Život a smrt české architektury

17. 05. 2013 | 15:53
Přečteno 5955 krát
Před několika dny jsem si přečetl bědování nad neskutečnou opovážlivostí Rudyho Linka. Světový jazzman českého původu by rád postavil českým jazzovým muzikantům v Praze scénu, která by jim pomohla se dostat do evropského nebo světového hudebního povědomí. Vybral si k tomu budovu pojmenovanou podle arcivévody Rudolfa. Slavnostní uvedení domu do provozu se konalo roku 1885. Dnes je to hlavní česká hudební scéna a sídlo České filharmonie. Jazzklub by se měl nacházet na střeše Rudolfina jakožto skleněná nástavba, což paní Kateřinu Bečkovou a řadu dalších lidí velmi pobouřilo.

Tento kontraverzní návrh zcela jistě nenabude rozměru bouřlivé diskuze, které se dostalo Kaplického návrhu Národní knihovny. To však není podstatné. Zajímá mě, co je na Praze tak krásné, proč se tolik lidí bouří, když někdo chce do jejího historického obrazu zasáhnout. Co nás na těch starých domech tak vzrušuje, co nás tolik dráždí a přivádí až k nepříčetnosti, když se někdo odváží na ně vztáhnout ruku! Respekt ke stáří? Respekt k umění starých stavitelů? Respekt ke kulturnímu dědictví, k historické architektuře? Nebo je to pouhá nostalgie či obavy, aby někdo nechtěl parazitovat na hodnotách minulosti? Bojíme se, že chce někdo zneužít naše kulturní hodnoty ke komerčním účelům, zhanobit Rudolfinum, že nás chce bezostyšně okrást jako současní politikové nebo tuneláři?

Česká města rostla po mnoho staletí, a tak často na románských sklepech (původně přízemích) najdete vrstvu gotickou a na ní pak renesanční. Později přišla doba baroka, která vtiskla Praze dnes tolik turisty a estéty obdivovaný romantický charakter. Pak přišlo období rokoka a klasicismu, bylo postaveno Stavovské divadlo, aby měli Pražané kde rozumět Mozartovi. Následovaly pseudoslohy devatenáctého století, po nich secese a kubismus, který byl vystřídán obdobím funkcionalismu a později dobou moderní a postmoderní. Pak jsou tu historici umění a architektury, Klub za starou Prahu a architektonická policie - tedy památkáři - a všichni ti, kteří ve starých domech spatřují hodnoty, které je třeba chránit.

Ze stavebně historických průzkumů víme, že domy ve staré části Prahy a jinde vznikaly a vznikají sedimentací v čase. Různí majitelé v průběhu staletí stavěli, bourali, (mnohdy do základů), přestavovali, dělali do zdí nové otvory a staré zazdívali, přistavovali patra a upravovali střechy i fasády podle dobového vkusu a v souladu s tím, co potřebovali a na co měli. Příkladů, které dokumentují tento princip najdete v Praze bezpočet. Albrecht z Valdštejna zboural půl Malé Strany aby mohl realizovat svoji vizi světového města a Pařížská třída vznikla na místě židovské čtvrti. Jednou z ilustrací historické sedimentace staveb je i katedrála sv. Víta a komplex budov Pražského hradu. Jedinečnost svatovítské věže tkví v renesanční kupoli z roku 1562 nasazené na rozestavěnou gotickou věž, což je slohový anachronismus, ale zároveň i geniální řešení architekta Wohlmutha – řešení velmi odvážné a jedinečné. Je to nástavba, dům na domě. A i když ve své době to bylo novum, myslím, že si chrám sv. Víta už ani jinak nedovedeme vůbec představit. Je třeba jen dodat, že vrstvy historické architektury nejsou pouze povahy fyzické (cihly, trámy, kameny, okna, dveře atd.), ale i povahy nehmotné. Jsou to doteky a vrstvy reflektující autentický lidský život. Je to svědectví, které tu po sobě zanechali naši předkové. Jsou to otisky lidského života v jeho vznešenosti, obyčejnosti i utrpení. Tyto stopy jsou podstatnější, než architektura samotná.

„Velká diversita na malém prostoru je jednou z velkých hodnot Evropy“, píše Milan Kundera. Že by se hodnoty měly chránit, na tom se asi všichni snadno a rychle shodneme. Jen nevím, zda se také shodneme na definici hodnot, v čem že tedy vězí, co se hodnotou rozumí, jak by se měla ocenit a v jakém kontextu pozbývá svou platnost. Jde tu o slohovou čistotu a estetický názor doby? Jde o původní stavební materiály a prvky? Jde o zachování původní barevnosti, řemeslných postupů, půdorysů, proporcí, nátěrů stěn, detaily bez přihlédnutí k současné době... Pokud si někdo myslí, že právě v tom je ta pravá hodnota, pak by asi bylo na místě připomenout Čapkovu „Věc Makropulos“. I když má stáří svůj půvab, nevidím na něm nic krásného – tedy hlavně na tom, které začíná doléhat na mě. Není příjemné zjišťovat, že mě mé tělo pomalu zrazuje. Kdyby stáří bylo opravdu tak krásné, proč tolik lidí utrácí neskutečné peníze za léky, za vitamíny a doplňky zdravé výživy, proč lidé tolik cvičí a sportuje, chodí k plastickým chirurgům...proč, když je stáří tak krásné, proč se mnoho lidí stydí říct, kolik jim vlastně je?

Měli bychom chránit domy proto, že jsou dobré, ne proto, že jsou staré. My však chráníme domy, které jsou jen tak tak schopny akceptovat naše technické požadavky – centrální topení, teplou vodu, výtahy.... Stará Praha nebyla stavěna pro auta, a přesto se jich nechceme vzdát. Smog staré domy i lidi v nich přímo dusí. Ale my chceme žít v komfortu moderní doby! Chceme mít v gotickém domě digitální televizi, internet a spoustu věcí, které s původním domem nikterak nesouvisí. Proč, když tolik lpíme na historičnosti starých domů, proč nechráníme barokní zubařské ordinace a původní praktiky léčení chrupu? Že tu srovnávám nesrovnatelné, že přece není možné dávat do souvislosti technický vývoj s vývojem umění a architektury? To je právě velký omyl moderní doby. Ztráta souvislostí je tím, co dělá z historických domů domy mrtvé. Praha se bohužel pomalu mění ve skanzen. Chceme, aby se na Prahu jezdili lidé dívat, jako se jezdí do Pompejí? Anebo chceme dát po komunistické agonii městu nový smysl, novou dynamickou tvář?

Pokud se vrátím k Rudolfinu, tento novorenesanční dům je stavbou své doby. Má bezesporu své architektonické kvality, avšak stavba nikdy nezasáhla do dějin evropské ba ani české architektury. Je to jedna z dobrých, ale nijak výjimečných staveb, financovaná Českou spořitelnou. Tehdy šlo o češství a českou kulturu, o hodnoty, které byly pro společnost konce devatenáctého století podstatné. A tak i sochy, které zdobí fasádu Rudolfina, měly postavit české muzikanty naroveň velikánů světové hudby - Bacha, Beethovena a dalších, a dodat tak stejné velikosti i české hudbě. Skrze hudbu pak dodat velikosti i českému národu. Prodaná nevěsta, Dalibor, Rusalka, Slovanské tance, to jsou výhradně česká témata reflektující hodnoty doby. A českým tématem bylo i Rudolfinum. Ale dnes jsme přece o téměř sto třicet let dál a jde nám o něco jiného! Pokud se nemýlím, chceme být součástí evropské kultury, ne pouze české.

Rudolfinum není unikátní svou architekturou, ale tím, že tu dirigoval Antonín Dvořák a Josef Suk. Po něm Gustav Mahler, Rafael Kubelík, Václav Talich, Herbert von Karajan, Leonard Bernstein, Václav Neumann, že tu hrál Rudolf Firkušný, Světoslav Richter a mnoho jiných světově proslulých muzikantů. Že se po stejných chodbách, jako my dnes, procházel i Leoš Janáček. Pokud budete pozorní, jeho hudba je v prostorách Rudolfina stále ještě slyšet. Když sem tedy přijdu, ocitám se - i když nepřímo - ve společnosti skvělých lidí, kteří změnili svět, kteří podstatně obohatili můj život stejně jako život mnoha jiných lidí. A to je na Rudolfinu podstatné, v tom je jeho autentická hodnota.

Považuji za důležité, že v Rudolfinu nejsou eskalátory, že každý z nás musí vystoupat po vnějším monumentálním schodišti do vstupních prostor sám a po svých. Že na koncert - pokud se nechceme cítit trapně - nemůžeme přijít ve svetru a džínsách. Musíme se ustrojit do svátečního a eventuálně odložit svrchní oděv v šatně, což nebývá pravidlem v amerických koncertních sálech. Zážitek svátečnosti je hodnotou, kterou je třeba chránit. Pro mě je Rudolfinum jedinečné také tím, že jsme tam kdysi vyslechli s mojí ženou koncert, kdy jemné tóny akustické kytary byly doprovázeny hromobitím jarní bouře. To španělského kytaristu tenkrát doprovázel sám Bůh! Zážitek té chvíle byl tak silný, že ho máme dodnes oba v živé paměti. Ne však detailní podobu architektury Rudolfina. Jsem si jistý, že podobných zážitků nebo setkání s velikány světové hudby v Rudolfinu mělo šanci za tu dobu okusit bezpočet návštěvníků.

