Richard Fuxa se dnes hlásí k tomu, že jeho nadační fond je vlastníkem Lendlovy sbírky Muchových plakátů. Stanovy nadačního fondu uvádějí, že překročí-li hodnota majetku fondu 250 000 USD, je třeba jmenovat dozorčí radu. Nadační fond Richarda Fuxy žádnou dozorčí radu nemá. A hodnota Lendlovy sbírky se odhaduje na 3,5 milionu USD.



Gratulace!

Před třemi týdny jsem napsal, že někdejší tenisový šampion Ivan Lendl svou sbírku původních Muchových plakátů tajně prodal za údajných 3,5 milionu USD.

K tomu, že po celou dobu byl jejím vlastníkem, se dnes přihlásil český podnikatel v billboardové reklamě Richard Fuxa. Více než rok přitom tvrdil, že jménem jejího vlastníka sbírku pouze spravuje. Dnes v Mladé frontě DNES přiznává, že ve skutečnosti sbírku od Lendla koupil, i když stále nechce přiznat barvu, kdy a za kolik:“ „Součástí dohody s ním bylo, že sbírka přejde do vlastnictví mého nadačního fondu. Nechtěl jsem tehdy plány zbytečně medializovat, proto jsem uváděl jen to, že Nadační fond Richarda Fuxy se sbírkou smí disponovat.“

Jeho prohlášení je pro desetitisíce návštěvníků, kteří v loňském roce pražskou výstavu sbírky zhlédli, bleskem z čistého nebe. Až do dneška byla veřejnost udržována v přesvědčení, že majitelem sbírky, která nese jeho jméno, je stále Ivan Lendl, a desítky oslavných článků v médiích toto přesvědčení přiživovaly.

A co Hlavní město Praha, které poskytlo budovu, v níž se výstava uskutečnila, a sponzoři akce, mezi nimiž byla také jedna státní a jedna obecní firma, jejichž management dosazují politici? Byla by se na podporu výstavy utratila taková spousta peněz daňových poplatníků, kdyby bylo obecně známo, že jejím vlastníkem není ani zdaleka někdejší světově proslulý sportovec, pocházející z této země, ale místní podnikatel s těsnými vazbami na politiky a manažery firem jimi jmenované? Vzhledem k tomu, jak hanebné pověsti co do korupce se pražská radnice těší, odpověď je „Ano“.

Fuxovo přihlášení se k vlastnictví sbírky přináší více otázek, než kolik jich zodpovídá. Kdy došlo k faktické změně vlastníka sbírky? A proč Fuxa čekal s přiznáním vlastnictví až do dneška? A hlavně, kdo vlastně vyplázl ty 3,5 milionu dolarů?

Z Fuxova dnešního vyjádření vyplývá, že sbírka se stala vlastnictvím v ČR registrovaného Nadačního fondu Richarda Fuxy. Ten byl založen počátkem roku 2013. Pokud by býval byl založen o rok později, vlastník by byl mohl vložit sbírku do svěřenského fondu, aniž by přitom musel odkrýt svou identitu. Jenže sbírka vstoupila na území ČR v první polovině loňského roku, tedy před tím, než v novém občanském zákoníku nově znovuzavedený institut svěřenského fondu umožnil využít výhody anonymního vlastnictví.

Nadační fond má pět statutárních představitelů: samotného Richarda Fuxu, spolumajitele billboardové agentury BigBoard, která stojí za marketingem zboží spojeného s výstavou; Karla Srpa, někdejšího uměleckého ředitele Galerie Hlavního města Prahy; Jana Třeštíka, bývalého ředitele Galerie Středočeského kraje, odsouzeného v roce 2012 za pokus o nelegální vývoz Picassova obrazu; Karla Nováčka, bývalého světového tenistu a současného bankéře pro VIP klientelu Unicredit Czech Republic; a konečně Nováčkovu kolegyni Marinu Votrubovou, jejíž pracovní náplní je pomáhat klientům Unicreditu investovat do umění.

Marina Votrubová zastává v nadaci funkci revizora, což je jednočlenná dozorčí rada, odpovídající za to, že nadační účetnictví je v pořádku a že nadace sama funguje v souladu se zákony a svými vlastními stanovami.

Stanovy nadačního fondu uvádějí, že překročí-li hodnota majetku fondu 250 000 USD, je třeba jmenovat dozorčí radu. Nadační fond Richarda Fuxy žádnou dozorčí radu nemá. Má Marinu Votrubovou. Buď tedy koná protizákonně, nebo není vlastníkem sbírky, jejíž hodnota je 3,5 milionu USD.

Pokud vlastníkem sbírky není nadační fond, pak tedy kdo? Odpovědí je patrně nějaká papírová společnost, založená ke krytí skutečných vlastníků – tradiční metoda, jak mařit vyšetřování podezřelých transakcí mezi ‚spřátelenými‘ firmami, v nichž figurují orgány státní správy či samosprávy.

Není k dispozici žádný důkaz toho, že by skuteční vlastníci sbírky byli nějak napojení na pražské zastupitele nebo vrcholový management sponzorujících státních nebo městských společností. K dispozici ovšem není ani žádný důkaz, který by to vyvracel. Dnešní prohlášení Richarda Fuxy nic nedokazují.

Umělecká díla se mohou stát předmětem kriminálních čachrů stejně snadno, jako tramvaje, jízdenky do tramvají, zpracování komunálního odpadu či třeba mezisklady vyhořelého jaderného paliva. Vše uvedené je nyní předmětem vyšetřování, jejichž aktéry jsou partneři loňské výstavy Lendlovy sbírky Muchových plakátů.

Pravda, byla to nejúspěšnější výstava svého druhu v historii České republiky. Pokud jde ale o daňové poplatníky, může se z ní ještě vyklubat další klasická česká blamáž.

*Tento článek dnes vychází na serveru bne.eu.

And in English

Three weeks ago, I revealed that the former tennis champion tennis Ivan Lendl had secretly sold his collection of original Alfonse Mucha posters for a reputed $3.5 million.

Today, the Czech billboard entrepreneur Richard Fuxa admitted that he has been the owner all along. For over a year, Fuxa had insisted that he was merely managing the collection on behalf of the owner. He now tells Mlada fronta Dnes that he had in fact bought the collection from Lendl, although when and for how much he is unwilling to say: “The agreement between us was that the collection would become mine. I did not want to draw unnecessary public attention to this, and so I said that the Fuxa Foundation had acquired the right to dispose of the collection.”

The news will come as a surprise to the tens of thousands of visitors to last year’s exhibition in Prague. Until now, the public had been led to believe that Lendl still owned the collection that bears his name. Dozens of glowing articles in the local and foreign press reinforced this belief.

But what about the City of Prague, which provided the building in which the exhibition was held? And the sponsors, two of which are public companies controlled by managers appointed by politicians? Would so much taxpayers’ money have been spent on supporting the exhibition if it had been widely known that the owner, far from being one of the country’s most famous sporting sons, was a local businessman with close ties to politicians and the managers of firms they appoint? Given the appalling track record of corruption in Prague City Hall, the answer is ‘Yes’.

Richard Fuxa’s claim now to own the collection raises more questions than it answers. When exactly did the collection change hands? Why did Fuxa wait until now to come forward? Above all, who stumped up $3.5 million to acquire the collection?

Fuxa implies today that the collection has become the property of the Czech registered Richard Fuxa Foundation. The foundation was established in early 2013. If it had been registered a year later, the owner could have placed the collection under the care of a trust fund, without having to reveal his identity. But the collection entered the country in the first half of last year, before the advantage of anonymity afforded by the newly introduced concept of the trust fund became available under Czech law.

The foundation has five statutory representatives: Richard Fuxa himself, who part owns the billboard firm behind the marketing of Mucha-related merchandise; Karel Srp, the former artistic director of the City of Prague Gallery; Jan Trestik, the former director of the Central Bohemian Gallery, convicted in 2012 of having attempted illegally to export a Picasso painting; Karel Novacek, the retired world class tennis player who now works in the private banking division of UniCredit Czech Republic; and Novacek’s colleague, Marina Votrubova, who helps UniCredit’s clients invest in art.

Marina Votrubova is the so-called ‘revizor’ of the foundation, a one-man supervisory board responsible for ensuring that the accounts are in order and that the foundation operates in accordance with the law. The statutes of the foundation state that a full supervisory board must be created if the property of the foundation is valued at more than $250,000. The foundation has no full supervisory board. It has Marina Votrubova. So either it is breaking the law, or it does not own the collection, which is valued at $3.5 million. (see Nadační fond Richarda Fuxy on justice.cz)

If the foundation does not own the collection, then who does? The answer is likely to be a shell company acting on behalf of secret beneficial owners, a traditional method to thwart investigations into suspected related party transactions involving public institutions.

There is no public evidence to prove that the owners of the collection are related to Prague’s municipal politicians or to the senior management of sponsoring firms owned by the state and the city. But nor is there any public evidence to show they are not. Richard Fuxa’s statements in today’s newspapers prove nothing.

Artworks are no less immune to criminal fraud than municipal trams, the tickets required to ride them, the recycling of municipal rubbish, and even spent nuclear fuel dumps. All are examples of criminal investigations now underway into the business dealings of institutions that hosted and sponsored the Lendl Mucha exhibition.

True, it was the most successful exhibition of its kind in the history of the Czech Republic. But as far as taxpayers are concerned, it may yet turn out to have been just another Czech scam.

This article appears on the news server bne.eu today