Bezradnost politiků je již jaksi tradičním fenoménem. Hlavně když narazí na problémy, se kterými se doposud nesetkali a stranické intriky jsou jim při tom na nic. Současnou migrační vlnu nelze definovat ani „levičáctvím“, ani „pravičáctvím“ - politická ideologie je zde očividně nepoužitelná. Jde tedy do tuhého!

Poznáte to snadno. Politická parlamentní elita se střídá u řečnického pultu, plete páté přes deváté, blábolí z cesty a jejich výkon lze vtěsnat do jedné jediné věty: „Nevíme si rady!“

Ve své notorické neznalosti neznají dějiny emigrace, aby mohli vycházet z faktických podkladů, a jejich „poradci“ toho vědí ještě méně. Nemají totiž v dané věci zkušenosti, často neznají ani žádný cizí jazyk, jejich vzdělání je prachbídné, a tak se poradenské výkony těchto „specialistů“ často smrskávají na pouhé kývání a pochlebování svým chlebodárcům. Garnitura onoho druhu nám nemůže ukazovat cestu k řešení, neboť pro to nemá ty nejmenší předpoklady. Občan tím zůstává naprosto sám a jaksi beznadějně opuštěn, neboť straničtí intrikáni s ním nepočítají. Na nic ho nepotřebují!

Dovolte mi tedy, abych poučil občany sám, místo tajuplných zájezdů do Moskvy a Číny, bezohledného tunelování, kradení ve velkém, či přeměny „vína“ v peníze, kradení plnicích per atd. Jak všichni víme...

Místo motání se v kruhu a přešlapování na místě je nutné si uvědomit, že od skončení II. světové války došlo k celé řadě migračních vln, připomínající stěhování národů. Bylo nutné se s nimi vypořádat. Tehdy žádná Evropská unie neexistovala, a i kdyby existovala, nevěděla by si rady, podobně jako je tomu dnes. EU k řešení zmíněných krizových situací není kompetentní a rovněž k tomu není přizpůsobena. Nemůže tak náročné problémy zvládat a její snahy v daném směru jsou již na první pohled směšné.

Kompetentním orgánem je výhradně OSN a to konkrétně UNHCR (United Nations High Commissioner for Refugees) – v češtině: Úřad vysokého komisaře pro uprchlíky. Migrační lavina z rozvojových zemí, přesahující statisícové kapacity, nemůže být záležitostí střední Evropy nebo dokonce pouze Německa. Jde zcela transparentně o záležitost celosvětovou, přičemž je nutné nasměrovat uprchlíky tam, kam mají kulturně, nábožensky, sociálně a rasově nejblíž. To nemůže uskutečňovat Evropská unie, nýbrž výlučně OSN.

Podívejme se nyní na přerozdělování migrantů do cílových zemí za posledních deset let pod vedením a organizováním UNHCR. Cílové země: Turecko = 1.59 milionů, Pákistán = 1.51 milionů, Libanon = 1.15 milionů, Írán = 982 400, Etiopie = 659 500 a Jordánsko = 654 100.

Jednalo se o uprchlíky ze Sýrie (3.88 milionů), Afghánistánu (2.59 milionů), Somálska (1.11 milionů), Súdánu (1.3 miliony), Demokratické republika Kongo (516 800) a z Myanmaru (479 000).

UNHCR nikoho z nich neposílá do Německa, Rakouska, Maďarska, Česka, Dánska nebo Slovenska. Bylo by to také kontraproduktivní. Jmenované země nemají těmto etnickým skupinám co nabídnout: ve střední Evropě žádné mešity nejsou. Náš život se neřídí Koránem. Nikdo z nás Evropanů nemá arabštinu coby mateřský jazyk. Nechodíme v turbanech a ženy nejsou zahaleny do hábitů. Obřízky u chlapců a vyřezávání klitorisů u dívek jsou ve střední Evropě zakázány (např. těžké ublížení na zdraví § 145, Trestního zákona ČR) atd.

Pakliže přijmeme etnika tohoto druhu k trvalému pobytu u nás ve střední Evropě, buďto se budou snažit své „kulturní“ zvyky uplatňovat v našich životních podmínkách, nebo se zde budou cítit jako ve vězení bez mříží. Jednalo by se o jakýsi druh umírání zaživa...

Je tomu asi tak, jako kdyby kvočna uprchla z kurníku se svými kuřaty, kvůli nesnesitelným poměrům, a místo abychom jí poskytli azyl u jiného houfu slepic (UNHCR), tak ji přiřadíme ke kachnám, s bláhovou představou, že se kuřata jednoho dne naučí od kachňat chodit do vody a plavat po rybníce sem a tam (Evropská unie).

Nemám nic proti uprchlíkům, kteří si chtějí zachránit život nebo žijí v nepřijatelných hospodářských poměrech. O tom by ovšem neměla rozhodovat Evropská unie, nýbrž UNHCR podle kritéria, že se jedná např. o křesťany z krizových zemí, jež vystěhovalecké země islámu odmítají přijmout. Tento druh emigrantů by se potom mohl svobodně rozhodnout odejít do té části Evropy, jež vyhovuje jejich křesťanskému vyznání (katolíci, protestanti). V opačném případě mám dojem, že se vlády zemí EU motají do něčeho, čemu vůbec nerozumí – jak je patrno z jejich dosavadních veřejných projevů.

Aby nedošlo k omylu! Evropská unie nemusí skládat ruce do klína. Měla by finančně vypomáhat UNHCR, aby cílové země islámu měly dostatečné množství finančních prostředků, přijímat miliony migrantů. Měl by vzniknout jakýsi evropský „Marshallův plán“ obnovy rozvojových zemí a ochrany před nežádoucí migrací na evropský kontinent. To by bylo ideálním řešením současné migrační laviny, ale vykládejte to někomu, kdo krade propisovací tužky nebo si jezdí pro rady do komunistické Číny!

Evropská unie by měla urychleně vytvořit tzv. „Migrační plán finanční podpory“ pro země, jako jsou např. Pákistán, Turecko, Írán, Jordánsko, Saúdská Arábie, Kuvajt etc., které by přijímaly uprchlíky blízké jejich kultuře, jazykům, zvykům a etnickým poměrům...

Současná opatření EU na územích Evropy akutní krizi vůbec neřeší, naopak ji ještě navíc prohlubují!