Na rozdíl od pánů Zítka a Schulze se dnes architekti snaží dosáhnout maximálního efektu s minimálními prostředky. Avšak jednoduchost architektury ještě neznamená zjednodušení domů na naprosté minimum prvků a materiálů. Jednoduchost znamená zaměření se na to, co je podstatné - na smysl domu stejně jako na smysl lidského života v něm. Nikoli historický styl nebo krása jsou tím, co zakládá autentický dům. Oslovuje nás především autentická zkušenost, nikoli stáří domu. Kvalita prostorů nám umožní porozumět svému místu ve světě. Naše konkrétní a neopakovatelná zkušenost je tím, co dělá dům jedinečným a autentickým. Mnohovrstevnatost dodává architektuře její další dimenzi. A to je hodnota, kterou je třeba chránit daleko víc, než čistotu architektonického stylu.

Není to architektonický jazyk fasád, co k nám promlouvá. Nejsou to ani vizuální symboly, které nám umožňují si k domu vytvořit autentický vztah. To, co k nám opravdu promlouvá, je jazyk reflektující názory a hodnoty naší současné doby. Unikátní a dobrý architektonický návrh nepoznáte podle tvarové rozmanitosti a materiálové bohatosti, ale podle jeho integrity – podle toho, do jaké míry se návrh nebo hotový dům shoduje s tím, v co věříme. Kvalitu architektonického návrhu musíme hledat v rovnováze mezi filozofickým, technickým a estetickým řešením domu. Redukovat ho jenom na jeho estetickou kvalitu znamená redukovat ho na pouhé stavební dílo. A to znamená mimo jiné i smrt architektury.

Návrh na zřízení jazzového klubu na střeše Rudolfina je nepochybně v souladu s historickým vývojem Prahy i jejího charakteru. Problém není v principu návrhu, ale v jeho kvalitě. Pan Rudy Linka by si měl najít lepší architekty – třeba paní Evu Jiřičnou. Vím, že ta by to uměla udělat opravdu dobře. Vytvoření další vrstvy obohatí nejen dům samotný, ale i život naší jazzové hudební scény, a dodá i nový smysl starému domu. Je nutné akceptovat fakt, že i naše doba má právo udělat svou vlastní stopu a zasáhnout do vývoje historické Prahy, aby naši potomci věděli, že jsme tu žili, a že ne všechno, co jsme udělali, bylo jen špatně. Že kromě špatných politiků tu po listopadu 89 žili i dobří, odvážní a poctiví lidé, lidé s vizí a charakterem. Odmítat je snadné, něco dobrého udělat je mnohem těžší.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Karel napsal(a):

Nejvíce se mi líbilo, jak po převratu naši architekti naříkali, jak je komunisté omezovali ve vzletu a nápadech a podkuřovali Havlovi s jeho králíkárnami.
A co ti naši borci dokázali za 23 let? V okolí velkých měst hrůzná městečka bez ladu a skladu plná podnikatelského baroka. Ukázka jejich lenosti a neschopnosti.
17. 05. 2013 | 16:48

Fialenka napsal(a):

Odpověď na druhý odstavec je, že stará zástavba v centru Prahy je jednak hezká a navíc je sladěná a působí důvěrně komorně. Návrhy novostaveb, nebo již zrealizované novostavby jsou neharmonické.

O novostavbách ve středu Prahy by měli rozhodovat rodilí Pražáci, kteří zde žijí.
17. 05. 2013 | 17:15

zdenekb napsal(a):

Krásně napsáno, a s mnohým se dá plně souhlasit...
Je v tom ale několik úskalí.

Jednak si nemyslím, že by současnost po sobě zanechala málo stop. A už vůbec si nejsem jistý, že zůstávají na správných místech, a dostatečně citlivě. Rudolfinum dle Vás není nijak výjimečná stavba, jiní jej uvádějí mezi desíti nejdůležitějšími pražskými architektonickými památkami. Netroufám si soudit, ale zas tolik tuctové mi nepřipadá.

K tomu, co na záměru jej 'dostavět' může lidi dráždit...
Možná je to opravdu pocit, že se někdo snaží na starých stavbách "vydělat", a okolí okrást (přinejmenším o dosavadní vizuální zážitek). Mně vadí jistá neúcta k autorům, a snaha vylepšovat něco, co dobře funguje (až na to prostranství před budovou :o) ), je ucelené a žádný stavební zásah nepotřebuje. Myslím, že v těchto případech je třeba spíš říci velmi pádné důvody PROČ ANO, než proč ne... Obecné řeči o 'zkostnatělosti a skanzenu' by neměly obstát. Je mnoho staveb chátrajících, čekajících na záchranu a jazzový klub by tam jistě leckdo rád uvítal. Byl by to záslužný počin, je opravit a využít.
U Rudolfina to opravdu vypadá spíš jako snaha 'přiživit se'.
Navíc se tím může otevřít prostor vlně dalších podobných nápadů - s logickým argumentem 'když to nevadí na Rudolfinu, proč by mělo jinde?' ...otevřete stavidla podnikatelským záměrům, které se s architekturou mohou sice potkat, ale mnohem častěji se zdaleka míjejí.
17. 05. 2013 | 17:48

Bestia triumphans napsal(a):

Karle v 16:48,
Jste obyčejný a neschopný lhář.
Jako obvykle.
17. 05. 2013 | 19:03

Čochtan napsal(a):

Skleněná nástavba by Rudolfinum jen zprasila. V Praze je tolik jiných objektů vhodných pro Jazzklub, že není nutné poškodit skvěle vyváženou budovu Rudolfina.
17. 05. 2013 | 19:12

Karel napsal(a):

Bestia.......
A nějaký argument by nebyl ? Podívejte se třeba do Rudné u Prahy. Prostě perly české architektury a inteligence zbohatlíků. Máte tam také domeček ?
17. 05. 2013 | 19:36

obrátit směr turistiky napsal(a):

Autor se v životě příliš zabýval traverzami a kontratraverzami.
Proto má zálibu v kontratraverzních návrzích.

Rudolfinum je exhibicí uměleckého řemesla, jaké už nelze takto na jednom místě shromáždit, protože to nikdo nezaplatí.

Možná autorovy preference jsou výtvory z vlnitého plechu, sádrokartonu a plochého skla, svátečně pak monolitního betonu.

Umístit na nábřeží v Čužou předimenzovaný zaoceánský parník předstírající, že je hotelem není vcelku problém, za ním jsou už jenom krabice na krabicích.
V Číně, pokud to zrovna není na Náměstí Nebeského Klidu lze postavit kdekoli cokoli (třeba Maovu hlavu jako monolitický skelet), což jistě vybízí k seberealizaci.

Rudolfinum výrazně modeluje linii staroměstského nábřeží Vltavy. Chtěl bych vidět příslušnou komisi UNESCO, která se rozrušovala nad Pankráckými mrakodrapy (které mi v tom bohem zapomenutém místě vůbec nevadí a ať si tam Rudy brnká, dokud mu stačí trsátka) jak odebere Praze statut památkové rezervace kvůli nějaké schweinerei provozovatele nočních lokálů.

Smrt české architektury představují úplně jiná díla než Rudolfinum.
Které má dosud aspoň pěkné schodiště a sfingy.
Ostatně centrální dvorana zadní budovy by bez zasklené střechy mohla být rovnou změněna na garáže, jako kino U Hradeb.
17. 05. 2013 | 19:46

oh napsal(a):

Pane architekte, když se budu v centru Prahy chtít potěšit skleněnou kostkou, půjdu se jedním okem opatrně mrknout na budovu Nové scény Národního divadla. Nemusím mít další na střeše Rudolfina.
17. 05. 2013 | 19:47

Fialenka napsal(a):

Ať ti architekti zvelebují paneláky a jejich okolí a ať nekazí ty nejkrásnější a funkční budovy Prahy.
17. 05. 2013 | 19:48

Desiderius napsal(a):

Bylo by dobré,kdyby se aktivní architekti nevyjadřovali k památkářským záležitostem.To prostě nejde dohromady,rozhodně u většiny architektů.Mimochodem k architektuře Rudolfina není třeba nic dodávat,jde o čistý architektonický slohový projev,který jakákoliv doplněk jen zkazí.
17. 05. 2013 | 19:49

Fialenka napsal(a):

Odstrašujícím příkladem je Nová scéna Národního divadla.
17. 05. 2013 | 19:51

čert }:o) napsal(a):

Pokud je zásah citlivý a estetický tak jsem pro
Je jen otázkou co se komu líbí a co ne
Nelíbí se mi Kaplický navzdory jeho světové
proslulosti Líbil by se mi kdyby postavil celé
město ale jeho návrhy mi prostě nejdou pod nos
Je to věc osobního vkusu a tak je opravdu těžké
něco budovat do starých částí neboť zmršit právě
to kulturní dědictví je pak nenahraditelná ztráta
Není architekt jako architekt
Starý dům má své kouzlo a poezii a násilnit ho
neestetickým zásahem se mi prostě nelíbí
Staré domy i části měst miluju Dýchá tam čas věků
minulých a vzpomínek a jisté krásy
17. 05. 2013 | 20:05

zdenekb napsal(a):

Karel:

Dost pochybuji, že vámi kritizované podnikatelsky-barokní domečky mají ve většině na svědomí architekti, nikoliv prst zabodnutý náhodně do katalogu...

Desiderius:

Vzato obráceně, památkáři by se tedy neměli vyjadřovat k současné architektuře... ale myslím, že bude lepší, když obě strany ten dialog alespoň zkusí.
17. 05. 2013 | 20:06

an napsal(a):

Krasny blog a vzacne myslenky v nem, diky.

Doporucuji podivat se jak bylo pojednano DHM v Berline.
17. 05. 2013 | 20:38

Grőssling napsal(a):

Už jenom 16 let a režimu pravdolásky & penězažnaprvnímmístě bude vystaven účet, co že udělal lépe než ten před kontrarevolucí v roce 1989. Také v architektuře a urbanismu našich sídel. Zatím je to bída s nouzí. Hnusné budovy bank, supermarketů a koncepčně bezcenných a kýčových vilových předměstí. Strašná je vina obce architektů za zasvinění českého životního prostoru v posledních 24 letech. Fialko ! Zlatá Nová scéna !
17. 05. 2013 | 20:42

Jakelin de Mailly napsal(a):

Jan Benda

Jak jste spokojen v Šanghaji ?
Já byl v Číně a HK cca měsíc pracovně.
Dával jsem se z toho týden dokupy. Ležel jsem v lese a poslouchal ptáky.
Čínský kolega mne v Shenzenu zval na šanghajskou kuchyni - prý vaří "výborné hady".
Je to pravda ?
Podle toho, co jsem kolikrát dostal na talíř, bych tomu i věřil.
17. 05. 2013 | 21:42

argun napsal(a):

Jan Benda

"Co nás na těch starých domech tak vzrušuje, co nás tolik dráždí a přivádí až k nepříčetnosti, když se někdo odváží na ně vztáhnout ruku!"

Inu to, že jsou dokonalé. Některé. K dokonalosti není třeba nic přidávat.

"Návrh na zřízení jazzového klubu na střeše Rudolfina je nepochybně v souladu s historickým vývojem Prahy i jejího charakteru."

Není. Je v rozporu s ním. Je to prostě kravina. I výborní muzikanti mohou mít blbé nápady.
17. 05. 2013 | 21:54

SergioL. napsal(a):

...víte, bylo by zajimavé zjistit, jací lidé to vlastně jsou, co rozhodují o zakonzervovávání Prahy, jakými motivy jsou vedeni...a jaké výsledky mají za sebou...neboť po ovoci...že..? Stačí se po Praze trochu porozhlédnout, podívat se a trochu si to v hlavě poskládat. Obzvláště doporučuji výhled z Petřínského vršku na Malou Stranu, kterak to "nedotknutelné", střešní milieu z prejzů dokáže rafinovaně odrážet modrou oblohu a to až do stavu jisté "faty morgany", kdy dochází k vizuelní transmisi mezinárodní výstavy bazénů ovšem umístěné jak jinak až za obzorem, na výstavišti v Letňanech. Jedná se témeř o metafysický zážitek odvislý od počasí a ročního období (rychlejší, jednodušší a statisticky přesnější to asi bude přeci jenom přes mapu googlu..).
Nicméně, napadají mě přinejmenším dva důvody, proč se Praha tzv. konzervuje. První je hluboce amorální a jelikož o něm nic nevím, nebudu se tady o něm rozepisovat (v pražském "RAJi" lze ale zaslechnout opravdu obtížně přeslechnutelné historky). Druhý důvod je ochrana města před "zdivočelým" nájezdem podnikatelských developerských dobrodruhů od začátku 90. let v podstatě do současnosti (pokud ovšem tento "důvod" není pupeční šňůrou spojený s důvodem číslo jedna a není pouze jen jeho "zástěrkou").
Napadá mě ovšem ještě třetí možnost a tou je neschopnost a nekompetentnost těch, kteří rozhodují, učit se a orientovat v moderní řeči architektury a pokoušet se v ní poctivě odlišovat zrno od plevele. To ovšem stojí jistou námahu a je to také spojené jak jinak s rizikem "jít s kůží na trh". Nicméně...velmi pomalu se v tomto ohledu začínám stávat "konzervativním" optimistou, jistá generační výměna dokáže sehrát svou roli a vlažná profesionalizace prostředí napomůže, že kompetentnost třeba za 20 let bude hrát alespoň o 20% větší roli, než dnes.
17. 05. 2013 | 21:54

Helena Zemanová napsal(a):

Česká architektura nestojí a nepadá s tím, jestli na střrše Rudolfina vyroste skleněný novotvar.
Ani ji nezabíjejí památkáři, vyděšewní z developerů, kteří jsou odhodláni postavit kdekoli cokoli.
Česká architektura je v krizi, protože nemá oporu v českém urbanismu. Ten prakticky neexistuje. Hledejme příčiny tohoto faktu, možná se dobereme i odpovědi na otázku, proč si architekti a památkáři jdou často po krku, místo aby se naučili spolupracovat.
Zdravím do Šanghaje.
17. 05. 2013 | 22:25

janbenda napsal(a):

Vím, že jazzklub na střeše Rudolfina se nikdy nepostaví. Jistě je pro něj plno jiných možností. Problém je, že každý jednotlivý návrh narazí na naprosto stejný problém, ať bude kdekoliv. Tedy nejde o tento projekt, jde o spoustu jiných, které třeba přijdou někdy v budoucnu na jiných místech v rámci historické zástavby a nejen v Praze. Jde o precedent. Chtěl jsem upozornit na to, že se nedá jít dopředu s hlavou otočenou zpátky. Patří k hodnotám této doby respektovat to, co udělali ti před námi. Ale je tu mnoho dalších hodnot, které by se neměli přehlížet pouze proto, že se bojíme udělat krok dopředu. Že se bojíme něco udělat jinak. Pokud nostalgie – nikoli hodnoty - bude principem naší budoucnosti, myslím, že nemáme žádnou šanci. Budoucí památkáři nebudou mít co chránit. Současná filosofie památkářství není ani přirozená a bojím se, že ani dobrá. Je třeba jiného a smysluplnějšího přístupu.
Problém je jiný – Thing different – jak říkal Steve Jobs. Přemýšlet jinak. Bez takového principu bychom nebyli dnes tam, kde jsme. Neměli všechno to, co nám usnadňuje život a co nám tak dobře slouží. Potažmo by nebyli ani památkáři, protože jejich ustavení započalo ve chvíli, kdy se o architektuře předchozích generací začalo přemýšlet jinak. Toto je jednoduchý a volný překlad:

„Myslete jinak.
Toto je pocta bláznům, rebelům a snílkům. Pocta těm, kteří nezapadají mezi nás. Kteří nechodí po vyšlapaných cestičkách. Kteří vidí svět jinak. Kteří nejsou schopni akceptovat status quo. Můžete je následovat, můžete s nimi nesouhlasit, posmívat se jim, obdivovat nebo zatracovat. Jediné, co opravdu nemůžete, je přehlížet je. Protože to jsou právě oni, kdo mění věci okolo nás, kteří posouvají vývoj světa. A zatímco někteří v nich mohou vidět pouhé snílky, pro nás jsou to geniové. Totiž právě lidé, kteří jsou dostatečně velkými blázny a kteří si myslí, že mohou změnit svět, jsou právě těmi, kteří ho doopravdy mění.“ (Apple, „Think different“, 1997)

Pokud se vrátím k Praze a nové architektuře, Nová scéna Národního divadla je příkladem, kdy se to nepovedlo. A nepovedlo se to i v mnoha dalších případech. V přirozeném vývoji světa by došlo k tomu, že někdo jiný by přišel a Novou scénu ND přestavěl a přidal další vrstvu. A po něm třeba další a další. Co dělá Národní divadlo opravdu národním (kromě legendy o jejím vzniku) je ono vynikající herectví a velké postavy našeho divadelnictví, ne architektura. Čeho se však obávám, je to, že toto skleněné monstrum budou památkáři chránit. A budou ten nesmysl chránit zuby nehty a někteří třeba i vlastním tělem. A budou chránit i jiné hlouposti. Budou tuto budovu chránit proto, že je stará, ne proto, že je dobrá. Je to dokument obludnosti a agonie komunistické doby. Neschopnosti doby něco dobrého udělat.

