Persekuce důstojníků a vojáků po 21. srpnu 1968, v době temna zvaném normalizace, 50. výročí

30. 05. 2018 | 12:12
Přečteno 1599 krát
Přednáška plukovníka letectva Ing. Zbyňka Čeřovského na barokním zámku v Táboře-Měšicích, který byl sám objetí persekuce po 21. srpnu 1968. Byl donucen i se svojí manželkou opustit ČSSR a do Československa se opět vrátil až po roce 1989.

Každý následek má i svoji příčinu. Tou byla okupace Československa v srpnu 1968. Zde jsme u kořene věci. Neustále slýcháme, že jsme si ani nevystřelili a poslední pan ministr obrany navíc tvrdil, že takto postižených bylo více. Kdyby to řekl někdo jiný, tak bych se ani nedivil. Když to ale vyřkne normalizační komediant a k tomu ještě za „zásluhy nositel modré knížky (lidé, kteří byli vyjmuti z evidence a osvobozeni z výkonu základní vojenské služby - pozn. aut.), pak se není čemu divit.

Každý, kdo něco o armádě ví, že je založena na tzv. nedílné vojenské pravomoci. Vše, co se koná nebo má vykonat, je podřízeno rozkazům, které vydávají nadřízení velitelé, kdy rozkaz je armádě totéž co v civilním životě zákon. Ještě bych dodal, že činnost okupačních jednotek nebyla zaměřena na divadla, kavárny, hotely nebo školy, ale na vojenská zařízení, posádky, letiště a velitelství. Sluší se dodat, že nejvyšší vojenské velení í o přípravě a okupaci vědělo a že tak vlastně došlo k obrovské vlastizradě, za níž je jediné řešení - poprava zastřelením. Ale nestalo se nic. Ba naopak - ti, co se proti okupaci postavili, si to pěkně odnesli a ti druzí se po jejich osudech, řekl bych i zádech, vyšplhali na vysoká a dobře placená místa. Dodávám, že u některých jednotek byl zásah proti velení tak razantní, že jim neměl kdo velet a tak byly rozpuštěny.

Proč to všechno vlastně píšu? Protože uplynulo skoro 50 let od těchto událostí a nikdo z nás se nedočkal žádného zadostiučinění, omluvy nebo řádné rehabilitace. Ale není to tak docela pravda. Bývalí důstojníci Hlavní politické správy dosáhli svého. Každý z nich si odnesl domů 450.000,- Kč! Nyní bychom se mohli zeptat proč? Všichni byli poctiví zastánci politiky KSČ a jako jeden muž souhlasili s okupací. Peníze neobdrželi proto, že by se nějak zasloužili o cokoliv, ale za to, že prostě tento neblaze proslulý spolek armádě byl v roce 1990 zrušen. Aby toho nebylo dost, někteří se tak zvaně „rekvalifikovali“ a sloužili jako noví odborníci armádě dále.

Nyní bych se měl krátce a stručně zmínit o přípravě a provedení okupace. Bylo o ní rozhodnuto již v dubnu. Všechna ta další politická jednání byla jen kamufláž, lhaní a ohlupování našich politiků, kteří zase lhali nám a vyprávěli nám své báchorky, kterým jsme měli uvěřit. Když se podíváme na mapu, na rozložení sil a počty vojáků a techniky, neměli jsme žádnou šanci na úspěšný odpor. Navíc byla armáda rozkazy nejvyššího velení doslova a do písmene paralyzována. Operace byl nazvána DUNAJ a velel ji ze svého VS v Polsku náměstek ministra obrany SSSR Grečka generálplukovník Pavlovský. Okupace byl provedena z 10 prostorů třemi armádními skupinami - z Polska, NDR a Maďarska s vojsky Bulharské lidové republiky. Celkem bylo první den operace nasazeno 200.000 vojáků, 5.000 tanků, 250 letounů AN-12, AN-4 a 200 MiG-19, MiG-21 a Jak-28. Cílem operace bylo přikrýt VS armád, letectva, letiště a spojovací uzly a tak prakticky znemožnit jakýkoliv odpor proto okupačním vojskům. Co s vše událo, je obecně známo a nebudu o tom hovořit.

Od roku 1990 se vystřídalo včetně paní Šlechtové ve funkci ministra obrany 17 osob. Nevíme, jak dlouho vydrží v této funkci ona, ale v průměru tam byl každý 1.7 roku. Co mohli lidé, kteří neměli o armádě ani potuchy (vyjma nomenklaturního generála Vacka, jmenovaného Havlem) udělat, je zřejmé. Mnozí byli i nositeli modrých knížek, za některých došlo také k absurdním situacím a rozhodnutím, že se o tom psalo po celém světě.

Za této situace jsme dosud neměli možnost dosáhnout svého cíle - odškodnění. Není to záležitost jednoduchá. Poté, co jsme nepodepsali souhlas s okupací, jsme byli postupně zbavováni funkcí, dáváni do tak zvaných „kádrových dispozic“, s polovičním platem a poté propouštěni z armády jako nevyhovující, bez jakýchkoliv nároků na cokoliv. Jestli se dnes proti našim požadavkům staví kdokoliv z nich záporně, tak nechce nebo nechápe danou situaci.

Člověk v sedmdesátých letech s takovým kádrovým profilem nemel šanci a také nemohl nalézt dobře placené zaměstnání. Dnes, po všech těch peripetiích, snaze a jednání o odškodnění za své protisovětské postoje jsme tam, kde jsme byli. Jen s tím rozdílem, že nám je dnes více jak osmdesát let, že nás již tisíce opustily, zůstaly po nic mizerně placené vdovy, že stovky z nás jsou nemocní a protože z vůle strany a lidu pracovali na mizerně placených místech, mají také nízké penze. Jsou nemocní a odkázaní jen sami na sebe bez ohledu na lepší vyhlídky. O to vše s naší organizací, nazvanou Vojenský spolek habilitovaných s malou vyhlídkou nadějí bojujeme, Zůstalo nás snad ani ne 1.500. Není týden, aby někdo z nás nezemřel. Naši zákonodárci nekonají, chodí do zaměstnání, kdy se jim chce, nebo nechce, přitom berou plat vyšší než 100.000 a každý rok si ho zvyšují (letos zase o 7.000 Kč).

Pro nás je rok 2018 poslední nadějí. Již mnohokráte jsme dostali sliby, nebo zamítavé stanovisko. Jak se říká, naděje umírá poslední. Také nikdo z nás nebyl za své jednání vyznamenán, nebo povýšen. Žádný ministr obrany s námi nejednal stejně jako prezident republiky.

Kdybychom nebyli hloupí a podepsali souhlas, tak jsme mohli přežít padesát let v pohodě a v klidu, ušetřeni všech těch hrůz a následků, které postihly nejen nás, ale i celé naše rodiny.

To jsou fakta, se kterými se asi musíme smířit a se kterými asi všichni ke spokojenosti mocných, zemřeme.

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Bobek Miroslav · Boučková Tereza · Brenna Yngvar · Bureš Radim Č Černoušek Štěpán · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr G Gálik Stanislav · Gazdík Petr H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Havel Petr · Heger Leoš · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hradilková Jana · Hrstka Filip · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chmelař Aleš · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kolínská Petra · Komárek Michal · Kopecký Pavel · Kostkan Tomáš · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Krištof Roman · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Vladimír · Kuchař Jaroslav · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Lalák Adam · Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Mahdalová Eva · Marksová-Tominová Michaela · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Mihovičová Jana · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Němec Václav O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Bohuslav · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stejskal Libor · Stránský Martin Jan · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šilerová Jana · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Štádler Petr · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel · Šumbera Filip · Švejnar Jan T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomášek Pavel · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Tožička Tomáš · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wheeler Adrian · Wichterle Kamil · Witassek Libor · Wollner Marek Z Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy