Všechny politické elity slouží samy sobě. Některé jsou však hrabivější než ostatní.



Ministerští pánové Chalupa a Hlaváč obsluhují sami sebe...



Politici celého světa spojuje jedna věc, a sice nepotismus čili přidělování trafik. Je jedním z viditelnějších symptomů provázejících úpadek parlamentních systémů Západu, které postupně ovládli kariérní politici.

Ačkoli se ve formálním slova smyslu tito profesionálové občas octnou mimo mocenský proud, zřídkakdy se ocitají zcela mimo hru; o tom, že by přicházeli o svoje výhody, ani nemluvě. Je to víceméně povolání na celý život. Konkurenční boj mezi nimi prakticky neexistuje. Nakonec jdou jeden druhému na ruku bez ohledů na stranickou příslušnost.

Kariérní politici mají tuze málo času jak na ty státní úředníky, kteří to se službou státu myslí poctivě, tak na schopné manažery státních podniků, jejichž politická nezávislost je jedním z úhelných kamenů dobré vlády a dobrého řízení. Moderní politik se sám stává úředníkem a manažerem, s tím jediným rozdílem, že se od něho očekává udržování zdání stranické zaujatosti.

Nešvar nepotismus čili přidělování trafik je tématem v této zemi obzvláště citlivým především kvůli neexistujícímu zákonu o veřejné (státní) službě (23 let po pádu komunismu!) a také kvůli absenci jakéhokoli smysluplného systému kontroly státem vlastněných podniků.

Státní úředníci a členové dozorčích rad jsou naprosto zbyteční a fungují pouze z formální podstaty věci. Jejich úkolem je vršit stohy papírů a koukat se na druhou stranu, když politici a státní kapitalisté, kteří jim tahají za nitky, plundrují veřejné statky. Za to jsou pak adekvátně oceňováni.

Ze skutečných státních úředníků a manažerů si pak politici na plný úvazek dělají rohožky, na nichž si spolu se svými kámoši čistí své lakýrky na vysokém kramfleku. Jen se podívejte na kteroukoli instituci nebo společnost vlastněnou státem.

Český veřejný prostor je příklady takového do očí bijícího ‚trafikantství‘ doslova přesycen; člověku se zdá až nefér, jestliže se má pustit do jednoho konkrétního člověka. Ivo Hlaváč, člen ODS z Olomouce, byl jmenován do funkce ředitele Public Affairs (= šéflobisty) ČEZu v lednu 2013. Před vstupem do týmu ČEZu (či lépe řečeno návratem po šestileté pauze) měl Hlaváč čest sloužit vlasti jako náměstek ministra zemědělství, ministra pro regionální rozvoj a ministra životního prostředí. A to mu ještě není 40.

Na počátku roku 2012 se Hlaváč odtrhl od kojného prsu státní správy a našel zaměstnání v soukromém sektoru – totiž v té části soukromého sektoru, kterou živí veřejné zakázky. Začal pracovat pro poradenskou pobočku pražské centrály Deloitte, pravděpodobně s cílem ‚masírovat‘ klienty z veřejného sektoru, jako Ministerstvo vnitra nebo ČEZ.

Hlaváč se však na trhu dlouho neohřál, a než se rok s rokem sešel, byl náš hrdina zpátky u struku – a opět v ČEZu.

Případ Ivo Hlaváče není žádnou výjimkou. A zůstane jedním z mnoha do té doby, dokud nebude přijata legislativa, která by odpolitizovala veřejnou správu a učinila přítrž kšeftování s trafikami v dozorčích radách státních podniků.

To, co jsme zde uvedli, jsou pouhé dva z devíti cílů, které si klade inspirující občanská iniciativa Rekonstrukce státu. Podrobnosti o ní se můžete dočíst zde.