Terra inkognita zvaná Václav Klaus

27. 01. 2008 | 22:35
Přečteno 105145 krát
Málokdo z dějin naších presidentů je zahalen tolika tajemstvími a neprůhlednostmi jako Václav Klaus. Tak např. o T. G. Masarykovi, Edvardu Benešovi a Václavu Havlovi byla tu i v zahraničí napsána celá řada zajímavých monografií. V tomto směru o Klausovi neexistuje nic.

Vycházely a vycházejí jakési publicistické náznaky, které spíše jakoby odváděly pozornost než, aby se daly hodnotit jako klasická monografie. V zahraničí ho ignorují definitivně. Nevzpomínám si, že by o něm byla za posledních pět let v Evropě nebo v USA jakákoli vážná knižně-publicistická zmínka. V SRN získal medaile “Konrada Adenauera“ a “Ludwiga Erharda“. Netrvalo ovšem dlouho a obě instituce ho prý vyzvali, aby vyznamenání vrátil. Mluvil jsem s ním v Táboře celkem třikrát. Jakmile jsem se chtěl dozvědět něco z jeho minulosti, okamžitě rozhovor přerušil, obrátil se ke mně zády a beze slova odešel. Naposledy jsme si vyměnili knihy. On my dal jeho “Modrá, nikoli zelená planeta“ a já jemu mojí “Otec německého hospodářského zázraku - Ludwig Erhard“ (II. vydání). Tvrdil, že se o Erhardovo “sociální tržní hospodářství“ velice zajímá. Knihu prý přečte jedním dechem a nechá mi vědět, co si o obsahu myslí. Nevím jak dlouho u něho ten “jeden dech“ trvá, ale už je to víc než půl roku a Klaus zarytě mlčí.

Kdo je tedy Václav Klaus? Proč o své minulosti nechce mluvit? Koho máme vlastně tím pádem za presidenta, když o něm nic nevíme? Kdo má přeci čisté svědomí, nepotřebuje mít strach z toho, aby něco na sebe neprozradil! Jistý autor Dr. Ladislav Andrey podává impozantní svědectví (NN, čís. 12/1996):

Tak pěkně po pořádku. V. Klaus se narodil za války (1941) v Praze, i když rodina pochází z Haliče a jak už to bývá, ve vhodnou dobu si změnila jméno z Pružinskyj na Klaus. Vždyť na to má každý právo. Dá se říct, že V. Klaus pochází z komunistické rodiny. Oba rodiče byli a zůstali členy matičky státostrany. Podobně je to i u jeho manželky Lívie, rozené Mištinové, která pochází z Oravy na Slovensku a div se světe, i paní Lívie má stejné ultra-komunistické rodinné zázemí....V. Klaus se opakovaně hlásil do KSČ, ale měl tu nevídanou smůlu, komunisté jeho žádost opakovaně zamítli...

Je známo, že V. Klaus byl vzorným pionýrem a jako jediný z třídy si pořídil hedvábný pionýrský šátek... Po ukončení vysoce prominentní VŠE v Praze, fakulty zahraničního obchodu, kde se seznamuje s budoucí manželkou Lívií, nastupuje aspiranturu v Ekonomickém ústavu ČSAV. To bylo tehdy určeno jen těm nejvybranějším z nejvybranějších komunistických nebo špionážních kádrů elitní tzv. vědecko-technické rozvědky, řízené přímo ruskými tajnými službami KGB nebo GRU. Václava Klause CSc. práce, opěvující údajně socialismus a RVHP, se bohužel z knihovny VŠE ztratila po listopadu 1989...I přes neúspěch se vstupováním do KSČ stane se V. Klaus nomenklaturním kádrem KSČ v Praze. Pak teprve může absolvovat dlouhodobé studijní pobyty v kapitalistickém zahraničí, například v Itálii a později dokonce v USA... Do roku 1971 je V. Klaus v EÚ ČSAV... Celkem včas, už v roce 1987, nastupuje V. Klaus do známého „prognosťáku“, kde se předsedovi okupantské prosovětské vlády, Lubomíru Štrougalovi, podařilo shromáždit další nomenklaturní kádry, a to až do úrovně ÚV KSČ... Není zde prostor na pikantní historky, jako jsou třeba spekulace o sexuální orientaci Václava Klause, ale alespoň jednu, jak se například opatrný a duchem malý Václav Klaus bál podepsat dokonce i zcela neškodnou petici „Několik vět“, a to v době, kdy bylo díky rychlému vývoji v SSSR všem jasné, že žádné sankce za to nehrozí. Zde V. Klaus potkává svého dvojníka, elitního agenta KGB a StB, Karla Kochera, který byl v USA odsouzen za špionáž...Na první pohled zajímavá a veselá společnost.

...Deník „Denní telegraf “, přinesl 7.června 1995 zprávu s titulkem: “Premiér obhajoval habilitační práci“...Přítomní odborníci hodnotili práci jako vysoce nadprůměrnou...Čeho moc, toho příliš. Rozhodl jsem se proto čistě demokraticky, že se s tak velevýznamným dílem ekonomickým blíže seznámím...Avšak to, že docent je především pedagogická hodnost, která se uděluje po minimálně 1000 hodinách přednášek, jaksi všem uniklo. Výjimky přece musí být...Ono se to dokonce nedělalo ani za vrcholného komunizmu. Bilak i Jakeš získali známý RSDr. po dlouhém večerním studiu, ale na docenta si nikdo z nich ani netroufl. A co už titul profesora? Udělení profesury V. Klausovi je proto výsměchem a urážkou zakřiknuté akademické obce ČR, mlčící už po generace ke každému bezpráví.

...V loni (1995) jsem se vypravil na pražský Žižkov, na VŠE, abych se osobně do habilitační práce profesora Klause podíval. A ejhle! V knihovně se dozvím, že práce tam není. Ptám se také na CSc práci V. Klause a dostanu stejnou odpověď. Práce se v knihovně nevyskytuje.

V ten samý den se ještě pro úplnost vypravím na Smetanovo nábřeží v Praze na fakultu sociálních věd UK, ale běda. Docentská práce V. Klause se zde taky nevyskytuje... Chodím po všech možných i nemožných knihovnách, katedrách...Po dlouhém hledání narazím na slušné lidi. Dlouho se mne vyptávají odkud jsem, co dělám a proč mne práce zajímá. Kyž všechno objasním, že jsem z Akademie věd...a čistě z profesionálních důvodů bych si v práci rád zalistoval, řeknou mi, abych trochu počkal. Prý jsem první, kdo o práci projevil zájem.

Po několika dlouhých minutách čekání, držím v ruce v obyčejných černých deskách svázanou „habilitační práci“ pana premiéra. Je mi umožněno práci jenom prolistovat na místě, bojí se, aby to někdo neviděl. Udělat xeroxové kopie mi není umožněno. Listuji v práci důsledně a dělám si poznámky. Zde je výsledek:

Práce nese úplně jiný název než jaký měla profesorská přednáška V. Klause... A dále zjišťuji, že pan premiér měl málo času na napsání vlastní práce, protože práce kromě krátkého úvodu obsahuje jenom xeroxové kopie osmi vybraných článků, resp. pamfletů, publikovaných i nepublikovaných od roku 1987 do roku 1989... Je zajímavé, že V. Klaus necituje společnou práci s D. Třískou (kromě toho, že byl významným agentem StB, byl také náměstkem ministra financí V. Klause...)... Dále jsou připojeny pamflety č.7 a č. 8, které pravděpodobně nebyly nikde publikovány... Shrnuto a podtrženo, „profesorská práce“ pana premiéra se hodnotí sama. Neobsahuje jediný článek publikovaný byť i v hluboce podprůměrném zahraničním ekonomickém periodiku. A to je na profesorskou práci zatraceně málo. Jen kvůli úplnosti poznamenejme, že „profesorem by se měla stát osobnost vědy, která prosadila vlastní vědecký směr ve světě a vychovala svoji odbornou školu doma“. Nic z toho novopečený profesor Klaus ani na hony vzdáleně nenaplňuje...Nemá smysl diskutovat o prázdné nadutosti, resp. až podivné duševní aroganci profesora Klause...Není zde také místa na trapnosti v pozadí udělení Erhardovy...ceny V. Klausovi...Dikce ceny byla změněna z původního „za výjmečné zásluhy o ekonomický rozvoj a transformaci československé ekonomiky“ na cenu za „ekonomickou publicistiku“ jako přímá reakce na protestní dopisy vedení Erhardovy nadace.


(Citát je zkrácenou verzí z NN, čís. 12/1996)

Na výše uvedenou deskripci Dr. Ladislava Andreye bych reagoval haškovsky (viz rozhovor Švejka s Bretschneiderem): „Kdyby z toho byla jenom polovina pravda, stačilo by to, aby měl vostudu na celej život!“

Nemyslím si však, že by byl Václav Klaus špatným ekonomem a neschopným předsedou vlády. Proti tomu hovoří celá řada důkazů. Jeho zásluhy v oblasti hospodářství jsou nepopiratelné a transparentní. V Klausových knihách „Obhajoba zapomenutých myšlenek“ (Praha 1997) a „Narovinu“ (Praha 2001) je možno objevit, že se jedná o briliantního a fundovaného myslitele v oblasti národního hospodářství. Kdysi si postěžoval: “Ludwig Erhard měl svého Adenauera, který za něho dělal politiku. Já žádného 'Adenauera' nemám. Věřte mi, že je to nesmírně obtížné, skoro nemožné dělat hospodářství a politiku najednou“. Objektivně viděno, přesto to Klaus zvládal. Jeho přístup k věci a nevyčerpatelné množství energie byly enormní. Advocatus diaboli je a zůstává pro něho úřad presidenta republiky. Nezvládá jej. Ztrácí kontakt nejen s národem, ale i se světem. Jde zde zcela o anachronismus.

Blogeři abecedně

A Aktuálně.cz Blog · Atapana Mnislav Zelený B Baar Vladimír · Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoníček Radek · Bartošek Jan · Bartošová Ela · Bavlšíková Adéla · Bečková Kateřina · Bednář Vojtěch · Bělobrádek Pavel · Beránek Jan · Berkovcová Jana · Bernard Josef · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Blažek Kamil · Bobek Miroslav · Boehmová Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim · Bůžek Lukáš · Byčkov Semjon C Cerman Ivo · Cizinsky Ludvik Č Černoušek Štěpán · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Davis Magdalena · Dienstbier Jiří · Dlabajová Martina · Dolejš Jiří · Dostál Ondřej · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořák Jan · Dvořák Petr · Dvořáková Vladimíra E Elfmark František F Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Fendrych Martin · Fiala Petr · Fibigerová Markéta · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Gargulák Karel · Geislerová Ester · Girsa Václav · Glanc Tomáš · Goláň Tomáš · Gregorová Markéta · Groman Martin H Hájek Jan · Hála Martin · Halík Tomáš · Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hapala Jiří · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Heroldová Martina · Hilšer Marek · Hladík Petr · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holásková Kamila · Holmerová Iva · Honzák Radkin · Horáková Adéla · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrabálek Alexandr · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubálková Pavla · Hubinger Václav · Hülle Tomáš · Hušek Radek · Hvížďala Karel CH Charanzová Dita · Chlup Radek · Chromý Heřman · Chýla Jiří · Chytil Ondřej J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jelínková Michaela Mlíčková · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kaláb Tomáš · Kania Ondřej · Karfík Filip · Karlický Josef · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Pavel · Klíma Vít · Klimeš David · Klusoň Jan · Kňapová Kateřina · Kocián Antonín · Kohoutová Růžena · Koch Paul Vincent · Kolaja Marcel · Kolářová Marie · Kolínská Petra · Kolovratník Martin · Konrádová Kateřina · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Koutská Petra Schwarz · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kučerová Karolína · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kupka Martin · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Máchalová Jana · Maláčová Jana · Málková Ivana · Marvanová Hana · Mašát Martin · Měska Jiří · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minář Mikuláš · Minařík Petr · Mittner Jiří · Moore Markéta · Mrkvička Jan · Müller Zdeněk · Mundier Milan · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Návrat Petr · Navrátil Marek · Němec Václav · Nerudová Danuše · Nerušil Josef · Niedermayer Luděk · Nosková Věra · Nouzová Pavlína · Nováčková Jana · Novák Aleš · Novotný Martin · Novotný Vít · Nožička Josef O Obluk Karel · Ocelák Radek · Oláh Michal · Ouhel Tomáš · Oujezdská Marie · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Pavel Petr · Pavelka Zdenko · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Peksa Mikuláš · Pelda Zdeněk · Petrák Milán · Petříček Tomáš · Petříčková Iva · Pfeffer Vladimír · Pfeiler Tomáš · Pícha Vladimír · Pilip Ivan · Pitek Daniel · Pixová Michaela · Plaček Jan · Podzimek Jan · Pohled zblízka · Polách Kamil · Polčák Stanislav · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rakušan Vít · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Reiner Martin · Richterová Olga · Robejšek Petr · Ruščák Andrej · Rydzyk Pavel · Rychlík Jan Ř Řebíková Barbora · Řeháčková Karolína Avivi · Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schneider Ondřej · Schwarzenberg Karel · Sirový Michal · Skalíková Lucie · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slejška Zdeněk · Slimáková Margit · Smoljak David · Smutný Pavel · Sobíšek Pavel · Sokačová Linda · Soukal Josef · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Strmiska Jan · Stulík David · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Sýkora Filip · Syrovátka Jonáš Š Šebek Tomáš · Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Šindelář Pavel · Šípová Adéla · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šojdrová Michaela · Šoltés Michal · Špalková Veronika Krátká · Špinka Filip · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěpán Martin · Štěpánek Pavel · Štern Ivan · Štern Jan · Štětka Václav · Štrobl Daniel T T. Tereza · Táborský Adam · Tejkalová N. Alice · Telička Pavel · Titěrová Kristýna · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomek Prokop · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Tůma Petr · Turek Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vacková Pavla · Václav Petr · Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vančurová Martina · Vavruška Dalibor · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Vhrsti · Vích Tomáš · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojtěch Adam · Vojtková Michaela Trtíková · Vostrá Denisa · Výborný Marek · Vyskočil František W Walek Czeslaw · Wichterle Kamil · Wirthová Jitka · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zajíček Zdeněk · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zima Tomáš · Zlatuška Jiří · Zouzalík Marek Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael · Žantovský Petr Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy