Jsem trochu neposedný na blogera a - jak se ukazuje - potřebuju, aby mě událost přibila k židli, abych něco napsal. A už je to tady. Viktor Kožený, kterého zavřít mohli, pustit museli, je podle mě hospodářský kriminálník s nádechem nepokorného floutka. Není to vskutku nijak objevné, ale mám potřebu úvodem i jasné věci jednoznačně čtenáři vyjevit.

Mám k dispozici záznam pořadu Radiožurnálu, kde má žena rozmlouvá sobotu co sobotu s dětmi. Ptá se jich na to i ono, ptá se jich, proč se věci dějí, jak se dějí a mimo jiné, kdo je kdo. V záznamu dvou loňských dílů lze vyposlechnout následující:

/respondenty jsou v tomto případě patnáctiletý Láďa a jedenáctiletý Ludvík /

Moderátorka: Kdo je to Viktor Kožený ?
Ludvík: Já jsem si myslel, že je to nějaký pán, který prodává kůže ./ smích /
Moderátorka: To by byla dobrá značka pro obchod s kůží Viktor Kožený….
Láďa : N,o on prodával nějaký ty podíly, přesně nevím, někoho vokrad. …….Je sice špatný , že udělal to, co udělal, ale prostě, když na to m , nebo prostě když to zvládne, tak je za vodou. Dokázal to .
Moderátorka: Jinak řečeno, myslíš si, že je to vlastně docela střihoun ?
Láďa : Jo, to teda jo. Podle mě je to inteligentní pán.

……….

/o několik měsíců později seděl ve studiu Radiožurnálu devítiletý Dean/

Moderátorka: Viděls někdy Viktora Koženého Deane?
Dean:. Viděl, v televizi.
Moderátorka: Viděl jsi ho v televizi. A jak tedy vypadá V.K?
Dean: No, mně připadá, že kdyby nenosil to drahé oblečení , že je to nějakej Kuba z vesnice.
Moderátorka: Ten člověk vzbudil v mnoha lidech , o mnoho starších než jsi ty, důvěru a velká očekávání. Dali mu vlastní peníze, aby je rozmnožil, jednoduše řečeno . Jak je to možné – když působí tak , jak říkáš?
Dean: Já bych mu žádný peníze nedal.
Moderátorka . Protože vypadá jak Kuba z vesnice?
Dean: No.
Moderátorka : A jak to s ním, myslíš, dopadne?
Dean: No, já myslím, že ho pustěj a skončí ve vládě.

Tyhle dva rozhovory mně probleskly hlavou, když jsem si před čtyřiadvaceti hodinami pustil zprávy a tam stál náš propuštěný usměvavý hrdina s vírou v lepší příští. Fakt, že se v uvítacím projevu pro novináře pasoval na disidenta a srovnával s Nelsonem Mandelou a Václavem Havlem, mě proto v té souvislosti nerozesmál, ale pobouřil na nejvyšší míru. A fakt, že s drzým čelem uvedl, že hodlá po tom všem atakovat českou politickou scénu a ucházet se o přízeň voličů, mě v podstatě přirazil do zmíněné židle. V souvislostech výše uvedených, vezmeme-li v úvahu, že názory dětí spoluutváříme my – jejich rodiče, pedagogové, vzory - chápu podobné vystoupení individua velikosti Koženého, jako ránu pěstí, která musela přijít . A gong k okamžité sebereflexi.