'Smokin' out Putin': Vyzbrojování Ukrajiny zůstává špatným nápadem, i když jde Minsk 2 do kytek.


‚Mír je naším posláním!‘ Brigádní generál Jack D. Ripper zoceluje Ameriku.

Kancléřka Angela Merkelová dobře ví, že neúspěch dohod o příměří, označovaných jako ‚Minsk 2‘ významně oslabuje možnosti odporu evropských politiků vůči výzvám těch amerických k vyzbrojení Ukrajiny. Přesto jedinou správnou reakcí na to, co se děje, je přitáhnout šrouby sankcí, posílit potenciál NATO na východní hranici jeho území a zintenzivnit ekonomickou pomoc Ukrajině. Avšak žádné zbraně.

Abychom pochopili proč, podívejme se na argumenty, které snáší vůdčí propagátor vyzbrojení Ukrajiny, bývalý náměstek poradce pro otázky národní bezpečnosti prezidenta G. W: Bushe James Jeffrey. Ten minulý týden v článku ‘Smoking Putin out of his Cave’ pro Foreign Affairs připustil, že vyzbrojení Ukrajiny s sebou nese nemalá rizika. Jinak by se jeho článek mohl klidně jmenovat „Dejte šanci válce!“

Jeffrey v něm píše: „I kdybychom poslali do Kyjeva smrtící obranné zbraně, po kterých ukrajinská vláda volá, jako jsou třeba protitankové střely, jak nejrychleji to půjde, je hořkou pravdou, že tím na celé věci nic moc nezměníme. I když lepší výzbroj umožní ukrajinské armádě nadělat větší škody mezi separatisty a ruskými polovojenskými jednotkami, Vladimir Putin se plnými márnicemi nechá zastrašit jen stěží. Americké zbraně se mohou pro ukrajinskou vládu stát povzbuzující injekcí, ale na ruské okupaci většiny východní Ukrajiny v zastoupení to změní jen pramálo.“

‚Morální a diplomatická rozhodnost‘

Až posud se s Jeffreyem nedá nesouhlasit. Jenže vzápětí letí selský rozum stranou a je nahrazen čímsi, co Jeffrey označuje jako ‚morální a diplomatickou rozhodnost‘: „Dodávky zbraní učiní tečku za politikou nevyzbrojování, kterou dosud Washington praktikoval. Tím naše vláda projeví morální a diplomatickou rozhodnost jako první krok v dlouhém souboji s Moskvou. Jak NATO, tak i Evropská unie a Spojené státy zastávají názor, že Ukrajina čelí vnější agresi ze strany Ruska. Za daných okolností by neposkytnutí výzbroje bylo podřezáváním větve pod tímto stanoviskem. Vyslali bychom tím jakýsi podprahový signál, že demokraticky zvolená ukrajinská vláda není tak docela legitimní a že za konflikt vlastně může ona sama.“

To je ovšem čirý nesmysl. Na světě probíhá takových agresí proti legitimním vládám dvanáct do tuctu. A adekvátní odpovědí je ve všech případech potrestání agresora a pomoc oběti; jenže proč by součástí pomoci mělo být její vyzbrojení smrtícími zbraněmi?

Jeffrey připouští, že „vyzbrojení Kyjeva by pouze zintenzivnilo reakci Kremlu,“ avšak jedním dechem dodává, že dotlačení Putina k otevřené konfrontaci „dává smysl“: „Dodávky zbraní donutí Putina, aby se přestal schovávat a aby vyrukoval s otevřenějšími formami agrese – což má pro nás jak morální, tak diplomatickou hodnotu.“

A jsme doma! Jeho kolovrátková argumentace tedy jedy následovně: Chceme vyzbrojit Ukrajinu. Vyzbrojení Ukrajiny vyprovokuje Putina. Je dobré Putina vyprovokovat, protože nám to dodá morální a diplomatické oprávnění udělat to, co udělat chceme. A my chceme vyzbrojit Ukrajinu.

‚Provokovat Rusy, zocelit Američany‘

Selský rozum, který z Jeffreyových slov tu a tam probleskuje, je obratem znovu převálcován smrští kvazihistorických paralel: „Dodávky amerických zbraní samozřejmě nebudou bez následků – vyprodukují mnoho diplomatické žluče vzešlé s roztržky mezi USA a větší částí Evropy, a mohou snad i poněkud zradikalizovat Kyjev.“ No baže, jenže ani to není dostatečným důvodem vzdát se myšlenky na dodávky amerických zbraní Ukrajině, protože, podle Jeffreyho, Putin je nebezpečný šílenec srovnatelný s Hitlerem, Stalinem a japonským ministerským předsedou z doby 2. sv. války a válečným štváčem Hidekim Tódžóem. „A Rusko ovládané tímto [Stalinovým, Hitlerovým a Tódžóovým] pohledem na svět nejenže nemůže participovat na poválečné evropské společnosti; ono ji přímo ohrožuje.“ S tím by se nedalo nesouhlasit, kdyby měl Jeffrey pravdu v tom, že Putinovo Rusko je srovnatelné s Hitlerovým Německem. Jenže nemá.

Jeffrey by měl na chvíli spadnout ze své morální višně a hloubavě se zahledět do zrcadla. Namísto toho cejchuje na potkání ty, kteří se staví vyzbrojování Ukrajiny na odpor, jako Putinovy ideologické souputníky nebo obchodní partnery.

Jeffrey završuje své slabomyslné kázání pokřikem ‚do zbraně‘ (jíž vám dodají američtí obchodníci se zbrojním materiálem, amen!). Putin je totiž nový Hitler, „a to je přesně ten důvod, proč nazrál čas podstoupit riziko, a proč Barack Obama musí vdechnout ozbrojeným silám dynamiku, která se nedotkne pouze Ukrajiny. Nikoli proto, že tyto kroky nepochybně Putina zastraší, ale proto, že zocelí Ameriku a její spojence, vytvoří nové společenství, které obklopí realitu představovanou dnešním Kremlem, a vyšle do Moskvy jasný signál, že už máme dost ohýbání a ústupků. Doba škádlení je tatam, a Washington bude vzdorovat, nepoddá se.“

No potěš koště. Za tohle by se nemusel stydět ani brigádní generál Jack D. Ripper z letecké základny Burpelson!