slyší něco o obnovitelných zdrojích energie, ČEZ sám je hrdým majitelem největší pozemní větrné farmy v Evropě. Větrná elektrárna Fantanele & Cogealac v Rumunsku se může pochlubit 600 MW instalovaného výkonu.

Podle čerstvé ‚studie indikátorů atraktivity země‘ (Country Attractiveness Indices) vypracované poradenským oddělením agentury Ernst & Young minulý měsíc, je současné Rumunsko nejslibnější zemí pro investice do větrné energie na celém světě. Jupíííí! A potlesk pro ČEZ; výborně!

Nebo snad ne tak docela?

Člověk by nikdy neměl věřit konzultantům (a já o tom něco vím!), zejména takovým, kteří jsou schopni zplodit zprávu o výzkumu s tak ohavným názvem (za ‚studii indikátorů atraktivity země‘ by se nemusel stydět ani král vogonských básníků Chrochtos Nadýmavý).

Rumunská vláda se nyní chystá podporu obnovitelných zdrojů, a zejména větrné energie, omezit. Po všem tom mumraji v Albánii a Bulharsku, kde vzduchem létaly cihly a stavěly se barikády, se zdá potenciální riziko, do kterého jde ČEZ v Rumunsku, celkem zanedbatelné. Jenže nakonec to bude stát stejné peníze jako ostatní balkánské debakly.

Podle našich výpočtů mohou plány rumunské vlády oholit výnosy ČEZu z rumunských aktivit až o 100 mil. euro ročně (podrobněji viz zde).

Hamižnost a hloupost není nikdy nedostatkovým zbožím, pokud se v její blízkosti vyskytují pánové Martin Roman, Daniel Beneš a Vladimír Schmalz. Ačkoli česká vláda cítí urputné nutkání ke zvracení, kdykoli je na dohled nějaký investor do obnovitelných zdrojů, vrcholový management ČEZu (touž vládou jmenovaný) toto její postižení nesdílí. Jeho členové se do ‚zlaté horečky‘ obnovitelného Klondiku vrhli s takovým nadšením, které snese srovnání s jakýmkoli investičním ‚zeleným‘ fondem z Kalifornie.


Balkánskému triu Martina Romana, Daniela Beneše a Vladimíra Schmalze to pěkně ladí…

Řečeno slovy Business New Europe, „výrobci energie z obnovitelných zdrojů se v minulých letech nahrnuli do Rumunska nalákáni štědrými subvencemi, a výsledkem je nárůst výkonu větrných elektráren v zemi na neuvěřitelných 1,8 gigawattů.“

Když se to teď v Bukurešti začíná obracet ‚podělaným navrch‘, co s tím může česká vláda udělat – nebo co k tomu může vůbec říct? Možná by premiér Nečas měl sprdnout svůj rumunský protějšek Viktora Pontu za to, že se zpětnou platností ruší subvence pro obnovitelné zdroje energie, jako to udělal v případě bulharského předsedy vlády Bojko Borisova, když ‚vyvodil politické důsledky‘ (= rezignoval) v důsledku nárůstu cen energií způsobeném přepálenými dotacemi obnovitelných zdrojů.

Na druhou stranu, uvážíme-li, co Nečas říká a koná doma – možná by spíš měl mlčet.