VEŘEJNÁ OMLUVA

04. 02. 2019 | 10:02
Přečteno 3970 krát
Našinec nesnáší kritiku. Považuje jí za urážku, pomluvu, ponížení a nebo i dokonce za nenávist. Přitom kritika je "plícemi demokracie", bez ní by demokracie vůbec nemohla existovat. Udusila by se a místo ní by vznikla "demokratura", ad hoc něco mezi demokracií a diktaturou. Myslím si, že se máme ještě mnoho co učit...a nebo snad nikoli?

Ve dnech 05.11. 2018 a 16.01. 2019 zahájila přestupková komise Městského úřadu Tábor jednání (podle ust. § 80 zák. č. 250 250 / 2016 Sb. O odpovědnosti za přestupky a řízení o nich), týkající se mé maličkosti a osob pana JUDr. Radima MARUŠÁKA (prezident Gamingské inciativy), tak jako JUDr. Světozára PLESNÍKA (předseda Svazu důstojníků a praporčíků AČR). Oba jmenovaní pánové si stěžovali, že jsem je ve svých autorských kritikách hrubě urazil a ponížil.

Nejdříve bych chtěl důrazně upozornit na to, že jsem dalek toho, abych někoho „hrubě urážel“ a „ponižoval“. Naopak, v případě pánů Plesníka a Marušáka existují dokonce pracovní výkony, kterých si bez kritických poznámek nesmírně vážím. Mým celoživotním heslem je „lidská důstojnost a soukromé vlastnictví jsou nedotknutelné“. Zde není pro „urážky“ a „ponižování“ žádné místo. Jsem kdykoli ochoten a připraven spolupracovat s lidmi dobré vůle a ani ve snu nemíním nikoho „urážet“ a „ponižovat“...

Žít s oním, výše uvedeným heslem, nebylo v ČSSR bez problémů. Na pochvalu to v žádném případě nebylo a na zavření do kriminálu to zase nestačilo. A tak jsem v ČSSR ani normálně nežil, nýbrž poněkud vegetoval a v mezích mých skromných možností bojoval proti komunistické totalitě.

Můj otec, když se někde v ČSSR písemně ucházel o zaměstnání, vždy začínal těmito slovy: „Pocházím z velice chudých, skromných poměrů. Později jsem se zase do nich dostal...“ Já, osobně jsem v nich byl, v době totality, od samého počátku.

Moje existenční situace se rapidně změnila až odchodem z Vídně (1970) do Západního Berlína a později i službou v Britské královské armádě (1981 – 1990), kde jsem oplýval finančními příjmy, i na poměry v  SRN, ve značně nadprůměrné výši. Děkoval jsem sice za vše Bohu, ale v hloubi mé duše jsem měl pochybnosti, zdali jsem si onen „americký blahobyt“ západní hemisféry, v takové míře, vůbec zasloužil...

Výše uvedené osoby, JUDr. Marušáka a JUDr. Plesníka, jsem opravdu podrobil věcné kritice. To absolutně nepopírám. Zarážející na tom je pouze skutečnost, že se proti obsahu mých kritických postojů nebránili protiargumentací, věcně a konstruktivně vyvracející moje tvrzení, nýbrž se pouze cítili „uraženi a poníženi“, přičemž radikálně, z mé strany, vyžadovali okamžitou omluvu. Odpovídal jsem jedno a totéž: „Rád se omluvím, ale nevím za co!“ Místo odpovědi, za co se mám vlastně omluvit, přišlo trestní oznámení.

Zde bych chtěl, coby doktor politických věd (studium na jedné z neprestižnějších universit na světě Freie Universität Berlin, Západní Berlín a autor 14 knih literatury faktu), upozornit na jednu zásadní skutkovou podstatu:
Kritika, věcná, věřejná a konstruktivní, slouží k nápravě negativní situace nebo nesprávných postojů kritizované osoby. Jde o to, nežádoucí poměry napravit. Nastolit normální, přijatelné vztahy, popř. dokonce jednat v souladu s žádoucím pokrokem.
Pomluva, naproti tomu je, zákulisní šíření nepravdivých zpráv s úmyslem dané osobě ublížit, znevažovat jí a tak jako rovněž znehodnocovat její snahy. Jde o záměr onu osobu uvádět v diskreditaci a současně snižovat její důvěryhodnost. Něčeho takového nejsem za žádných okolností vůbec schopen!

Pakliže se pánové JUDr. MARUŠÁK a JUDr. PLESNÍK cítili mojí kritikou „uraženi“ a „poníženi“, omlouvám se jím tímto, neboť šířením mých kritických postojů jsem neměl v žádném případě úmysl je „urážet“ nebo „ponižovat“, nýbrž jsem sledoval pouze a výhradně nápravu stávajících poměrů. Můj úmysl nebyl jim ublížit, nýbrž je poučit.

Omlouvám se tedy a ještě jednou zdůrazňuji, že si jinak jejich práce ve prospěch Armády České republiky vážím a mám permanentní, aktuální zájem na zahájení plodné spolupráce mezi Svazem důstojníků a praporčíků AČR, tak jako Českou atlantickou komisí, NATO (ČAKO). Jsem o tom skálopevně přesvědčen, že spolupráce obou organizací by byla obrovským přínosem pro transparenci Armády České republiky, tak jako ČR a to jak v zahraničí, tak i v tuzemsku.

Je nutné si v každém případě uvědomit, že objektivní, kreativní a věcná kritika – možná i dost emočně vyjádřena (důležitý je však vždy obsah, nikoli emoční artikulace), je „plícemi demokracie“. Bez ní by se skutečná demokracie udusila. Je tedy bezpodmínečně žádoucí, jí vyvolávat a udržovat. V opačném případě hrozí nebezpečí, že by se naše Česká republika stala plíživou demokraturou a tím „státečkem ustrašených, poslušných hovádek“.

Abych byl konkrétní, zde jsou nahodilé příklady vrcholu pozitivního kritického jednání:

Princezna Diana dostala o půlnoci chuť na dort, vstala z lóže své komnaty a odebrala se do kuchyně Windsorského zámku. Otevřela lednici, ukrojila si pořádnou porci dortu, sedla si ke kuchyňskému stolu a začala si pochutnávat... Náhle vstoupil do kuchyně provozní kuchař a Dianu oslovil: „Vaše královská Výsosti, Oni jsou zodpovědny za chod Spojeného království Velké Británie. Já oproti tomu za chod této kuchyně. Její královská Výsost mne nepožádala o povolení vstupu do kuchyně. Žádám tedy Královskou Výsost, aby dotyčný prostor dobrovolně okamžitě opustila. V opačném případě bych musel její Královskou Výsost osobně vyhodit!“

Poté vzal talíř s dortem princezně doslova „od huby“ a vrátil onen kus dortu zpátky do lednice. Diana se provoznímu kuchaři omluvila a mlčky odešla....

Ano, i poddaní mají svá práva a povinnosti, které musí následník trůnu respektovat a podrobit se sám ostré kritice, pakliže je tato věcná. Jiný příklad:

Když jsem ještě sloužil v britské armádě v Západním Berlíně (Smuts Barracks, Berlín-Spandau) udál se následjící příběh:

Seržant (pakliže si dobře vzpomínám, jmenoval se Tom Lawrence) na kasárenském nádvoří Smuts Barracks, v Berlíně-Spandau, právě prováděl výcvik s jednotkou nových branců. Podle mého názoru jim dával dost zabrat...

