Václav Klaus je prezidentem ODS a nikoli České republiky. Jedná se o osobnost, která je vázána na stranu a nikoli na národ.

Klause si zvolili jeho straníci a občané mohli pouze nečinně přihlížet. Obyvatelstvo bylo prostě ignorováno. Před volbou a během ní se tento politik jak v rozhlase, tak i v televizi neobrátil na „svůj“ národ ani jednou jedinou větou. Něco takového je v dějinách Západní Evropy a USA od roku 1945 naprosto neslýchané. Neznám v tomto světě žádnou hlavu státu (mimo totalitních diktatur) tak dokonale ignorující své vlastní občany. To je skutečně výkon pro “Guinessovu knihu rekordů“. Něco takového hned tak někdo nezvládne!

Ostudné skutečnosti si všimla i světová televizní a rozhlasová masmédia. Oplácejí mu stejnou mincí. Zeptal jsem se jednoho redaktora německého rozhlasového vysílače RBB: “Proč jste se nezmínili o zvolení Václava Klause prezidentem ani slovem?“ Odpověď byla jednoznačná: “On nám nic nevzkázal. Člověk, který nemá, co by světu řekl, o tom my nemluvíme.“

Jak se zachovali ti ostatní? Zde je, ad hoc, celá paleta příkladů (per alphabet): Al Jazeera (Katar) = nic. ARD (SRN) = dvě věty. Arte (Francie) = nic. CNBC (USA) = nic. CNN (USA) = nic. CRI (Kanada) = nic. Deutsche Welle TV (SRN) = nic. France International = nic. ORF (Rakousko) = dvě věty. Z toho jedna chybně. SKY News (Anglie) = jedna věta. SAT 3 (Švýcarsko) = nic. TV5 Monde (Francie) = jedna věta. ZDF (SRN) = jedna věta... A to hovoří samo za sebe.

ODS není stranou konzervativní, nýbrž stranou maloburžoazní. Mimo svého šéfa (současného pseudopresidenta ČR), se necítí být vázána na nikoho a na nic. Základem konzervativní strany je tradice, a to jak sociální, tak i náboženská (KDU/ČSL) - obohacená o prvky moderního pluralismu. ODS tyto hodnoty nereprezentuje, nemůže a ani nechce reprezentovat. Jedná se o politické seskupení bez tradice, připomínající spíš maloměstskou sektu než politickou alternativní stranu: Jakmile jednou bylo dogma přijato, nesmí se o něm pochybovat. Jedině tímto způsobem je možné vysvětlovat si hlasovací mašinérii ODS při volbě prezidenta republiky. Jan Švejnar seděl v Senátu zdrcen, pozorujíc tento modus vivendi rex. Avšak neprávem. ODS jako politická sekta nemohla jinak. Kdyby „opustili“ Václava Klause a tím se zřekli svého dogmatu ve prospěch Švejnarova demokratického racionalismu, jejich strana by se během 24 hodin zhroutila. Přestala by existovat. Fungovalo by to asi tak, jako byste Indům začali brát “posvátnou krávu“.

Jan Švejnar nemohl být kandidátem ODS právě proto, že je konzervativec. Musel by se nejdříve stát maloměšťákem a nahradit Václava Klause v úloze “posvátné krávy“. To ovšem osvícenecký multimilionář nikdy nemůže udělat. Předpokladem by bylo změnit se v dogmatika. Jde bezpochyby o nesmírně těžkou transformaci. Dogmatici žádní milionáři nejsou a milionáři, kteří se stanou dogmatiky o své miliony celkem rychle přijdou. Jejich původně nutná flexibilita zanikne a je nahrazena strnulostí. Konečnou stanicí je chudoba.

Nehledě na to, že žádná politická sekta na světě nebude ve svých řadách trpět dvě „rovnocenné“ modly. Mezi Hitlerem a Röhmem muselo být rozhodnuto. Mussolini nestrpěl popularitu a vliv Cianiho. Stalin, aby mohl nahradit Lenina, musel se zbavit Trockého. Gottwald vedle sebe žádného Slánského nepotřeboval. Che Guevara musel opustit Kubu, aby jako hrdina nazastiňoval Castra... Tato řada by se dala prodlužovat do nekonečna.

Zdá se to být absurdní, ale KSČM poté, co se zřekla Marxe a Lenina je konzervativnější stranou než samotná ODS. „Komunističtí“ osvícenci typu Alexandra Dubčeka a Michaila Gorbačova byli ve skutečnosti “levicově orientovaní sociální demokraté“. KSČM se k nim nehlásí. Jejich odkaz nalézá spíš uplatnění v řadách sociálně demokratických intelektuálů. Slyšel jsem, že podle nějaké přísně utajované dotazové akce v 90. letech většina členů KSČM na dotaz: „Jaká by byla nejideálnější státní forma pro ČR?“ prohlásila: Osvícenská parlamentní monarchie, jako např. v Holandsku, Belgii nebo Dánsku.

Zde ať si nedělá KSČM žádné iluze!

Pakliže by k něčemu takovému došlo, bude ODS na český trůn kandidovat Jeho královskou Výsost Václava V. Klause I. zvaného posvátný. Ve státním erbu budeme mít jakéhosi modrého a anonymního, těžko definovatelného opeřence, neboť Václav Klaus si lucemburského lva či přemyslovskou orlici nepřeje, což se v ODS jednomyslně odhlasuje a zapíše do stanov. Prastaré panovníkovo heslo „Mon Dieu est mon Roi!“ (Bůh je mým králem!) bude nahrazeno heslem „Wenczeslas Clausis et son bleu oiseau“ (Václav Klaus a jeho modrý pták).