Dnes jsem Istanbulan

04. 06. 2013 | 17:00
Přečteno 3883 krát
O tom, co se děje v Turecku, proč jsem se zamiloval do Istanbulu i v čem Češi zaostávají.



Istanbul jsem pro sebe objevil teprve v roce 2010, při cestě na svatbu jedné své kolegyně a kamarádky z Turecka. Je to trochu ostuda, ale kromě několika zběžných argumentů, zda má být členem Evropské unie či nikoliv, mě předtím tato země nijak zvlášť nezajímala. Tím méně mne lákala k návštěvě.

Už při první cestě tam mi však Istanbul učaroval. Během snídaní a vysedávání na terasách s výhledem na Bospor a Marmarské moře mnou podivně prostupoval nejen svěží vítr, o němž mi místní přátelé vyprávěli, že lidem zamotává hlavu, ale takřka fyzicky jsem vnímal odlišnost tamního prostoru. Přesněji řečeno časoprostoru, protože v něm i čas plynul jinak, pomaleji a podivně mne stahoval do svého líného, medově hustého proudu. V mnoha zákoutích města se v sobě mísí orientální exotika i kořeny evropské kultury, člověk prakticky všude naráží na prvky tradiční minulosti překryté jen tenkou slupkou modernity.

Ve chvílích volna objevuji město pěšky, přičemž se většinou vyhýbám katalogovým turistickým atrakcím. Nejsilnější atmosféru totiž nacházím ve vedlejších uličkách, kde lze občas stále narazit na staré, rozpadající se, ale stále obydlené tu dřevěné domy otomanské éry, tu zarostlé kamenné stavby snad ještě z benátského období.

Občas objevím ostrůvky několika chudinských bloků obklopených překotně se rozvíjejícím industriálním městem. Rád popíjím čaj v zastrčených kavárnách a přátelím se, bohužel většinou jen rukama nohama, s tamními přívětivými Turky. Istanbul má pro mne kouzlo o to větší, že tam mám mnoho skvělých kolegů a přátel: jsou to lidé, kteří vesměs vynikají družností, zápalem pro věc, vřelým zájmem o druhé, jakož i v jistém ohledu dojemným (někdy ovšem také frustrujícím) chaosem.

Od roku 2010 jsem Istanbul navštívil pětkrát. Moje cesta pokaždé vedla přes náměstí Taksim, uprostřed nějž leží v těchto dnech tolik proslulý park Gezi.

Je jednou z mála oáz veřejné zeleně v centru Istanbulu. Studenti a ekologičtí aktivisté ji začali obsazovat už minulé pondělí. Mnozí se zde utábořili ve stanech, pořádali pikniky nebo trávili čas čtením knih a společenskými hrami. Chtěli svou přítomností tento vzácný ostrov zachránit před developery, kteří se s posvěcením vlády na jeho místě chystali postavit luxusní nákupní centrum pod záminkou, že zde „obnoví“ kasárenské budovy, které zhruba v těchto místech stávaly před více než půl stoletím.

První policejní zásah proběhl už ve čtvrtek nad ránem, kdy těžká technika přijela vykácet šest set tamních stromů a lidé se jí postavili do cesty. Policie aktivisty vytlačila za pomocí slzného plynu a násilí, jejich majetek včetně stanů naházela na hromadu a zapálila. Snímky dokumentující nepřiměřené policejní násilí se prostřednictvím sociálních sítí rychle rozšířily, takže už během téhož dne byli protestující zpět v několikanásobně větším počtu.

V pátek ráno je policie opět násilně rozehnala. Ze solidarity i široce sdíleného nesouhlasu s projektem – podobné komerční výstavbě padly za oběť nedávno přímo na Taksimu historická otomanská cukrárna a staré kino – se začala zapojovat celá obec: protestujícím poskytly útočiště restaurace a kavárny na náměstí Taksim (s ostudnou výjimkou Starbucks naproti vstupu do metra, kterému jsem se již předtím vyhýbal a teď je jasné, že mě tam nikdy neuvidí).

Ve školách, kancelářích a dokonce i pětihvězdičkových hotelích otevřeli dobrovolníci a lékaři improvizované ošetřovny, kde poskytovali první pomoc lidem zasaženým slzným plynem a dalším zraněným (podobně začaly sloužit i prostory kanceláře Greenpeace na přilehlé třídě Istiklal). Místní lidé nosili na náměstí potraviny, vodu a další proviant.

Později, když policie v oblasti zablokovala sítě mobilních operátorů, nabízeli internetové připojení ve svých bytech. Ještě než se setmělo, území parku okupovalo už několik tisíc lidí. V tu chvíli zde byli k vidění občané v opravdu pestrém zastoupení, napříč ideologickými, věkovými, náboženskými i sociálními skupinami; dohromady se dokonce spojili i fanoušci jindy sveřepě soupeřících istanbulských fotbalových klubů.

Demonstranti si přitom dávali záležet na tom, aby jejich protest byl nenásilný: jako vždy se vyskytlo několik chuligánů a patrně i policejních provokatérů, nicméně drtivá většina účastníků se chovala mírumilovně a decentně. Projevy solidarity a zodpovědnosti jsou až dojemné: protestující například každé ráno uklízeli do pytlů v parku i v přilehlých ulicích nepořádek (včetně policejních nábojnic a plynových granátů) a organizovali pomoc pro toulavé psy a kočky zasažené slzným plynem. Protest si také zachoval spontánní podstatu a nadstranickost, když demonstranti odmítli nechat na akci promlouvat zástupce politických frakcí.

Když i proti téhle „třetí vlně“ policie zaútočila s neztenčenou silou a těžkou municí, situace dál eskalovala a vymkla se režimu zpod kontroly.

To už jsem dění sledoval průběžně i já, a protože několik mých přátel se protestů účastnilo, měl jsem některé zprávy z první ruky. Jedna známá dokonce přerušila účast na humanitární misi v Sýrii a narychlo odjela zpět do Istanbulu.

V sobotu ráno, navzdory tomu, že vláda v celé oblasti zastavila metro i silniční dopravu, sem ze všech stran proudily další davy lidí. Několik tisíc jich dokonce vyrazilo pěšky až z asijské části města, šli po mostu přes Bosporskou úžinu.

Během víkendu se protesty přelily do asi šedesáti dalších měst, včetně Ankary a Izmiru. Podpořily je kulturní osobnosti včetně nejpopulárnějších národních herců a spisovatelů, podle nejnovějších zpráv se zapojují už i odbory.

Kácení stromů v istanbulském parku, které to celé spustilo, už dávno není hlavním důvodem nespokojenosti. Lidé jsou rozhořčeni brutalitou policie i do očí bijící cenzurou médií: zejména na domácích kanálech turecké televize se zprávy o protestech prakticky neobjevily. Pro mnohé z nich to byla poslední kapka, kterou přetekl příslovečný pohár dlouhodobě narůstající frustrace a nespokojenosti s politikou premiéra Erdogana a vládnoucí strany AK (Strana spravedlnosti a pokroku).

Na základě hovorů s tureckými přáteli soudím, že doposud nejpřesnější analýzu celé situace v širším kontextu publikoval The Economist v článku Nespokojenost s Erdoganem explodovala.

V kostce se dá říct, že jde o archetypální příběh narůstající arogance moci úspěšného politika. Bývalý starosta Istanbulu založil v roce 2001 vlastní stranu, s níž o rok později přesvědčivě vyhrál celostátní volby a stal se premiérem. V posledních deseti letech zaváděl neoliberální ekonomické reformy, díky kterým turecké hospodářství stabilně rostlo rychlým tempem.

Oslabil moc armády a v počátcích své vlády si demokratizačními snahami získal přízeň liberálů a dalších segmentů společnosti. Úspěchy slavila i jeho sebevědomá zahraniční politika a v neposlední řadě smír a zahájení vyjednávání s kurdskou menšinou. Díky rostoucí popularitě i roztříštěné opozici vyhrál také následující dvoje volby, ty poslední mu dokonce vynesly absolutní většinu hlasů.

Právě tato oslnivá kariéra samých úspěchů ale patrně způsobila, že se začal chovat přezíravě a autoritářsky, protože nikdy nemusel nikomu ustoupit a vždycky dosáhl svého. Jakoukoliv kritiku začal považovat za nepřátelský útok, nesouhlas si zvykl paušalizovat coby „marginální“, rozpustil nejsilnější opoziční stranu, uvěznil řadu novinářů (Turecko má údajně nejvíce novinářů za mřížemi ze všech zemí) a začal omezovat svobody, které sám původně zaváděl.

V posledních letech začal celému národu vnucovat své konzervativní názory o tom, jak se má co dělat a jak má společnost vypadat: jeho poslanci bez diskuse přijímali restriktivní zákony o zákazu prodeje alkoholických nápojů, o „vhodném“ oblečení i barvě rtěnek pro letušky Turkish Airlines, na programu dne je úplný zákaz potratů, v istanbulském metru se lidé nesmějí veřejně líbat.

Erdogan je premiérem potřetí, což je podle ústavy naposledy. Moci se ovšem vzdát nehodlá, takže ohlásil kandidaturu na prezidenta ve volbách příští rok. Netají se tím, že chce pravomoci i postavení této funkce výrazně posílit. Jeho kritici poukazují na to, že jeho ambice se nebezpečně podobají plánu stát se něčím jako novodobým sultánem.

Příznačná je ovšem také Erdoganova obsese „moderním rozvojem“, která se projevuje v prosazování megalomanských projektů. To souvisí také s tím, že právě stavebnictví zažívá v Turecku obrovský rozmach a – jak to ostatně známe i od nás – veřejné zakázky pro developery a betonáře doprovází rozsáhlá korupce, napojená na Erdoganovu vládní stranu a její struktury.

Už teď se větší část Istanbulu podobá betonové džungli. Sám jsem si vyzkoušel, že se kvůli řadám paneláků, autostrádám a neprostupným betonovým náspům prakticky nedá pěšky sejít z moderních čtvrtí města svahem dolů k Bosporu. Třetí dálniční most, kterým chce Erdogan propojit Evropu a Asii, byl léta odkládán a zůstává velmi kontroverzním projektem: lidem vadí, že mu padne za oběť další část příměstských lesů a že přivede do města už tak zoufale ucpaného auty ještě více motorové dopravy. Leckoho pobouřilo i Erdoganovo rozhodnutí pojmenovat jej po kontroverzním tureckém sultánovi Selimovi II. Základní kámen nového mostu byl položen minulou středu, pouhý den před nečekanou eskalací protestu v parku Gezi.

Ostatně i pokácení městského parku Gezi a jeho zastavění je plán, který Erdogan osobně prosazoval. Když v reakci na protesty veřejnosti mnoho obchodních značek deklarovalo, že v chystaném nákupním centru své prodejny mít nechtějí a nebudou, premiér vyhlásil, že tam klidně může stát i muzeum nebo koneckonců třeba nová mešita (podle některých názorů se tím snaží rozštěpit hnutí odporu a získat na svou stranu část islamistů). Tím prakticky potvrdil podezření, že je mu vposledku jedno co – ale hlavně, že se bude kácet a stavět.

Shodou okolností to bylo právě před týdnem – tedy jen několik dní před eskalací současných protestů – kdy jsem mluvil s kolegyní, jež se právě vrátila z dovolené doma v Istanbulu. Říkala, jak jsou prakticky všichni, koho potkala, režimem a celkovou situací krajně roztrpčení. Hitem ulice se počátkem minulého týdne stala nová studie, podle níž má Turecko ze všech šestadvaceti členských zemí OECD zdaleka nejhorší kvalitu života.

Na posledním žebříčku skončilo už druhý rok po sobě a zaostává dokonce i za Mexikem a Chile. Za pozoruhodné a v kontextu událostí příznačné považuji, že z jedenácti sledovaných ukazatelů Turecko dokázalo Českou republiku v jednom předběhnout, a to dokonce s výrazným náskokem: v občanské angažovanosti.

Je jisté, že se za poslední roky v Turcích hromadila frustrace z jejich současné vlády. Byla to právě policejní represe na Taksimu, která se stala roznětkou výbuchu obecné nespokojenosti. Podle mne ale vůbec není náhoda, že jim trpělivost došla právě ve sporu mezi záchranou veřejné zeleně a komerční výstavbou.

Nominální ekonomický růst, založený z velké části na stavebním boomu, nedokázal většině lidí zlepšit kvalitu života, a hrdí Turci se odmítají smířit s tím, že beton v Istanbulu zalévá poslední zbytky historického města i veřejné zeleně. To je nadějná zpráva pro můj milovaný Istanbul, ale také inspirace pro českou občanskou veřejnost a zvlášť pak pro naše ekologické hnutí, kterému v poslední době jakoby docházel dech.


Záběry z protestů:
http://imgur.com/a/JvJD3
http://www.showdiscontent.com/ (fotografická kronika událostí, počínaje už 27. květnem)
https://www.youtube.com/watch?feature=player_embedded&v=WwTd_WGxsaA
http://occupygezipics.tumblr.com/

Fotografie dříve pořízené autorem v ulicích Istanbulu:

http://www.flickr.com/photos/janberanek/sets/72157633919278540/

Psáno pro Deník Referendum.




Upozornění: Postoje a názory vyjádřené v tomto textu jsou osobním hodnocením autora, nikoliv organizace Greenpeace.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen pro korektní a slušně vedenou debatu. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. Pokud Váš text obsahuje hrubé urážky, vulgarismy, spamy, hanlivá komolení jmen, vzbuzuje podezření z porušení zákona, je celý napsán velkými písmeny či jinak odporuje zdejším pravidlům, vystavujete se riziku, že jej editor smaže.
Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů.
Libor Stejskal, editor blogů (blogy@aktualne.cz)

Marie napsal(a):

Jedno je jisté,sultán Erdogan,ani báťuška Zeman si srdce lidu nezískal.Cestičky k němu vedou jinudy.
04. 06. 2013 | 17:24

Robin napsal(a):

Já už tady chystal šampus, že se Beránek přestěhoval do Istanbulu a zase nic :-(
04. 06. 2013 | 17:25

Pepa Řepa napsal(a):

Tak já nevím... Pryč s islamistou...prý volali demonstranti, píše tady
http://aktualne.centrum.cz/zahranici/evropa/fotogalerie/2013/06/04/pryc-s-islamistou-turecko-bouri-proti-premierovi/......teď se-od Beránka- dozvídám, že se Erdogan snaží rozštěpit ty druhé, oposiční.... a ejhle ...islamisty.

Nějak byste si to měli tady ujasnit.
Jde o stromy, o park a nebo o boj jedněch islamistů, proti druhým?

A co z toho mám vyvodit?
Jít do ulic a volat:
Pryč s islamisty!
Nedostal bych klepeta?
Jdu se raději kouknout, kam jde voda.
04. 06. 2013 | 17:29

hovorka11 napsal(a):

Proč se u nás zatajují události v Turecku a jejich důvod ?
Protože se to nehodí současnému režimu u nás. Turci protestují proti islamizaci a podpoře islamistů Erdoganem na rozvratu Sýrie, která je plundrována.
Proto si Erdogam tak rozumí s amiky, že mu tam dodali i Patrioty na bezletovou ochranu výcvikových táborů islamistů u hranic Turecka. Je to spojenectví vražedné koalice imperátorů USA, GB a Francie, kteří se opět spojili pro své zájmy s islamisty stejně tak jako v Líbyii.

Skvělé články:

http://www.literarky.cz/politika/svet/14989-nejvti-hrozbou-je-twitter-mini-turecky-premier-

http://www.literarky.cz/tereza-spencerova/14966-kde-jsme-ztratili-syrskou-revoluci
04. 06. 2013 | 17:34

modrý edvard napsal(a):

autor: děkuji. Zajímavé, i když možná tendenční. Česky není "otomanský", ale "osmanský". /Nezmiňoval bych to, kdyby to tam nebylo víckrát./
hovorka: jak se projevuje zatajování událostí v Turecku?
04. 06. 2013 | 18:21

Přidat komentář napsal(a):

Cařihraďan nebo Konstantinopolák je lepší.
04. 06. 2013 | 18:53

jezevec napsal(a):

Je to všude stejný. Největší ekoteroristé jsou znudění a civilizací rozmazlení frackové z velkých měst.
04. 06. 2013 | 20:45

rudolf kulík napsal(a):

Pan Beránek bude asi mít poměrně vekou uhlíkovou stopu. Nebo jezdí do I na kole?
04. 06. 2013 | 20:57

Kom napsal(a):

Podle všeho půjde o komára, za kterého udělal EkoHomoFemo sektor se spřízněnými médii velblouda. Hlavně že bude akce občanské společnosti, povykování v ulicích, budou se bránit stromy a proklínat Erdogan, vypukne sametová, karafiátová, oranžová, bagrová nebo bůhvíjaká revoluce a z ní vzejdou turečtí Zelení, "první mimoevropská" strana tohoto typu, kvalitou odpovídající nejspíš něčemu mezi Putnou a Bursíkem. Už se nemůžu dočkat.
04. 06. 2013 | 21:15

Jan Beránek napsal(a):

modrý edvard: Děkuji za opravu, to mi ušlo, pracoval jsem s anglickými zdroji. ještě že se neživím překládáním :-)
04. 06. 2013 | 21:38

DF napsal(a):

Betonová potopa nezasáhla zdaleka jen Istanbul ... viděl jsem čerstvě kousek pobřeží dejme tomu kolem Smyrny a jižněji ... celé kilometry vyhlodané na skálu, injektáž pilotů a vzhůru hotely a paneláky všeho druhu, gigantomachie Jižního města hadr ... v mezerách mezi 20 poschoďovými baráky, pokud jsem si dobře všímal, byly jen chodníky a silničky. Myslel jsem si že to všechno chystaj pro turisty ...
říkám si teď: nemaj oni ale čirou náhodou populační explozi? ... podle CIA nic moc "2.1 children born/woman (2013 est.)" a už 70 % jich žije ve městech ... hmmm fakt tomu nerozumím.
https://www.cia.gov/library/publications/the-world-factbook/geos/tu.html
04. 06. 2013 | 23:38

Maximus napsal(a):

Moc hezký, ale informačně poněkud nevyvážený blog. Ale přesto za něj díky. Je legrační, jak se naše "objektivní" média vyhýbají tomu, že do ulic se v Turecku vyrojilo naráz přes 1 milion lidí! My Češi se tady trochu naparujeme a myslíme si jací jsme frajeři, ale třeba nedávno Bulhaři nebo nyní Turci při sobě drží mnohem více a mají jakousi společnou sounáležitost, právě tu, která nám Čechům chybí. Milion lidí bylo naposledy na Letné v roce 1989 a mám dojem, že by si někteří dnes nejraději nafackovali, jak byli naivní. V kontextu toho, že už nám tu po léta mizerně vládnou zlodějské gandy politiků z mnoha zavedených stran a kradou a kradou a "lid" považte, drží ústa jako berani či ovce, je to až neuvěřitelné! Tuším loni třeba na Ostravsku, kde zrovna není vysoká životní úroveň, tak 150 tisíc lidí se šlo podívat na letadélka NATO, ale místo aby vyšli do ulic, když se něco zrovna před tím konalo, tak raději zalezli kdoví kam. A takhle je to pořád a dobře tak hlupákům z Českomoravské kotliny tzv. Oslostánu. A tak jistá parafráze ze sportu je na místě:
Kdo neskáče není Čech a je totiž hňup, hňup, hňup!

Jinak autor se zaobýval malebností Tureckých měst, ale kdyby uviděl nádherné vnitrozemí, tak by koukal jako puk, to je totiž nádhera!
P.S.
Ještě jsem zapomněl na jednu odposlechnutou hlášku z fotbalu, kde si někdo povšiml, že "tisíce chudých nevzdělaných a také z části nezaměstnaných fandů řve na sem a tam laxně pobíhajících 22 milionářů: Makejte volové!". (-:
05. 06. 2013 | 03:31

Ládik!!! napsal(a):

Nemám radost z propagace islámu. Jako kdyby tady člověl vysazoval rychle rostoucí cizokrajné stromy, pustil do volné přírody klubko exotických jedovatých hadů nebo se pokoušel v české kotlině domestikovat mouchu tse-tse.
05. 06. 2013 | 04:46

Ládik!!! napsal(a):

Dnes jste istanbulan, zítra budete mít auto s teplotou nad 1000°C a pozítří řeznou ránu v hrtanu.
05. 06. 2013 | 04:47

zemedelec napsal(a):

Když už je Beránek v tom Turecku,mohl by se pozeptat jestli tam mají také takové turecké hospodářství,jak u nás.Jak si tam žijí solární baroni,jestli jich mají víc,nebo méně,přiblížit nám jejich záměry.
05. 06. 2013 | 06:33

born65 napsal(a):

K turecké vnitřní politice a vztahům se vyjadřovat nemíním, nerozumím tomu příliš, je to přece jen jiný svět než evropský...
Ale co je symptomatické, je ta (J. Beránek říká neoliberální)zběsilá snaha o obří developerské komerční projekty s (předpokládaně) rychlou a krátkou dobou návratnosti vložených peněz - hotelové komplexy na břehu moře (viz i příspěvek DF), ovšem v reálu ústící v úpadek a dlouhodobou celospolečenskou krizi, jaká je vidět ve Španělsku, Irsku [cit. z textu: "nominální ekonomický růst, založený z velké části na stavebním boomu"]. Jeden ze symptomů globalizace...
Možná to si obyčejní Turci uvědomují a brání se takovému osudu.
05. 06. 2013 | 07:34

ščastný euroobčan napsal(a):

To autor:
A uděláte mi radost, když jím budete i zítra, pozítří, popozítří.......
05. 06. 2013 | 07:38

rejpal napsal(a):

zemedelec
Podle některých zdrojů mají, ale říkají tomu české hspodářství.
05. 06. 2013 | 08:27

Lindt napsal(a):

Erdogana trestají za to, že nechce začit válku se Syrií.
Chyba Erdogana je v tom, že nejenže nesplnil úkol svých "strategických partnérů", ale pokusíl se vytěžít ze vzniklé situace pro sebe, co nejvíc - "sedět na dvou židlích". A to se neodpouští. Dnes čelí barevné revolucí podle osvědčěných technologií Sharpa. Nepochopil jednu věc - Západ musí buď poslouchat a plnit jeho úkoly, anebo mu čelit, jak to dělá Assad. Půl napůl nejde. Dnes vidíme, jak USA se snaží sesadit Erdogana a dát na jeho místo jinou loutku, se kterou bude snadnější dohoda.
http://oko-planet.su/politik/politiklist/190512-erdogana-nakazyvayut-za-nezhelanie-nachinat-voynu-s-siriey.html

Více zde: http://leva-net.webnode.cz/kniha-navstev/
05. 06. 2013 | 09:39

xx napsal(a):

Jak příznačné, svou vlastní uhlíkovou stopu pan Beránek nevidí, takže jí ani nekomentuje. Druhým by ale velmi rád uhlíkovou stopu nejen vypočítal, ale také zdanil a pokud možno zmenšil.

Ach jo.
05. 06. 2013 | 11:13

modrý edvard napsal(a):

Beránek: taky se mi to stalo, od té doby si to pamatuju.
05. 06. 2013 | 11:46

janberanek napsal(a):

Život se snažím žít zodpovědně, včetně promýšlení dopadů svého konání/nekonání (i té uhlíkové stopy). Zodpovídám se za to v prvé řadě svému svědomí, případně svým blízkým. Avšak rozhodně ne anonymům na základě jejich pochybného poštěkávání v internetových diskusích.
05. 06. 2013 | 18:01

hovorka11 napsal(a):

Je zajímavé, jak se náš režim snaží prostřednictvím veřejnoprávních prostředků zakrýt pravdu o událostech v Turecku a Sýrii a v Turecku svaluje protesty na "kácení stromů".

Za velmi důvěryhodný popis událostí v Turecku považuji popis islamizace Turecka (našeho aktivního člena NATO):

"Desetiletí Erdoganovy vlády bylo poznamenáno na jedné straně růstem turecké ekonomiky, a na straně druhé „mírnou“ islamizací státu. Záměr úřadů zničit park Gezi v Istanbulu se stal záminkou k vyjádření nespokojenosti liberální části obyvatelstva s výsledky „mírné“ islamizace.
30% obyvatelstva Turecka podporuje kemalismus. Asi stejné množství tvoří islamisté, a další třetinu – obyvatelé venkova a neangažovaní. Dokud prováděla vláda linii na mírnou islamizaci, bylo všechno v pořádku. Avšak v souvislosti s „arabským jarem“ a s událostmi v Sýrii se stal režim více autoritářským, objevily se zákony vyloženě islámského rázu. To také vyvolává protesty, protože turecká společnost je do značné míry přece jen světská.
Skutečnost, že se Turecko ocitlo na prahu vojenské invaze do Sýrie, vyvolala ve společnosti velké pobouření, a teď asi 50% Turků nepodporuje zahraniční politiku Erdoganovy vlády.

Četné politické síly žádají o demisi Erdogana, a zdá se, že je zcela možná „rošáda“. Nyní je prezident Gül na prvním místě, pokud jde o politickou popularitu, a na druhém je předák opozice Kemal Kilicdaroglu. A ti snad tuto partii zahrají.

To, co se nyní děje v ulicích a na náměstích tureckých měst, je zřejmě čistě ideologická konfrontace: jestli bude země i nadále světská, anebo stále více islamizovaná. A tato konfrontace vytváří vakuum, které může naplnit nějaká třetí síla. Teoreticky mohou do situace tradičně zasáhnout vojáci, kteří už nejednou uskutečnili v Turecku převraty."
06. 06. 2013 | 07:51

DennisKr napsal(a):

Everything else is finally only details -- significant details, but variations on this theme. index.php is the controller, the menu method determins what the "current page" is, and bunches of events get fired in the act of building that page. Plugin modules can hook into those occasions and modify the work flow/supply additional tips/etc. That is also a part of the reason so many Drupal resources concentrate on making modules. Without modules, Drupal does not actually DO something other than say, 'Someone asked to get a page! Does this exist? No? OK, I will serve up a 404.'

<a href="http://billysrereebiz.com">Corro</a>

http://billysrereebiz.com - lolz
25. 02. 2014 | 22:33

Danielrila napsal(a):

Hello. And Bye.

http://somepaydaylounz.com - mr fitz
26. 02. 2014 | 17:32

Přidat komentář

Tento článek byl uzavřen. Už není možné k němu přidávat komentáře ani hlasovat

Blogeři abecedně

A Arnoštová Lenka Teska B Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Bursík Martin C Cimburek Ludvík Č Černý Jan · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gazdík Petr · Gregor Kamil H Hamáček Jan · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Havlík Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hnízdil Jan · Hokeš Tomáš · Hokovský Radko · Holmerová Iva · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Horváth Drahomír Radek · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hovorka Jiří · Hradilková Jana · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hůle Daniel · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chromý Heřman J Janeček Karel · Jarolímek Martin · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Keményová Zuzana · Klan Petr · Klíma Vít · Klimeš David · Kněžourková Tereza · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Košák Pavel · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Křeček Stanislav · Kubita Jan · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipold Jan · Lomová Olga · Ludvík Miloslav M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Navrátil Vojtěch · Němec Václav · Novák Martin O Oláh Michal P Palik Michal · Paroubek Jiří · Payne Jan · Pecák Radek · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Peychl Ivan · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Poc Pavel · Pohled zblízka · Pokorný Zdeněk · Pražskej blog · Procházka Adam · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Řízek Tomáš S Sedláček Tomáš · Sedlák Martin · Shanaáh Šádí · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sokačová Linda · Sportbar · Staněk Pavel · Stanoev Martin · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syková Eva Š Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Tejc Jeroným · Tejkalová N. Alice · Tolasz Radim · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tošovský Michal · Tožička Tomáš · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vlk Miloslav · Vodrážka Mirek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Wollner Marek Z Zahradil Jan · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zděnek Michal · Zelený Milan · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy