Hledá se politik a státník

06. 10. 2011 | 14:52
Přečteno 4290 krát
Pokud sledujete blogy a komentáře k nim na serverech jako jsou Aktuálně.cz, Lidovky.cz nebo i jiné, které se nějakým způsobem vyjadřují k současné české politice, jsou z naprosté většiny skeptické nebo v různé míře negativní. Vynecháme-li jejich pesimistický obsah, který se vztahuje k různým konkrétním tématům, všechny mají jednoho společného jmenovatele. Vyznačují se naprostou nedůvěrou k vládě země, ztrátou respektu ke konkrétním politikům včetně těch nejvyšších, nedůvěrou v jejich morální standard a především v jejich kompetentnost zastávat příslušný úřad. Legitimním základem pro takováto tvrzení je veřejný projev řady politiků, jejich arogance a přezíravost, s jakou se staví ke každodenním problémům lidí.

Pokud bychom komentáře k blogům vzali jako průzkum veřejného mínění a usuzovali z nich na obraz současného českého státu, dalo by se říct, že země je v politické krizi. Obávám se však, že v krizi je především politika jako profese, a zejména politikové samotní, kteří svým jednáním tuto profesi často zásadně diskreditují. Z jejich činů je zřejmé, že politiku zaměňují za politikaření a intriky, demokracii si vysvětlují po svém a ve svůj prospěch, nadřazují své osobní zájmy nebo zájmy své politické frakce zájmům veřejným, že pojem pravdy pro ně mnoho neznamená,.....je toho hodně, co do tohoto výčtu patří. Představitelům jednotlivých politických stran nějak, pro mě ze záhadného důvodu, nedochází, že nezastupují pouze svou osobu, své názory, svou politickou stranu nebo své politické stoupence, ale že zastupují všechny lidi v zemi bez rozdílu, ať jsme je volili nebo ne, souhlasíme s nimi či nikoli, že jejich primárním zájmem by měl být dobrý a spravedlivý život nás všech. Nedochází jim, že jsou nám všem zodpovědní morálně i právně a že by se měli ze svých činů zodpovídat nejen Bohu, ale především nám.

Je však třeba vidět i druhou stranu mince. Myslím, že v krizi není jen politika a politikové, v krizi je také společnost, která akceptuje fakt, že politika se neobejde bez lží, polopravd a podvodů. Projevem krize je i definice parlamentní imunity, která poskytuje beztrestnost lidem, kteří se proviní nejen proti morálnímu kodexu, proti desateru, ale i proti normálnímu slušnému chování, když jim odpouští nemanželské děti, když přehlíží, že se na ulici fackují atd. V krizi je společnost, která akceptuje korupci, nezodpovědnost v hospodaření se společným majetkem. V krizi je i společnost, která akceptuje prezidenta přivydělávjícího si v pracovní době přednáškami kdesi v Austrálii a která nevyžaduje jeho okamžitou a bezvýhradnou rezignaci za prokázanou krádež. Zda jde o obyčejné pero nebo cokoli jiného, tu nehraje roli - krádež je krádež. V krizi je společnost, která dává přednost falešným bulvárním zprávám před seriózními informacemi. Blog (nebo snad přesněji milý žvást) paní Paroubkové „Óda na manžela“ je po několik let jedním z nejčtenějších textů na Aktuálně.cz. V krizi je i společnost, která volí a akceptuje za své zastupitele ty kandidáty, ve které mají jen malou nebo žádnou důvěru. Řídí se principem volby té politické strany, která asi nadělá méně škod. Nebo snad ještě hůř, na volby, jakožto jedno z nejzákladnějších demokratických práv, dobrovolně rezignují – jinými slovy, v demokracii nevěří.

Jistě, politika se nedá dělat bez politiky. Ale co je politika? Nechme pro tuto chvíli stranou její akademickou definici stejně jako celou její dlouhou historii a vývoj od starého Řecka až po 21. století – ostatně, je to velice zajímavé čtení. Spokojme se s tím, že politika je „uměním správy země a uměním vytváření vztahů jak s okolním světem tak uvnitř spravovaného území, umožňující spravedlivé rozdělování společného majetku“. Toto není žádná definice, ale spíše jen vysvětlení toho, o co mi tu jde. Politika dnes není uměním „moci“, spojená s válkami a dobýváním nových území, jak to bývalo v minulosti. Není to ani umění vybírání daní a rekrutování vojáků do armád, které chránili či rozšiřovali území. Není to ani, jak si to dnes bohužel stále mnozí čeští politikové vykládají, umění manipulace prostředků světících účel, umění intrik a taktických tahů neštítících se ničeho, jak to velmi přesně popsal ve svých hrách Shakespeare.

Z historie známe dost příkladů správy země, abychom si uvědomili a poučili se z předností a nedostatků jednotlivých konceptů. Stejně tak je možné porozumět úskalím, na která jejich principy narážely a na kterých eventuálně troskotaly. Nejúspěšnější a nejefektivnější vždy byly vlády osvícených moudrých absolutních vládců, schopných dělat odvážná rozhodnutí vedoucí k naplění jejich jasné společenské vize. Mezi ně jistě patřil i Karel IV.
Dnes se zdá, že demokracie je tím, co – i přes mnohé nedostatky – poskytuje lidem největší míru sociálních a společenských jistot. Nutno však dodat, že to není jedinný způsob správy země a že existují i jiné, navazující na své místní tradice a filosofii. Dřívější královský dvůr se proměnil v dnešní parlament a roli faraona, krále nebo císaře přebírá první mezi rovnými – prezident. Jistě, jeho pravomoci jsou definovány ústavou a jeho úřad hraje podstatně jinou úlohu než tehdejší král. Moc je rozdělena tak, aby se minimalizovala pravděpodobnost jejího zneužití. Členové parlamentu, ze kterého se sestavuje výkonná vláda, jsou vybíráni v tajné (demokratické) volbě. I president je volen parlamentem. Pro mě však český způsob volby demokratický moc není, je to více hra než opravdový demokratický akt. Platí však demokratický argument (zakotvený v ústavě), že jsme si všichni rovni a že každý občan má právo na účasti ve vládě. Vážným problémem tedy je, že volení zastupitelé nemusí mít pro zastávání úřadu žádnou zvlaštní kvalifikaci ani schopnosti.

Problém zůstává také v tom, že vláda je jen tak dobrá, jak schopní jsou její jednotliví členové a samozřejmě její výkonný výbor - ministři. Vláda je jen tak dobrá, jako její nejslabší nebo chcete-li, nejhorší ministr. Ne, nechci tu ukazovat prstem, to mi nepřísluší. Kvalita vlády se však dá posuzovat podle toho, jak společnost prakticky funguje, jak řeší své každodenní problémy a kolik a jak moc lidí reptá. A pokud se budu odvolávat na blogy a komentáře k nim, vláda v této zemi moc dobrá není. Jistě je lepší než za dob pánů Paroubků a Topolánků, ale opravdové osobnosti až na dvě, tři výjimky v dnešní vládě nejsou.

A tak se ptám proč! Jak to, že došlo k absenci opravdových osobností a opravdových politiků v české vládě. Jak to, že byla politika degradována na obyčejný handl koaličních stran, na hádky o tom, kdo urve větší vliv, na vydírání, na pranici o koryta? Kam se poděli všichni ti slušní a schopní lidé, kterých bylo v Čechách v minulosti vždycky dost, a jak to, že do politických křesel tak často usedají lidé průměrní a s limitovanými schopnostmi nebo morálkou? Kam se poděli lidé typu T.G. Masaryka a jeho syna Jana, Aloise Rašína a další, abych jmenoval alespoň některé za všechny? Zabývají se byznysem, uměním nebo jinými aktivitami a na politiku nemají čas? Nebo politikové a státníci v Čechách vymřeli po meči i po přeslici? Emigrovali a usedli do křesel ministrů zahraničí jako paní Madalene Albrightová? Najde se alespoň několik opravdových státníků, kteří by si svým charakterem a osobností vydobili úctu a respekt doma i v zahraničí?

Že se slušným lidem do politiky nechce? Že se nechtějí politickým svinstvem špinit? Že se nechtějí nechat tahat stránkami bulváru? Je odmítavost schopných lidí motivována principiální neochotou politických stran ke spolupráci? Nebo jsou znechuceni praktikami a arogancí takzvaných politiků typu Jiřího Paroubka nebo Mirka Topolánka? Nebo jaké jiné důvody mají pro svou neangažovanost? Řeší politické problémy raději v přítmí kaváren? Existuje – snad kromě zdravotních - opravdový a vážný důvod k tomu, aby schopní lidé rezignovali na řešení veřejných záležitostí? Absence politických osobností je projevem absence obecného respektu k politice a povolání politika jako takového. Zároveň znamená i nedůvěru k istitucím, jako jsou parlament, senát i úřad prezidenta. Že je to situace vážná, to tady asi nemusím zdůrazňovat.

Každá země má takovou vládu, jakou si zaslouží. A pokud máme pocit, že si zasloužíme vládu lepší, tak nezbývá, než si přestat stěžovat na poměry a začít něco vážně dělat - usilovně hledat opravdové osobnosti, politiky a státníky. Ono to není to samé. Je třeba hledat moudré, zkušené a kvalifikované lidi, bez kterých je marné doufat, že se situace v zemi obrátí k lepšímu. Historie nám ukazuje, že pokud se lidem má dařit lépe a pokud má být ustavena tak spravedlivá společnost, jak to jenom jde, bez opravdových osobnosti a politicky moudrých lidí, lidí s dlouhodobou vizí to nikdy nikde nešlo.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy