Silvestrova cesta - aneb jak se cestovalo baťovcům ze Zlína do Singapuru roku 1939

19. 06. 2018 | 17:29
Přečteno 719 krát
Část 16: Pátrání po příběhu mého prastrýce, který v roce 1942 padl jako dobrovolník při obraně Singapuru.


Po delší odmlce se vracím ke své práci na pátrání pro osudu Silvestra Němce, mého nezvěstného prastrýce z jihomoravských Vémyslic. Silvestrova stopa mizí v půli února 1942 během posledních dní zoufalé obrany Singapuru před japonskou invazí. Můj prastrýc se do těchto bojů spolu s několika dalšími Čechoslováky přihlásil jako dobrovolník.

Jak už víme, Silvestr nastoupil k firmě Baťa v září 1936, kdy mu bylo bezmála sedmnáct let. Pracoval pak dva roky jako prodavač v nám blíže neznámé prodejně. Po dvou letech práce jej vedení firmy vybralo – stejně jako desítky jeho vrstevníků – pro misi na Dálný Východ. Tam Baťa od počátku třicátých let úspěšně budoval asijskou pobočku. Silvestr ještě před odjezdem do Singapuru absolvoval desetidenní kurs nově zavedené pracovní pozice pedikéra.



Foto: Mladý Silvestr na portrétu z druhé poloviny 30. let.


Podle záznamu v Knize zaměstnanců vyslaných do zahraničí – pozoruhodného dobového dokumentu firmy Baťa uloženého ve zlínském státních archivu – se Silvestr vydal na cestu 31. prosince 1938.

Jediný dochovaný dopis poslal domů v březnu 1939, krátce po svém příjezdu. Píše v něm rodičům o svých prvních dojmech z exotického Singapuru. O tom, jak probíhala jeho cesta samotná, se můžeme jen dohadovat.

Lze ale předpokládat, že do Singapuru cestoval obdobně jako zhruba půl roku před ním jeho kolega-pedikér a později blízký přítel Josef Vyhnálek. V tom případě mohlo jeho putování vypadat následovně. (Vycházím přitom z pamětí Josefa Vyhnálka, které sepsal na čtrnáct strojopisných stran roku 1966 a jejichž kopii mi laskavě daroval pan Procházka během naší schůzky v Praze.)

Ze Zlína zamířil do Vídně, odtud pak rychlíkem do Benátek. Po krátké přestávce pokračoval přes Miláno a Turín do Janova.

„Janov – město ležící v zátoce. Jak krásný byl pohled z hotelu, kde jsem byl ubytován, do přístavu a na šíré moře,“ vzpomíná ve svých pamětech Vyhnálek.

Zakrátko nastoupil na zaoceánskou loď Victoria společnosti Lloyd Triestino. Vyhnálek na ni vzpomíná takto:

„Celá bílá stála připravená v přístavě pro cestující, které dopravovala do všech světadílů. Cestující většinou Italové, několik Angličanů a Francouzů, velké množství arabů a Němců. Zahoukala siréna a loď se dala do pohybu. Poprvé v životě jsem se octnul na šírém moři…“


Foto: Zaoceánská loď Victoria, která vezla Josefa Vyhnálka z Janova do Singapuru. Je dost možné, že stejnou lodí cestoval o půl roku později i Silvestr.

Josef Vyhnálek, podobně jako Silvestr, pocházel z chudé venkovské rodiny. Byl o dva roky starší: narodil se v květnu 1917 v Jamném nad Orlicí. Měl čtyři další sourozence. Jeho otec byl obuvnickým dělníkem, Josef si ho ale nemohl pamatovat. Padl totiž stejného roku, kdy se Josef narodil, v bojích první světové války někde u Terstu. Když bylo Josefovi pět, vdala se jeho matka podruhé za sezónního stavebního dělníka. Vyrůstal tedy ve velké chudobě. Vzpomíná, jak si spolu se sourozenci přivydělávali sběrem lesních plodin a chrastí, v zimě pak výrobou nitěných knoflíků a rýžových kartáčů. Podobně jako mnoho jiných měl to štěstí, že se mu nabídla šance u firmy Baťa, kam nastoupil ve 14 letech. Přes den pracoval ve výrobě obuvi, navečer navštěvoval Baťovu školu práce. Po třech letech jej ze zlínské továrny přemístili coby prodavače do prodejen v Mělníku, v Brně a v Mladé Boleslavi. Do Singapuru odjel v květnu 1938 ve funkci prodavače-pedikéra, stejně jako Silvestr.

Jaké to asi bylo pro mladé chlapce z venkova, když vyráželi na takovou cestu do dalekých exotických krajin? Docela jistě velké dobrodružství, během něhož si mohli – možná poprvé – užít i trochu luxusního života:

„Italská kuchyně byla výborná. Makaróny, saláty různě připravované, ale většinou na oleji, víno – to bylo na denním pořádku. Koupání v bazénu na lodi, večerní tance, návštěva kina na palubě, to všechno bylo nám k dispozici.“

Loď Victoria italské společnosti Lloyd Triestino byla moderní a ve své době nejrychlejší dopravní lodí. Díky rychlosti i eleganci se jí přezdívalo „Bílý šíp“ nebo také „Holubice Orientu“.


Foto: Loď Victoria se v Terstu chystá na své první vyplutí.

Na svoji panenskou plavbu vyplula roku 1931. Poháněly ji čtyři výkonné dieselové motory, takže dosahovala cestovní rychlosti dvacet uzlů (asi 36 km/h). Mezinárodní slávu lodi přinesly také její moderní a přepychové interiéry.


Foto: Jídelna na palubě první třídy lodě Victoria.



Foto: Bazén na palubě lodi Victoria.

Ani Victoria však později neunikla válečnému osudu. V listopadu 1939 byla přebudována na válečnou transportní loď a vyrazila v konvoji do Libye s vojáky a materiálem na palubě. V lednu 1942 ji v libyjském zálivu Velká Syrta potopila dvě britská torpéda.

Teď jsme ale zase zpět v roce 1938. Po odjezdu z Janova následovala zastávka v Neapoli, kde Vyhnálka zaujal výhled na Vesuv „chrlící sloup dýmu“. Vyhnálek přidává zajímavou poznámku, že zde na loď přistoupilo „mnoho italských kolonizátorů a vojska, mezi nimi generál Balbo, všichni byli na cestě do italského Somálska v Africe“.

Generál jménem Italo Balbo byl legendární postavou fašistické Itálie a jeden z nebližších pobočníku Benita Mussoliniho. Ve 30. letech byl jmenován guvernérem severoafrických italských kolonií – Libye a pak tzv. Italské východní Afriky, která zahrnovala dnešní Etiopii, Somálsko a Eritreu. Balbo zahynul roku 1940, když bylo jeho letadlo omylem sestřeleno přátelskou palbou nad letištěm v Tobruku.

Vraťme se ale zpět k plavbě lodi Victoria. Po Neapoli Vyhnálek zmiňuje jako další záchytný bod Port Said v Egyptě, kde „… mnoho Egypťanů s čluny dostalo se až k lodi, ještě jsme byli několik kilometrů od přístavu, a nabízeli nám ke koupi různé výrobky; byli neodbytní, nepustí zákazníka z očí, až si od něho něco koupí“.

Následovala cesta Suezským průplavem:

„Na levé straně nekonečná arabská poušť, samý písek. Na pravé straně Egypt se železnicí a silnicí podél průplavu. V některých místech vidíme skupiny palem. Cesta průplavem trvala celou noc, až teprve ráno vjíždíme do města Suezu.“

Po denní přestávce loď navečer vyplouvá dál, do Rudého moře:

„To byl nejtěžší kousek cesty pro nesnesitelné vedro. Zastavili jsme asi v polovině Rudého moře v Massavě, kde fašističtí cestující vystoupili. Fašistická armáda vítala je hudbou, my jsme však do přístavu nesměli a museli jsme zůstat na lodi.“

Dalším přístavem byl jemenský Aden a po něm následovala pětidenní plavba napříč Indickým oceánem ke břehům Indie, kde pana Vyhnálka čekala celodenní zastávka v Bombaji:

„Obdrželi jsme zprávu, že loď bude stát v přístavu celý den, bude nabírat pohonné látky a potraviny pro cestující, takže můžeme do města. Jdeme do chudé indické čtvrti, vidíme jejich příbytky, chatrče a nízkou úroveň těchto chudáků. Zde poprvé jsem viděl domorodého rikšu. Bos, nohy samý sval, běhá rikša, aby si vydělal na svoji obživu.“


Foto: Trasa, kterou z Janova do Singapuru (a pak dál do Šanghaje) plula loď Victoria, ukazuje dobová reklama, kterou jsem našel na internetu. Shoduje se s tím, jak na ni vzpomíná Josef Vyhnálek – jen podle něj trvala cesta o několik dní déle.

Večer loď vyrazila dál:

„Tentokrát moře nebylo klidné a schylovalo se k veliké bouři. Loď se kymácela ze strany na stranu, vlny větší než loď sama se nám snažily překazit cestu. Loď však pomaličku plula dál a ráno, když jsme se probudili, byla obloha opět jasná.“


Po asi čtyřech dnech plavby přistála v Kolombu na Cejlonu.

„Ceylon je bohatý ostrov, proslulý velmi dobrým čajem. Pěstuje se tam již gumovník, což je velikým přínosem blahobytu. Ceylon je také země slonů, vidíte je běžně všude, kde přijdete.“

Pak ještě několik dalších dní, než konečně dorazila do Singapuru. Takto popsal svůj příjezd Josef Vyhnálek:

„Těžko bylo vidět z lodi nějaký dům, pobřeží bylo celé zelené, tak jako veliký sad nebo zahrada. Teprve když jsme přijížděli blíže, objevily se nám rysy budov schovaných pod korunami stromů. Objevilo se nám město a jeden z největších přístavů na světě, Singapůr. Veliké množství lodí různých velikostí kotvilo v přístavě.“

Následovalo vyřízení formalit a ubytování v domech poskytnutých firmou Baťa:

„Cestujícím do Singapůru byly vydány cestovní pasy a už vystupujeme do singapůrského přístavu. Na celním úřadě se nás ptají, máme-li něco k proclení a když hlásíme, že ne, jsme zavezeni úředními auty na emigrační úřad, kde je třeba vyplnit několik formulářů. Po skončení vypisování formalit odjeli jsme do nového bydliště Chancerally Lane. Bylo to evropské bangalow, ale k domorodé malajské čtvrti nebylo daleko, jen několik set metrů.“



Foto: Letecký pohled na přístav v Singapuru ve 30. letech.

O tom, jak Singapur na Silvestra i Josefa Vyhnálka zapůsobil, i jak tam žili, jsme již s pomocí jejich dopisů a pamětí psali dříve.

Přemýšlím ale také o tom, jaký kromě každodenních radostí i strastí v Singapuru musel mít Silvestr pocit, když se najednou ocitl volný a svobodný v tak dalekém a cizím místě. Když v prosinci 1938 odjížděl, atmosféra doma musela už být hodně tísnivá: od obsazení československého pohraničí uběhly tři měsíce, v čele Druhé republiky byl prezident Emil Hácha, stát se fašizoval. V půli listopadu v Německu proběhla Křišťálová noc, jež zahájila otevřené pogromy na Židy.

Odstoupení Sudet se přímo dotklo o Vémyslic, jak se můžeme dočíst v obecní kronice:

„Již událostmi na podzim r. 1938 byly Vémyslice těžce postiženy. Mnichovským diktátem byly hranice posunuty do blízkosti městečka, které ztratilo kontakt se svým okresním městem Moravským Krumlovem. Toto bylo připojeno, ačkoliv mělo velkou většinu českého obyvatelstva, i s ryze českými Rakšicemi k Německu. Vémyslice s celým okolím byly připojeny k soudnímu okresu hrotovskému a k politickému okresu moravskobudějovickému, ačkoli Moravské Budějovice byly velmi vzdáleny. Velmi těžce nesli občané také odříznutí od dráhy – na dráhu v Rakšicích směl jen ten, kdo měl propustku pro malý pohraniční styk, neboť nejbližší železniční stanice v takzvaném Protektorátě byla až v Ivančicích. K farnosti vémyslické byly tehdy přifařeny Rybníky, které ztratily kontakt s farou moravskokrumlovskou. Persekuce probíhala v městečku jako v jiných obcích. Za německé se prohlásily rodiny Vybíralova a Nerudova, obě přistěhovalé.“



Foto: Stránka z vémyslické kroniky, počátek zápisu z roku 1938.

To, jak se nad Evropou stahují mračna, musel Silvestr vnímat i během cesty do Singapuru – viz Vyhnálkovy vzpomínky na přítomnost italských fašistů na lodi Victoria. Itálie v té době už byla otevřeným spojencem hitlerovského Německa.

Vnímal Silvestr svůj odjezd jako příležitost uniknout do bezpečí? Dost možná ano, a pokud ne on, jistě si to tak v duchu přáli jeho rodiče. Netušili, že druhá světová válka vtrhne velmi brutálně i do Singapuru a že právě tam v ní Silvestr přijde o život.

Blížící se válce a závěrečným chvílím Silvestrova života se budeme věnovat v dalších pokračováních.

---

Dodatek:

Protože jsem chtěl zjistit, jak a kdy jednotliví baťovci do Singapuru cestovali, procházel jsem během víkendu záznamy ze zlínského „Seznamu zaměstnanců v zahraničí“. Ve světle těchto informací mám tyto tři doplnění:

1) Josef Vyhnálek se možná na cestu vydal až o rok později, tj. nikoliv v květnu 1938, ale v květnu 1939. V tom případě by do Singapuru cestoval až po Silvestrovi, nikoliv před ním.

2) Srovnáním zaznamenaných dat odjezdu všech pracovníků mířících do Singapuru jsem zjistil, že Silvestr necestoval sám, ale ve skupině. Kromě něj dne 31. prosince 1938 vyráželi ze Zlína další čtyři zaměstnanci:
František Řehoř, pedikér
František Wakerman, prodavač-pedikér
Jaroslav Zapalač, zásobovatel
Josef Zuna, pedikér

Do skupiny možná patřil i Artur Goldmann, kontrolor vzorkoven, který vyrážel o den dříve, 30. prosince 1938. Je možné, že v Itálii se pak nalodil společně s dalšími.

3) Je jisté, že ani Josef Vyhnálek, ani Silvestr, ani další řadoví Baťovi zaměstnanci, necestovali na lodi 1. třídou. Pokud jim firma zakoupila jízdenky do 3. třídy, pak jejich kabina vypadala takto:



Pozoruhodné nicméně je, že Vyhnálek ve svých vzpomínkách mluví o tom, že si na palubě užíval bazénu. Podle informací na webu věnované lodi Victoria byl však tento bazén součástí vybavení 1. třídy. Pokud má Vyhnálek pravdu a nejde jen o vychloubání se, na lodi mohl být jiný bazén pro další cestující, případně byl bazén v určených hodinách zpřístupněn i pro další pasažéry.


* * *

Originální blog na toto téma zřizuji i zde: http://patraniposilvestrovi.wordpress.com
Anglická verze blogu je k dispozici tady: http://searchingforsilvestr.wordpress.com


Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy