Jiří Wolker v jedné své baladě psal o tom, že nejhlouběji v srdci chudáka je nenávist - nenávist k bohatým, nenávist ke světu materiálního dostatku, který on chudák sice pomáhá vytvářet, ale na kterém mu není dovoleno participovat. Nenávist k těm, kteří mu brání dostat spravedlivý podíl z hroudy zlata, ze které je podle jeho názoru zhotoven klíč k bráně do rajské zahrady. Často je to právě nenávist ze silně pociťované křivdy, která nás vede k přáním a tužbám, která jsou v pozadí mnohých našich činů i problémů.