To je ve volném překladu název knihy, kterou jsem si koupil na cestu do letadla. Napsal ji známý, a úspěšný britský podnikatel, Sir Richard Branson. Zajímají mě příběhy lidí, kteří něco prokazatelně dělají dobře. Je to inspirující a člověk si znovu a znovu uvědomuje, že to nejsou pouze náhodné okolnosti, nepoctivé obchodní praktiky nebo štěstí, co vede k úspěchu, ale že k tomu, aby člověk něco opravdu dokázal, je třeba tvrdá práce, selský rozum a především tvořivé myšlení.

Richard Branson říká, že pokud někdo začíná podnikat pouze proto, aby zbohatnul, že je to horší, než kdyby nedělal nic. Člověk má podnikat proto, aby měl v životě vedle dřiny i radost. Uvidět výsledek svého snažení, uvidět, že člověk přispěl ke změně k lepšímu, to je opravdovým smyslem podnikání a odměnou za všechnu tu námahu a trápení. A když dělá člověk svou práci dobře, říká Richard, peníze přijdou sami. Nechci tu líčit obsah knihy, ale rád bych uvedl jeden z mnoha příběhů, který mě v knize opravdu zaujal.

Mnoho lidí se domnívá, že k založení velkého businessu je třeba především velkého množství peněz, že to prostě jinak snad ani nejde. Jak je vidno, nemusí to být vždy pravda. Leteckou společnost Virgin Airways, kterou Richard Branson založil, zná většina lidí. Její letadla létají asi do tří set míst na celém světě. Zajímavý není jen samotný úspěch Virgin Airways, ale také to, jak společnost vznikla, kde jsou počátky tohoto obrovského a úspěšného kolosu a co vedlo k jeho založení. Tak tedy – tady je velmi volný přepis sledu událostí, jak je v knize uveden:

Richard Branson byl asi třicetiletý, když se jednou octl se svou ženou na malém ostrově v Karibiku, kde trávili dovolenou. V té době nebyl ještě ani slavný, ani bohatý, ale už dost zkušený a úspěšný businessman. V den, kdy se měli vracet domů, let do Miami byl z nějakého důvodu zrušen, což všechny spolucestující pobouřilo. Lidé nadávali na neserióznost leteckého dopravce, ale nikdo nic pro vyřešení problému neudělal. Jediný Richard. Rychle odhadl počet nešťastníků, v krátké době dohodl pronájem celého letadla a uskutečnil tzv. charterový let. Celkovou cenu vydělil počtem sedadel a vyšlo mu, že jedna letenka přijde na 39 dolarů. Půjčil si tabuli a napsal na ni, že Virgin Airways nabízejí let do Miami za tuto cenu a odlet je za hodinu. Po letenkách se jen zaprášilo. Richardův profit? Dvě letenky zdarma v business třídě, zkušenost a inspirace. Netřeba dodávat, že v té době žádné Virgin Airways neexistovaly. Velký zisk nemusí být vždy vyčíslen jen velkými penězi. Nejdůležitější je osobní zkušenost.

O několik let později – v roce 1984 - se k této zkušenosti Richard vrátil. Sešel se s několika přáteli, kteří o aeroliniích hodně věděli, a nechal si vysvětlit, co s utvořením letecké společnosti souvisí, co jsou hlavní rizika a prvky tohoto businessu apod. Když se dozvěděl potřebné informace, zavolal do Seattlu do firmy Boeing a trvalo mu několik hodin, než dostal k telefonu někoho, kdo mu mohl odpovědět na otázku, zda od nich může koupit „ojeté“ letadlo a kolik stojí. Když se dohodl na ceně a předběžných podmínkách koupě, když si zběžně na jednom kusu papíru udělal letmou finanční kalkulaci a odhadl risk v případě neúspěchu, přednesl celý plán svým partnerům. Nikomu to nepřipadalo jako skvělý nápad. Nicméně později všichni, kteří seděli okolo stolu, i když ne s nadšením, souhlasili. Pravda, problémů a otázek bez odpovědi bylo v tu chvíli bezpočet. „Screw it, let’s do it“, bylo Richardovo konečné rozhodnutí. (Čert to vem, dejme se do toho). A pak následovala jen tvrdá práce, stres, řešení neřešitelných situací a zbytek už je pouhá historie. Prvním letadlem byl pronajatý Boeing 747. Dnes mají Virgin Airways 26 letadel a přepravují asi pět a půl miliónů lidí ročně. (Bylo by zajímavé si představit, v jaké situaci by dnes byly ČSA, kdyby se jich ujal někdo jako Richard Branson. Pokoušel se mu vůbec někdo zavolat a poradit se s ním co a jak?)

