Část 11: Pátrání po příběhu mého prastrýce, který v roce 1942 padl jako dobrovolník při obraně Singapuru.

Jedním z mnoha plodů „australského zázraku“ – tedy dosud nepublikované rešerše o singapurských Baťovcích, kterou autor věnoval jemu tehdy ještě neznámému Silvestrovi – byl přehled zdrojů, ze kterých pan Plešek při své práci čerpal.

Mezi nimi jsem objevil vpravdě fantastický nástroj v podobě archivu dobového singapurského tisku: http://eresources.nlb.gov.sg/newspapers.

Singapurská vláda musela do projektu investovat značné prostředky, protože v tomto online dostupném archivu je přes dvacet titulů periodik psaných anglicky, malajsky i čínsky, a to hluboko do historie. Například noviny The Straits Times jsou tam dohledatelné až do července roku 1845 – tedy 172 let zpátky. A co víc: i ty nejstarší noviny jsou plně digitalizovány a převedeny do textové podoby, což umožňuje fulltextové vyhledávání napříč tématy, tituly a epochami.

Díky tomu se dají hledat texty obsahující název firmy Baťa, zmínky o Československu a Čechoslovácích, nebo dokonce i o Silvestru Němcovi samotném. Snadno se tomu dá propadnout, já sám jsem na portálu strávil několik večerů.

Přímé zmínky i Silvestrovi jsem v novinách napočítal tři.

První je jeho jméno v seznamu dárců do válečné sbírky. Otiskly jej The Straits Times dne 8. června 1940:



Seznam je otištěn ve třech sloupcích, v pořadí od nejvyššího daru ve výši 50 000 singapurských dolarů od pana (?) Eu Tong Sena. Ve třetím vidíme, že po stejné částce – padesáti singapurských dolarech – darovali i další Čechoslováci, mezi nimi i některá nám již známá jména: Rudolf Janeček, Josef Varmuža nebo Karel Vítek. Z toho můžeme usuzovat, že sbírku mezi zaměstnanci zorganizovala firma Baťa.

Další dvě zmínky o Silvestrovi se týkají společenských událostí v baťovské kominutě. Podle dobového tisku byl mezi hosty na svatbě Vlasty Šebové s jistým Georgem Tarrym, a pak také na pohřbu Václava Rojta.

Informace o svatbě vyšla v Singapore Free Press and Mercantile Advertiser dne 29. dubna 1941 a kromě popisu nevěstiných šatů a výzdoby slavnostní tabule zmiňují jména některých z hostů. Tamní novináři zjevně zápolili s českými jmény, takže Josef Vyhnálek je zmíněn jako „G. Vyhnaler“ a Vilém Zamara jako „W. Zamada“. Ze stejného důvodu je Silvestrovo jméno zkomoleno na „S. Nomec“.



Konečně se Silva prokazatelně účastnil pohřbu Václava Rojta, ředitele singapurské pobočky firmy Baťa, který náhle zemřel ve svých padesáti letech. Rozloučení proběhlo 3. července 1941 odpoledne, kdy se smuteční průvod v pět hodin odpoledne vydal z katedrály Dobrého pastýře (Cathedral of Good Shepherd) a mířil na hřbitov v Bidadari. Morning Tribune z onoho dne také připomínají, že pan Rojt byl blízkým spolupracovníkem Tomáše Bati a byl firmě věrný po třiatřicet roků (tedy od svých sedmnácti let).



Mezi vyjmenovanými hosty vidíme opět řadu Československých jmen, nám již známých (manželé Jugasovi, Strangfeldovi, a Boďovi; pánové Ambrož, Janeček, Vítek či Vyhnálek) i dosud neznámých.

Článek také vyjmenovává věnce podle nápisů na stuhách, mezi nimiž nám neujde ani osobní vzkaz „Drahému tatínkovi Anička“ (vyvedený bezchybně) nebo „Posledni Shoehem Batorel z Klangu“ (opět zkomoleně).

O dalších událostech, kterých se Silvestr účastnil, se můžeme jen dohadovat. Mezi pravděpodobnými kandidáty budou jistě slavnostní shromáždění k výročí vzniku Československa dne 28. října v letech 1939 a 1940 – tedy v době, kdy vlast našich krajanů byla již rozbita a okupována nacistickým Německem, resp. měla podobu fašistického Slovenského štátu.

O oslavách v roce 1939 vyšla přímo dne 28. října následující zpráva v Malaya Tribune:



Oslavy 21. výročí Československa se prý účastnilo šedesát lidí a věnec položil právě pan Rojt za asistence kolegů Kvapila a Vodáka. Zpráva rovněž cituje z dopisu „asijských zaměstnanců“ jejich československým kolegům:

„My, asijští pracovníci, vám v tento svátek českého národa posíláme srdečné přání k tomu, aby válka s nacistickým Německem úspěšně skončila a vaše země aby se následně rychle obnovila. Nechť vás navždy provází mír a prosperita. Ať žije český národ!“

Zpráva o téže události ze Straits Times dokonce přináší i fotografii, na které je dost možná v davu účastníků zachycen i Silvestr, ale štočková kvalita nám nedovoluje tuto domněnku s jistotou potvrdit, ani vyvrátit:



O Čechoslovácích se v singapurském dobovém tisku psalo i v dalších souvislostech. Příkladem – kde rovněž, aniž by byl jmenován, jak víme figuroval Silvestr – je zpráva o masovém nahlášení Baťovských zaměstnanců do singapurské domobrany.

Například The Strait Times z 26. listopadu 1940 píší o jednatřiceti z celkem padesáti svobodných Čechů z firmy Baťa v Singapuru, kteří se přihlásili do dobrovolnických sborů:



Dobový tisk také poměrně bohatě dokumentoval výcvik branců – zejména časté jsou v novinách pozvánky na víkendová soustředění – a další přípravy na obranu, to si ale nechme na samostatnou část.

O náboru dobrovolníků z mnoha zemí, včetně Československa, psaly The Straits Times i 17. dubna 1941:



V té době čítal dobrovolnický sbor přes 300 mužů, mezi národnostmi noviny vyjmenovávají Brity, Holanďany, Francouze, Čechy (Čechoslováky), Židy, Číňany, Malajce, Tamily či Bengálce.

Další stopu zanechali naši vlastenci 29. dubna 1941, kdy The Straits Times otiskly následující obrázek s oznámením o sbírce na exilovou vládu prezidenta Beneše:



Sbírka probíhala v podobě benefičního prodeje československého symbolu (vhodného údajně k umístění do auta – nebo na auto?) s nápisem „Československo znovu ožije“. Pořádal ji už zmíněný Vilém Zamara. Prodával se po deseti dolarech a zpráva zmiňuje, že sbírka již překonala hranici tisíc dolarů – pořídila si ji tedy více než stovka lidí, což odpovídá tehdejšímu počtu Čechoslováků v Singapuru. Zájemci si ji mohli koupit v prodejně firmy Baťa nebo u místní automobilové asociace.

Nakonec a na odlehčenou si nechávám ukázku z četných zmínek na sportovních stranách singapurských novin. Firma Baťa založila a sponzorovala fotbalovou jedenáctku s názvem „Moraváci“ („Moravians“). Mužstvo bylo podle všeho z většiny místní, protože soupisky obsahují vesměs čínská a malajská jména, jednou z výjimek byl brankář Zuna (patřil mezi ty, kteří se po vypuknutí války namísto pro singapurskou domobranu rozhodli odejít bojovat s Němci do Francie).



Moraváci odehráli mnoho zápasů tamní druhé ligy a noviny přinesly nejen stručné zprávy o výsledcích, ale narazil jsem i na dvě následující fotografie zachycující napínavé momenty utkání:





Příště zůstaneme v Singapuru a strávíme ještě chvíli nad tamními dobovými novinami.



* * *

Originální blog na toto téma zřizuji i zde: http://patraniposilvestrovi.wordpress.com
Anglická verze blogu je k dispozici tady: http://searchingforsilvestr.wordpress.com