Architekti Zítek i Schulz pracovali pro developera a ne jednou. Museli zbourat to, co stalo na místě dnešního Rudolfina. Co na to tehdejší staromilci? Dali přednost rozumu před hloupostí. Problém není v developerech, problém je v korupci, v absenci vize, ve strachu, který nám svazuje ruce i nohy. A toto je i problém Rudolfina a jazzklubu a potažmo i můj. Toto je náš problém, kterému bychom se měli spíše podívat do očí, než ho odsouvat s poukazem na krásu minulosti. Měli bychom mít odvahu hledat řešení než se schovávat za nedotknutelnost historie.
18. 05. 2013 | 04:24

janbenda napsal(a):

Vím, že jazzklub na střeše Rudolfina se nikdy nepostaví. Jistě je pro něj plno jiných možností. Problém je, že každý jednotlivý návrh narazí na naprosto stejný problém, ať bude kdekoliv. Tedy nejde o tento projekt, jde o spoustu jiných, které třeba přijdou někdy v budoucnu na jiných místech v rámci historické zástavby a nejen v Praze. Jde o precedent. Chtěl jsem upozornit na to, že se nedá jít dopředu s hlavou otočenou zpátky. Patří k hodnotám této doby respektovat to, co udělali ti před námi. Ale je tu mnoho dalších hodnot, které by se neměli přehlížet pouze proto, že se bojíme udělat krok dopředu. Že se bojíme něco udělat jinak. Pokud nostalgie – nikoli hodnoty - bude principem naší budoucnosti, myslím, že nemáme žádnou šanci. Budoucí památkáři nebudou mít co chránit. Současná filosofie památkářství není ani přirozená a bojím se, že ani dobrá. Je třeba jiného a smysluplnějšího přístupu.
Problém je jiný – Thing different – jak říkal Steve Jobs. Přemýšlet jinak. Bez takového principu bychom nebyli dnes tam, kde jsme. Neměli všechno to, co nám usnadňuje život a co nám tak dobře slouží. Potažmo by nebyli ani památkáři, protože jejich ustavení započalo ve chvíli, kdy se o architektuře předchozích generací začalo přemýšlet jinak. Toto je jednoduchý a volný překlad:

„Myslete jinak.
Toto je pocta bláznům, rebelům a snílkům. Pocta těm, kteří nezapadají mezi nás. Kteří nechodí po vyšlapaných cestičkách. Kteří vidí svět jinak. Kteří nejsou schopni akceptovat status quo. Můžete je následovat, můžete s nimi nesouhlasit, posmívat se jim, obdivovat nebo zatracovat. Jediné, co opravdu nemůžete, je přehlížet je. Protože to jsou právě oni, kdo mění věci okolo nás, kteří posouvají vývoj světa. A zatímco někteří v nich mohou vidět pouhé snílky, pro nás jsou to geniové. Totiž právě lidé, kteří jsou dostatečně velkými blázny a kteří si myslí, že mohou změnit svět, jsou právě těmi, kteří ho doopravdy mění.“ (Apple, „Think different“, 1997)

Pokud se vrátím k Praze a nové architektuře, Nová scéna Národního divadla je příkladem, kdy se to nepovedlo. A nepovedlo se to i v mnoha dalších případech. V přirozeném vývoji světa by došlo k tomu, že někdo jiný by přišel a Novou scénu ND přestavěl a přidal další vrstvu. A po něm třeba další a další. Co dělá Národní divadlo opravdu národním (kromě legendy o jejím vzniku) je ono vynikající herectví a velké postavy našeho divadelnictví, ne architektura. Čeho se však obávám, je to, že toto skleněné monstrum budou památkáři chránit. A budou ten nesmysl chránit zuby nehty a někteří třeba i vlastním tělem. A budou chránit i jiné hlouposti. Budou tuto budovu chránit proto, že je stará, ne proto, že je dobrá. Je to dokument obludnosti a agonie komunistické doby. Neschopnosti doby něco dobrého udělat.

Architekti Zítek i Schulz pracovali pro developera a ne jednou. Museli zbourat to, co stalo na místě dnešního Rudolfina. Co na to tehdejší staromilci? Dali přednost rozumu před hloupostí. Problém není v developerech, problém je v korupci, v absenci vize, ve strachu, který nám svazuje ruce i nohy. A toto je i problém Rudolfina a jazzklubu a potažmo i můj. Toto je náš problém, kterému bychom se měli spíše podívat do očí, než ho odsouvat s poukazem na krásu minulosti. Měli bychom mít odvahu hledat řešení než se schovávat za nedotknutelnost historie.
18. 05. 2013 | 04:24

janbenda napsal(a):

pardon THINK DIFFERENT
18. 05. 2013 | 04:26

janbenda napsal(a):

pardon THINK DIFFERENT
18. 05. 2013 | 04:26

Drzá zrzka napsal(a):

Něco zbourali, postavili nové.
S tím bychv některých případech souhlasila, ale přistavovat nové k budově, která, aby vyhovovala dnešní době, prošla rekonstrukcí, mi nepřijde jako krok vpřed.

A vůbec, kde berete jistotu, že by návrh paní Jiřičné, vyhovoval, ladil s představami pana Linky? :-)
18. 05. 2013 | 05:49

resl napsal(a):

Problém je v tom, že Rudy nepochází ze Sovětského svazu. Nic jiného bych v této zemi nehledal, ani nečekal. Je jich tu pořád dost, jen byli dvacet let poschovávaní.
18. 05. 2013 | 06:07

Ládik!!! napsal(a):

Pokud chce Rudy Link postavit za své peníze českým muzikantům nějaký sál, ať ho nestaví na střeše živé koncertní síně. To by byl opravdu přílepek, jako drdol z nylonu nebo plastová přilba na vlasech dámy.
Ať to postaví na "zelené louce" za městem nebo někde v brownfields. Jazz nepatří do centra ničeho.
18. 05. 2013 | 08:10

Helena Zemanová napsal(a):

Jen pár poznámek:
"Problém není v developerech, problém je v korupci, v absenci vize, ve strachu, který nám svazuje ruce i nohy."
Právě korupce a absence vize jsou bohužel atributy pražských developerů a jejich ochránců.
Šanci postavit Kaplického knihovnu nezhatil památkový ústav, ani žádný klub pražských staromilců, ale pražský magistrát, respektive tehdejší primátor Bém, když se zalekl varovného mrmlání z Hradu.
Kvalita nových architektonických počinů není proti počátečním výhradám památkářů bez šance, viz Cíglerova úprava Sovových mlýnů. Určitě by se našlo dobrých příkladů víc.
18. 05. 2013 | 08:56

zdenekb napsal(a):

"Architekti Zítek i Schulz pracovali pro developera a ne jednou. Museli zbourat to, co stalo na místě dnešního Rudolfina. Co na to tehdejší staromilci? Dali přednost rozumu před hloupostí."

Já myslím, že spíš měli mnohem menší možnosti se ozvat... :o).
Dnes se ohled na veřejné mínění bere přeci jen větší, a řekl bych, že je to dobře, i když to mnohé projekty komplikuje a některé pohřbívá...

Rozhodně nejsem staromilec, ale každá nová stavba by měla přinášet zlepšení současného stavu, novou kvalitu. A - když budu jízlivý - je zjevné, k čemu potřebuje p.Linka "značku Rudolfinum". Co ale dobrého přinese Rudolfinu jeho klub na oplátku, to už není vůbec jasné.
18. 05. 2013 | 09:38

argun napsal(a):

Jan Benda 18. 05. 2013 | 04:24

Nesouhlasím prakticky s ničím co jste napsal. A přiznám se, že mě dost překvapujete. Od architekta protřelého světem bych čekal mnohem víc, než jen prvoplánové až naivní "novomilectví".

Pokud by jste měl mít pravdu, byl by docela fajn nápad postavit jazzový klub na vrcholu Cheopsovy pyramidy. Dyt je to jen halda kamení a k ničemu dobrému neslouží. V čem je vlastně její "hodnota"? Možná i Sixtinská kaple by potřebovala trochu provětrat. Vymalovat... Tak nějak minimalisticky, nejlépe.

Nějak Vám uniká význam symbolů pro identitu a soudržnost jakékoliv společnosti. Národní divadllo je především symbolem. Že tam kdysi hráli skvělí herci a dnes jen průměrní a že se tam kdysi dělalo skvělé divadlo a dnes blbé, je v této souvislosti zcela podružné.

Hodnotou je to, co za hodnotu považuje společenský konsensus. Památkáři a jejich razítko jsou jen zhmotněním tohoto konsensu. I dokumuenty komunistické obludnosti a agonie mají svou hodnotu. Nikoli všechny, přirozeně. Jako svědek té obludnosti a součást paměti národa a společnosti. Bez těchto atributů je společnost odsouzena k tomu si tu obludnost zopakovat. Jsou Vaše domy hodnotou? Jistě jsou - pro Vás. Zda jsou skutečně hodnotou, o tom rozhodně až čas a apolečenský konsensus.

A Steve Jobs? Jistě, geniální byznysman. Geniální v umění přesvědčit svět o tom, aby si kupoval věci, které nepotřebuje.

"Totiž právě lidé, kteří jsou dostatečně velkými blázny a kteří si myslí, že mohou změnit svět, jsou právě těmi, kteří ho doopravdy mění.“

Mno... V tromto punktu bych byl hodně opatrný pane Bendo. Jistý holič z Vídně a hodný strýček Džugašvili byli také dost velkými blázny, kteří si mysleli, že změní svět... Vidím to jinak. Svět skutzečně mění ti, kteří o to neusilují. Kteří prostě jen jsou. Zde stojím a nemohu jinak.

Tak nějak, pane Bendo.

Když tak koukám kolem sebe, vidím, že mladá generace architektů už přemýšlí skutečně jinak. Až překvapivě jinak. S úctou a pokorou ke kontextu, veřejnému prostoru, detailu, společnosti.. Nikoli v úctě ke svému egu. Mám z toho radost.

Helena Zemanová

S tím urbanismem máte ouplnou pravdu. Tam to začíná.
18. 05. 2013 | 10:58

janbenda napsal(a):

Argun
K těm, o kterých je tu řeč patří Albert Einstein, Pablo Picasso, Martin Luther King Jr., Richard Branson, Amelia Erhard, Bob Dylan, Mahatma Ghandi, John Lennon, Buckminster Fuller, Thomas Alva Edison, Frank Lloyd Wright, Mohamed Ali, Ted Turner, Alfred Hitchcock a mnoho dalších.
Samozřejmě se mnou souhlasit nemusíte. Jednak máte právo na svůj názor a potom já tu nepíšu proto, aby se mnou lidé souhlasili. Já se jen zamýšlím nad problémy okolo sebe, o kterých si myslím, že nejsou černobílé. Víte, mě je mnohem milejší, když se lidé o něco snaží, někam směřují. Že mohou udělat chybu? Samozřejmě že mohou a víte, kolik já jich nadělal? Ale jak chcete zjistit, zda je něco dobře nebo špatně, když to ani nezkusíte? Možná ten jazzklub na vrcholu pyramidy není vůbec špatný nápad, jen jak tam dostat lidi?
18. 05. 2013 | 11:54

janbenda napsal(a):

Helena Zemanová
Urbanizmus je další problém a není to jen problém Prahy nebo Čech. Problém je v tom, že se urbanistické koncepce posledních sto let orientují na estetiku a kompozici a ne na praktické fungování města. Podívejte se na dekret kterým Karel IV. založil Nové město. Bylo založeno okolo tří velkých tržišť se spojnicemi na okolní města. A vše muselo být vybudováno do několika let. (Viz. Petr H. Hořejš). Nikde ani zmínka o kráse, estetice nebo kompozici. Samé praktické věci a peníze. A samozřejmě přizval developery. Jinak by to nebylo možné.
Dnes se jen mluví o tom, aby bylo město krásné, ale ne o tom, aby to bylo živé a fungující město. Nezlobte se na mě, ale krásy se nenajíte. Je třeba mít kde koupit chleba a maso, kde koupit knihu a džbán na vodu atd. Otázkou je, zda tu jsou města pro lidi anebo pro úředníky. Zda my máme sloužit městům a nebo města nám. Zda se v nich máme cítit dobře, protože dobře fungují anebo se máme strojit do historických krojů, abychom nerušili jejich historický ráz. Zda přemíra ohledů na minulost nám nebrání vidět do budoucnosti.
Ahoj a už se těším, že si zase pošpitáme
18. 05. 2013 | 12:15

janbenda napsal(a):

Argun
Jen ještě na okraj. Můžete mi říct, zda máte a jaký mobilní telefon?
18. 05. 2013 | 12:16

Desiderius napsal(a):

Zdenekb

Ano,památkářům nepřísluší se profesně vyjadřovat k soudobé architektuře,jejich rolí je jen posoudit,zda-li ten který konkrétní projev moderní architektury poškozuje či nepoškozuje kulturní památku či prostředí plošně chráněné podle památkového zákona (rezervace,zóna apod.).
18. 05. 2013 | 12:37

město původně bylo místem k životu napsal(a):

ne k finančnickopseudoarchitektonickým exhibicím

Srovnávat Steve Jobse, který byl u kolébky počítačové exploze a opravdu po celou svou životní cestu tvořil nové, nebývalé a skvěle fungující věci (s přidanou hodnotou cesty razícího designu) k muzikantovi, který by rád měl noční klub na místě, kam přijdou lidé s tlustými peněženkami a nevnímá vůbec hodnoty toho místa, to mi přijde opravdu hodně odvážné.

Maličko mi to připomíná Bradburyho buřtárnu na Marsu.
Je pravda, že jiní si v ulicích, kudy se ubírala korunovační procesí zřídili muzea mučení, prodejny ruských králičích čepic a různé atrakce, připomínající plážovou promenádu v některém ze španělských městeček na lacinějších úsecích pobřeží.

Velikost zájmu publika o jazz je úměrná tomu, že v dnešním pojetí jde o poslechovou hudbu třetí čtvrtiny minulého století.
Bohužel.
Její původní taneční energie bunzírující od roku 1917 po padesátá leta pozvolna vyšuměla a dnes je maximálně předmětem aktivit kostýmních nostalgiků. Oproti třeba tangu, které má stále svůj okruh erotomanských příznivců, kterým jde o tanec, také.

Linkova představa, že by pokryl provoz nočního podniku útratou hostů z hotelů Four Seasons a Intercontinental je naivní. Za pár měsíců by začal škemrat o granty a nakonec bychom ho živili, jako tolik ostatních.

Navíc by se jednalo o podnik pro pár znuděných příslušníků mezinárodních elit, kteří si mohou zajít na mnohem lepší muzikanty od Tokia po Los Angeles, takže jediným skutečným lákadlem by zůstaly animírky u baru.

Stejná kalkulace jako všude jinde, prostituce se státní podporou.
Jsme v tom pravda tradiční, nevím ale proč se Rudy nedohodne přímo v některém z obou hotelů, kde mají vhodné sálky i bary.
Asi proto, že výdělek by nestál za nic a grant na takové hraní těžko žádat.

Divím se že Vašek Kočka zatím nepřišel na nápad, přidělat kolem Wohlmutovy makovice řetízkový kolotoč.
S Dukou by se za dostatečnou provizi jistě dohodnul.
18. 05. 2013 | 12:41

český maloměšťák napsal(a):

Popřemýšlel jsem a a usoudil, že ideální jazzový klub , svým způsobem ojedinělý a tak i atraktivní /snobové Otesánci mají rádi iluze výjimečnosti, konzumace omšelého není in/ by vznikl tak, že by se svazovítský chrám uřízl v polovině a na takto vzniklé ploše by se vystavělo olbřími podium s růžovou skleněnou klenbou ukončenou otáčejícím se modrým kohoutem s oslíma ušima.

Mohu dodat i jiné nápady, ale chci od dotyčného developera 15 % a přehled o zajištěných tržbách z pronájmu.
To jistě není moc...pokud přihlédneme k odvážnosti mých projektů a k tomu, jak to zamává s turistickým ruchem.
Jsem totiž skromný a rád se držím při zemi, stará škola - znáte to.
----------------------------------
Ghandi je hoven /bohorodička, jednoka hlouposti.../.
Onen Ghandi se píše " Gándhí". Tedy ten co mj. říkal, že největšími nepřáteli lidského zdraví jsou lékaři.
Nevím ale co říkal o nenasytných developerech a moderních architektech ajejich vztahu ke krásnu.
Sám ale chodil v tradičních hadrech a tkal ručně - spíš by asi byl pro uchování toho, co je krásné a developerům by domluvil. Snad by i hladověl - kdyby ho někdo chtěl navlíknout do hadrů od Versaceho.
18. 05. 2013 | 12:59

an napsal(a):

Pane Bendo, znate knihu Konec Velkomesta od meho stryce Otky Noveho ? Co dnes o ni soudite, dekuji.

Zdravim Vas, an
18. 05. 2013 | 13:29

čert }:o) napsal(a):

Vzpomínám si kdy mě památkáři peskovali za nápis nad obchodem
Chtěli aby bylo písmo bylo vysoké 15cm v ceduli 20x35 se zněním
Firemní prodejna =o)
Řka že to nelze páč se to tam nevejde neslyšeli a tvrdě na tom
trvali! 14dní trvalo je přesvědčit že jsou mimo a to i po dodání
návrhu dle jejich přání V zápětí povolili střešní okna do staré
doškem pokryté budovy v zámeckém parku vše za účasti architekta
Asi tak =o)
18. 05. 2013 | 13:47

český maloměšťák napsal(a):

čert }:o)
Proč by to nešlo ? Stačí deformace nějakého vhodného fontu.
Jen to většinou blbě vypadá.
Památkaři jak jsme je ráčil poznat jsou buď ješitní nebo úplatní.
Úplatky nedávám - vyhrávám tím, že se mi podaří docílit toho, co jsem chtěl.... ale tak, že pocit vítěze mají zejména oni. Jde to, jen trocha psychologie.
18. 05. 2013 | 14:07

Helena Zemanová napsal(a):

"Otázkou je, zda tu jsou města pro lidi anebo pro úředníky. Zda my máme sloužit městům a nebo města
nám. Zda se v nich máme cítit dobře, protože dobře fungují anebo se máme strojit do historických krojů,
abychom nerušili jejich historický ráz. Zda přemíra ohledů na minulost nám nebrání vidět do budoucnosti."
Mám dojem, že takhle otázka nestojí, protože jen blbec polemizuje s názorem, že město je pro lidi a ne pro úředníky. A zrovna tak málokdo prosazuje estétství na úkor funkčnosti. Spíš je to tak, že lidi mají svoje město rádi, jeho podoba se prolíná s jejich životem. Některé změny přijímají s povděkem, zejména ty, které jim usnadňují jejich každodennost, zatímco na jiné se dívají podezřívavě jako na čirou svévoli. A tak to asi bylo vždycky, dokonce i předtím, než někteří začali myslet jinak, to jest památkářsky.
18. 05. 2013 | 15:21

argun napsal(a):

Jan Benda

Začínáte mě docela bavit. Spatlat do jednoho hrnce Hitchcocka s Einsteinem, to už vyžaduje slušnou dávku obrazoborectví. Inu ta Čína se holt někde nějak projevit musí...

Nevím o tom, že Bob Dylan kdykoli dal najevo své skromné ambice měnit svět. Přesto jej - do jisté míry - změnil. V tom je jeho půvab a též síla, pane Bendo.

S těmu chybami.. Že byste zrovna Vy byl mistrem slepých uliček? No já Vám nevím.. Nemusím nutně zažít osobní exekuci, abych se dozvěděl, že to asi není úplně fajn. Ekonom Milan Zelený říká, že nejlepší je učit se na chybách těch druhých. Docela užitečná myšlenka, řekl bych. Chyby architektů mají tu nepěknou vlastnost, že jsou opravitelné v lepším případě za 50 let. Pokud vůbec. Ti ostatní jsou pak ovšem odsouzeni s jejich chybami žít. Někdy doživotně. Jistá zdrženlivost na jejich pionýrské cestě pokus - omyl je tedy dle mého soudu poměrně na místě... To víte, tady to nejni Čína. Místa je tu málo a peněz ještě mín.

V jenom máte proavdu - problémy kolem Vás nejsou černobílé. Problém ovšem je, že řešení, které nabizíte, černobílé je. Fuck history! Nebo jsem něco přehlédl?

Na Cheopsovu rozhlednu dostanete lidi raz dva. Ostatně jsou jich tam mraky ve dne v noci, stačí vyřešit logistiku. Skvělé místo pro byznys. Vybourat komín z hrobky starýho Chufu až na vrchol a osadit jej rychlovýtahem je přece sranda. Na vršku pak drink ve skleněném akváriu vyfutrovaný úchvatným pohledem na západ slunce na poušti s Rudyho náladovým opusem do dámského ouška.. Sukces zaručen. Jdete do toho? V Číně investora určitě najdete, stejně už Čuangovi patří půlka Afriky.

Mi tak napdá - že se Rudy se svými developerskými eskapádami neobrátí na Čuanga? Takový řetězec jazzových klubů na Velké zdi místo trapných a prázdných věží.. no neberte to.

Mobil mám. Nějaká Nokie, typ po mě nechtějte. Volá to, když chci někam volat, a zvoní to, když někdo volá mě. Víc nepotřebuju a hlavně nechci. Čím je hejble složitější, tím víc má uvnitř kurvítek, to aby se točil byznys. Vás učinil Váš iPod štastnějším člověkem? TV nemám 10 let. Nemám dojem, že bych o něco přišel.

Jo málem bych zapomněl.. nemůžu vynechat dvě Vaše výživné myšlenky.

"krásy se nenajíte".

Jak kdy, jak kdo. Jde o to, jaké potřeby má pokrm uspokojit. Zda tomu, aby vohnoutovi večer u TV nekručelo v břiše, a nebo tomu, aby nestrádala nějaká duše. Asi nikoli ta vohnoutova.

"Zda přemíra ohledů na minulost nám nebrání vidět do budoucnosti."

Bingo! Zrušíme tedy minulost - knihy, archivy, pamět, kroje, symboly, tradice.. nejlépe i jazyk. A poté rázem uzříme budoucnost v jasných konturách? Tak nějak správně a osvíceně vyprojektovanou? Jistý Aldous Huxley právě o tom něco napsal... o tom, jak si podřezávat větev pod vlastním zadkem.

Jeden kamarád se vrátil po 26 letech života v USA zpět do Čech. Napsal o svých zážitcích knihu a dal jí název "Proved vola světem volem zůstane". Výstižný slogan, zdá se mi. Nehledejte v tom nic osobního. On tu knížku psal v ich formě.

Mějte se.
18. 05. 2013 | 16:05

zdenekb napsal(a):

Desiderius: Já si naopak myslím, že by bylo přínosné, aby se památkáři vyjadřovali k soudobé architektuře a architekti k památkové péči. Možná by to otupilo zbytečně ostré hrany...

janbenda: "Dnes se jen mluví o tom, aby bylo město krásné, ale ne o tom, aby to bylo živé a fungující město." Mám obavu, že dnes se o té kráse taky moc nemluví. A když už, tak jenom mluví. Jinak v reálu spíš rozhodují majetkoprávní vztahy a propočty "návratnosti investice"...
18. 05. 2013 | 18:11

Tužka napsal(a):

Tužka napíše,....vážený pane Bendo,.....dovolte, zahraji s Vámi jakousi abstraktní hru,....

Řekněme, že půjdete na zahajovací koncert Pražského jara do Rudolfína.
Jste oblečen a připraven vyjít ze dveří Vašeho bytu,...... mám jakousi představu, jak se obléknete, ale přesně to nevím.

A v ten moment přicházím já a rozhoduji, že Vaše oblečení je příliš konzervativní a usedlé, lpící na vžitých hodnotách, jak se obléknout pro takovou příležitost.

Uděláme změnu,....vyberete si něco z oblečení španělského torera, když jde do arény,....to je rovněž pro slavnostní příležitost,.....k tomu něco z oblečení hradní stráže pro slavnostní příležitosti,.....a další možné kusy slavnostních oblečení různých stylů.....a na závěr třeba budu chtít, abyste si přehodil přes tuto různorodou směsku barevné slavnostní pončo peruánského gauča, které nosí do kostela, včetně jeho černého kloboučku.

Tak co,....půjdete tak na koncert do Rudolfína?.....

Proč jsem tohle psala,?....je to odpověď na to, co jste napsal Vy,....jděte na koncert,....máte na sobě samé kvalitní a slavnostní kousky oblečení,....doufám, že se v nich cítíte dobře,......určitě zanecháte stopu v těch, co Vás takto oblečeného uvidí.

Problém není ani v principu mého návrhu oblečení, ani v jeho kvalitě. Někde, ale zdá se, problém je,.....protože bych vsadila hodně, že takto oblečen na koncert do Rudolfína nepůjdete,....a pokud ano,....tak jsem přecenila Vaše estetické vidění a vnímání a nedocenila Vaší schopnost být pro srandu ostatním.
Tužka.
18. 05. 2013 | 20:30

Jemnický napsal(a):

Co kdyby jste nechal Rudolfinum Rudolfinem a ten jazz se hrál na místě, kam se jazz více hodí a kde vyzní. Já bych do Rudolfína na jazz asi nešel. Architektura je umění nalézat a vytvářet pro určité činnosti vhodné místo a prostředí.
18. 05. 2013 | 23:09

janbenda napsal(a):

Argun
Tak mám pocit, že každý mluvíme o něčem jiném a nejsem si jistý, zda si chceme něco vysvětlit a nebo si nechceme porozumět z principu.
Einstein neměnil svět, protože ho chtěl změnit, ale protože viděl, že Newtonova odpověď na otázky gravitace nefunguje. Ne všichni přijímali jeho teorii relativity s nadšením a měl mnoho odpůrců hlavně z Anglie, protože Einstein byl Němec a Newton Angličan. Hitchcock změnil kinematografii pokud se dramatičnosti týče, protože se nechtěl podrobit pravidlům svých producentů z Hollywoodu, kteří mu nechtěli jeho filmy platit. A tak když točil Psycho, platil to ze svého - tedy produkci. Bob Dylan vyvíjel obrovské úsilí, aby lidé poslouchali jeho písničky. Trvalo relativně dlouho, než se prosadil, protože zpíval o něčem, co bylo nepohodlné nejenom oficialitě, ale i lidem, kteří dávali přednost zaběhnutému pořádku. Mohl dělat tehdejší pop, měl by to o mnoho lehčí. Když se setkal s Beatles v roce 1963, tak jim řekl, že nevidí důvod, proč oni vlastně dělají muziku. A od toho momentu se témata a obsah textů Beatles změnily. Richard Branson se jako myslím ani ne dvacetiletý pustil do soudní pře s Anglií, protože mu šlo o svobodu publikování názorů jeho generace. Spor vyhrál a změnil zákon platný od dob královny Viktorie. A takhle bych mohl pokračovat dál a dál. Lidé mění svět ne pro změnu světa, ale proto, že svět, ve kterém je jim dáno žít, přestává fungovat, že dosavadní pravidla nereflektují hodnoty doby. Jejich doby. Hodnoty totiž neurčuje vláda, ani rada moudrých starců, ke kterým začíná patřit moje generace. Hodnoty určuje mladá nastupující generace ať se Vám to nebo mě líbí nebo ne. A odtud pocházejí i moje pohnutky ke psaní o Rudolfinum. A věděl jsem moc dobře dopředu, jaké budou reakce. Tak naivní zase nejsem. A věřte, že Praha a Česká republika nefunguje, jak by měla. Vláda a president jsou jednou s indikací.
Pokud se vašeho telefonu týče - vy nemáte rád změny, že ne! I když by to šlo lépe a snadněji, vy máte rád své vyzkoušené, protože jinak byste se musel učit zacházet s novými věcmi. Já na tom začínám být podobně. Nicméně používáte mobil a to je velká změna oproti rokům, kdy mi bylo dvacet.
Já bych už nechtěl jezdit v Trabantu, protože zaneřáďuje ovzduší a nová auta jsou snadněji obladatelná a bezpečnější.
A s těmi zkušenosti, jak mi je tu předhazujete, je to jinak a vy to sám moc dobře víte. Tak proč se chcete šprajcovat. Na omluvu, já jsem používal podobné příměry a jsem si toho vědom. Chtěl jsem provokovat a Vy asi taky. Dobrá, jsme si kvit.
Mějte se hezky a věřte, já mám krásné věci moc rád i tu starou Prahu a líbí se mi moc. Proto bych chtěl, aby se v budování jejího charakteru pokračovalo v pražské tradici a ne žádné cizi. Proto je třeba těm principům rozumět. A Rudolfinum mám taky rád takové, jaké je, ale dovedu si představit jeho oživení a proměnu. Apropo - víte teď z hlavy, kolik je vchodových dveří v Rudolfinu nad hlavním schodištěm?
19. 05. 2013 | 03:05

janbenda napsal(a):

Tužka
Dobrý den. Myslím, že nejde o to, co mám na sobě, ale jak já se cítím. Zda já mám pocit slavnostnosti, o který, pokud se Rudolfina, alespoň pro mě jde. K tomu patří i to, že to nejsou pouze ty dvě hodiny konzertu samotného, ale i pokud na to vyjde čas, dobrá večeře před konzertem a sklenice vína po něm. Opravdu si myslíte, že bych mohl žít se ženou, která by neměla pražádný smysl pro styl, pro kvalitu, pro barevnost, pro naše společné hodnoty? Děkuji za příměr, ale myslím, že není úplně přesný.
Tak, jako si myslím, že se domy nedají hodnotit pouze po stránce estetické, tak ani já a jistě i vy se nemůžeme redukovat pouze na to, jak vypadáme. Máte duši a charakter a dobré i ty drué vlastnosti a zastáváte jisté hodnoty a já nevím co ještě, co tvoří Vaši osobnost. Nejste "TUŽKA" proto, jak vypadáte, ale jaká jste, co tu píšete, jaké mi kladete otázky a to je na Vás zajímavé i cenné. Váš charakter je to, o co tu jde. Jen konkrétní jméno tu chybí, aby byl obraz úplný.
Abych se vrátil k tématu. Jen jednou jsem šel do Rudolfina v džínách a svetru, protože jsem chtěl slyšet nějakého dirigenta. A bylo mi opravdu trapně a moc si z toho konzertu, kromě té mé trapnosti, nepamatuju. Tehdy jsem byl v Praze na rychlé návštěvě a neměl jsem večerní šaty sebou.
Vaše otázka nebo hra je na místě, ale poněkud posouvá problém. Dům ztrácí na svém smyslu, pokud není autentický. To, jak vnímám autentičnost, jsem popsal v blogu (to je ale ošklivé slovo). A moje přítomnost a moje oblečení je součástí té autentičnosti. Je to respekt nejen k muzikantům, je to respekt nejen k archtektuře a dalším návštěvníkům, je to respekt - a to především - sám k sobě. A o ten tu jde na prvním místě. Myslíte, že prezident Zeman má sám k sobě nějakou úctu? Jak on může vůbec chtít, aby měl úctu někdo k němu?????
Mějte se hezky
19. 05. 2013 | 03:32

janbenda napsal(a):

Helena Zemanová
Já mám Litomyšl moc rád, nejenom proto, že dobře funguje, ale hlavně proto, že je autentická. Není to kulisa pro turisty, ale město pro lidi. A o to jde. Jde o to navázat na historii, které je tam v mnoha vrstvách dost, ale také najít směr jak dál, jak s dnešními technologiemi a potřebami najít smysluplné pokračování. Aby naše děti a vnuci a pravnuci byli bohatší o naše zkušenosti a naše hodnoty rozeznatelné ve stopách, které jsme tu my a ty se svou rodinou a tvuj tata a babicka po sobě zanechali.
19. 05. 2013 | 05:17

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro pana Bendu,...díky,....díky, že jste mi věnoval v odpovědi tolik času. Jsem poctěna.

Ještě dodám,....když jsem popisovala tu hru s oblečením do Rudolfína, ..... myslela jsem spíš na Prahu, .... na město, jako celek, ..... na to, jak bylo postupně vystavěno, .... jeho habitus, .... aby nebyl poškozen nevhodným umístěním staveb do prostředí a míst, která k sobě ,.... ještě prozatím, ..... esteticky korespondují.

Že bolševik nechal historické centrum napokoji, neboural,....bohužel ani moc neudržoval,....to je to cenné, co by nemělo být narušeno nevhodným doplňkem. Málokteré město Evropy má tak rozsáhlé, co do území a historie, tak kompaktní historické území. V tom je cena a přítažlivost Prahy pro cizince.

Až si z ní necháme udělat masopustní maškaru, ztratí i svoji přítažlivost jedinečným vzhledem, vytvořeným její historií.

Neuspořádaných slepenců historických staveb a moderny je plná Evropa. /Takovýto slepenec, to byla ta alegorie v mé abstraktní hře s Vaaším oblečením./

Věděla jsem, že bude krásné ráno, vstávala jsem se sluncem a už osázela na zahradě několik květinových mís.

Kouzlo časného rána,
ověnčeného diamanty rosy,
bzukotem pylných včel,
co nad uzavřeným květem,...
o jeho otevření prosí.

Přeji šťastné dny,....Tužka.
19. 05. 2013 | 09:07

Lila napsal(a):

Tužka

A my jezdíme do Barcelony a dalších evropských měst se zatajeným dechem obdivovat (a fotografovat) ty "neuspořádané slepence historických staveb a moderny". :-)

Ale něco jste mi připomenula. Celá osmdesátá léta jsem rok co rok vozila autobus plný dětí mladšího a staršího školního věku (nejen) na vánoční koncerty do Rudolfina. Před koncertem jsme si prošli vánočně (tehdy ještě vkusně) nazdobený a nasvícený Staromák, jindy jsme to vzali přes Kampu a někdy mrkli na starý židovský hřbitov. Všechny děti nemívaly předpisové slavnostní oblečení, bylo to spíš takové "co dům dal", ale jak mi občas připomenou, byly to pro ně tak silné a nezapomenutelné zážitky, že mnozí z nich dnes vozí na koncerty do Rudolfina zase svoje potomky.
19. 05. 2013 | 11:21

janbenda napsal(a):

Argun
Jen malou poznámku na okraj. Sestava Einstein, Hitchcock a další není moje myšlenka, ale tohle vyšlo (jak jsem uvedl) pod hlavičkou firmy Apple. Dávali to dohromady velice chytří lidé a také se tomu dostalo velkého ocenění milionů lidí z celého světa. Možná by bylo lepší se nejdříve zamyslet nad tím, co se za těmi slovy skrývá, než rychle sahat k sarkasmům a zesměšňování. Možná není chyba na vysílači...........
19. 05. 2013 | 11:33

Tužka napsal(a):

Tužka napíše pro Lila,...díky,.....ano, Barcelona je krásná,....přiznám se bez mučení, že z Parku Gu:ell jsem po čtvrthodině odešla,...a pana archit. Gaudího neobdivuji. Ale to je věc vkusu a názoru. Jsem milovník matematiky a z toho asi vyplývá má obliba uspořáaných tvarů a útvarů. Ani v životě nemám ráda chaos, a pan Gaudí je pro mne představitlem chaosu, neupírám mu, že překvapivého,....možná i geniálního.

Studovala jsem v Praze, pro Prahu mám slabost,....pro mne je "pupkem mého světa",....žádné evropské město ji nedokázalo zastínit, a že jsem jich, díky otevžení hranic, procestovala. Ale to je ta "záře vzpomínek na šťastné období života".
Tužka.
19. 05. 2013 | 12:16

prznitele architektury nenecháš naži napsal(a):

Tužka
Bohatě postačuje normalizační hotel Prezident s rozvinutou betonovou rudou vlajkou.
Vedlejší Intercontinental zase (šlo o docela vytříbenou ukázku mezinárodního stylu) doprasili "nezbytným" fikem v zahrádce, která byla neoddělitelnou součástí architektury.
Přilepovače nenávidím.
19. 05. 2013 | 19:38

argun napsal(a):

Jan Benda

Taky mě napadlo, že ten seznam nebude z Vaší hlavy, takovou hloupost byste Vy určitě dohromady nedal.. smile. Víte já nemám vůbec nic proti kultu vyznavačů Applu mezi jistou vrstvou intošů. Je mi to ukradené. Je to s nimi stejné jako s vyznavači jakýchkoli jiných kultů naší modernity. Steve Jobs byl jistě génius byznysu. Ale není - podle mého soudu - tím, kdo by posouval tento svět směrem k tomu, aby byl lepším místem pro život. Myšlenkám Al Kaidy se též dostává velkého ocenění milionů lidí celého světa. Svědčí to automaticky o tom, že jsou správné? Nebo je to svědectvím o kultu? Ničemu nevěřit a být všemu otevřen. Tak nějak, řekl bych.

Tento svět netrpí absencí chytrých hejblat, nýbrýž absencí ducha. Mnoho rodičů raději koupí svým dětem chytré hejble, které jim vnutil strýček Steve a přiblblý reklamní průmysl, a které ani za mák nepotřebují, místo toho, aby jim ukázali, jaké to je v lese a na louce.. a nebo místo toho, aby ty prachy dali na splátku rodinných dluhů. To je ten problém, pane Bendo.

Nové se učím velmi rád. Ale nevnímám to tak, že důkazem kreativity ducha je míry ochoty studovat manuály všech možných pitomostí, které aktuálně hodí na trh světové korporace. Kreativita ducha se především projevuje ve schopnosti měnit svou mysl a ve schopnosti s ní pracovat. Děláte to pane Bendo?

"Ale jak chcete zjistit, zda je něco dobře nebo špatně, když to ani nezkusíte?"

Nemusím nutně zkoušet sestrojit perpetum mobile, abych pochopil, že nefunguje, zejména tehdy ne, pokud bych tak měl činit za veřejné peníze či peníze druhých lidí. Zjistit se dá ledacos - z chyb těch druhých a též - ejhle! - z historie. Exhibicionismus a obrazoborectví nemají obvykle se skutečnou kreativitou příliš společného.
20. 05. 2013 | 10:23

Oslýk architekt napsal(a):

Proti extrému Jana Bendy - že jsou to všechno "sedimenty" - stojí extrémní názor, který asi nejlépe vyjádřila Helena Zemanová.

Pravda je někde uprostřed, jak to tak bývá. Některé budovy vznikly postupným nastavováním a "sedimentací", třeba celek Pražského hradu, jiné najednou, jako třeba právě Rudolfinum či Národní divadlo.

Argument, že se mají věci dostavovat a přestavovat(vždycky), stejně jako že se tak činit nemá (nikdy) je nulové hodnoty, protože úvodní téze je v obou případech nesprávná.

Přestavovat a dostavovat má smysl něco, co neslouží dobře, nefunguje, špatně vypadá.

Pročež v tomto případě jasně vítězí Helena Zemanová téměř K.O. - na Rudolfinu není nic špatného, je to logické, uzavřené, jednorázové dílo, které slouží přes sto let docela dobře, a není vůbec žádný důvod z něho dělat uměle spatlaninu.
Kromě toho zde máme bezprostřední okolí Starého Města, kde není vůbec jednoduché udělat zásah, aniž by se tím docela podstatně rozrušil charakter všeho okolo.

Pan Benda se bude muset smířit, že narozdíl od světa kanadských dřevorubců existují ve světě místa, kde je ceněn původní vzhled a nedotčenost, takže se to prohlásí za památku nejvyššího řádu. A dělat tam zásahy musí být podepřeno daleko silnějšími argumenty, že "je to úplně běžné".
30. 05. 2013 | 10:13

Jan Benda napsal(a):

Oslík:
Tak národní divadlo je příkladem oné sedimentace a ne vždy šťastné. Rudolfinum by potřebovalo docela silnou přestavbu, ale tím nemám na mysli jezzklubu. To, že po stavebních úpravách nikdo momentálně nevolá, nebo že to není do oka bijící ještě neznamená, že jí není zapotřebí. Sál nemá dobrou akustiku, a plno věcí nevyhovuje modernímu standardu. Nejsou peníze a doba je hodně nepříznivá, takže je asi lepší (podobně jako za komunismu), že se na dům moc nesahá.
30. 05. 2013 | 13:51

Oslýk napsal(a):

Jan Benda:
1) Národní divadlo lze prohlásit za sediment jen v případě, že byste bral jako celek všechny budovy, tedy tu původní plus Laternu magiku, Provozní budovu a tu restauraci.

2) Čistě subjektivně se mi nelíbí Národní divadlo, Rudolfinum, ani nové budovy Národního divadla - ale respektuji, že někdo v tom má třeba srdce, a že to je součást toho okolního, byť sedimentovaného, prostoru. Pročež by musel být hodně vážný důvod na to sahat.

3) Ona je ještě rovina míry zásahu. Existují přestavby, které jsou celkem v duchu předchozí "sedimentace", a existují zásahy daleko drastičtější, které rozbíjí měřítko a celkový pohled. Příkladem jsou budova odborů na Žižkově, Palác kultury na Vyšehradě a Dopravní podniky na Bojišti, které jsou všechny z měřítka a místo pokračování sedimentace svoje okolí totálně ovládají. Tento případ "sedimentace" je tak nešťastný, že bych dal v budoucnu na zvážení zbourání těchto.
Rozhodnout, zda se skleněná záležitost na střeše Rudolfina "vsákne" do předchozí evoluce, nebo zda ji rozbije, si netroufám - experiment mi ale připadá zbytečně riskantní.

4) V odborných otázkách akustiky vám samozřejmě nemohu odporovat, protože o tom vím houby, ale mám dojem, že takové věci se dají řešit podstatně méně drastickými zásahy, kterých si návštěvník nevšimne ani vevnitř, natožpak venku. Takže to je spíš oprava, která by nestála za řeč.

Oslýk je gramatická chyba, která je architektonický záměr.
31. 05. 2013 | 08:40

janbenda napsal(a):

Oslýk,
No až na to Národní divadlo bych se s Vámi docela shodl. U národního divadla zapomínáte na prozatimní scénu, která je udělaná tak, že ji lidí téměř nevnímají. Pak jsou tam přestavby z dvacátého století, zejména co se týká jevištní techniky a osvětlení a požárního zabezpečení a spousta dalších věcí, které normální smrtelník nevnímá, ale sediment je to velký. Já myslím, že respekt není to samé jako nostalgie nebo staromilství. Pokud mluvím o nástavbě na Rudolfinu, myslím, že by se to s respektem udělat dalo a že by vzniklo něco nového a bohatšího, ale je to akademická úvaha, protože na takovou nástavbu není doba.
A s tím architektonickým záměrem je to radost, protože to je to vybočení z řady a vznik něčeho nového. to se mi moc líbí.
31. 05. 2013 | 12:29

Midori napsal(a):

Autor
Rudolfinum má svého genia loci spjatého s klasickou hudbou.
Vaše myšlenka "Rudolfinum vylepšit" se mi z tohoto důvodu nelíbí a dávám za pravdu hlasům mluvícím proti této myšlence.
Jazzová scéna ať je vybudována v jiných místech.
*
06. 06. 2013 | 14:28

Midori napsal(a):

鑫东 陆 Shanghai E-motion 2012
http://www.youtube.com/watch?v=7Fie2zngoIY
*
06. 06. 2013 | 21:58

Iaara napsal(a):

To jsou strašné cinty, tento blogový příspěvek páně Bendy. Plno slovní vaty a estetických pseudoúvah a přitom v základu je jedna jediná, dokolečka každým buranským developerem opakovaná myšlenka: "dříve se také bouralo a bez toho by se měst proměnilo ve skanzen". Jo, a ještě nezbytné plivnutí na minulost – "město v komunistické agonii" – a řeči o tom, jak máme být světoví.

Kdo přitom není úplně na hlavu padlý anebo zaslepený nějakými postraními zájmy, tak musí jasně vidět, že PRAHA SE OPRAVDU STÁVÁ SKANZENEM – ale nikoliv kvůli památkářům, ale KVŮLI DEVELOPERŮM! Fádní, ubíjející a bezduchá sklo-betonovo-ocelová byznys architektura (Tančící dům je čestnou výjimkou potvrzující pravidlo) zapleveluje centrum města čím dál tím více, přivádí do něj stále více aut a naopak vyhání odtamtud stálé obyvatele, tedy duši každého města. A v pozadí jen a pouze tvrdé investiční zájmy, nikoliv snaha o zvelebení veřejného prostoru.
Příklad: za posledních 22 let např. jen z Malé Strany "zmizelo" přes 45 000 lidí, tj. více jak polovina jejích obyvatel v roce 1990! Z téhle krásné čtvrti se stala v podstatě jen snůška hotelů, kanceláří, "rezidencí", obchodů pro turisty, restaurací a úřadů (ty tam byly i dříve, ale ne v takovém množství). Obyčejný život – který nejlépe brání jakémukoliv zeskanzenovění – dostává tvrdě na frak, o nějakém, turisty tolik hledaném, geniu loci už nemůže být ani řeči. Na tomto jednom namátkou vybraném příkladu je vidět, jak jsou argumenty lidí typu architekta Bendy naprosto mimo realitu. Prostě developerská sračkoidní propaganda.
03. 07. 2013 | 15:15

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gazdík Petr · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy