REFERENDUM

27. 02. 2018 | 18:40
Přečteno 1877 krát
“Zdá se, že pokud je kladivo jediným nástrojem, který máme k dispozici, díváme se na všechny problémy jako na hřebíky…” alespoň tak mi připadá přístup celé řady českých politiků k řešení současné poměrně komplikované a chvílemi až komické politické situace. Na jedné straně vidíme bezmocnost mocných, proti tomu infantilní SPD a snahu Tomio Okamury o likvidaci těžce nabyté svobody a potom nerozhodnost až zbabělost většiny ostatních politiků, kteří postrádají jakoukoli společenskou vizi, ucelenou politickou koncepci a nevidí kudy vede cesta.

Navíc se bojí riskovat svůj velice skromný politický kapitál. Schovávají se za mravní kodex a výmluvy, za kterými se neskrývá nic jiného než snaha o manipulaci volebních výsledků. Je těžké jim důvěřovat, když nejsou schopni akceptovat vůli lidí. Nad tím vším stojí prezident, kterému docházejí síly.

Tato úsměvná situace však není příliš k smíchu. Velice ošklivou hru v tom hraje Tomio Okamura, o kterém jsem přesvědčen, že by před čtyřiceti lety byl členem ÚV KSČ, pokud by nestál v jeho čele. Nemohu se ubránit pocitu, že mu nejde o žádnou demokracii, natož přímou, ale pouze o moc. Pokud ho poslouchám, stále více mi připomíná komunistické pohlaváry se vším všudy. Je demagog, používá principy propagandy a věří, že tisíckrát opakovaná lež se stává pravdou. Slibuje, co nemůže splnit. Snaží se oslovit jednoduše smýšlející lidi, kterým nabízí zářné zítřky. Předkládá falešné zprávy, překrucuje fakta, manipuluje společnost a jeho populistická nezodpovědnost nezná mezí. Jeho nacionalistické a rasově nenávistné výroky ho usvědčují z nepříliš poctivých úmyslů. Velice tvrdě prosazuje zákon o referendu.

Referendum se na první pohled zdá být velice dobrým a transparentním nástrojem demokracie, nebo přesněji řečeno nástrojem vlády většiny “50 % + jeden hlas”. Myšlenka je to atraktivní pro mnoho lidí stejně jako v třicátých letech dvacátého století byla idea komunismu. Koncept přímé demokracie přitahuje především ty, kteří jsou nespokojeni s politikařením politiků. Lidé ztrácí důvěru v zastupitelskou demokracii, v profesionalitu ministrů a jejich morální bezúhonnost, ztrácí s nimi i trpělivost. Výsledkem je reptání a blbá nálada.

Pro uvedení systému referenda do praxe je třeba splnit čtyři základní podmínky:

1. Důvěrná, detailní, a hlavně pravdivá znalost problému, který je předmětem referenda
2. Existence dospělé a dlouhodobě stabilní demokratické společnosti
3. Hlasování na základě racionálního rozhodnutí, nikoli emocí a vášní
4. Etická a morální dospělost voličů i organizátorů referenda

Obávám se, že ani jedna z těchto podmínek není v České republice dnes splněna. Po téměř třiceti letech se společnost plně nezbavila škod na morálních hodnotách napáchaných komunistickým režimem. Je třeba si uvědomit, že demokracie není formou vlády, demokratické principy jsou nástrojem vlády a základním principem je svobodná volba.

Referendum je vyjádřením vůle většiny a pro řadu lidí se zdá být jednoduchým řešením složitých problémů. Většina však může být manipulována a může podléhat davové psychóze. Většina se také může mýlit a historie nám to potvrzuje, viz volba Hitlera. Problém každého referenda je právě v tom zjednodušování problému. Ne každý problém je tak jednoduchý jako hřebík, a ne každý problém se dá řešit úderem kladiva. Dále je podstatné akceptovat fakt, že v referendu jsou jen vítězové a poražení – nic mezi tím. "Kdo nejde s námi jde proti nám…", říkal Gottwald a nejen on. Referendum často rozděluje a polarizuje společnost, vyhrocuje společenské vztahy, dělá z lidí nepřátele, rozsévá nenávist a plodí zlo.

Pokud by šlo o referendum rozhodující čepování plzeňského piva nebo budvaru v místní hospodě, výsledek hlasování by dopadal pouze na místní štamgasty. Pokud by však mělo jít o vystoupení z EU, není možné předpokládat, že tito pivní odborníci nebo průměrný člověk jako takový, jehož světový názor nepřekračuje rámec hospody, obce či továrny a který je odkázán pouze na masová média, je schopen zodpovědně posoudit a domyslet, co takový krok opravdu znamená. Vystoupení z EU by nikdy nemělo být řešeno referendem. Brexit to potvrzuje.