Richard Branson se nenarodil do velkých peněz, spíše naopak, nemá ani universitní vzdělání. Je částečný dyslektik a jeho prospěch na střední škole byl jen velmi průměrný. Vždy musel bojovat se svým handicapem a dělat víc než ostatní. První zkušenosti v podnikání má z doby, když mu bylo deset roků. Chtěl pěstovat a prodávat vánoční stromky. Byl to bohužel neúspěšný projekt, protože mu mladé stromky sežrali divocí králíci. Nicméně ho to nemohlo odradit od dalších pokusů a odvážných plánů. V patnácti založil se spolužákem studentský časopis, který se stal v Anglii po čase velmi přitažlivým magazínem nejen pro studenty. Později založil velmi úspěšné hudební nakladatelství, a tak to šlo dál. Dnes má více jak dvě stovky různých firem po celém světě, zajišťuje práci asi padesáti tisícům lidí, a stále aktivně hledá, co dalšího by se dalo dělat. Mimo jiné je i velmi aktivně zapojen do řešení problémů životního prostředí.

Ne všechno, do čeho se v životě pustil, skončilo dobře. Ale i zkušenost, že tudy cesta nevede, je také cenná. Za všechno se musí platit, nic není na tomto světě zadarmo. To jen někteří lidé si myslí, že k velkým penězům se nedá přijít jinak, než nějakou levárnou. Richard Branson není ten případ. Jiní se domnívají, že je lacinější se poučit ze zkušeností druhých a zapomínají, že zkušenost je nepřenosná. Z chyb druhých je možné se poučit, ale nic víc. A ponaučení je něco jiného než zkušenost. Úspěch druhých však může inspirovat, může být hnací silou při překonávání problémů a rizik, a to je to podstatné. „Když to dokázal on, proč bych něco podobného nedokázal já?“ K úspěchu, ke spokojenému a smysluplnému životu nevede závist, ale je třeba se do něčeho pustit a něco sám udělat.

Základem každého podnikání je dobrá a poctivá myšlenka. Zda je snadné sestavit dobrý podnikatelský plán? Ne, jistě není. Kdyby to snadné bylo, tak to může dělat každý. Ale obtížnost vytvoření dobrého konceptu ještě neznamená, že by to člověk neměl alespoň zkusit. Pan Škvorecký říkal, že „.....geniální nápad může dostat i ten největší hlupák. Ten však nikdy nepozná, že geniální nápad vůbec má. A kdyby to i nedej Bože poznal, nebude vědět, co s ním“. Od geniálního nápadu k jeho realizaci je třeba ujít obrovský kus namáhavé cesty plné překážek, potu a dřiny. Umět rozpoznat příležitost, nebát se rozhodnout, nevzdat to při počátečních nebo dílčích neúspěších, kalkulovat risk, vidět souvislosti a sehnat si pravdivé informace, vědět, že když si půjčím peníze, že je budu schopen včas vrátit i s úroky.... to jsou věci a vlastnosti, které vedou k dobrým výsledkům. A i když podle Richarda Bransona příležitosti k podnikání jsou jako autobusy – „...vždy přijede nějaký další“ - člověk musí být na takové situace připraven. Musí vědět, kterým směrem se chce vydat a kde je jeho cílová stanice.

Čínské přísloví říká, že i ta nejdelší cesta začíná prvním krokem. To platí i o podnikání. Udělat první krok bývá opravdu těžké. Podstatná je cesta, nikoli cíl. A cesta definuje cíl. Hledání vlastní cesty je nádherné dobrodružství, jinak by přece nebylo tolik cestovatelů a objevovatelů nových teritorií. V přeneseném slova smyslu to znamená i nová teritoria v podnikání. Strach, že na té cestě zabloudíme, že nebudeme mít sílu dojít do cíle, že nejsme dostatečně připravení, že se v případě neúspěchu staneme terčem obecného posměchu, pomluv, závisti, to a jiné strachy nám často brání se do něčeho pustit nebo o tom vůbec jen začít přemýšlet. Buďme k sobě upřímní, to všechno jsou povětšinou jen výmluvy. Většina té nepřipravenosti se dá přece nějak dohnat, napravit nebo je možné se spojit s partnery, kteří zastanou to, co neumíme. Samozřejmě, že se může stát, že člověk, ať už z vlastní nebo cizí viny, nedojde do cíle. Ale i zkušenost z neúspěchu člověka obohatí.

Současná doba a západní vzdělávací systém trestá chyby. A není to jen vzdělávací systém, který kategorizuje schopnosti žáků na všech stupních škol. Ale je to i celé společenské klima současné doby, které vede ke strachu z chyb a omylů. Je tu až příliš mnoho zvyklostí, tradic a pravidel, co se smí a nesmí nebo naopak musí, co se nedělá, co je dobře a co špatně. Většinou je to v souladu s obecnou morálkou, ale často současná doba překonala stará tabu a staré pořádky. „Kdo není připraven udělat chybu, nemůže nikdy udělat nic originálního“, říká Ken Robinson. Chybu může přece udělat každý z nás, ale neměly by se opakovat. Prošlapávat vlastní cestu, orientovat se v nepřehledné a komplikované situaci, neztratit ze zřetele cíl, nenechat se zlákat zkratkovitým řešením, to jsou principy dlouhodobého úspěchu.

Tvořivé myšlení je základem nejen architektury, umění, literatury nebo hudby, je i základem každého úspěšného podnikání. Richard Branson říká, že chtěl být editorem dobrého časopisu nebo novinářem. Protože mu v jeho patnácti letech takovou pozici nikdo nenabídl, založil si časopis vlastní. Ale brzy zjistil, že k tomu, aby jeho časopis přečkal první vydání, se musí nejprve stát dobrým podnikatelem. Že pokud chce, aby časopis „Student“ měl šanci mít nějaký vliv na čtenáře a jeho názor přispěl k pozitivním změnám ve společnosti, že náklady na výrobu časopisu nemohou převyšovat příjmy z jeho prodeje. Viděl jedinou cestu, jak toho dosáhnout – přemýšlet jinak, přemýšlet tvořivě a měnit status quo. Přemýšlet mimo zaběhnutá klišé, mimo strnulá tradiční nebo konzervativní pravidla a zvyky ještě neznamená přicházet s bláznivými nebo nereálnými nápady. Spíše naopak. Žijeme v dynamické, rychlé a neklidné době, kde to, co platí dnes, nemusí platit doslova za několik týdnů.

Tak jako zrušený let v Karibiku byl pro Richarda Bransona inspirací k novému podnikání, současná politická a ekonomická krize by mohla být také inspirací pro české podnikatele. Nemám na mysli ty, kteří těží z děravých zákonů a zmatků ve státní správě, ale ty poctivé odvážlivce, kteří dávají lidem práci. Myslím, že politikové jsou těmi posledními, kteří o nějakou opravdovou společenskou a hospodářskou změnu v Čechách vážně usilují, protože jim současné poměry velmi vyhovují. Mají se přece jak pašíci v žitě. Ale čert je vem, stejně jsou to darmošlapové........ raději se do něčeho pusťme.