Náhle se za rohem vynořil divizní generál Gordon a začal seržantovi něco vysvětlovat. Tom si vše vyslechl a potom opáčil: „Vaše Lordstvo, Sire, Vy jste velitelem divize a já velím této jednotce. Sire, to, co já zde provádím je výhradně moje práce. Vaše Lordstvo, já Vám také neradím, jak máte velet divizi.“ Přeloženo do „češtiny“: „Kecáte nesmysly, vůbec tomu nerozumíte, koukejte zmizet!“ Jak na to reagoval generál?

Gordon se dal do smíchu a podal seržentovi ruku, řka: „Tome, přijďte dneska po službě do vojenského baru ‚Edinburg House‘. Zvu Vás na večeři a na panáka...“ Tím byla celá věc uzavřena. Generála Gordona jsem znal osobně. Byl to skvělý člověk.

Vážení přátelé, buďme upřímní! Myslíte si, že by se něco tak věcně kriticky podobného mohlo udát v naší vlasti v letech 1918 – 2019? Tedy, že by kuchař vyhodil manželku prezidenta republiky z kuchyně s tvrzením, že tam nemá co pohledávat, protože je to jeho rajón a nebo, že by si desátník nenechal od generála kecat do výkonu své služby a poslal ho do „háje“, neboť se jedná o jeho vojenskou služební povinnost a nikoliv generálovu ?

Myslím si, že něco takového očekávat v naších maloduchých poměrech by by bylo naprosto naivní..

Přesto, statisícemi uvedených „maličkostí“, v dimenzích pravidel všedního dne, ony národy dorůstají rozměrů světových velmocí.

Ty národy, jenž uvedená pravidla nedodržují, se scvrkávají v trpasličí státečky. Není tedy náhodou, že jsme od roku 1918 čím dál tím menší a menší a nakonec skoro nejmenší... Naším jediným obrovským výkonem je, že jsme si dokázali uchovat alespoň vlastní jazyk – češtinu, i když i tady bylo v dějinách nejednou namále!

V naší vlasti vypadá tradiční situace spíš následovně: Sklapnout paty a nasadit prdolezectví. Pomlouvat za zády a kálet si strachy do kalhot. Plazit se k autoritám po kolenou a vtírat se falešnými lichotkami. Držet jazyk za zuby, ani neceknout a hrdinství přenechat jiným. Učit své děti pochlebovat, poslouchat a nikoli přemýšlet a vychovávat je k sebedůvěře. Závidět a trestat úspěšné (Baťa, Ringhofer, Škoda, Babiš...), bombardovat je záští, tak jako primitivními pomluvami. Naše malost je v tomto směru opravdu velkolepá!

Kdo zavinil a spáchal úspěch musí být nějakým způsobem potrestán! Běda génium! Všude musí být zavedená vláda sebevražedné průměrnosti, aby nikdo nevyčníval. Osobnosti jako Jan Hus, sv. Jan Nepomucký, Václav Havel a další, buďto upálit, utopit a když už to jinak nejde, tak alespoň na dlouhá léta zavřít do kriminálu. Toho, kdo bojuje proti blbosti a zbabělosti, prohlásit za úhlavního nepřítele, za zrádce a nebo alespoň za blázna... Nadprůměrní a geniální jedinci ohrožují vyintrikovaná koryta. Tradice nesmí být ohrožena: „Prasata se střídají, koryta musí zůstat!“

Já jsem kdykoli ochotem se každému za všechno omluvit, pakliže si to dotyčná osoba žádá, už jenom z toho důvodu, abych mu udělal radost. Ale, položme si otázku: Co tímto aktem chceme, mimo vlastního egoistického uspokojení, pro náší vlast, národ a blahobyt dosáhnout?

Myslím si, že objektivní, konstruktivní a kreativní kritika je pro náš společenský řád (který jsem, coby politolog, nazval „kapitalismus s lidskou tváří“), daleko důležitější, vlastně existenčně nutná, pro fungování solidní demokracie, než nějaká, i když dobře míněná, omluva. Samozřejmě, že tím omluvu nepodceňuji, ale současně nepřeceňuji. Nedávám jí ad hoc přednost před konstruktivní a věcnou kritikou.

Omluvou ještě nikdo nikdy nepodojil ani krávu, nestal se mistrem světa v kulečníku, nezískal Nobelovu cenu za celoživotní dílo, ani neporazil nacismus a komunismus...

Základem všech ctností, uvedených osobností, byl nekompromisně kritický pohled na svět. Představte si, že by takové osobnosti jako byly Kristus, Roosevelt, Churchill, Havel a mnoho dalších, místo kritického urputného boje proti nepravostem a diktaturám, začaly jezdit křížem-krážem po světě a všude se omlouvaly!? Kde bychom dnes byli?

Zdůrazňuji ještě jednou: Já omluvu sice nepodceňuji, ale současně jí nepřeceňuji, nýbrž zásadní přednost dávám konstruktivním kritickým postojům.

Každého zdvořile žádám, aby činil pokud možno totéž, neboť v opačném případě se do budoucna, ve věci pokroku, nedostaneme ani o píď dál...

Dovolte mi, abych nakonec citoval Roberta F. Kennedyho (1925 – 1968), bratra prezidenta Johna F. Kennedyho a ministr spravedlnosti USA v letech 1960 – 1964:
Pokrok je krásné slovo. Ovšem jeho motorem je změna a změna má mnoho nepřátel...K organizaci naší společnosti nepotřebujeme pěsti, nýbrž nápady. Nepotřebujeme mohutné svaly, nýbrž ty nejschopnější mozky

Komentáře

Aktuálně.cz má zájem poskytovat prostor jen korektně a slušně vedené debatě. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se zároveň zavazujete dodržovat Kodex diskutujících. V opačném případě se vystavujete riziku, že příspěvek administrátor odstraní z diskuse na Aktuálně.cz. Při opakovaném porušení kodexu Vám administrátor může zablokovat možnost přispívat do diskusí na Aktuálně.cz. Přejeme Vám zajímavou a inspirativní výměnu názorů. Redakce Aktuálně.cz.

Blogeři abecedně

A Almer Tomáš · Atapana Mnislav Zelený B Babka Michael · Balabán Miloš · Bartoš Ivan · Bartošová Ela · Bečková Kateřina · Bělobrádek Pavel · Benda Jan · Beránek Jan · Berwid-Buquoy Jan · Bielinová Petra · Bína Jiří · Bízková Rut · Blaha Stanislav · Bobek Miroslav · Boudal Jiří · Brenna Yngvar · Bureš Radim C Cerman Ivo Č Černoušek Štěpán · Černý Jan · Česko Chytré · Čipera Erik · Čtenářův blog D David Jiří · Dienstbier Jiří · Dolejš Jiří · Drobek Aleš · Dudák Vladislav · Duka Dominik · Duong Nguyen Thi Thuy · Dvořáková Vladimíra F Fábri Aurel · Fafejtová Klára · Fajt Jiří · Farský Jan · Fendrych Martin · Feri Dominik · Fiala Petr · Fischer Pavel G Gálik Stanislav · Glanc Tomáš · Groman Martin H Hamáček Jan · Hampl Václav · Hamplová Jana · Hasenkopf Pavel · Hastík František · Havel Petr · Heller Šimon · Herman Daniel · Hilšer Marek · Hlaváček Petr · Hlubučková Andrea · Hnízdil Jan · Hokovský Radko · Holomek Karel · Honzák Radkin · Horký Petr · Hořejš Nikola · Hořejší Václav · Hrbková Lenka · Hrstka Filip · Hřib Zdeněk · Hubinger Václav · Hudeček Tomáš · Hülle Tomáš · Hvížďala Karel CH Chlupáček Ondřej · Chromý Heřman · Chýla Jiří J Janda Jakub · Janeček Karel · Janeček Vít · Janečková Tereza · Janyška Petr · Jarolímek Martin · Jašurek Miroslav · Jourová Věra · Just Jiří · Just Vladimír K Kania Ondřej · Karfík Filip · Kislingerová Eva · Klan Petr · Klepárník  Vít · Klíma Vít · Klimeš David · Kohoutová Růžena · Kolínská Petra · Kopecký Pavel · Kopeček Lubomír · Kostlán František · Kotišová Miluš · Koudelka Zdeněk · Kozák Kryštof · Krafl Martin · Králíková Eva · Krása Václav · Kraus Ivan · Kroppová Alexandra · Kroupová Johana · Křeček Stanislav · Kubr Milan · Kučera Josef · Kučera Vladimír · Kuchař Jakub · Kuchař Jaroslav · Kukal Petr · Kuras Benjamin · Kutílek Petr · Kužílek Oldřich · Kyselý Ondřej L Laně Tomáš · Líbal Vladimír · Linhart Zbyněk · Lipavský Jan · Lipold Jan · Lomová Olga M Máca Roman · Mahdalová Eva · Marvanová Hana · Mašát Martin · Metelka Ladislav · Michálek Libor · Miller Robert · Minařík Petr · Müller Zdeněk · Münich Daniel N Nacher Patrik · Nachtigallová Mariana Novotná · Navrátil Marek · Němec Václav · Niedermayer Luděk · Novotný Martin O Očko Petr · Oláh Michal · Ondráčková Radka · Outlý Jan P Pačes Václav · Palik Michal · Paroubek Jiří · Paroubková Petra · Passerin Johana · Payne Jan · Payne Petr Pazdera · Pehe Jiří · Pelda Zdeněk · Penc Stanislav · Petrák Milán · Pikora Vladimír · Pilip Ivan · Pixová Michaela · Pohled zblízka · Potměšilová Hana · Pražskej blog · Prouza Tomáš · Přibyl Stanislav R Rabas Přemysl · Rajmon David · Rath David · Ráž Roman · Redakce Aktuálně.cz  · Richterová Olga · Ripka Štěpán · Robejšek Petr · Rychlík Jan Ř Říha Miloš · Řízek Tomáš S Sedlák Martin · Seitlová Jitka · Schwarzenberg Karel · Skořepa Michal · Skuhrovec Jiří · Sládek Jan · Sláma Bohumil · Slavíček Jan · Slimáková Margit · Sobotka Daniel · Sokačová Linda · Soukup Ondřej · Sportbar · Staněk Antonín · Stanoev Martin · Stehlík Michal · Stehlíková Džamila · Stránský Martin Jan · Svárovský Martin · Svoboda Cyril · Svoboda Jiří · Svoboda Pavel · Syrovátka Jonáš Š Šefrnová Tereza · Šimáček Martin · Šimková Karolína · Škop Michal · Šlechtová Karla · Šmíd Milan · Šoltés Michal · Špok Dalibor · Šteffl Ondřej · Štěch Milan · Štern Ivan · Štern Jan · Štrobl Daniel T Telička Pavel · Tolasz Radim · Tománek Jan · Tomčiak Boris · Tomský Alexander · Trantina Pavel · Turek Jan · Tvrdoň Jan U Uhl Petr · Urban Jan V Vaculík Jan · Vácha Marek · Valdrová Jana · Věchet Martin Geronimo · Vendlová Veronika · Veselý Martin · Vhrsti · Vích Tomáš · Vileta Petr · Vlach Robert · Vodrážka Mirek · Vojta Vít · Vojtěch Adam · Výborný Marek W Wagenknecht Lukáš · Wichterle Kamil · Witassek Libor Z Zádrapa Lukáš · Zahumenská Vendula · Zahumenský David · Zaorálek Lubomír · Závodský Ondřej · Zelený Milan · Zeman Václav · Zlatuška Jiří · Znoj Milan Ž Žák Miroslav · Žák Václav · Žantovský Michael Ostatní Dlouhodobě neaktivní blogy