Referendum má jistě svá pozitiva ale také rizika. Jedním z nich je formulace samotné otázky, která předurčuje výsledek. Jistě každý cítí rozdíl v tom, pokud by otázka v případném referendu zněla:

A. “Souhlasíte s umístěním radaru na území České republiky?”
B. “Chcete na Českém území mít radar nebo ruskou armádu?”

Hlasování se nikdy nezúčastní 100 % oprávněných voličů, takže je těžké mluvit o faktické vůli většiny, v praxi je tedy referendum vůlí menšiny. Dále vůle většiny může sloužit jako alibismus a legitimizace nelegitimních cílů, viz třeba Krym, pokud by k referendu došlo. Jen velmi omezená menšina lidí nebo odborníků v oboru je schopna detailně porozumět, o co opravdu jde. Ve světě sociálních sítí je velmi snadné výsledek voleb ovlivnit ve prospěch domácích nebo i cizích zájmů, viz Trump atd.

Ať už je výsledek hlasování jakýkoli, je to vždy vyjádřením vůle hlasující většiny – tedy 50 % plus jeden hlas. Zbývajících 50 % mínus jeden hlas se musí podřídit. Co se však stane v případě, když se většina hlásí k jiné národnosti a vyjádří vůli k přičlenění svého majetku k zemi svého etnického původu? Je pak řešením odtržení tohoto území od původního státu anebo vysídlení menšiny? Půjde menšina někam jinam dobrovolně nebo bude většinou donucena? Budou se Sudety opakovat? A co se stane v případě, když menšina vyznává jiného boha nebo jiné hodnoty, má jinou barvu kůže, jiný etnický původ a hlásí se k tradicím svých předků? Je řešením násilná asimilace, rekatolizace, repatriace, genocida nebo jsou řešením plynové komory, popraviště, vyhnanství? Co když většina v referendu odsouhlasí otroctví, nebo válku? Nechce se mi domýšlet absurdity, které z vůle většiny mohou vzejít.

Okamura hlasitě vybízí k vyhlášení referenda o odchodu z České Republiky z EU, jakožto způsobu řešení problému kvót a vztahu k "Bruselu". Nikdy však nemluví o problémech, které s odchodem z EU souvisí. Nemluví o dopadech na hospodářství země zatížené celními tarify, kolik bude stát obrana hranic, jak se to projeví ve volném cestování, práci v zahraničí, ve státním rozpočtu bez dotací atd. atd. O ztrátě politické a diplomatické prestiže země na mezinárodní úrovni ani nemluvě. Pokud by Česko bylo osamoceno, ocitlo by se ve vakuu, které by mocní z východu okamžitě vyplnili. Ostatně pro tuto malou zemi by nebyla asi jiná možnost, než se na Rusko nebo Čínu napojit. Je to hrůzná představa.

Snaha o prosazení referenda o vystoupení České republiky z EU je nebezpečná hra s ohněm. Namísto řešení problému migrantů a kvót Okamura vybízí k rezignaci na problém. Je to zbabělé a nedůstojné řešení, které České republice na prestiži nepřidá. Obávám se však, že migranti jsou pro Okamuru jen zástupný problém, kterým se snaží odvést pozornost od pravé podstaty věci. Jako průměrný, ctižádostivý člověk a nepříliš úspěšný podnikatel se nechce spokojit s úlohou hráče druhých houslí. Chce víc, chce být bohatý a vlivný.

Referendum má v demokratické společnosti svou oprávněnost i své limity. Může sloužit dobré věci a může i napáchat veliké zlo. Tak jako nebezpečné věci nepatří do rukou dětí, s referendem by si neměla zahrávat nedospělá společnost. Nejhorší ze všech podvodů, kterých se může člověk v životě dopustit, jsou ty, které páchá sám na sobě. A vystoupení z EU k takovým podvodům patří. Lhát druhým je nemravné, ale lhát sám sobě je projev naprosté ignorance, vlastní hlouposti a neschopnosti. Jednoduchá řešení složitých problémů se zdají být atraktivní jen do chvíle, než narazíme na realitu všedního dne. Evropský dům je přes všechny problémy a nedostatky dobrý dům. Možná potřebuje úpravy a změny, ale neměli bychom dobrovolně opouštět společnost, do které jsme se tak dlouho a marně snažili dostat. Je to dobrá společnost - přátelská, svobodná a demokratická.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy