„Na internetu nikdo neví, že jsi pes“, bylo napsáno pod karikaturou, kterou nakreslil Peter Steiner v roce 1993. Charakterizovala jednu z nejzákladnějších vlastností v té době formující se internetové sítě – „osobní“ anonymitu těch, kteří ji užívají. Internet byl chápán něco jako velkoměsto nebo jako velký, otevřený, společný prostor, který se postupně zaplňuje anonymní obcí. I přes jistý posun v povědomí lidí tato představa dodnes v určité formě stále přetrvává a ona anonymní společenost se stále zvětšuje.
„...optimista tvrdí, že žijeme v té nejlepší možné době a pesimista se naopak obává, že je to asi bohužel pravda“. Kdysi jsem tohle někde četl a vzpomenu si na to vždycky, když je mi smutno. Vzpoměl jsem si na to také, když jsem četl článek Alexandra Tomského. Musím přiznat, že jsem se dříve nikde nedopátral vysvětlení o jaké principy se euroskeptismus opírá.
Mé předchozí psaní bylo vážné, tohle je nevážné. Ne tohle není z mé hlavy, tohle je legrace, kterou mi poslal přítel. Já jsem jen některé věci malinko doplnil a nebo poopravil. Autora neznám, ale pokud vím, na vtipy se nevztahují autorská práva. Vtipy jsou živé, když se vyprávěji a tak bych se s vámi o tento rád podělil. A ve stínu současné globální ekonomické krize si myslím, že bychom měli být rádi, že na tom nejsme ještě hůř. Protože jsou ekonomické systémy ještě horší, než ten, který právě máme.
Jak snadné je být soudcem a jak těžké je být spravedlivým člověkem. Jak snadné je pohrdat penězi, když je nemáte, a jak těžké je s nimi dobře a moudře hospodařit. Jak snadné je někoho uhodit a jak těžké je někomu odpustit. Jak snadné je poukázat na chybu druhých a jak je těžké vidět svou vlastní. Jak snadné je jít s davem a jak těžké je stát v jeho čele. Jak snadné je stěžovat si na nepřízeň osudu a jak je těžké vzít ho do vlastních rukou.